PEDALPROJECTMAG 3ZIMA / WINTER 2012150 KČ / 8 EUR

OBSAH / CONTENT:VIGORELLIRUI ALVESCONDOR WORLD SERIESCOLUMBUSRESTRAPRAIN STOPPERSDEAFMESSANGER KUČÍNHEINEKEN PREMIUM BIKEPRAHA PT. 2WHEELMASTER3X FESTKA BIKECHECKBROOKS JINAKBACKPACKS

(P)ART – DRIVE ITLIKE YOU STOLE IT:ONDŘEJ BÁCHOR, PASTA ONERMATYLDA KRZYKOWSKI, OSKAR PEET, DEAFMESSANGER KUČÍN DEFORM, EDIT!

PEDAL-PROJECT.COM

04

SPOTCHECK

VIGORELLIMILAN

05

SPOTCHECK

Pod jménem Vigorelli si většina současných fanoušků cyklistiky představí jeden z nejúspěšnějších modelů značky Cinelli. Rám, který je charakteristický svým usměvavým obličejem na spodku středu rámu, je však pojmenován po ještě slavnější záležitosti. Milánský velodrom Vigorelli je totiž monumentem cyklistické historie.

„Alberto Masi má svou dílnu přímo ve Velodromu Vigorelli. Musíte to zkusit. Buď tam bude nebo ne,“ radil nám na uplynulém Salone del Mobile v Miláně náš kamarád, designér Max Lipsey. Max minulý rok představil svou kolekci nábytku Acciaio, inspirovanou výrobní technikou svařování cyklistických rámů. Před nějakým časem navští-vil celý velodrom a především dílnu Alberta Masiho, legen-dárního výrobce kol, který sídlí přímo v jeho útrobách. Jeho rady jsme vyslechli a hned druhého rána jsme se vydali na prohlídku tohoto zapomenutého cyklistického sva-tostánku, abychom vám zprostředkovali jeho všední, ale zároveň nezapomenutelnou atmosféru, kterou můžete vidět na našich fotografiích.

Velodrom se nachází na severozápadě Milána a dnes jeho zlaté cyklistické časy už připomíná jen jeho zašlá podobaa stále fungující dílna cyklistického mága Alberta Masiho, do které jsme se ale bohužel nakonec nedostali. Stadion, který byl postaven v roce 1935 značkou Vigorelli Cycles, se dnes využívá především pro zápasy amerického fotbalu, který je zde teď nejčastěji provozovaným sportem. Jeho nakloněná dráha však stále žije. Minimálně bude vždy žít ve vzpomínkách a historii, která se zde psala tlustou čarou. Stadion totiž dlouhá léta mezi 1935–1967 držel rekord v hodinovce a také rekord v hodinovce na tandemu. Ten zde vytvořili v roce 1937 Ernest Mills a Billy Paul s 49.991 km za hodinu. Rekord trval neuvěřitelných

10

RUI ALVES

RUI ALVESTOUR, GIRO, VUELTA

11

RUI ALVES

RUI ALVESTOUR, GIRO, VUELTA

Jaká byla první věc, kterou jsi navrhl? Pokud si pamatuji dobře, byl to vlak, celý ze dřeva a zátek. Byly mi čtyři nebo pět. Myslím, že ho rodiče ještě mají doma!

Proč jsi navrhl kolekci inspirovanou cyklistikou? Miluju strukturu a lehkost kol a úžasné schopnosti a práci lidí, kteří je staví. A taky ty barvy, vzory a grafiku, kterou je možné nalézt v tom celém světě. Myslím, že to bylo ono!

Jaký je koncept této kolekce? Ve zkratce. Kolekce je postavena na podobě cyklistických komponentů, které jsou aplikované na tradiční výrobní techniky jako kovotlačení, laminování dřevem a potahování kůží. Každá ze tří židlí dostala název podle jednoho z velkých závodů. Židle “tour” si vypůjčila rámové trubky, zatímco stolek “vuelta” má abstraktní tvar cyklistického zvonku. Slunečník “giro” čerpá z konstrukce kola a ohýbá se do tvaru cyklistické čepice s kšiltem.

Navštívil jsi některý ze závodů, které inspirovaly tvou kolekci? Nikdy jsem se nebyl podívat na žádný velký cyklistický závod, ale pamatuju si na jeden zážitek z dětství, kdy jsem uprostřed léta trávil s bratrem a kamarády hodiny před televizí sledováním Tour de France. Teď je to trochu zvláštní vzpomínka, protože jsme poslouchali zprávy o vedoucím jezdci ve žlutém dresu, ale televize byla černo-bílá.

Jsi nadšený cyklista? Jaký typ ježdění upřednostňuješ?Mám cyklistiku rád, ale jsem jenom normální jezdec, žádný profesionál. Preferuji jízdu na fixed gear kole.

Vlastníš nějaká kola? Jaká? Nedávno jsem potkal jednoho muže, který žil ve Francii a v garáži má Peugeot PX-10

10

RUI ALVES

z roku 1962. Originál ve výborném stavu. Tak se ho snažím přesvědčit, ať mi to kolo prodá. Tak o tom přemýšlím jako o svém novém kole, ale není to jednoduché!

Je nějaké kolo, po kterém sníš? Bianchi Adriano Vignoli z roku 1936.

Jaký máš názor na současný cyklistický boom a kulturu fixed gear? Je úžasné vidět lidi používat a zároveň si užívat opravdu zelený způsob dopravy po městě. Znám lidi, kteří vyměnili malou motorku za kolo a začali si užívat objevování ulic ve městě. Na fixed gear kolech se mi nejvíce líbí princip přizpůsobení si kola na míru. Je to jako mít svůj vlastní cyklistický projekt.

Chtěl bys jednou navrhnout nějaké kolo? Určitě! Už jsem o tom několikrát přemýšlel. Na takový projekt si ale musím najít dostatek času.

Jsi z Portugalska, jsou tam nějací zajímaví výrobci kol?Jak si tak vzpomínám, byl jeden portugalský výrobce kol. Pamatuju si, že když jsme byly děti, všichni jsme od nich měly kola. Byla to úplně obyčejná firma, ale všechny “děti” v mém věku si na ni dobře pamatují. V současné době o žádném výrobci nevím, ale rád věřím tomu, že někde v Portugalsku je ukrytý někdo, kdo na tom tvrdě pracuje!

What was your first object you have ever designed?As far as I can remember it was a complete train made of wood and bottle caps… I was 4 or 5 years old. I believe my parents still have it!

Why did You design collection inspired by cycling?I love the structure and lightness of the bikes and the ama-zing skills and work of bicycles builders. Also the colours, the patterns and graphics that you can find in that universe are very inspiring. I think that was the whole thing!

What is the concept behind the collection? Shortly.The collection is based on the visual forms of bike com-ponents as applied to traditional techniques including metal spinning, wood laminating and leather sewing. Each of the three pieces is named after the three grand biking tours. The ‚tour‘ chair borrows the tube structure of bike construction while the ‚vuelta‘ side table takes an abstrac-ted form of a bike bell. The ‚giro‘ pulls from bicycle wheel construction and bends it into a sun umbrella shape with a cycling cap.

11

RUI ALVES

Did you visit any competition which inspire your collection?I never been in any of the big bike races but one thing that I remember very well is to spend hours and hours with my brother and friends, in the hot summer afternoon’s watching in television the Tour de France. It’s strange to remember it now because we listened comments about the leader yellow jersey and the television were one with black and white image :)

Are you a keen cyclist? What type of cycling do you prefer?I like cycling, but I‘m just a normal rider not a professional one. I prefer fixed-gear.

Do you have some bikes? What bikes? Recently I meet an old man who lived in France and he has in his garage a 1962 Peugeot PX-10, all original and in excellent condition. I’m trying hard to convince him to sell it. I like to consider it my new bike… it’s not being easy!

Do you have any dream bike for you? 1936 Adriano Vignoli Bianchi.

What is your opinion about contemporary cycling boom and fixed-gear culture? It’s amazing to see people using and enjoying a truly green way of moving in the cities. I know people that change from a small motorcycle to a bike and

16

VÝBĚR / SELECTION

Opinel je tradiční francouzská firma, která již od roku 1890 vyrábí jednodu-ché kvalitní kapesní nože, které jsou cenově dostupné. Od roku 1920 sídlí ve městě Chambéry a stále ji vlastní rodina zakladatele Josepha Opinela. Pro produkty této legendární značky je typická střenka z bukového dřeva a čepel z vysoceuhlíkové oceli. V sou-časné době je v nabídce široká řada nožů, např. tzv. First Knife, nože pro houbaře či zahradníky nebo survival nůž Opinel Outdoor, který je možné zakoupit v mnoha barevných prove-deních.

Opinel is a traditional French brand, which makes simple quality, yet affor-dable, pocket knives since 1890. Since 1920, the company is based in Chamb-éry and it is still owned by the family of the founder Joseph Opinel. Products of this legendary brand are typical for their handles made of beech wood and the blade from carbon steel. Presently there’s a wide selection of knives available, for example the First Knife, knives for mushroom pickers or garde-ners or a survival knife Opinel Outdoor, which is available in many colors.

OPINEL

Indigofera Prima je relativně malá švédská značka, která se převážně zabývá denimem, se vztahem k tradici. Tito džínoví specialisté však nejsou omezeni jen určitým druhem produktu. My vám zde chceme ukázat jinou lahůdku severské produkce a to deku Indigofera Prima Blanket. Ta je zhotovena z té nejlepší ovčí vlny z malé rodinné firmy ze severu Norska. A tak, jak tomu má být u kvalitních džín, i zde by měl produkt „dozrát“ až použí-váním, kdy získaná patina jen dokreslí jeho přirozenou krásu.

Indigofera Prima is a relatively small Swedish brand that deals majorly with denim, in bond with tradition. These jean specialists are not limited with just one type of product. We would like to show you another highlight of the Northern production, the Indigofera Prima Blanket. It is made from the best wool from a small family farm in the North of Norway. And as it is with quality jeans, here too should the product mature in time and its veneer will form its natural beauty.

INDIGOFERA BLANKET

17

VÝBĚR / SELECTION

Náš italský přítel Antonello Tabarelli de Fatis, který pro náš magazín mimo jiné připravil skvělý rozhovor s Josefem Bayerem (čtěte na str. xx), přichází se svou vlastní řadou cyklistických šátků Superleggero, vzdávající hold cyklistické tradici a barvám slavných závodnických dresů. Hedvábné šátky jsou ručně vyráběny u nás na Moravě a jsou ideální pro všechna roční obdo-bí. V létě jsou přinejmenším stylové a v zimě zase zahřejí.

Our Italian friend Antonello Tabarelli de Fatis, who prepared the interview with Josef Bayer for this issue of the magazine (page xx), has his own collection of cycling scarves Super-leggero, which pays homage to the cycling tradition and the colors of the famous racing jerseys. The silk scar-ves are handmade in Moravia and ideal for all seasons. They are stylish in the summer and warming in the winter.

SUPERLEGGERO

Zrozena z lyžařské a surfařské komunity na konci sedmdesátých let, francouzská značka Sunpocket je zpátky se svými rozkládacími slunečními brýlemi, které začala opět vyrábět v roce 2011. Sunpocket jsou nezaměnitelné svým důmyslným systémem skládání, tak, že se snadno uschovají do malé plastové krabičky. Vybrat si můžete z několika tvarových a nespočtu barevných variant. U nás prodává Denim Heads.

Born from the skiing and surfing community at the end of the seventies, the French brand Sunpocket is back with their foldable sunglasses, which they put back into production in 2011. Sunpocket sunglasses are unmistaka-ble with their clever folding system that enables them to fit into a small plastic box. A large variety of shapes and colors available. Sold at Denim Heads.

SUNPOCKET

Značku Marshall založil na počátku šedesátých let minulého století Jim Marshall, když ho požádali jeho kama-rádi kytaristé Pete Townshend a Richie Blackmore, aby ve svém obchodě s hudebními nástroji začal prodávat i kytarové příslušenství. Jeho reproduk-tory záhy začaly používat legendy pře-vážně rockových žánrů. Dnes značka vyrábí kromě reproduktorů i sluchátka té nejvyšší kvality, z nichž model Major patří k lahůdkám celé kolekce. Jejich povrch je vyroben ze stejného materiá-lu jako reproduktory Marshall, což jistě zaručuje ten nejlepší zvuk.

Marshall is a brand founded in the sixties by Jim Marshall as a reaction to a request from his friends, guitarists Pete Townshend and Richie Blackmore, to sell guitar accessories in his shop with musical instruments. His speakers were soon used by a majority of rock legends. Today the brand produces headphones of the highest quality, of which the Major model belongs to the very best of the whole collection. Their surface is made from the same material as the Marshall speakers, which guaran-tees the best sound.

MARSHALL MAJOR

18

CONDOR WORLD SERIES

Condor World Series je speciální výroční edicí od britské značky Condor, která vyrábí kola již od roku 1948. A právě před dvěmi lety uplynulo celých 80 let od narození zakladatele této kultovní značky Monty Younga, za jehož jménem se skrývá bohatý příběh britské moderní cyklistické historie. V roce 1948 Monty rozšířil působnost svého obchodu a rozhodl se, že začne kromě prodávání kol a servisu vyrábět také kola vlastní. V padesátých letech pak trávil snad všechny víkendy po celé Velké Británii, kde s naloženou servisní dodávkou pomáhal svému týmu v nespočtu silničních závodů. Profesionální závodní tým Condor pak vznikl v roce 1959. Od té doby bylo mnoho světových šampionů a olympijských vítězů podporováno právě značkou Condor.

roce 2010 se Condor rozhodl oslavit 80. narozeniny svého zakladatele opravdu velkolepě. Představil Condor World Series, který nevzdává hold jen svému zakladateli, ale i všem zmíněným světovým šampionům, kteří kdy byli značkou Condor podporováni. Geometrie a celková podoba rámového setu je inspirována tradičními výrobními technikami, které u Condora pěstují již od svého založení. Kulaté ocelové trubky, mufny a jednoduchá přímá geometrie pochází z let, kdy Monty Young otevřel dveře své vlastní dílny, která je dodnes kultovním místem nejenom

Londýnských cyklistů a fanoušků. World Series byl vyroben v edici 150 kusů, v pěti barevných variantách odpovídajících barvám duhového proužku světových šampionů. Pokud bude ještě na skladě, každý rámový set zakoupíte se speciálním limtiovaným sedlem Condor Selle San Marco, omotávkami Selle San Marco vintage v příslušné barvě, dvěma výročními čepičkami Condor a v neposlední řadě s pamětní plaketou s číslem a podpisem Granta Younga, současného následovníka rodinné tradice.

Náš Condor je postaven na starých komponentech Campagnolo nebo Mavic. Zatím se nachází v podobě fixed, ale už příští rok by se měl na ulicích objevit jako single speed s oběma brzdami a trochu novějšími komponenty. Konečná podoba Condora je tak stále ve vývoji. Jistě se zde v budoucnu o Condoru doszvíte ještě něco více. Nejenom o historii, ale i unikátních re-edicích, které britská značka vyrábí.

The Condor World Series is a special annual edition from the British brand Condor, which has been producing bicycles since 1948. And it was two years ago when the company celebrated the 80th birthday of the founder of

CONDORWORLD SERIES

19

CONDOR WORLD SERIES

22

IKONA / ICON

Některé materiály se v odvětví designu nebo architektury staly legendami, které už jen svým jménem pokaždé předznamenaly úspěch projektů či produktů, na jejichž stavbu nebo výro-bu byly použity. Jména jako Gore-tex, Vibram, DuPont Corian a další doplňuje též elegantní italský název Columbus, legendární výrobce cyklistickýchtrubek.

Dá se říci, že většina produkce ocelo-vých cyklistických rámů je vyrobena právě z trubek Columbus. Jejich historie se začíná psát v roce 1919, kdy manufakturu na produkci ocelových

trubek zakládá Angelo Luigi Colombo. Revoluční prefabrikované cyklistické komponenty se záhy setkávají s velkou přízní tehdejších, nejenom cyklis-tických výrobců. Od A. L. Colomba si začínají trubky objednávat Edoardo Bianchi, Umberto Dei, Atala, Giovanni Maino nebo Fratelli Doniselli. Během třicátých let je značka schopna vyrábět kovové trubky pro bicykly, motocykly, automobily, letadla, ale i progresivní funkcionalistický nábytek, u kterého nalezne společnost obrovský odbyt. Během několika let vyrobí Colombo tisíce trubek pro revoluční nábytek Bauhausovských mistrů Marta Stama,

Marcela Breuera nebo Miese van der Roheho.

Později se značka ve své produkci přece jenom zaměří na vývoj cyklistic-kého materiálu. V pozdních třicátých letech vzniknou první sety cyklistic-kých trubek pod názvy Aelle, Tenax a Columbus. První chromolybdenové ocelové trubky jsou na světě. Během padesátých a šedesátých let zažívá značka své zlaté časy. O deset let později se ke svému otci připojuje nejmladší ze synů Antonio, který v roce 1977 osamostatňuje cyklistickou divizi a začíná se specializovat pouze na

COLUMBUS

23

IKONA / ICON

výrobu cyklistických trubek. Přichází doba nových patentů a revolučního vývoje. Jsou objeveny nové typy oceli CYCLEX nebo NIVACROM, speciálně používané jen pro cyklistické účely. Následují modely jako aerodynamické AIR (1980) nebo MAX (1987), trubka, která poprvé překračuje tradici tradič-ního konvenčního průměru.

V roce 1985 se Columbus pouští také do výroby trubek pro horská kola. Vytváří model OR pro Cinelli a speciální edici určenou pro značku pionýra hor-ských kol Toma Ritcheyeho. V devade-sátých letech pak společnost navazuje

na svůj progres z let sedmdesátých v oblasti silniční cyklistiky. V roce 1996 jsou to trubky NEMO a o tři roky později ocel THERMACROM, jeden z nejvíce inovativních cyklistických materiálů s neobyčejnou lehkostí a zároveň pevností. Během devadesátých let však také nastává krize ocelových rámů. Nové materiály jako hliník a karbon získávají zelenou a výroba se často přesouvá do Asie. Svůj comeback však ocel zažívá kolem roku 2005 v souvislosti s cyklistickou fixed-gearovou renesancí. Columbus se stává symbolem kvality a většina nově vzniklých i etablovaných dílen na

ruční výrobu kol opět povznáší Columbus na svůj pomyslný vrchol. Za svou historii se značka stala ikonou italského průmyslu a designu.

Some materials from the design and architecture industry have become legends which have just by their name confirmed the success of projects that have used these materials for production. Names such as Gore-tex, Vibram, DuPont Corian and more are completed with the elegant Italian name Columbus, the legendary produ-

26

METROSTORE.CZ

27

STRAP 2 – RESTRAP

STRAP 2RESTRAP

PHOTO: RESTRAP ARCHIVE

28

STRAP 2 – RESTRAP

Na rozdíl od americké Hold Fast, firmě probírané v před-chozím čísle PP Magu, vznikla firma Restrap v Evropě. Stalo se tak v podstatě na koleně ve městě Bingley v západním Yorkshiru v Británii. Nyní sídlí v Leedsu a začíná být jedním z nejuznávanějších výrobců strapů, minimálně v zemi svého vzniku. Zakládá si na inovativním designu a kvalitní ruční výrobě, která zaručuje produktům dlouhou životnost a reagováním na připomínky sponzorovaných jezdců se snaží neustále tyto výrobky zdokonalovat a tím uspokojo-vat i představy dalších potencioálních zájemců. Hlavním produktem v nabídce je bezesporu diagonální strap, avšak v současné době nabídka obsahuje více než jen ten. Nám byla značka doporučena před nějakým časem při rozhovoru v londýnském obchodě Tokyo Fixed a po prohlédnutí webo-vých stránek Restrap.co.uk jsme byli mile překvapeni i tím, jakým způsobem tato firma komunikuje s okolím.

V tomto vizuálně dosti zamořeném světě jsme totiž vždy rádi, když narazíme na čistý, jasný a stručný způsob prezentace, který bohužel často i u sebedotaženějších produktů zdaleka nebývá samozřejmostí. To nám nedalo a oslovili jsme s obdobnými otázkamy jako Hold Fast i jejich, řekněme, evropský ekvivalent.

Jak to všechno začalo? Někdy začátkem roku 2009 jsem začal na Restrap pracovat, vlastně dost náhodou. První strapy jsem si udělal sám pro sebe, protože v té době ne-bylo na trhu nic, co by se na mně hned nezlomilo a chyběla kvalita a trvanlivost za odpovídající cenu. Po tom, co jsem jezdil už 8 měsíců stále s jedněmi strapy, kamarádi mě začali žádat, abych jim taky vyrobil pár. Myslím, že bylo od samého začátku jasné, že na trhu je místo pro věc, kde se snoubí cena, kvalita a trvanlivost. A tak se mi podařilo zís-

Nathan Hughes

29

STRAP 2 – RESTRAP

kat půjčku 1800 liber, v té době mi přišlo šílené utratit tolik peněz za šicí stroje a staré pásy. A jak to bylo dál, už všichni víme a my stále ještě vyrábíme všechno ručně v Yorkshiru ve Velké Británii.

Proč strapy a ne nějaký jiný produkt? Všechno to bylo nějak přirozené, vážně. Měl jsem nějaké zkušenosti s šitím, jelikož moje matka byla šička. Po tom, co jsem ušil první pár, který zaujal tolik lidí, mi to přišlo jako ten správný začátek. Vždyc-ky jsem věděl, že chci dělat něco s cyklistikou a Restrap to nastartoval. Jak někteří z vás ví, náš sortiment se neustále rozrůstá o oděvní řadu a v novém roce vypustíme i řadu tašek. Je to jako se vším, je lepší začít s něčím malým. Mým plánem vždycky bylo přinášet nové funkční věci na cyklistický trh. Tak jsem začal se strapy a doufám, že se stále budeme posouvat kupředu.

Jaký si myslíš, že je rozdíl mezi vaší značkou a ostatními výrobci na trhu? Teď už vím, že existuje mnoho společností, které ručně vyrábí strapy, ale já mám okolo sebe skvělý tým lidí a myslím, že je to znát na designu i kvalitě všech našich produktů. S každým novým produktem doufáme, že vyře-šíme nějaký problém a myslím, že to je v dnešní době ten velký rozdíl. Ne jen ten samý produkt s jiným logem. S lidmi jako je Ric Bell a Sam Hodges, kteří se starají o design; David Perkins, který se stará o webdesign; moje vlastní máma Helen Griffith, která teď už pracuje pro Restrap a celý tým, který pro nás jezdí, je to spíš jako jedna velká rodina, než business. A myslím, že je to znát i na vztazích s našimi zákazníky a na kvalitě našich výrobků.

Je to tvoje zaměstnání nebo spíš koníček? Restrap je teď už moje zaměstnání na plný úvazek, s penězi za částečný úvazek. Ha, ha. Ale neměnil bych. Když začneš dělat něco jako business než jen jako práci, věci se dost změní. Jasně, musíš platit účty a jíst, ale koneckonců, všechny ty 18ti hodinové dny, emaily, telefonní hovory, za to stojí. Obzvlášť, když nás podporují firmy jako Tokzo Fixed Gear, Velosolo, Charlie Bike Monger nebo Leeds Fixed Gear.

Nějaké plány do budoucna? Doufám, že se budeme i nadále rozrůstat o další nové produkty, ale také pokračovat v pod-poře cyklistické scény, s více sponzory a akcemi atd. A taky, že snad budeme moct dál jezdit, protože, o tom to je.

Je něco, co byste chtěli říct nám a zároveň čtenářům Pedal Project magazínu? Podívejte se na naše stránky a sdělte nám své dojmy a připomínky. A velké díky všem, kteří nás posledních pár let podporovali. Zdraví Nathan Hughes

In contrast with the American Hold Fast, Restrap company has formed in Europe. It happened in the town of Bingley, West Yorkshire in Britain basically from scratch. Their headquarters have been moved to Leeds and they have become a recognized strap-making company at least in the country of their origin. For them, innovative design and quality hand production is of great importance and it gives the product a long service life. With the reactions of the sponsored riders they try to improve the straps and therefore satisfy the fancies of the other interested riders. The main product they offer is undoubtedly the diagonal strap, although that is not the only product they currently sell. The brand was recommended to us some time ago in the Tokyo Fixed Store in London and after some research on their website Restrap.co.uk and we were surprised by the way the company communicates with its community. In this visually over-polluted world it’s good to see a clean and brief presentation and which isn’t usual even for absolutely perfect products. This matter didn’t let us sleep so we decided to ask them similar questions as in the interview with Hold Fast.

How did it all begin? Well in early 2009 I began working on Restrap by accident really. The first straps where just for myself at the time as everything on the market at the time seemed to be breaking on me and the durability and quality didn’t seem to be there especially for the right price. After 8 months of continuously riding the same straps interest had gathered and friends had started asking me to make them. I think it was very apparent from the beginning that there was a place on the market for something that con-tained all these things price, quality and durability. So from there i managed to get an £ 1800 loan which at the time thought I was quite mad spending that money on sewing machines and old seat belt. And as they say the rest is history and we are still here, still hand making everything in Yorkshire, UK.

Why straps and not some other products? It was fairly nature really I had some experience in sewing with my mother being a machinist. After making the first pair and getting so much interest it seemed to be the place to start. I always knew I want to do something within the cycling comunity and with Restrap it seemed like the place to start. As some of you will know our product range is expanding with a clothes line and bags dropping in the new year. Like everything you have to start some where small and my plan has always been to bring new and functional designs to the cycling market. So I’ve started at straps and am hoping we can keep moving forward.

RAINSTOPPERS

32

RAIN STOPPERS

Že se pro módu musí trpět, je známéúsloví, vše má ale své hranice. U cyklistiky hraje móda samozřejmě také velkou roli. Na módě záleží mnoho věcí, ať už se jedná o výběr kola či jeho osazení, zdaleka ne vždy ideálně zvole-né oblečení či dokonce časté pohrdáníochrannými pomůckami či blatníky. A na ty se právě teď zaměříme. Je mnoho tradičních firem, od kterých jsou produkty na takové úrovni, že celkový dojem kola dotvoří podobně, jako třeba volba toho pravého sedla. To do jisté míry považujeme za pomysl-nou „třešničku na dortu“. Ne na každé kolo se ale takové blatníky hodí či do-konce pasují. A právě proto zde máme několik tipů, které by mohly zajímat i zatvrzelé zastánce fráze, že „blatníky jsou gay“, se kterým se čas od času, převážně v módou silně ovlivněné kultuře single speed / fixed gear, setkáváme. Budeme jen rádi, když tento článek zachrání některým z nich doslova zadek.

33

RAIN STOPPERS

36

KUČÍN

DEAFMESSANGERKUČÍN

37

KUČÍN

Ahoj Kučíne, na začátek jedna zahřívací. Co znamená tvůj nick Deaf Messanger? Význam je nejspíš všem alespoň z části jasný, proč sis tak ale začal říkat a co pro tebe tento pseudonym znamená? Ahoj. No jasně, tohle už mám nacvičený. Jsem nahluchlej a kdysi jsem toužil pracovat jako bike messenger a tak jsem spojil tu svou lásku ke kolům a té práci s mou nedoslýchavostí a byl z toho Deafmessanger se záměrnou chybou, aby tam byla i ta zloba – to asi proto, že to tak nějak lépe vypadá.

Jsi všeobecně známý především díky své práci, kterou je navrhování a výroba autorských zápisníků a diářů, které jsou čím dál oblíbenější a rozšířenější. V čem je myslíš jejich kouzlo a co jsou hlavní sdělení, která se skrz ně snažíš potenciálním zákazníkům předat? Jo, jo… „proslavily“, mě ty zápisníky. Co se týká sdělení, tak je pro mě hodně důležité to, že v téměř každém deníku je napsáno Go Vegan, protože chci, aby se lidi trošku zamysleli nad tím, jestli je jejich stravovací etika a vůbec přistup ke zvířatům ohleduplný a nutný. Není to tak, že bych to někomu podstrkoval a něco někomu kázal. Ale když už jsem autorem, tak jsem rád, že ty mé výtvory tu myšlenku nesou. Jinak, co chci asi sdělit je to, že člověk má dělat to, co se mu líbí. Že sny se můžou uskutečnit. Že člověk může tvořit bez ohledu na to, jestli vystudoval umprumku nebo elektrikáře. Ty citace a vzkazky, které se v denících vyskytují, jsou tam spíš pro mě. Dávám je tam, protože mě nějak oslovily. Není to hlásání nějakého univerza, nejsou to nějaká všeobecná moudra, podle kterých by se lidé měli řídit. Vlastně je pro mě nejdůležitější, aby se ten deník líbil mně. Bez ohledu na poptávku potencionálních nákupčích. Toho se držím od začátku. Dělat si to po svém a stát si za tím, jak to vypadá.

Vím, že krom naprosto volných kusů děláš i na sériích „na zakázku“. Za zmínku stojí např. pražské Franz Kafka Museum či Muchovo muzeum. Co tě na tomto druhu práce láká a jak probíhá? Máš již natolik jasný styl a zavedené jméno, že i u takových věcí máš naprosto volnou ruku, nebo se stává, že tě zadavatel dostane někam, kam by ses nechtěl vydat? Pokud ano, bereš to spíš jako výzvu, nebo nutné zlo? A stalo se někdy, že bys byl osloven pro nějaký projekt, ale řekl jsi ne, ať už z přesvědčení nebo kvůli samotnému procesu? Ta nabídka spolupráce se zmíněnými muzei vyšla z iniciativy paní ředitelky obou institucí. Líbil se jí styl, jakým pracuji a chtěla, abych jim vyrobil deníky „na míru“, s tématikou Mucha a Kafka. Rozhodně to byla výzva, a jelikož oba umělce respektuji a jejich práci nanejvýš obdivuji, tak jsem byl nadšený, že pro ta muzea můžu něco dělat. Dostal jsem naprosto volnou ruku a oni mě vlastně ani nechtěli někam směrovat a nějak

mě omezovat, protože chtěli právě ten můj styl a rukopis. Co se týká odmítání, tak jsem odmítl právě zakázku od zmíněných muzeí. Chtěli, abych jim připravil grafiky pro tisk na hrníčky, šanony, podložky pod myš a podobné blbosti. Já to ale nevzal. Nechci, aby se ty motivy tiskly po tisících jako tuctové zboží. Byl bych asi schopný udělat nějaké podklady pro tisk limitované edice, ale to se zase nehodí do krámu jim. Proto jsem oslovil kamaráda Bourka, který teď pro obě muzea dělá grafiku. Je to jeho práce a ta má je zase ta víc rukodělná. Ještě jsem odmítl dvě kapely, které chtěly udělat nějaký „merch“. To proto, že mě nebavila jejich hudba a myšlenky, které za ní stály nebo spíš nestály. Vlastně docela nerad dělám něco, kde mám jasně vymezené mantinely. Nefunguje to tak, že bych se zmobilizoval a dostal ze sebe maximum. Spíš mě to paralyzuje a nejde mi vymyslet nic.

Z dalších spoluprací jmenujme ještě třeba chystanou spolupráci s původem norskou zpěvačkou Rebekkou Karijord, která je u nás v poslední době známá i díky návštěvě uskupení Cirkus Cirkör, které se v Praze představilo s vystoupením Wear It Like a Crown, jehož autorkou ústřední melodie je právě Rebekka. To jsou přesně ty momenty, které si myslím, že v dnešním světě, který je čím dál tím menší, dělají práci ještě zajímavější. Můžeš nám k tomu říct něco bližšího? Jednou jsem byl u kamaráda a ten mi pustil klip k performanci Circus Cirkör. Byl jsem nadšený tím klipem a litoval jsem, že jsem je neviděl minulý rok na Letní Letné. Další věc (nebo spíše ta první), která mě zasáhla, byla právě hudba Rebekky. Přišel jsem pak domů a celou noc sjížděl její videa a doslova se do její hudby zamiloval. Našel jsem email na jejich managera a psal mu, že mě děsně baví hudba, kterou Rebekka dělá a že bych s ní strašně rád spolupracoval. Druhý den mi na ni poslal email a já jí napsal. Za pár dnů mi přišla odpověď, že se jí naše věci líbí a že by rozhodně chtěla nějak spolupracovat. Zrovna dnes mi od ní přišel email, že by si chtěla objednat prvních 30 kusů custom deníků k nové desce „We Become Ourselves“. Už se moc těším, až na nich budu pracovat. Jsem fakt poctěný, že můžu být nějak součástí její tvorby. Vůbec ta práce s kapelama mě hodně baví. Před měsícem jsem dokončil deníky k evropskému turné americké zpěvačky Amandy Rogers. Byla to limitovaná edice deníků, ve kterých bylo vloženo CD a texty. Amandu znám již několik let a od začátku jsme se domlouvali na nějakém společném projektu, ale teprve až teď se nám to podařilo zrealizovat. Dále se rýsuje spolupráce s NYC partou Gogol Bordello.

Z tvé práce se dá vytušit i silná obliba ke starých věcí. Jaký k nim máš vlastně vztah? A co říkáš na současnou

38

KUČÍN

společnost, ve které žijeme? Heleď, tu společnost asi vynecháme. To by bylo na dlouhé polemiky a psát to nějak ve zkratce nemá smysl. Takže k druhé (teda té první) části otázky. Jo mám rád staré věci. Mnohé více než ty nové. Kdykoliv si koupím kalhoty nebo triko v sekáči, tak z něj mám stokrát větší radost než z nových věcí. Stejný je to i u knížky z druhé ruky. Tu novou si může koupit každý, ale tu starou, která už prošla očima a prsty někoho jiného, tu už nikdo jiný nekoupí. Ta je prostě originál – už má svůj vlastní příběh. Často z ní na tebe vypadne nějaká záložka. Najdeš tam podtržené věty nebo nějaký komentář na spodní straně stránky. Mám rád, když mají věci patinu. Asi je to tím, že jsem bordelář a rozhodně nejsem puntičkář. Mám rád věci, které mají chyby a jsou nedokonalé. A to přesně staré věci jsou. Jsou ohmatané, oprýskané, odřené, prostě použité. Takové se mi líbí – nesterilní, s pamětí a vlastním příběhem. Když si tu starou věc někde koupíš, tak si ten příběh můžeš prostě vymyslet nebo ti ho řekne ten, kdo ti ji prodává nebo dává. Staré věci pro mě prostě mají kouzlo, které nové věci nemají.

Možná trochu související otázka, ale nemůžu se nezeptat.Co tě vedlo k tomu stát se veganem? Jaká to byla cestaa co ti to dává? Já byl masožrout do svých 18 let. Do té dobyjsem rybařil. Uměl jsem zabít kapra (vlastně pořád umím),chytit pstruha pod kamenem nebo u babičky zabít králíkaúderem do hlavy. Ale právě kolem toho osmnáctého rokujsem se začal zajímat o vegetariánství. Má partnerka bylavegetariánkou a spousta mých přátel také a tak jsem bylobklopený takovým podpůrným prostředím. Začal jsem vícevnímat zbytečnost zabíjení a vykořisťování zvířat a řekl si,že už toho nechci být součástí. Tak jsem se stal vegetariánem a po dvou letech veganem. Dnes je to už téměř 14 let, co nejím maso a přijde mi to už jako naprostá samozřejmost. Takže odpovědí na tvou otázku je etika.

A když už jsme u toho stravování a věcí kolem. Dáváš přednost kávě nebo čaji? Předpokládám, že budeš spíš ten „rituální“ typ člověka, než ten, co si s blížícím se infarktem proleje hrdlem nějaký rychle zalitý polotovar zakoupený v hypermarketu. Nebo se pletu? V tomhle já jsem docela nenáročný. Mám rád dobrou kávu a čaj, ale za školních let jsem propadl chuti kávy z automatu. Asi je to nějaký sentiment, který mě u ní drží. A tak si ji čas od času koupím na nádraží nebo v podchodu metra. A chutná mi. V posledních 4 letech si ale kupuji dobrou kávu. Fair trade, je-li to možné. Pokud si ode mě objednává deník nějaký kamarád nebo známý, tak si nechám platit v naturáliích. Tedy dobrou kávou. Před pár týdny si jeden můj známý objednal deník pro přítelkyni a tak jsem ho zaúkoloval nákupem dobré mleté kávy. Měli jsme sraz v Mamacoffee a on mi tam bez studu předal asi litrovou sklenici Nescafé.

Tak jsem ji pokorně převzal a rychle schoval do batohu, aby mě s tím svinstvem nikdo něviděl. Před pár dny jsem se vrátil z Indie a přivezl si výborný čaj z Assamu a Darjelingu.Nicméně zpět k práci. Co je vůbec pro tvou tvorbu největší inspirací? Nejspíš to, když vidím, jak krásně věci dokáží lidé vytvořit. Ať už je to malba, koláž, nábytek či fotografie. Pokaždé když vidím něco, co mě zaujme, tak mám chuť také vytvořit něco, co se mi bude líbit a co někomu jinému přivede podobný stav jako mně, když vidím nějaký krásný výtvor.

Máme rádi materiál, rádi šaháme na věci, na knihy samozřejmě také a dívame se, jak jsou vyrobené. Jaký máš vztah ke knihařské výrobě a její tradici a postupům? Jak už jsem říkal. Před několika dny jsem se vrátil z Indie, kde jsem posledních 10 dní strávil v tibetském exilovém městě McLeod Ganj. Několikrát jsem se tam šel podívat do knihařské dílny. Koukal jsem na to, jak ti lidi vážou knížky a jak jim jde práce od ruky, a jak z několika papírů postaví deník či knihu. Záviděl jsem jim, že to umí a nadával si, že jsem se doteď nenaučil ruční vazbu. Je to jedno z mých přání. Chtěl bych si zaplatit kurz a naučit se šitou vazbu, abych si sem tam mohl pro radost ušít deník. Já používám jinou a rozhodně ne tak sofistikovanou vazačskou techniku, která se hodí pro mou práci, ale postrádá ty nitě a krásně tvarovaný hřbet obálky. Před nedávnem jsem si koupil 70 let starý lis na knížky (250 kg) a řezačku na papír (300 kg). Obě ty věcičky se mi budou hodit, až začnuvázat ručně. A snad to bude brzy.

A co nějaké tvé pracovní rituály? Máš něco takového? Něco, nad čím vždy hodně přemýšlíš, nebo něco, nad čím se, jak se říká, „zasekneš“. Něco jako, nadneseně řečeno, vnitřní etika řemeslníka? Když jdu makat se sprejem, tak se pořádně napiju, převleču se do takové mé staré mikiny, vyčistím si masku, skočím se vyčůrat a jdu do takového hlubokého sklepa v tetovacím studiu Tribo. To pití a vyčůrání má své opodstatnění, protože jsem tam bez přestávky zavřený 3, 4 hodiny a nechci, aby mě tělesné potřeby nutily ten pracovní proces jakkoliv přerušovat. Když skončím, tak se jdu pořádně najíst a dám si kafe a pak mám pravidlo, že po týhle práci nejezdím na kole. I když pracuji s celoobličejovou maskou s filtry, tak se stejně cítím otupělý a nerad bych skončil pod ocelovými koly tramvaje. No a když dělám přípravy na kompu, tak vypínám Skype a FB, aby mě nerušily zprávy a telefony. Toť asi vše k rituálům.

Jak jsi vlastně došel ke svým výrazovým prostředkům a estetice, kterou používáš? Čím tě přitahuje? A necítíš třeba někdy potřebu začít používat trochu jiné postupy či techniky a tím se vyvíjet, nebo jsi spíš typ člověka, co si

39

KUČÍN

snaží držet určitý rukopis a příliš neexperimentovat?Někdy před deseti lety jsem začal řezat šablony. Byly to takové politické vzkazky, které jsem trousil po ulicích. Odtud asi vychází použití šablony, kterou používám v 90 % tvorby. Potom je to něco málo sítotisku. Právě sítotisk chci začít více uplatňovat. Chci si držet rukopis, ale chci se také vyvíjet a myslím, že kombinace obojího je možná. Právě domlouvám spolupráci s Honzou Antimultavitamínem (www.antimultivitamin.com), který pro nás připravuje několik dizajnů. V budoucnu bych rád oslovil více kreativních lidí a udělal tyhle tandemový spolupráce. Před nedávnem jsem potkal jednoho kanadského fotografa, který dělá dokumentární fotku. Strávil půl roku na Kubě, kde fotil např. amatérský boxerský klub, uprchlíky, lidi na ulici, politické vězně. Domlouváme se na limitované edici knížek a deníků, ve kterých budou ústředním motivem právě jeho fotografie a příběhy lidí, se kterými pracuje. Napadá mě ještě několik fotografů, se kterými bych rád něco vytvořil. Tohle je ale spíše o tom vymezit si čas, abych ty projekty mohl uskutečnit a toho času teď díky pracovnímu vytížení opravdu moc nemám. Ale musím si ho najít. Právě proto, abych se někam posunul. Je to obrovská výzva, kterou nechci odmítnout s argumentem, že jsem příliš „busy“.

Je mi z vlastní zkušenosti jasné, že nemůžeš pouze volně tvořit, ale stejnou měrou, ne-li větší, se musíš věnovat i papírování, logistice atd. Jak chápeš tuto část procesu? Mě samotného podobné věci dovádí někdy k šílenství, jak to máš ty? Vím, že v poslední době již nepracuješ úplně sám, byl i toto důvod pro rozhodnutí oslovit dalšího člověka pro zapojení do procesu? Heleď, já to papírování nenávidím. Naštěstí si nedělám sám účetnictví. To by dopadlo děsným průserem a asi bych už seděl za neodvádění daní. Ne, že bych chtěl ošidit stát (i když si to právoplatně zaslouží), ale prostě jsem na tohle fakt moc chaotický člověk. Takže každý rok předám dvě složky účetní, která se tím nějak prokouše a dá mi vědět, co mám zaplatit. Nezdá se to, ale stejně je té byrokracie spousta. Už jen vypisování faktur mi barví vlasy a vousy do šeda. Máš pravdu. Minulý rok jsem přijal kamaráda Víťu, který se mnou pracuje. Vzal jsem ho hlavně kvůli tomu, abych měl méně práce. Stejně mi ale nepřijde, že by té práce ubylo. Přibyly obchody a přibylo to papírování a tak mám pocit, že je té práce stále stejně nebo ještě víc. Časem si k sobě chci vzít ještě nějakého brigádníka, aby dělal tu nezáživnou manuální rutinu. Ale to je tak trošku o penězích na plat a také o tom najít správného člověka. A pak bych ještě potřeboval někoho na to papírování. Už jsem se o tom bavil s přítelkyní a možná tuhle nezáživnou odpornou práci převezme ona. Už teď je mi jí líto.

Co si budeme povídat, jsi zajímavou osobou nejen tím, co děláš, ale také tím, jak vypadáš. Na první pohled je evidentní tvá záliba v tetování. Kdy se v tobě tato vášeň probudila? Předpokládám, že se za ním skrývají mnohá sdělení a příběhy. Chceš se o nějaké podělit? No jo, pár litrů inkoustu už v kůži mám. Když mi bylo asi 16, tak jsem si četl rozhovor s Maxem Cavalerou ze Sepultury a ten psal o tom, jak mu někdo v NYC bude tetovat celé stehno a psal o tom, jak si vybírá tatery. Já koukal na ty kérky (dnes mi příjdou fakt nezajímavé) a prostě si říkal, že chci být jednou sjetý od hlavy k patě. Pak jsem se v osmnácti nechal poprvé označkovat a dnes už mám na sobě těch značek nemálo. Příběhy v tom inkoustu jsou. Pro mě jsou spíš spojeny s obdobím, kdy jsem si tetování navrhoval a kdy jsem si ho nechal přenést z papíru do kůže. Na jedné ruce mám logo Immigrant Sun Records, které jsme si nechali vytetovat z bejvalkou. Na té samé ruce mám takové dva obdélníky, které jsem si navrhl v dodávce na pláži jižního ostrova Nového Zélandu. Na pravém lýtku mám už 9 malých tetování - jsou to upomínkové čmáranice od mých nejbližších lidí. Co čára, to kamarád. Takže ať jsem kdekoliv, tak ty lidi mám pořád u sebe. Pokud mi vlak neamputuje nohu, tak ty lidi se mnou budou celý život. Ty věci vypadají jako blbosti, ale já k nim mám bližší vztah než třeba k těm barevným rukávům. Ti lidi hlavně nejsou tateři a tak je to taková sbírka „wannabe prison style“ kérek. Prostě je miluji a milovat budu.

A jelikož se pohybujeme v médiu zaměřeném na cyklistiku, musíme chtě nechtě zabrousit i sem. Co ty a kolo? Jaký máš vůbec ke svému stroji vztah? Je pro tebe dopravním prostředkem, nebo něčím víc? Je to můj dopravní prostředek. Také vehikl, který se mi líbí a těší mě na něm sedět nebo se na něj koukat. Jinak moc neřeším, jaké mám pedály nebo jestli mé řidítka vyrobil Ital nebo Japonec. V tomhle jsem nenáročný.

Ok, nebudeme tě už dál trápit. Máš na závěr něco, co bys chtěl čtenářům říct? Díky moc za prostor. K vašemu projektu cítím hluboký respekt a jsem rád, že můžu být součástí tohohle čísla.

Hi Kučín, let’s start off with an easy one. What does your nickname, Deaf Messanger mean? The message is at least partly clear to everyone, I guess, but why did you start calling yourself that? Hi. Yeah, I’ve rehearsed that one. I’m partly deaf and a long time ago I dreamed of becoming a bike messenger, so I combined my love of bikes with my

HEINEKEN PREMIUM QUALITY BIKE

44

HEINEKEN PREMIUM BIKE

HEINEKEN PREMIUM QUALITY BIKE

45

HEINEKEN PREMIUM BIKE

76

PRAHA

V předchozím čísle magazínu Pedal Project jsme přišli s novou rubrikou zvanou Den v Praze. Původně jsme zamýšleli, že bude, s každým novým číslem, kladen důraz na jinou metro-poli, nakonec jsme se ale rozhodli tuto myšlenku změnit a to hned ze dvou důvodů. Tím prvním byl fakt, že je lepší, aby dělal pomyslného průvodce někdo, kdo je místa znalý. Tím druhým, a možná ještě důležitějším, pak aleto, že podle nás vzniklo v poslední době najednou několik zajímavých prostorů a že jde celkově Praha tak říkajíc nahoru. Za to jsme rádi a cítíme jakousi morální povinnost, alespoň

touto cestou, těm, kteří za tím stojí, poděkovat. Snad se vám alespoň některé z námi vybraných míst zalíbí. Třeba se na některém z nich potkáme.

In the previous issue of the Pedal Project magazine we have established a new section called the Day in Prague. The original plan was to feature a different city in each new issue of the magazine, but we then decided to rethink this idea. The first reason was that it’s better to take tips from a person who actually knows the

city and the second, and maybe even more important, is the fact that so many interesting spaces have emer-ged lately and Prague is a better place with each of them. We are glad to say this and we feel a moral duty to thank those who are responsible for this, if only through this medium. We hope you like these tips. Maybe we’ll meet in some of them.

DEN V PRAZEPT. 2 / DAY IN PRAGUE PT. 2

77

PRAHA

HEADQUARTERS www.headquarters.czSpojením několika subjektů (Pedal Project, OKOLO, Hot Dog Cycles) vznikl na pražském Žižkově, na rohu ulic Chvalova a Bořivojova, lehce netradiční prostor, který v sobě v tu-to chvíli kombinuje grafické studio, vydavatelství, cyklo/design obchod, galerii, fotostudio, servis jízdních kol a mnoho dalšího. Nejedná se tedy o neměnné sterilní místo bez známek života, nýbrž jakési zastřešení více aktivit a spojení sil několika různých, avšak podobně smýšlejících jednot-livců.

This unconventional space on the corner of Chvalova and Bořivojova in Žižkov was created by combining three groups (Pedal Project, OKOLO, Hot Dog Cycles), it is a graphic studio, publishing house, cycling/design shop, gallery, photo studio, bike service and many more, all at once. It is definitely not a dull sterile place, it is a space for various activities and different, yet like-minded individuals.

TAVERN www.thetavern.czMáme radost, když věci vznikají z čisté lásky je dělat. A přesně takové byly i počátky fungování restaurace zvané Tavern. Ta se nachází v Chopinově ulici nedaleko Riegrových sadů a speciali-zuje se pouze na domácí hamburgery. S otvírací dobou, která je v současné době omezená pouze na dny mezi středou a sobotou, je často možné, že budete mít problém si hned sed-nout, to je ale jen důkaz toho, že ne nadarmo byl tento skromný podnik s domáckou atmosférou zařazen Hospodářskými novinami mezi 25 nejlepších restaurací v Praze.

We like when things are created from the pure love of doing them. And those were exactly the beginnings of the Tavern restaurant. It is situated in Chopinova street near Riegrovy sady and it specializes only in homemade hamburgers. The opening days are only from Wednesday to Saturday, so you might find it hard to find a place to sit right away. But that’s only the evidence that this modest venture with a pleasant family atmosphere has been chosen as one of the twenty-five best restaurants in Prague by Hospodářské noviny.

DEN V PRAZEPT. 2 / DAY IN PRAGUE PT. 2

MU www.mukoncept.comKreativní prostor Mu otevřely kama-rádky a výtvarnice Lu Skřivánková a scénografka Marjetka Kürner Kalous, aby si vytvořily vlastní místo pro reali-zaci svých nápadů, a aby také poskytly platformu pro své spřízněné umělce a designéry. V Mu najdete vintage módu od Lazy Eye, šperky od mladých tvůrců jako je Janja Prokic nebo Lubica Kolumberová a mnoho dalšího. Krea-tivní prostor v sobě propojuje malířský ateliér, krejčovskou dílnu, galerii a prostor k posezení nad dobrou kávou.

Mu is a creative space opened by two friends, artist Lu Skřivánková and stage designer Marjetka Kürner Kalous, in order to have their own place for implementing their ideas and providing a platform for their artist and designer friends. You can find vintage fashion by Lazy Eye, jewelry from Janja Prokic or Lubica Kolum-berová and many more. The creative space combines a painter’s studio, a dressmaker workshop, a gallery and a place for sitting over good coffee.

78

PRAHA

VELTLÍN www.veltlin.czBohdan Trojak je velký znalec naturál-ních vín z oblasti bývalého Rakouska--Uherska. Svému zájmu zasvětil i vlastní novou vinárnu a restauraci Veltlín, kterou naleznete nedaleko Křižíkovy ulice v pražském Karlíně. V jejím příjemném čistém interiéru můžete ochutnat ta nejlepší přírodní vína, cidery, skvělé sýry, ale i tradiční domácí kuchyni. V nepos-lední řadě si zase vizuálně užijete kresbu mapy Rakouska-Uherska, kterou pro celou jednu stěnu restaurace vytvořil ilustrátor Michal Bačák. Ten je též spo-lečně s Ondřejem Zitou podepsaný pod celým vizuálním stylem Veltlínu.

Bohdan Trojak is an expert on natural wines from the region of the former Aus-trian-Hungarian monarchy. This interest is the main topic of his new wine bar and restaurant Veltlín, which is situated clo-se to Křižíkova street in Karlín. The frien-dly minimalistic interior offers the best natural wines, ciders, great cheeses and traditional home cuisine. You can also enjoy the extensive drawing of a map of the former monarchy, drawn by illustrator Michal Bačák. He and Ondřej Zita are responsible for the whole visual style of Veltlín.

CAFÉ V LESE www.cafevlese.czMísto, o kterém se v poslední době mluví stále častěji. Kavárnu, kde se aktuálně schází hipsteři z celého měs-ta, najdete ve stále více se rozvíjející Krymské ulici ve Vršovicích. V přízemí je umístěn bar s příjemným posezením, kde vás kromě stále se proměňující nabídky piv překvapí zajímavé retro lampičky a další vybavení. Suterén se pak otevírá na hudební a jiné větší akce. Koná se zde také pravidelná ping--pongovo-hudební akce O zlatou pálku.

A place that is being talked about more and more often. The cafe, which is the current meeting point of hipsters from all over the city, can be found in Krym-ská street in Vršovice. On the ground floor you can visit the bar with a plea-sant sitting area and be surprised by the ever-changing variety of beers on tap and the interesting retro lamps and furnishings. The basement is opened for music and other bigger events. It is also the venue of the traditional ping pong/music event, the “Golden Racket” tournament.

THE REAL MEAT SOC. www.trms.czMajitel veleúspěšné restaurace Sansho Paul Day nelenil a rozhodl se zlepšit sou-časný stav řeznického umění v Praze. Založil miniaturní řeznictví The Real Meat Society v Náplavní ulici a do posledního drobečku splnil to, co si předsevzal. V jeho malém řeznickém koloniálu na-jdete to nejlepší české maso a uzeniny, které pocházejí pouze z přírodních chovů českého skotu na horských pastvinách. Precizně bourané maso na anglický způsob si můžete vybrat v nepřeberném množství variant. A pokud vám to nesta-čí, jistě vám učarují některé kuchařské knihy, které jsou zde také k mání.

The owner of the successful restaurant Sansho, Paul Day didn’t hesitate one moment and he decided to improve the current state of butchery in Prague. He launched a miniature butcher shop The Real Meat Society in Náplavní street and stood up to his goal. In his small shop you will find the best Czech meat and smoked goods, all originally from natural cattle breeding farms in the mountains. A variety of precisely English style cut meat is available. If that isn’t enough for you, you can let yourself be charmed with the cookbooks in stock.

79

PRAHA

I NEED COFFEE!

Příjemná kavárna I Need Coffee! se před několika měsíci objevila v ulici Na Moráni mezi Karlovým a Palackého náměstím a rázem se stala oblíbenýmsetkávacím místem pro místní i kolem-jdoucí. Hrubý prosvětlený interiér je nápadný zejména prkny obloženou stěnou, seškrábaným původním stro-pem a prostým dřevěným nábytkem. Prostoru též dominují fotografie Duša-na Tománka a fortelný pult, na kterém najdete vše pro skvělou snídani i svačinu.   

The charming cafe I Need Coffee! Was opened couple of months ago in the Na Moráni street between Palackého náměstí and Karlovo ná-městí and it immediately became a favorite meeting place of locals and even passers-by. The rough lighted interior is noticeable for wooden lining on the wall, the scrubbed off ceiling and simple wooden furniture. The space is dominated by photographs by Dušan Tománek and a solid bar filled with food for a great breakfast or snack.

NOVÁ SCÉNA www.cafenona.czJeště v nedávné době šedivý prostor Nové Scény Národního divadla ožil s novým kreativním vedením. Jeho kavárna ve druhém patře slavné bru-talistické budovy od architekta Karla Pragera se během poslední doby stala oblíbeným místem pro setkávání míst-ní kreativní a intelektuální scény. Její jedinečný interiér obložený zeleným mramorem a s dominantním světelným objektem vedoucím skrze schodiště od výtvarníka Pavla Hlavy je skvělým místem pro neortodoxní kavárenský zážitek.

It is not long ago that this interesting space in New Stage of the National Theater was dull and grey, but it was brought to life by the new creative director. The cafe, situated in the famous brutalist structure by Karel Prager, has become the meeting point of the local creative and intellectual scene. Its unique interior in green marble facing and light structure by Pavel Hlava is a great place for an unorthodox coffee experience.

SPZ www.galeriespz.comZ bývalé garáže v srdci Nového Města pražského vytvořili umělci Lukáš Machalický a Robert Šalanda jedineč-né místo pro vystavování a prezentaci současného výtvarného umění. Galerie SPZ je intimním výstavním prostorem, který se otevírá ve své podstatě jen na vernisáže a po dobu výstav do ní můžete nahlížet pouze skrze okna. Už zdálky ji poznáte i díky vlajce, která visí nad ní a na jejíž podobě se každou výstavu podílí pozvaní výtvarníci.

An old garage in the heart of central Prague was recreated by the artists Lukáš Machalický and Robert Šalanda into a unique exhibition and presenta-tion space for contemporary art. The SPZ gallery is open only on opening nights; from then on the exhibition can be seen only through the windows. It is visible even from a distance thanks to a flag hanging over the entrance, which is designed by the artists re-sponsible for the exhibition below.

82

AZUB.CZ / METROSTORE.CZ

83

WHEELMASTER

WHEEL-MASTER

TEXT: A. TABARELLI DE FATISPHOTO: A. TABARELLI DE FATIS, J. ELHARD

Lidí, kteří by sdíleli všechny naše zájmy – od cyklistiky, přes design až po architekturu, zas až tolik není. Jedním z nich je však k našemu štěstí Antonello Tabarelli de Fatis, který pro třetí číslo magazínu Pedal Project napsal exkluzivní článek o mistru Bayerovi.

Říkáte si, proč zrovna Ital píše článek o zapomenutém vý-robci karbonových kol z Moravy? Takový zkrátka Antonello, s kterým jsme se seznámili přes naše aktivity v roce 2010, je. Už po první schůzce v pražské kavárně Louvre, kam tento energický znalec designu a kol rád chodívá při svých ná-vštěvách Prahy, bylo naše vzájemné myšlenkové souznění zřejmé. Antonello pochází z italského města Bolzano, tedy přesněji z malé vesničky Cornaiano, kde si nechal jeho otec, významný italský producent designu a nábytku, postavit v sedmdesátých letech unikátní dům od legendárního Carlo Scarpy. I proto má Antonello, který studoval architekturu v Benátkách, již od narození přirozený vztah k designu a umění. Kola se však do jeho života dostala vzápětí. Velký nadšenec cyklistiky, blízký spolupracovník Antonia Colomba a značky Cinelli, ale i blogger na svém webu a e-shopu Aerodinamica, Antonello je zkrátka zapálen pro každou dobrou věc. V současné době žije v Curychu, kde působí jako distributor kol Cinelli, ale mimo jiné i jako poradce pro různé významné italské designérské značky.

symbolem. Rychlá a romantická. Zanechalá ve mně hluboký dojem a pak jsem se na ně zeptal organizátora velodromu. Řekl mi o jistém panu Josefu Bayerovi, výrobci těchto úžasných kol z jižní Moravy. Ale víc už o něm nevěděl. Čím více jsem nad tím přemýšlel, tím více mi bylo jasné, že mu-sím tohoto pana Bayera najít, i když mi s tím nikdo neuměl pomoct. Nikdo neměl žádný kontakt ani adresu.

Můj internetový průzkum také nevynesl žádné výsledky. Jednoho dne mě napadlo zeptat se lidí z TUFO, o kterých jsem si myslel, že by ho mohli znát. Mají sídlo na jižní Mora-vě a snad by si mohl některý starší mechanik pana Bayera pamatovat. Tohle rozhodnutí se ukázalo být šťastným, zrovna to ráno je pan Bayer navštívil a já jsem tak konečně získal jeho emailovou adresu.

Okamžitě jsem mu napsal s prosbou o schůzku, že je pro mě zajímavý člověk a že by výlet za ním rozhodně nebyl ztráta času. Zhruba po týdnu jsem dostal odpověď a domlu-vili jsme si schůzku v půlce prosince.

Cesta za panem Bayerem byla všechno možné, jen ne snadná. Slušovice jsou malé městečko východně od Brna, poblíž Zlína, zhruba 350 km jižně od Prahy. Nedá se tam jet vlakem, ale cesta autem je moc pěkná.

Mimo to se však stále věnuje především zdolávání vlastních limitů v cyklistice. Jednou za čas ho pak můžete potkat i v Praze, do které se zamiloval už na počátku devadesátých let. Momentálně sem jezdí především dohlížet na produkci svých vlastních produktů, šátků a čepic Superleggero, které si můžete koupit i na jeho blogu, ale také za námi a v neposlední řadě za panem Bayerem, s kterým do budoucna chystá velké věci. Jistě se máme na co těšit.

Poprvé jsem viděl pár kol od Josefa Bayera v létě na Favorit Velodromu v Brně. Jedno bylo třípaprskové a jedno diskové. Obě byla černá a vypadala agresivně, s malým zelený

Až do Brna dálnice neustále zajížděla do obrovských lesů plných jedlí a borovic a extrémně rozlehlých polí a neuvěři-telných březových lesů. Nakonec jsem k domu pana Bayera dorazil, po překonání mnohých překážek, velmi pozdě a uprostřed sněhové vánice.

Naše schůzka byla už od začátku velmi srdečná, Josef Bay-er byl přátelský a otevřený. Hned ze začátku jsem se chtěl zeptat, jak se to stalo, že začal dělat ráfky a kola z karbono-vých vláken ve vesnici, kterou i Google má problém najít.

86

WHEELMASTER

Že je Josef Bayer něco jako génius, jsem pochopil, už když jsem viděl ta kola na velodromu, ale jak čas ubíhal a on mi vyprávěl stále další historky a ukazoval mi své kresby a fotografie, pochopil jsem jeho velkou vášeň pro věc, jeho rafinovanou inteligenci, jeho nezměrnou představivost a navrch toho všeho nekonečné penzum znalostí z oboru.

Jeho vášeň pro jízdní kola ho vedla k tomu, že si ve 14 le-tech sám upravil a zdokonaloval přehazovač Campagnolo tak precizně, že ho odlehčil o 50 g.

Zatímco Josef se vrtal v kolech, jeho bratr František stavěl modely letadel na dálkové ovládání, jedny z prvních, které byly vyrobeny z laminátu a karbonových vláken.

Další vývoj byl logický: jelikož František stále hledal nové aerodynamické tvary křídel, poprosil bratra o pomoc při vývoji křídel z karbonových vláken. Krátce na to vytušil Josef potenciál tohoto materiálu pro výrobu kol a ráfků jízdních kol.

Odešel z pozice vedoucího oddělení výzkumu a vývoje v JZD Slušovice, které se pod jeho vedením stalo technolo-gicky nejpokročilejším pracovištěm socialistického kolek-

tivního zemědělství v sovětském sektoru a přineslo slávu a heslo „zlepšení ze Slušovic“ a začal s bratrem v garáži vyrábět svoje vlastní ráfky. Přes kamaráda ze Slušovic, který se odstěhoval do Švýcarska, získal první diskové ráfky pro svůj profesionální tým Slušovice, který založil a řídil. Tato kola potom studoval a modifikoval tak, aby byla o 890 g lehčí.

Získal patenty pro svoje návrhy a začal s výrobou.

Karbon, který používal, bral přímo z Japonska, byl to ten nejlepší dostupný, s nejlepší strukturou. Ruský karbon nebyl tak stabilní a Němci produkovali materiál, který ne-zaručoval stejně vysoké výkony, jako japonský výrobek. Na začátku devadesátých let otevřel Josef třetí továrnu, která tehdy zaměstnávala více než 200 lidí a její produkce dosáh-la 5 milionů ráfků. Z jeho geniální mysli vzešly ráfky pro skládací kola značek Mercedes a Porsche.

Ale jak se často stává, ani génius nemá vždy všechno pod kontrolou a tak se jednou stalo, že italský výrobce nabídl spolupráci a objednal zakázku na velký počet hliníkových ráfků, které ale nikdy nezaplatil. Pak jedna česká firma získala podíl ve firmě a slíbila firmu rozvíjet a dokonce

87

WHEELMASTER

88

BOTAS 66 X PEDAL PROJECT

BOTAS 66X PEDAL PRO-JECT

Obuv pro městskou cyklistiku. V prodeji od jara 2013

Shoe for urban cycling. Coming this spring.

89

BOTAS 66 X PEDAL PROJECT

BOTAS 66X PEDAL PRO-JECT

3D: Kryštof Pacourek

3x FESTKAPHOTO: FESTKA ARCHIV

90

3X FESTKA

the direction of this young progressive brand in the beginning of their work activities. It didn’t take long and this narrow specification of style became too tight for them. What persisted is the emphasis on the detail and quality of the used components and the pro-cess itself. This is thanks to the team comprised of a mix of experience from each member. The basic pillar is Mi-chal Moureček, a formal track and road cyclist, having won the bronze medal from the junior world championship, and Ondřej Novotný, whose specialty is the smooth running of the company. The team is completed by Magda Ho-lubová, Tom Hnida, a graphic designer determining the visual style of the company, and Lukáš Svoboda, whose the guy doing 3D models and evolution of the carbon frame sets. On the other side, steel frames are Petr Čácha‘s business. Over a short period of time they have gained a not only a clear and specific place on the domestic market but they have also been presenting their abilities at the North American Handmade Bicycle Show. This event belongs to the best you can visit, and Festka received well-deserved ovati-ons. For this issue of the Pedal Project magazine, we have chosen several pieces for the Bikecheck section for two reasons. Firstly, we think that they make the best products one can get or have custom-made by a team of peopl who know what they’re doing. Secon-dly because we think that even though the local scene is small, they’re not as well-known as they should be.

Festka je hovorový výraz pro kolo s pevným převodem. To byl také ales-poň zpočátku směr, kterým se začala tato mladá, avšak velmi progresivní značka ubírat. Netrvalo však dlouho a toto vymezení na určitý, relativně úzký styl cyklistiky, ji začalo být těsné. Co ale přetrvalo, je jasný důraz na detail a kvalitu použitých komponentů a samotné zpracování. Toto je možné především díky složení týmu, který je vyváženým mixem těžícím ze zkuše-ností jednotlivých členů. Základním pilířem je Michal Moureček, bývalý dráhový a silniční závodník, mající na kontě např. bronzový titul mistra světa juniorů, a Ondřej Novotný, který stojí hlavně za hladkým chodem firmy. Festku dále utváří Magda Holubová, Tom Hnida, dvorní grafik společnosti, jasně utvářející její tvář, a Lukáš Svobod, který se stará o navrhování 3D modelů, jejich zátěžové testování a podílí se na procesu výroby karbo-nových rámů. Ocelové rámy má pak na starosti Petr Čácha. Během velmi krátké doby si vydobyli nejenom jasné, avšak dosti specifické, místo na domácí scéně, ale byli své doved-nosti a vize mimo jiné prezentovat i na North American Handmade Bicycle Show, která patří bezesporu mezi ta nejlepší setkání, která je vůbec možné navštívit a kde se jim dostalo zaslou-ženého uznání. My jsme pro toto číslo magazínu Pedal Project vybrali do rub-riky Bikecheck právě několik kousků od Festky, a to ze dvou důvodů. Zaprvé si myslíme, že jsou tím nejlepším, co je možné u nás sehnat, nebo si dokonce nechat na zakázku postavit týmem lidí, kteří přesně vědí, co dělají a proč a zadruhé proto, že máme pocit, že i když je místní scéna natolik malá, jsou stále méně známí, než by si zasluhovali.

Festka is a slang term for a bicycle with a fixed gear. Or rather it has been

3x FESTKA

91

3X FESTKA

Dlouho jsme hledali opravdu originál-ní design, udělali jsme desítky kol a konečně ho máme! Jmenuje se Pablo, vychází z kubistické školy a stejně jako jsou stále moderní sto let staré obrazy, věříme, že nezestárne ani design na vašem/našem kole. První kousek, který jste nám pomohli vybrat, nese jméno průkopníka tohoto stylu – Pabla Picassa. Proč kubismus? Jeho princip spočívá v prostorovosti, nezobrazuje jen jeden pohled a to je přesně to, co jsme chtěli – kolo, které komunikuje každou svou částí. Snad se nám to povedlo.. Kolo je dokonalé i z technického pohledu. Použili jsem nejmodernější ocel Columbus XCr, která je velmi pevná a vyniká dlou-hou životností. Osazení tvoří novinka letošního roku - Sram RED 2012 (maká opravdu skvěle). Kola Enve dělají z Pabla raketu.

We had been searching for a truly ori-ginal design for a long time, producing many bicycles and finally, we have it! Its name is Pablo, it was inspired by an early-20th-century avant-garde art movement, Cubism, and we hope that the modernity of one-hundred-year old paintings will be, for now and forever, reflected in the design of your/our bike. The first piece, chosen by you and us, bears the name of the pioneer of this movement – Pablo Picasso. Why Cubism? Cubism depicts a subject from a multitude of viewpoints to represent the subject in a greater context and that is what we wanted – a bike that communicates with every bit of itself. We hope we succeeded. The bike is a technical perfection. We have used the latest Columbus XCr steel, which is remarkable for its strength and lifetime. Sram RED 2012 components (this year´s novelty) work like a charm. Enve wheels put the final rocket touch to Pablo.

FESTKA XCR PABLO

96

3X FESTKA

97

3X FESTKA

BROOKSJINAK

98

BROOKS

Každému cyklistickému fanouškovi se pod tímto názvem vybaví legendární kožená sedla, která anglická značka vyrábí již od roku 1866, poté, co si syn výrobce kožených sedel a doplňků na koně John Boultbee Brooks (1846–1921) pořídil své první kolo. Se svým dřevěným sedlem byl ale natolik nespokojený, že se rozhodl vyrobit si vlastní pohodlné kožené sedlo, které se s následným přibývajícím zájmem o cyklistiku stalo postupně velmi žádaným zbožím. Zpočátku k tomu mladý podnikatel vyu-žíval výrobní zázemí svého otce, později však založil svou vlastní dílnu v Great Charles Street v Birminghamu. Ta se v prvních letech stále věnovala výrobě doplňků k jízdě na koni. Avšak kolem roku 1870 se produkce značky přeo-rientovala čistě na cyklistická sedla. To je už však dávná historie, během níž vyrobila značka miliony kožených sedel, která se většinou stala chloubou svých majitelů a jejich bicyklů.

V současnosti je Brooks synonymem ke stylové jízdě na kole a celkovému životnímu stylu, který tento sport s sebou přináší. Ještě před rokem 2002 zůstávala ikona známou pouze v kruzích opravdových nadšenců a ortodoxních cyklistů. Poté však značku koupil italský koncern Selle Royal a začaly se dít věci. Celková image a styl značky dostaly nový kabát a díky masivní reklamě se Brooks

01

99

BROOKS

02

102

BROOKS

dostal do středu zájmů celé cyklistické, ale i designérské společnosti, která tak najednou odhalila její mistrovství a historii. Jako by Brooks povstal z mrtvých. Je to tak tedy 10 let, co Brooks zažívá svou velkou popularitu a jeho sedla naleznete ve všech koutech světa a doslova v každém „cool“ obchodě. Značka podporuje mnoho událostí a jezdců, mimo jiné klasické akce jako historický závod L`Eroica, elegantní jízdu městem Londýnem Tweed Run, dále sponzoruje cyklistické expedice nebo závody v cyklis-tickém pólu a další události. Už to zdaleka nejsou jen sedla, která značka vyrábí. Přibyla zavazadla, nářadí, dresy, ale i vysoká móda.

A to už se pomalu dostáváme k našemu speciálnímu editoriálu o značce Brooks, který jsme připravili pro násle-dující stránky, a který jsme pojali trochu odlišnou cestou, než by bylo jinak běžné. Brooks zde totiž představujeme prostřednictvím několika méně známých projektů a před-mětů, které jsou se značkou a její filozofií nedílně spojeny, přesto to však nejsou její klasické výrobky. Na dalších stránkách tak můžete nalézt speciální produkty, spolupráce nebo výtvarné umění, kde jako inspirace či předmět zájmu stálo právě kožedělné mistrovství značky Brooks. Kromě ikonického designu Achilla Castiglioniho nebo kožené kabelky ve tvaru sedla se zde setkáte s novinami, které značka vydává, nebo s jedinečnými projekty designéra Bena Wilsona. Vše dohromady pak tvoří tak trochu odliš-nou historii značky Brooks, kterou jsme nakousli hned na začátku.

Behind this brand, every cycling fan sees the legendary leather saddles produced in England since 1866, when the son of a saddle maker John Boultbee Brooks (1846 – 1921) bought his first bicycle. He was so dissatis-fied with his wooden saddle that he decided to make his own comfortable leather saddle that became a hit, along with the growing interest in cycling. In the beginning, the young businessman used the production facilities of his father’s company, later he founded his own workshop in Great Charles Street in Birmingham. This workshop still made equestrian accessories until about 1870, then the production oriented just on bicycle saddles. All this is a history during which the company has produced millions of leather saddles which have become vaunts of their owners and their bicycles.

Currently, Brooks is a synonym for a stylish bicycle ride and lifestyle linked to this sport. Up to 2002 it was known more or less among real enthusiasts and orthodox cyclists.

03

103

BROOKS

104

BROOKS

04

05

After that, the brand was bought by the Italian concern Selle Royal and things got moving. The whole image and style of the company got a brand new look and thanks to a massive advertising campaign, Brooks got into the center of attention of the whole cycling and even designer community, which suddenly uncovered its craft and history. As if Brooks has risen from the dead. So it is about 10 years that Brooks has been in the limelight and you can find their saddles all over the world and literally in every “cool” shop. The brand supports a number of events and riders, among all, the historical race L’Eroica, the elegant London Tweed Run or various cycling expeditions or races in bike polo and so on. It’s not only saddles they produce. The brand started making baggage, tools, jerseys and even haute couture.

Now we have got to the special Brooks editorial that we have prepared for these following pages and which may be a little extraordinary. We are presenting the brand by showing some of the less known projects and objects closely tied with the brand and its philosophy, but not quite their classical products. On the following pages you can find special products, co-operations or art where the inspiration is based on the leather making mastery of Brooks. Apart from the iconic design by Achille Castiglioni or a leather purse in the shape of a saddle, you can see the

newspaper that the brand itself publishes or the unique projects designed by Ben Wilson. Combining all of this creates a bit different Brooks history than the one we have mentioned in the beginning.

01 – IAN MAHAFFY

Nápad, který původně vytvořil dánský designér Ian Mahaffy pro soutěž Prix Émile Hermés před několika lety, se nako-nec dostal do rodiny výrobků britské značky Brooks. Kožená kabelka Victoria vznikla původně z problému, jak si dámy na kole mohou lépe uložit svou kabelku během jízdy. Ian vytvořil kabelku ve tvaru ikonického sedla, kteréá měla původně fungovat jako jakýsi návlek na pravé cyklis-tické sedlo a výklopný úložný systém držet za sebou. Po tom, co se produkt dostal mezi několik nejlepších projektů ceny Prix Émile Hermés a objel s výstavou téměř celý svět, zahájil designér další vylepšování. Nakonec si produkt zařadil do kolekce přímo výrobce Brooks a vznikla tak elegantní a hravá kabelka, která však ztratila svou půvo-dení myšlenku návleku na sedlo. Od Brooks si ji tak můžete koupit jen jako stylový módní doplněk.

105

BROOKS

06

110

FENOMÉN

111

FENOMÉN

112

FENOMÉN

The backpack is an indispensible helper not only when riding a bike. And it is also thanks to the contemporary cycling renaissance that the backpack is a specific piece of luggage that fulfills all the functional necessities of the city messengers. The contemporary design of cycling backpacks has been ruled by a few specialized brands, which have created the ideal typology that can be seen on products, even of commercially more known brands. T-Level, Mission Workshop or Chrome have determined how the ideal cycling backpack should look today. It should have a maximum capacity, good accessibility and a “baggy” form of opening and expanding the space of the backpack at the same time are the most typical elements of the present production, which have been adopted by other fashion and cycling brands. We completed our selection with a classical rucksack Penfield Idlewood, Vans, the iconic yellow sack of the messengers in Prague, Czech bag maker Playbag or the honest backpack of the young Hungarian brand BlindChic.

Po našem průzkumu světa cyklistických čepic v minulých číslech jsme se tentokrát zaměřili na další praktický doplněk. Batoh je nepostradatelným pomocníkem nejenom při jízdě na kole. Ale právě na něm se stal i díky současné cyklistické renesanci, specifickým typem zavazadla, splňu-jícího důležité funkční předpoklady, vycházející především z potřeb městských messengerů. Současný design cykli-stických batohů ovládlo několik specializovaných značek, které před několika lety vytvořily ideální typologie, objevující se dnes v produktech komerčně mnohem známějších firem. T-Level, Mission Workshop nebo Chrome stanovily, jak by měl ideální cyklistický batoh vůbec dnes vypadat. Co největší objem, snadná přístupnost a jakýsi „pytlovitý“ způsob otevírání a zároveň praktického rozšiřování prostoru batohu, to jsou nejtypičtější prvky současné produkce, kterou si pak následně osvojiliy i další módní a cyklistické značky. Náš výběr jsme pak doplnili i o klasický ruksak Penfield Idelwood, batoh Vans, ikonický žlutý vak pražských mesengerů, českého výrobce Playbag či poctivý batoh mladé maďarské značky BlindChic.

After our survey of cycling caps in the last issues, this time we have concentrated on another practical accessory.

BATOHY /BACKPACKS

113

FENOMÉN

Vans OTW Trout Washburn Backpack

Vans je americká firma známá dlouhá léta především díky výrobě obuvi pro skateboarding. Že se již nějaký čas neori-entuje pouze na to, není zřejmě žádnou novinkou. Důkazem mohou být stylovější divize, jako např. California či OTW (Off The Wall). A právě v této sekci přišel Vans i se stylovým batohem. Jmenuje se Trout Washburn Backpack a uchvátil nás jak svým střihem a řešením detailů, tak i svým vzhle-dem, kterému dominuje textura s rybími motivy. Tu můžete nalézt i na jiných produktech OTW z této kolekce.

Vans is an American brand known for a long time mainly thanks to skateboarding shoe production. That they are widely oriented isn’t any news. This is proved thanks to the stylish divisions like California or OTW (Off The Wall). And it was for this section that Vans came up with this stylish backpack. It’s called the Trout Washburn Backpack and it seized us with its shape and the small details, but also with its look, especially the fabric fish pattern. This can also be found on other OTW products from this collection.

T-Level Infinity Rolltop Backpack

Infinity Rolltop batoh s objemem 43 litrů je výrobkem jihokorejské značky T-Level. Ta se speicalizuje na batohy, messenger tašky a doplňky a klade velký důraz na technic-kou část výrobku. Vysoce nepromokavé produkty s množ-stvím nejrůznějších detailů, na které často přijdete až po nějakém čase užívání. Jak tomu je v Asii v módě zvykem, nebojí se použití výrazných barev a tak je pravděpodobné, že majitele výrobku od značky T-Level minimálně zezadu s největší pravděpodobností nepřehlédnete.

The Infinity Rolltop backpack with the capacity of 43 liters is a product of the South Korean brand T-Level. They speci-alize in making backpacks, messenger bags and accesso-ries which put a particular emphasis on the technical part of the product. The highly waterproof products with a number of various details, which you will usually find after a longer time of using it. As traditional in fashion in Asia, they are not afraid to use bright colors and it is likely that you won’t miss a T-Level product owner, at least from the behind.

03 – 2012

PEDAL PROJECT