Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Xenophon, Institutio Cyri by W. Gemoll; J. PetersReview by: Alena FrolíkováListy filologické / Folia philologica, Roč. 93, Čís. 4 (1970), p. 310Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23466383 .

Accessed: 15/06/2014 01:47

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 195.34.79.223 on Sun, 15 Jun 2014 01:47:22 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

REFERÁTY

že naopak К. Freemanová neuvádí ně která místa, která cituje Martina. V množ ství citací se ovšem lze stěží vyhnout nedopatřením a tiskovým chybám. Rušivě

působí Filastr. místo Philastr(ius) (do klad 67), murmura eura secům, m. eur

(u Persia, doklad 137), έστάσαι m. εσιάσ

(v citaci z Filémona, doklad 460a) a ně které chyby v číselných údajích, které

ztěžují užívání edice.

Přes tato nedopatření je Martinova edice významným přínosem к bádání o Solónovi a zejména nepostradatelnou příručkou pro poznání solónovské tradice.

Pavel Oliva

Karl Bilchner, Griechisches nnd Grie chisch-Rjmisches. Studien zuř rčmischen Literatur Bd. VII, Wiesbaden 1967, 229 stran.

Sedmý svazek drobných prací Karla

Bucbnera, vydávaných od roku 1962 pod názvem Studien zuř rómischen literatur

(o předchozích svazcích srov. LF 88, 1963, 164; 89, 1966, 203; 90, 1967, 203; 91, 1968, 326 a 329), vyšel už po Jeho smrti. Obsa

huje kromě předmluvy, poznámek a rej stříků celkem osm studií. Pět z nich bylo oUštěno již dříve: Solons Musengedicht ( tr. 43—73), Thukydides I. 40,2 (str. 74—78), Platons Kratylus und die mo deme Sprachphilosophie (str. 79—110), Die n?ue KomOdíe (str. 111—140) a Man

geln<ie Griechischkenntnisse der rómi schen Epikureer? (str. 141—151). Jejich stručný obsah a údaje o uveřejnění najde čtenář na str. 223—2"4. Zbývající tři po jednání zaujímají takřka polovinu svazku. Vzhledem к tomu, že jde o články dosud

nepublikované, uvádím jejich stručný ob san:

Cílem studie Das Proómium der Theo

gonie des Hesiod (str. 9—42] je zjistit, co chtěl Hésiodos říci o Músách. Důsled né zaměření к obsahu Hésiodovy básnické

výpovědi určuje typ interpretace. Autor

polemizuje s názorem Schwabla, který se zaměřil především na formu a dokazoval, že Hésiodovo prooimion je umnou struk turou llveršových a 5veršových celků. Buchner naopak ukazuje, že Hésiodova forma je výsledkem úporného boje o vy jádření myšlenky a je poznamenána struk turálními zvláštnostmi archaického myš lení, které podmiňuje takové stylové po stupy, jako je kruhová komposice, opako vání, tvrdé přechody, nové nasazování atd. Obdoby shledává v poezii i próze řecké i latinské. [V. 108—110 považuje Buchner za interpolované.)

V článku Plautus' Amphitruo und sein Verhůltnis zum Άμφιτρΰων si klade autor jako základní otázku, jak vypadal řecký kus, který Plautus upravil. Na zá kladě Interpretace Plautova textu odlišuje, co je adaptací předlohy a co Plautův vlastní přínos (sem řadí druhý výstup Jupiterův a scény, které z něho vyplý vají, i pojetí Jupitera jako záletníka). Myšlenkový náboj řecké předlohy, možno říci takřka filosofický problém možností lidského rozumu a poznání, i když zaha

lený do roucha komedie, ukazuje nejspíš к Eurípidovi.

Pojednání, Jemuž dal jméno Goethův verš „Willst Du immer weiter schweifen?" (str. 208—222), zabývá se úvodem к tzv. Notitia urbis Constanttnopolitanae, pochá zející nejspíš z prvé poloviny 5. století. Ve větě Illis igitur terrena passibus, freta stadiis, caelestia coniectura captantibus, brutum et desidem iudicaui, cum totius abslt mundi eura, urbis etlam Constan

tinopolitanae, in qua vivendi palaestra est, latere notitiam, opravuje autor absit na adsit. O této konjektuře uvažoval už A. R 1 e s e ve svém vydání Geographi La tini z r. 1878, ale peprosadila se. Btichner

opírá své čtení o zjištění, že v uvedené větě jde o topos „blízko—daleko", obje vující se v řecké literatuře v období so

fistiky a později bohatě zastoupený v lite ratuře latinské.

Alena Frolíková

Xenophon, Institutio Cyri, edidit W. Ge

moll, editionem correctlorem curavit

J. Peters. Lipsiae, Teubner 1968, 471 str.

Je takřka s podivem, že od Gemollova

vydání z roku 1912 nevyšlo žádné další kritické vydání Xenofontovy Kýrúpaideie. Jak se zdá, byla to tedy nejspíš potřeba poskytnout zájemcům už těžko dostupný text, která vedla Teubnerské nakladatel ství к jeho reedici. Opravy se ujal J. Pe ters. Odstranil v textu i komentáři drobné

nedostatky a tiskové chyby prvého vy dání, vlastní přínos ke konstituování textu

připojil skromně a trochu nezvykle na str. 462—471 faddenda et corrigenda); zde se vypořádává s přínosem papyrových zlomků a badatelského úsilí textových kritiků Kýrúpaideie za posledního půl sto letí. Škoda, že nemohl také využít nového vatikánského rukopisu, o kterém refero val P. Canart v roce 1962 a který nebyl, bohužel, dosud zkolacionován. Velmi kva litní a potřebné edici to přece jen trochu ubírá na významu.

Alena Frolíková

310

This content downloaded from 195.34.79.223 on Sun, 15 Jun 2014 01:47:22 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions