n i t e l u b Ý k c i m e d a k a Á v o l e s y k a v a l s i n a t...

62016

FOTO

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AKA

DEM

ICKÝ

BULL

ETIN

Do jakých tajů nahlédli návštěvníciVeletrhu vědy AV ČR čtěte na str. 26–27.

obsah 6/2016

http://abicko.avcr.cz 1

Červnové číslo Akademického bulletinu můžeme otevřít příjemnou zprá-vou o odhalení pamětní desky Josefu Hlávkovi v centru Vídně. Na do-

hled od světově významné operní scény světa, která byla dostavěna rovněžHlávkovou zásluhou, se tak připomíná činnost jednoho z nejzaměstnanějšíchstavitelů v době enormního rozvoje Vídně v 19. stol. a spolutvůrce slavnévídeňské Ringstrasse. Značné úsilí Nadání JMZ Hlávkových bylo korunová-no úspěchem a od 6. června 2016 najdete stálou připomínku velké osob-nosti našich dějin na Opernringu č. 6. Snímky prozrazují, že se slavnosti zú-častnili velmi významní hosté (zprava: Jiří Drahoš, Daniel Herman, MichaelHäupl, Eduard Harant, Karel Ksandr, Václav Pavlíček a Milan Hašek.Reportáž včetně fotogalerie naleznete na http://abicko.avcr.cz. �

MARINA HUŽVÁROVÁ

ObálkaCeny ŽIVY 2015 2Sedmdesát let poté 3Slovanský klášter Karla IV. 4

Obsah, úvodník 1

Téma měsíceProč sodík vybuchuje ve vodě? 2

UdálostUčená společnost ocenila vědce i studenty 6Umění a věda 8

Zahraniční stykyBudoucnost mořských ekosystémů 11

AktuálněTransfer technologií ve veřejném zájmu 1219. ročník Ceny Wernera von Siemense 13

Věda a výzkumPohled do českých lesů 14Slovanská lexikografie počátkem 21. století 16Mocní a bezmocní 18Astroplate 2016 19

Obhajoby DSc.Mistr třeboňského oltáře 20Galileo a Kepler o hvězdách 21

TribunaDiskuse o migraci bez emocí a politické korektnosti 22

PopularizaceInterakce s vědou v Letňanech 26Ozvěny EXPO 2015 28

KnihyNové knihy 29

Z BruseluMraky dat 30Dvojvýročí Ústavu analytické chemie AV ČR 31

Resumé 32

AKADEMICKÝ BULLETIN

Vydává: Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., 110 00 Praha 1, Národní 3ISSN 1210-9525, registrační číslo MK ČR E 8392

Šéfredaktorka: Mgr. Marina Hužvárová (HaM), tel.: 221 403 531, fax: 221 403 356, e-mail: [email protected]

Redakce: Ing. Gabriela Adámková (srd), tel.: 221 403 247, e-mail: [email protected]; Mgr. Luděk Svoboda (lsd), tel.: 221 403 375, e-mail: [email protected];fotografie: Mgr. Stanislava Kyselová (skys), tel.: 221 403 332, e-mail: [email protected]; tajemnice redakce: Mgr. Denisa Popková, tel.: 221 403 513, e-mail: [email protected]řeklad resumé: Luděk Svoboda; jazyková korektura: Irena Vítková, tel.: 221 403 289, e-mail: [email protected]

Redakční rada: předseda – prof. PhDr. Pavel Janoušek, CSc.; členové – prof. PhDr. Marek Blatný, CSc., RNDr. Antonín Fejfar, CSc., Ing. Pavol Ihnát, PhDr. Antonín Kostlán, CSc.,doc. RNDr. Karel Oliva, Dr., Ing. Karel Pacner, prof. Ing. Petr Ráb, DrSc., prof. RNDr. Eva Zažímalová, CSc., JUDr. Jiří Malý

Grafická úprava: Zuzana GrubnerováTisk: Serifa, s. r. o., Jinonická 80, 158 00 Praha 5, e-mail: [email protected]

Příspěvky přijímáme e-mailem na adresu [email protected]. Redakce si vyhrazuje právo příspěvky krátit. Za odborný obsah příspěvku a původ obrazového doprovodu ručí autor.Články vycházejí rovněž v elektronické verzi a časopis v pdf ke stažení na http://abicko.avcr.cz.

Adresa redakce: Praha 1, Národní 3, 4. patro – Viola.AB 6/2016 vychází 16. června 2016.

Vídeň připomíná Josefa HláVku

OBĚ

FOTA

:MAR

INA

HUŽV

ÁRO

VÁ,A

KADE

MIC

KÝBU

LLET

IN

Ceny ŽIVY 2015

Lannova vila v pražské Bubenči hostila 11. dubna 2016 jarní setkání časopisu Živa s autory nejlepšíchčlánků za předešlý rok. Redakce a redakční rada renomovaného přírodovědného periodika, které

vychází již od roku 1853, posuzovaly příspěvky tradičně v pěti kategoriích.Purkyňovu cenu za popularizaci biologických věd ve věkové kategorii nad 30 let obdržel Ing. Martin

Škorpík (ocenění převzal jeho syn Vítězslav) za článek Zemědělská krajina a praktické problémy ochranyhmyzu. V kategorii 26 až 30 let uspěl Mgr. Jan Prančl (Lakušníky – výkladní skříň evoluce skrytá v našichvodách). V kategorii do 25 let získali přízeň poroty Mgr. Anna Potůčková (Historie vegetace zanikléhojezera Šúr od pozdní doby ledové po dnešek) a Ing. Vojtěch Kolář a doc. David Boukal (Potápníci– nenápadní predátoři našich vod). Zvláštní ocenění za příspěvek, který obsahově i rozsahem přesahujerámec jednotlivých publikovaných článků, převzali dr. Vojen Ložek a doc. Lucie Juřičková (Ztráta diver-zity a měkkýši I., II.). Cenu Antonína Friče za rozvoj časopisu Živa obdrželi prof. Jan Buchar in memoriam(cenu převzala dcera MUDr. Eva Smolová) a doc. Jan Krekule. �

lsd

FOTO

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AKA

DEM

ICKÝ

BULL

ETIN


Snímky z filmů pořízených ultrarychlou kamerou(kolem 10 000 snímků za sekundu) zachycující dopad kapkyslitiny sodíku a draslíku do vody. Vlevo byla kamera nada uprostřed pod úrovní vodní hladiny (vpravo jsoupro srovnání snímky dopadající vodní kapky).

Nakonec si všimněme modré „skvrny“, která se ob-jevuje na obr. 3 na snímcích od 0,3 m/s. Postupně sedaří získat nezvratný spektroskopický důkaz, že jdeo jev způsobený světelnou absorpcí hydratovanýchelektronů v červené oblasti viditelného spektra. Mod-rá barva spojená se solvatací elektronů při vhozenísodíku do kapalného amoniaku byla pozorována užv 19. století a správně interpretována začátkem stoletídvacátého. V situaci zachycené na obr. 3 je absorpceelektronů natolik silná, že modrá barva na povrchukapky přechází až do černé. Zatímco v kapalnémamoniaku žijí elektrony minuty až hodiny, jejich životve vodě je díky silné reaktivitě zkrácen na mikrose-kundy až milisekundy. Obr. 2 tak zřejmě představujecelkem unikátní „okometrické“ zachycení solvatova-ných elektronů ve vodě.

Vysvětlení tohoto spektakulárního jevu lze najíttaké v učebnicích. Sodík se jako neušlechtilý

kov vyznačuje malou výstupní prací, jeho valenčníelektrony proto ochotně přecházejí z kovu do vody.S ní bouřlivě reagují za vzniku hydroxidových aniontůa vodíku. Celý proces je silně exotermní. Kvůli uvol-něnému teplu exploduje pára a za přítomnosti kyslíkuse vznítí produkovaný vodík, který může mít také vý-bušný charakter.

Výše uvedené vysvětlení má ale jeden háček; abymohl výbuch nastat, musí být reaktanty dobře promí-chány – vzpomeňme na střelný prach, kde jsou doko-nale smíchány jemné částice ledku, dřevěného uhlía síry. Reakce sodíku ve vodě ale vypadá jako silněheterogenní proces mezi dvěma makroskopickými re-aktanty, alkalickým kovem a vodným roztokem. Navícse na makroskopickém rozhraní mezi reaktanty, kdejedině může reakce probíhat, vyvíjí vodík a vodní pá-ra. Tyto plyny by měly reaktanty od sebe efektivně od-dělit, čímž by se měla reakce zastavit. Jak je tedymožné, že k výbuchu vůbec může dojít?

Odpověď na výše uvedenou otázku jsme se pokusilinajít pomocí (jen mírně nebezpečných) pokusů s použi-tím ultrarychlé kamery, jakož i (naprosto bezpečných)simulací molekulové dynamiky s použitím metod funk-cionálu hustoty i empirických potenciálů. V následují-cích částech popíšeme experimentální i výpočetní me-todiku a podělíme se o získané výsledky a jejich diskusi.

Experimenty s ultrarychlou kamerou

Čtenář si možná vzpomene, že učiteli chemie se veškolním experimentu se sodíkem někdy výbuch podařil

2 Akademický bulletin AV ČR

Nebezpečným, ale mezi studenty oblíbeným pokusem demonstrujícímexplozivní chemickou reakci je vhodit kousek kovového sodíku do vody.Každý učitel chemie ví, že výbuch nastává kvůli uvolňování tepla při přechoduelektronů z kovu do vody, přičemž vzniká pára, hydroxid a vodík, který semůže vznítit. Plyny vznikající na rozhraní mezi kovem a vodou by ale mělyod sebe tyto reaktanty oddělit a tím reakci potlačit. Jak to, že k výbuchupřesto dochází? Pomocí záběrů ultrarychlé kamery a molekulových simulacíse podařilo odhalit dosud neznámý primární mechanismus explozivní reakcealkalických kovů ve vodě. Poté, co elektrony přejdou z alkalického kovudo vody, vytvoří se na jeho povrchu značně veliký kladný náboj. Kvůlivzájemnému odpuzování těchto nábojů dojde k takzvané coulombické explozi,kdy s povrchu ohromnou rychlostí vylétají kousky kovu do vody. Tím sereaktanty efektivně promíchají, což je podmínkou výbuchu.

Proč sodík vybuchuje ve vodě?

téma měsíce

Experimentálnízařízení

ke studiu explozíalkalických kovůve vodě, jak bylo

realizovánona Technické

univerzitěv Braunschweigu.

Vlevos ochranným

štítemPhil Mason

a SigurdBauerecker

(který byl natolikstatečný,

že si nás pustildo své dobře

vybavenélaboratoře).

a jindy ne. Proces reakce sodíku s vodou je značněeratický, kov někdy exploduje prakticky okamžitě,jindy až po chvíli bouřlivé reakce na vodním povrchua občas k výbuchu vůbec nedojde. Vše závisí navelikosti a čistotě povrchu kovu, teplotě, výšce, zekteré kov dopadá na hladinu, a dalších faktorech. Vý-sledky takových studií je snad možné publikovat

v Journal of Irreproducible Research, ale do solidníhovědeckého časopisu se nehodí.

Na základě stovek předběžných pokusů, které prak-ticky bez úrazu prováděl ve volném čase člen naší vý-zkumné skupiny Phil Mason buď v plenéru, nebo nabalkoně našeho pracoviště (k nelibosti kolegů, kteřítam popíjeli kávu) se podařilo vytvořit plně reproduko-vatelný experimentální protokol pro studium explozíalkalických kovů ve vodě. Protokol lze shrnout do tříhesel: slitina sodíku a draslíku; argonová ochrannáatmosféra; ultrarychlá kamera. Zatímco sodík i draslíkjsou za pokojové teploty kovy v pevném skupenství,jejich slitiny jsou v širokém rozsahu relativních kon-centrací kapalné. To umožňuje snadnější manipulacia přesnější dávkování pomocí jednoduché stříkačky.Navíc prakticky odpadají problémy s povrchovými ne-čistotami, zvláště pokud celá manipulace a experi-mentování probíhá pod argonem. Nepřítomnost kyslíkupři experimentech navíc zabraňuje vznícení produko-vaného vodíku, což výrazně snižuje ničivé účinky vý-buchů. Vlastní exploze alkalického kovu ve vodě trvávelice krátce; jeden okamžik a je po všem. Ke kvalit-nímu zachycení celého procesu je proto třeba výkon-ná ultrarychlá kamera s časovým rozlišením alespoň10 000 snímků za sekundu. Ta není levná, může státkolem milionu korun. Naštěstí si ji lze za zlomek cenyna pár dní od výrobce půjčit (pokud ovšem jen mlha-vě naznačíte, k čemu ji budete potřebovat). Experi-mentální zařízení znázorňuje obr. 1. V popředí je ka-mera firmy Imaging Solutions schopná zachytit až30 000 snímků za sekundu; za ní je experimentálnízařízení, v němž kapka slitiny sodíku a draslíku o hmot-nosti okolo 100 mg po vypuštění ze stříkačky padámetrovou skleněnou trubicí naplněnou argonem dovody, aby vzápětí explodovala.

Obr. 2 zachycuje řadu snímků pořízených ultrarych-lou kamerou. V levém sloupci jsou snímky z výbuchukapky slitiny sodíku a draslíku s kamerou umístěnounad hladinou vody, zatímco obrázky v pravém sloupcibyly pořízeny s kamerou filmující přes sklo pod hladi-nou. V obou případech je vidět, jak zhruba 0,2–0,3 m/spo kontaktu s vodní hladinou začínají z kapky vystřelo-vat do vody jehličky kovu. Důležité je si uvědomit, žeproces „proměny kuličky na ježka“ se děje před vla-stním výbuchem vyvíjené páry a vodíku (viz spodní dvasnímky vpravo). Dále to lze demonstrovat na analogic-kém pokusu v kapalném amoniaku, kdy exploze ne-nastává. Přesto i tam lze pozorovat (byť s poněkud hor-ším rozlišením) vytváření kovových jehliček na povrchukapky při kontaktu s amoniakem, viz obr. 2.

Obr. 1

Obr. 2

VŠEC

HNA

FOTA

:ARC

HIV

AUTO

RA

tak o mikroskopickou analogii procesu, který jsmepředtím pozorovali v makroskopickém experimentu.Křivky na obr. 5, zachycující vývoj velikosti sodíkové-ho klastru v čase, ukazují, že rychlost expanze závisína vzdálenosti, v jaké jsou ve vodné fázi umísťoványhydroxidové anionty kompenzující náboj vznikajícíchsodných kationtů. Čím větší je separace mezi kation-ty a anionty, tím rychleji sodíkový klastr expanduje.

Co jsme se vlastně dozvěděli nového o notorickyznámé explozivní reakci alkalických kovů ve vo-

dě? Odpověděli jsme na otázku z úvodu, proč alkalic-ké kovy ve vodě explodují, když by vlastně neměly?Odpověď zní – ano – pomocí experimentů s ultra-rychlou kamerou a simulací molekulové dynamiky.Záznamy z ultrarychlé kamery, zachycující explozikapky slitiny sodíku a draslíku ve vodě, ukázaly, žepřed vlastní chemickou explozí z kapky vylétávají dovody kovové jehličky. Jaká je ale fyzikální podstatasíly, která způsobuje vytváření těchto jehliček? Natuto otázku odpověděly molekulové simulace spolus jednoduchou fyzikální úvahou. V učebnicích se přivysvětlování studovaného procesu píše o přechoduelektronů z alkalického kovu do vody. Když se řekne„A“, musí se ale také říci „B“. A tím je skutečnost, žepři masivním přechodu záporně nabitých elektronů dovody se kapka s neuvěřitelnou účinností kladně na-bíjí. Do té míry, že coulombická repulze mezi těmitokladnými náboji překoná soudržnou sílu materiálu,


Výsledky simulacímolekulovédynamikys empirickýmpotenciálem.Křivky ukazujívývoj velikosti(tj. gyračníhopoloměru rg)sodíkového klastruv čase v závislostina zvolené radiálnídistribuci g(r)vznikajícíchhydroxidovýchiontů(vnitřní obrázek).„Snímky“ze simulacezachycují expanzisodíkového klastru(modře) ve vodě(červeně).

Výsledky simulací ab initio molekulové dynamiky.Zelená křivka zachycuje časový vývoj velikosti(tj. gyračního poloměru rg) sodíkového klastru,zatímco modrá křivka ukazuje počet elektronů (qtot),které přešly ze sodíků do vody. Na „snímcích“ze simulace jsou sodíky vyznačeny zeleně,kyslíky červeně, vodíky bíle a (původně) valenčníelektrony sodíků modře.

charakterizovanou v tomto případě povrchovým na-pětím kapky. Jde tedy o novou „inkarnaci“ známéhojevu coulombické exploze, při které z kapky vylétávajítzv. Rayleighovy jehličky. Coulombickou explozi před-pověděl již v 19. století lord Rayleigh pro silně elek-tricky nabité vodní kapky a dnes se využívá např.v hmotové spektroskopii při metodě „electrospray“.Jednoduchý výpočet dokládá, že v našem případě kecoulombické explozi stačí, aby separace mezi kladný-mi a zápornými náboji byla větší než zhruba 0,5 nm,což skvěle souhlasí s výsledky MDEP simulací (obr. 5).Závěrem můžeme konstatovat, že nově odhalenácoulombická exploze kapky slitiny sodíku a draslíkuve vodě zajišťuje efektivní promíchání reaktantůa umožňuje tak existenci následného chemickéhovýbuchu vodíku a přehřáté páry.

Autor děkuje za podporu Grantové agentuře ČR(grant č. P208/12/G016) a AV ČR (Praemium Acade-mie). Zároveň varuje, že pokusy s alkalickými kovy mo-hou být nebezpečné. Klíčem k dlouhému a zdravémuživotu experimentátora je maximální opatrnost. Při po-kusech musí být nasazen ochranný obličejový štít a jetřeba používat jen malé množství (ne více než okolo0,1 g) alkalického kovu, ideálně v prostředí bez přítom-nosti kyslíku (například pod argonem).

(Článek byl s úpravami přejat z příspěvku, který vyšelv Chemických listech – květen 2016.) �

PAVEL JUNGWIRTH,Ústav organické chemie a biochemie AV ČR, v. v. i.


téma měsíce

Snímky z ultrarychlé kamery zachycujícíkontrolní experiment, při kterém kapka slitiny

sodíku a draslíku dopadá místo do vodydo kapalného amoniaku.

Simulace molekulové dynamiky

Abychom blíže objasnili fyzikální původ kovových jehli-ček vystřelujících z kapky alkalického kovu do vodya zachycených ultrarychlou kamerou, rozhodli jsme seprovést molekulové simulace (ostatně jde o práci, kterouděláme v normální pracovní době). Protože při studova-ném procesu dochází k přenosu elektronů z alkalickéhokovu do vody a k následnému štěpení chemických va-zeb, nelze přímočaře použít metodu molekulové dyna-miky s empirickým potenciálem (MDEP), kdy jsou va-zebné poměry jednou pro vždy zafixovány. Místo tohojsme použili nejprve metodu ab initio molekulové dyna-miky (AIMD), kdy se energie a síly počítají pomocí metodfunkcionálu hustoty, jež umožňuje přímé studium che-mických přeměn. Problém je, že metoda AIMD je výpo-četně o mnoho řádů náročnější než MDEP. Mohli jsme sitak dovolit simulovat po dobu několika pikosekund jenvelmi malý modelový systém, skládající se z 19 atomůsodíku obklopených 174 molekulami H2O. Přesto všakdovolil studovat chemické přeměny spojené s přecho-dem elektronů ze sodíků do vody (viz níže) a navíc námAIMD simulace umožnily vytvořit parametrizaci proMDEP simulaci mnohem většího systému. Konkrétnějsme vytvořili empirický potenciál, ve kterém se běhemsimulace neutrální atomy sodíku automaticky měnív sodné kationty, jakmile se dostanou do kontaktus molekulami vody. Zároveň se příslušný počet molekulvody přemění v hydroxidové anionty. Takto jsme podobu 10 pikosekund simulovali celý proces pro klastr,jenž na počátku sestával ze 4000 atomů sodíku obklo-pených více než 34 000 molekulami vody.

Na obr. 4 jsou shrnuty výsledky AIMD simulací. Je vi-dět, že při kontaktu s vodou přecházejí valenční elektro-ny sodíků do vody a celý sodíkový klastr přitom expan-duje. Zároveň také dochází k chemické reakci, při níželektrony reagují s molekulami vody za tvorby hydroxi-dových iontů a molekulárního vodíku. Proces je pro takmalý systém velmi rychlý a odehrává se na časové šká-le jednotek pikosekund. Jde o cenná data, bohužel, jakjiž bylo řečeno, je ale systém příliš malý, aby mohl po-skytnout informaci o mechanismu vytváření kovovýchjehliček při kontaktu alkalického kovu s vodou, jak jsmepozorovali při výše popsaných pokusech.

Abychom se přiblížili k experimentu, provedli jsmesimulace pro mnohem větší systém pomocí metodyMDEP (viz obr. 5). Snímky ze simulace v horní částiobrázku ukazují, že systém je nyní už dostatečně vel-ký, aby se při expanzi sodíkového klastru objevily„jehličky“ sodíku pronikající do vodného prostředí. Jde

Obr. 3

Obr. 5

Obr. 4

v Praze a ve Fyziologickém ústavu AV ČR. Jeho výzku-my vedly k významným objevům a v roce 1977 muumožnily založit fyziologickou vědeckou školu studianekvantového uvolňování neuropřenašečů a předložitucelenou teorii tohoto druhého hlavního mechanismupřenosu informace na nervových a svalových synap-sích. Významně přispěl také k porozumění mechanis-mům znecitlivění receptorů na nervových synapsícha pochopení procesů probíhajících během šířící se ko-rové deprese a anoxické smrti mozku a četných jinýchneurofyziologických dějů. Jeho kontakty s ruskými věd-ci v dobách, kdy mu byly zakázány zahraniční pobytyv západních zemích, vedly k mnoha objevům a bylyoceněny Státní cenou Republiky Tatarstan (1995)a americkou Fogarty Award (1992). Prof. F. Vyskočil secelý život věnuje nejen výzkumu a učení, ale i populari-zační a kulturně-vzdělávací činnosti. Známé jsou hlavnějeho příspěvky v Českém rozhlase, České televizi (po-řad Milénium) a dále články v časopisu Vesmír i v den-ním tisku. Spolupracovníky i žáky stále vede k vědec-kému a kulturnímu pojetí moderního badatele. Jakoprimárius kvarteta Heroldova klubu pořádal v osmde-sátých a devadesátých letech 20. století koncerty Sme-tanových, Beethovenových, Mozartových, Haydnovýcha mnoha jiných komorních děl v Heroldově klubu, kul-turních střediscích českých měst i v ústavech Akademievěd a při vědeckých setkáních a kongresech.

Cenu v kategorii mladší vědecký pracovník do 40 letpřevzali dr. Martin Ferus a dr. Michal Malinský. Prvníz oceněných působí v Ústavu fyzikální chemie J. Hey-rovského AV ČR a zaměřuje se na simulaci podmínekpanujících při paleoatmosférických událostech o vy-soké hustotě energie, které by mohly vést k syntézezákladních molekul genetické informace. Jejím zá-kladním předpokladem je, že tyto stavební bloky ži-vých struktur, které se na Zemi objevily přibližně předčtyřmi miliardami let, vznikly z molekuly formamidunásledkem impaktů během období anomálně silnéhobombardování zemského povrchu mimozemskými tě-lesy. Energeticky náročný vznik nukleových bází z for-mamidu v plazmatu vznikajícím při dopadu asteroidůvědci simulují pomocí pražského laserového systémuAsterix. Laserem generovaná plazmová jiskra vytvářípodmínky událostí o vysoké hustotě energie: teplotaplazmatu dosahuje až 4500 K, vzniká rázová vlna a jeemitováno vysoce energetické záření. Výsledky stu-dia ukazují, že vznikající vysoce reaktivní radikály CNa NH reagují s molekulami formamidu za vzniku celéřady meziproduktů vedoucích až ke vzniku všech ka-nonických nukleových bází: adeninu, guaninu, thyminu,uracilu a cytosinu. Logicky lze předpokládat, že vý-sledky výrazně přispějí k nalézání odpovědí na velkéotázky spojené se vznikem života ve Vesmíru.

Dr. M. Malinský z Ústavu částicové a jaderné fyzikyMFF UK je jedním z nejvýznamnějších českých odbor-níků mladé generace v oblasti fyziky elementárních


Martin Hilskýpři přednášcenazvanéFenoménShakespeare.Vedle něj HelenaTlaskalová--Hogenová,Jaroslav Smítala Petr Pokorný.

částic. Je absolventem Fakulty jaderné a fyzikálně in-ženýrské ČVUT a své dva doktoráty získal na Univer-zitě Karlově a v italském Terstu. Strávil 10 let na post-doktorálních pobytech v západní Evropě, od roku2012 žije v Praze. Pravidelně publikuje v prestižníchmezinárodních časopisech a jeho práce jsou ve světěhojně citovány. Zabývá se především teoretickýmimodely tzv. velkého sjednocení fundamentálních inte-rakcí a fyzikou neutrin.

V kategorii středoškolský student bylo odměněnodevět talentů: Karolina Bodláková z Gymnázia v Českéulici v Českých Budějovicích (Biochemická charakte-rizace amyláz ze střeva švába Periplaneta americanaa hormonální řízení jejich aktivity); Eliška Bršlicová zestejného gymnázia (Výzkum subvulkanických žil v oko-lí Benešova nad Černou); Barbora Čechová z Gymná-zia Matyáše Lercha v Brně (Helikáza Rothmund--Thomsonova syndromu a její DNA vazebné preferen-ce); Marek Feith ze Střední průmyslové školy chemickév Brně (Analýza vybraných markerů u primárních bu-něčných linií spinocelulárních karcinomů v oblasti hlavya krku); David Machač ze Základní školy a gymnázia veVítkově (Život v karbonském moři na Vítkovsku v obdo-bí lokálních goniatitových zón falcatus a gracilis a Jakrostliny vnímají zvuk); Hoang Ahn Nguyen z Gymnáziav Chebu (Dirichletův princip); Tereza Pitrová z Gym-názia Brno-Řečkovice (Pozdní odezvy krátkodobéhopůsobení cytokininů: glutathion a metabolismus síry);Petr Vaněk z Gymnázia Jírovcova v Českých Budějo-vicích (Fluorit a jeho výskyt v Mutěnicích u Strakonic);Natálie Živná z Prvního soukromého jazykového gym-názia v Hradci Králové za projekt (Interakce Mycobac-terium bovis s B buňkami a za studii Stanovení cyto-toxicity léčiv proti otravám organofosfáty).

Cenu pro pedagogy, kterou Učená společnost ČRuděluje společně s Nadačním fondem Neuron, získaliMgr. Petr Bašus a dr. Vladimír Vích, jež US ocenilapředevším za systematickou a dlouhodobou prácis talentovanými středoškolskými studenty, která přinášípozitivní výsledky v nejvýznamnějších celostátníchstředoškolských soutěžích. �

LUDĚK SVOBODA

Jak vyzdvihl předseda Učené společnosti ČRprof. Jiří Bičák, zasedání se oproti předchozímu

shromáždění, které patřilo především přírodním vědám,tentokrát zaměřilo na vztah jiné, neméně důležité sou-části lidské kultury – totiž umění a vědy, což umocnilyi přednášky významných českých badatelů v oblastihumanitních věd. Zatímco v dopoledním programu vy-stoupil prof. Martin Hilský (Fenomén Shakespeare),odpoledne v Modré posluchárně promluvili prof. CyrilHöschl (Bedřich Smetana, choroba a tvorba) a prof.Petr Sommer (Benediktini, evropská kultura a českýstředověk).

V pokračujícím programu předal prof. J. Bičák, je-hož projev otiskujeme na str. 8–10, medaile Učenéspolečnosti za zásluhy o rozvoj vědy a ceny za vyni-kající vědecké výsledky.


učená sPolečnostocenila vědce i studenty

událost

FrantišekVyskočil

přebíráMedaili Učené

společnosti ČRod jejího

předsedyJiřího Bičáka.

Zakládající člen Imunologického ústavu v Basilejia profesor biologie Lékařské fakulty University v BasilejiIvan Lefkovits přispěl rozhodujícím způsobem k vývojiimunologie. Především vyvinul a do praxe zavedl meto-du limitní diluční analýzy, která umožnuje určit frekvenciimunologicky aktivních buněk a stala se metodickýmzákladem pro klonování a selekci. Vedle autorstvímnoha publikací je editorem základních metodickýchtextů Immunological Methods. Po odchodu z Mikrobio-logického ústavu do emigrace obětavě pomáhal v le-tech totality české imunologii. Od roku 1991 iniciovala každoročně organizoval letní školy imunologie, nanichž přednášeli světoví odborníci a které byly určenypředevším pro studenty postkomunistických zemí.

Neurofyziolog prof. František Vyskočil, jenž stálu zrodu US, působí na Přírodovědecké fakultě UK

Učená společnost České republiky ČR sdružujícívýznačné vědce všech vědních oborů zasedalave dnech 23. až 24. května 2016v pražském Karolinua sídle Akademie věd na Národní třídě. První denveřejné části jednání, jehož se zúčastnily význačnéosobnosti badatelské i politické sféry, patřiltradičnímu ceremoniálu – předání medailí, cena čestných uznání. Medaile Učené společnostiza zásluhy o rozvoj vědy převzali prof. Ivan Lefkovitsa prof. František Vyskočil.

OBĚ

FOTA

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AKA

DEM

ICKÝ

BULL

ETIN

„Mám na mysli důvěrně známou krásu, která má pů-vod v harmonickém řádu jejích částí a které je čirá inte-ligence schopna porozumět“ uvádí. A H. Poincaré takéuž v roce 1907 předpověděl existenci gravitačníchvln, jejichž nedávný objev provázený svědectvím, ževe vesmíru existují černé díry o hmotnostech kolem30 hmotností Slunce, je považován za zatím zřejměnejvětší objev tohoto století. Ve víře v „harmonickýřád“ byl H. Poincaré po objevu speciální teorie relati-vity a limitní maximální možné rychlosti, totiž rychlostisvětla ve vakuu, přesvědčen, že ani gravitace se ne-může šířit nekonečnou rychlostí, jak vyplývá z pů-vodní Newtonovy teorie, ale musí se šířit právěrychlostí světelnou jako vlny elektromagnetické. Po-drobnější vlastnosti gravitačních vln však byly objeve-ny až po dovršení obecné teorie relativity AlbertemEinsteinem v listopadu 1915.

V podobném duchu jako H. Poincaré se vyjádřilo vícelidí, třeba právě zmíněný Albert Einstein. Ke 100. výročíjeho narození v roce 1979 jsme připravili bibliofilnípublikaci Einstein a Praha, s frontispisem Einsteinovaportrétu od Maxe Švabinského z roku 1955 a citátemz Einsteinovy eseje Jak vidím svět: „Mé ideály, kterépřede mnou zářily a vždy mě naplňovaly radostnou ži-votní odvahou, byly DOBRO, KRÁSA A PRAVDA. Bezpocitu, že se shoduji se stejně smýšlejícími, bez hledá-ní objektivního, věčně nedosažitelného na poli uměnía vědeckého bádání, jevil by se mi život prázdný.“

V čem vidí krásu H. Poincaré? Především v tom, že„jednoduchost a nesmírnost jsou krásné a dávámeproto přednost jednoduchým a nekonečným věcem;s rozkoší sledujeme gigantické běhy hvězd, jindy mi-kroskopem zkoumáme úžasné objekty mikrosvěta,které jsou vlastně také nesmírností, a jindy v geolo-gických eónech hledáme stopy minulosti, která náspřitahuje svou vzdáleností v čase…“

Dovolte mi opět drobnou odbočku v souvislosti s hvěz-dami. Fyzik a filozof Carl Friedrich von Weizsäcker píše,jak byl jako chlapec fascinován pohledem na nočníoblohu, avšak fascinace ho opustila, když se pozdějidozvěděl, že jde „jen“ o „plynné koule“. Fascinace sevšak později vrátila, když pochopil, že vlastnosti těchto„nebeských koulí“ lze jednotně popsat na základě rov-nic na několika stránkách papíru.

Werner Heisenberg, jeden z hlavních tvůrců kvan-tové teorie (mj. učitel a přítel C. F. von Weizsäckera),v eseji Význam krásy v přesných přírodních vědáchuvádí, že definice, o níž jsme se zmiňovali, totiž žekrása je soulad jedné části s druhou a soulad s cel-kem, má kořeny v antice. Zdá se, že toto je podstatatoho, co bychom označili jako „krásné“. Platí to proShakespearova Krále Leara jako pro Bachovy kantátya Beethovenovu Missu Solemnis, či Michalengelovu


SborníkO hvězdách,oceánecha lidstvu,který je založenna loňskýchpřednáškáchlorda MartinaReese,sira Briana Heapaa GeoffreyhoBoultona vydalaUčenáspolečnost ČR.

Pietu Rondanini stejně jako pro Newtonova Principiači Einsteinovu finální verzi obecné teorie relativity.

Existují další příklady výroků o kráse vědy, matema-tiky zvlášť; například pro Johanna Keplera je matema-tika prapůvodem krásného. Zvlášť pozoruhodné je vy-jádření Hermanna Weyla, matematika a fyzika s velkýmzáběrem: „Moje práce se snažila sjednotit pravdu s krá-sou; ale když jsem musel volit jednu nebo druhou, ob-vykle jsem volil krásu.“ H. Weyl v roce 1929 odvodil rov-nice pro neutrina, velmi slabě interagující elementárníčástice ale byly odmítnuty, protože porušovaly tzv. pari-tu, symetrii vůči prostorovým inverzím. Byly to „krásné“,jednoduché rovnice. Když se v roce 1957 experimentál-ně prokázalo, že parita je v některých reakcích v příroděnarušována, byly Weylovy rovnice přijaty.

Kromě jednoduchosti mají krásné vědecké teoriea umělecká díla ještě jednu vlastnost společnou – jistýaspekt „nevyhnutelnosti“, kdy pojmy, prvky a vztahymezi nimi do sebe tak dobře zapadají, že si uvědomuje-te, že na díle nic nemůžete změnit, aniž byste krásu po-rušili. Když posloucháte Bachovo Umění fugy aneboBeethovenovy pozdní kvartety, cítíte, že je každá notana svém místě, když čtete Březinovu báseň nebo esej,cítíte, že je každé slovo na svém místě, když se dívátena krásný obraz, vidíte, že by každý posun nějaképostavy či objektu dílu uškodil. Před dvěma dny jsemstál v Kunsthistorisches Museum ve Vídni před nepřílišznámým Raffaelovým obrazem svaté rodiny s malýmJanem Křtitelem. Každý z rodiny hledí směrem k Janovi,sklánějící se Josef tvoří pevné pozadí scény. Drží jemněJanovu levou ruku snažící se přiblížit k Ježíškovi, Ježíšekvstřícně natahuje pravou ruku k Janovi. Žádná změnaperfektně situovaných postav, jejich hlav, rukou by ob-raz nevylepšila. Podobně je velmi obtížné modifikovatzákladní zákony a pojmy obecné rela-tivity. A. Einstein se tak vyjádřil brzopo jejím dokončení před 100 lety:„Hlavním přitažlivým bodem této teo-rie je její logická uzavřenost. Pokudse jediný její důsledek ukáže býtšpatným, je nutno od ní upustit. Zdáse být nemožné ji upravit tak, abycelá její výstavba nebyla zničena.“

Když anglický sochař Henry Moore,proslulý velkými působivými dílyumístěnými v přírodě, navštívil uni-verzitu v Chicagu, tamější profesorS. Chandrasekhar, jeden z nejzná-mějších astrofyziků druhé poloviny20. století a nositel Nobelovy ceny,se ho ptal, zda se mají sochy pozo-rovat zblízka či zdálky. Dle H. Mooraby krásné sochy měly být krásné

Významnou a historicky nejdéle existující vědeckouspolečností je londýnská Royal Society založená

v roce 1660. Mezi jejími prezidenty byl napříkladIsaac Newton (1703–1727) nebo kosmolog a astrofy-zik lord Martin Rees (2005–2010), který byl hostemloňského 21. valného shromáždění Učené společ-nosti ČR a je rovněž naším zahraničním členem. Vý-znamnými představiteli Royal Society byli i dva dalšínaši hosté, biolog prof. Sir Brian Heap a prof. GeoffreyBoulton, odborník v oceánologii a glaciologii.

Všichni jmenovaní přispěli do sborníku O hvězdách,oceánech a lidstvu, který je založen na jejich před-náškách při loňském shromáždění US. Texty jsou po-jaty způsobem obecně přístupným pro širší veřejnost.Dostupné jsou v anglickém originále i českém překla-du, takže lze přímým srovnáváním vylepšovat vlastníjazykové schopnosti.

Na rozdíl od loňského Valného shromáždění Učenéspolečnosti, které bylo věnováno především přírod-ním vědám, se letos věnujeme neméně důležité sou-části lidské kultury, totiž umění a vztahu umění a vědy.


Současná Učená společnost byla založena v roce 1994 z iniciativy dvou chemiků světovéhojména – prof. Otty Wichterleho a prof. Rudolfa Zahradníka, prvního předsedy Učené společnosti.Hlavním cílem společnosti je podporovat svobodné pěstování vědy a šíření vědeckých poznatků.Společnost nahradila bývalý sbor akademiků, v současnosti sdružuje především významnévědce působící na českém území, ale má i členy zahraniční. Rád při této příležitosti zmíním,že jeden z našich zakládajících členů, virolog prof. Jan Svoboda z Ústavu molekulární genetikyAV ČR, byl nedávno zvolen jako Foreign Associate jedné z nejprestižnějších vědeckýchorganizací, americké Národní akademie věd.

uMění a vědaZ úvodního projevu předsedyučené společnosti čr prof. Jiřího Bičáka

událost

Profesor Martin Hilský dokáže okouzlit každého téma-tem Fenomén Shakespeare, prof. Cyril Höschl nazvalsvou přednášku Bedřich Smetana, choroba a tvorbaa prof. Petr Sommer se věnuje tématu Benekditini,evropská kultura a český středověk.

Krátce se zastavím u vztahu vědy a umění na obec-nější rovině. Jsem si vědom, jak obtížné je vyhnout setrivialitám nebo banálnostem. Jako teoretický fyzikproto spolehnu především na autority, které přebývajív mé knihovně, na svá „einsteiniána“, knihy o umění,nedávno získané zdroje o astronomii v díle Shake-speara a zvláště eseje S. Chandrasekhara na témakrásy v matematice a fyzice.

Mezi vědou a uměním existuje řada vztahů a souvis-lostí. Samozřejmě, jak vědecké, tak umělecké dílo vy-žaduje tvůrčí čin. Arthur Koestler rozdělil svou rozsá-hlou studii Tvůrčí čin (The Act of Creation) z roku1964 do tří velkých oddílů – a z jeho studie lze pocho-pit, proč před oddílem Vědec/Mudrc a Umělec je za-řazen jako první oddíl Šašek (Jester) – i humor vyža-duje kreativitu a nápaditost.

Také věda, a to i abstraktní matematika a fyzika, po-dobně jako umění, má estetická kritéria. Loni jsem mlu-vil o filozofu a vědci Francisu Baconovi, který význam-ně ovlivnil založení londýnské Royal Society. PodleF. Bacona se hledají takové vědecké teorie, v nichžjsou jejich jednotlivé části v souladu jedna s druhoua všechny jsou v souladu s celkem, přitom ale do urči-té míry vykazují nějakou podivuhodnost, překvapení.Podobně lze charakterizovat působivé umělecké dílo.

Většina lidí vnímá krásy přírody a ta se projevujei v přírodních vědách. Působivě se k tomu vyjadřujegeniální francouzský matematik, fyzik a filozof vědyHenri Poincaré. Podle něj vědec nestuduje přírodu,protože je to užitečné, ale proto, že ho to těší; a těší hoto, protože příroda je krásná. Kdyby nebyla krásná, ne-stálo by za to ji poznávat a život by nestál za to žít.

Zleva:Zdeněk Havlas,

Jiří Bičák,Petr Pokorný

a Jaroslav Smítal

Od založení EASAC v roce 2001 vy-šlo téměř 50 veřejně dostupných

dokumentů (viz www.easac.eu/home/re-ports-and-statements.html), které sezaměřují na aktuální problémy v oblastiživotního prostředí, energetiky, lékařstvía přírodních věd. Na jejich přípravě sepodílejí odborníci nominovaní členskýmiakademiemi z jednotlivých evropskýchzemí, a to včetně Akademie věd ČR.Začátkem letošního roku vyšla zprávana téma Udržitelnost mořských eko-systémů v době globální změny (Marinesustainability in an age of changingoceans and seas), na jejíž přípravě seod roku 2013 vedle expertů EASACpodíleli také odborníci z JRC (JointResearch Centre). Během přípravy sepracovní skupina několikrát setkala, při-čemž závěrečné zasedání se s podpo-rou AV ČR uskutečnilo na podzim 2014v Lannově vile; zpráva byla evropskýmpolitikům představena letos v lednuv Bruselu.

Oceány a moře mají klíčovou úlohu pro vytvářeníklimatu, udržování biodiverzity a poskytují lidstvu po-travu a další zdroje. Zpráva shrnuje současné vědec-ké poznatky a názory na hlavní již existující nebo oče-kávané výzvy a problémy ochrany a správy mořskýchekosystémů, které bude muset evropská společnostv nejbližší době řešit, pokud chce zajistit udržitelnévyužívání moří pro příští generace. Nalezení hranicemezi využíváním moří a přípustnou míru narušeníekosystémů není snadné. Jde přitom o důležité otáz-ky spojené s dalším rozvojem Evropy, jako jsou napří-klad udržení biodiverzity významných mořských eko-systémů, zajištění zdrojů potravy, udržitelný rybolovnebo zavádění nových biotechnologií do mořskýchakvakultur. Mezi aktuální problémy patří i znečištěnímoří plastovým odpadem a rizika spojená se získává-ním energie z moří, s geoinženýrstvím nebo těžbouminerálů z mořského dna. Zpráva zdůrazňuje, žeuvedené problémy bude třeba řešit současně s otáz-kami spojenými s globální změnou, která výrazně mě-ní mořské prostředí. Jelikož oceány pohlcují význam-nou část antropogenních emisí oxidu uhličitého,mořská voda se postupně okyseluje, což může ovliv-nit celé ekosystémy.


Porovnánítrofické úrovněněkterýchproduktůzemědělství,mořskýchakvakultura rybolovu.Vedle pravé osyje uvedenaprůměrnáhodnota(váženádle objemuprodukce)trofické úrovnětěchto odvětví;dle Duarte et al.(2009).

Zpráva obsahuje doporučení politikům, kteří se zabý-vají legislativou, plánováním, managementem a výzku-mem mořských ekosystémů. Zdůrazňuje, že manage-ment a využívání moří se musejí zakládat na vědeckýchpoznatcích o fungování ekosystémů. Politická rozhod-nutí o nových způsobech využívání moří by měla vy-cházet z důkladných vědeckých analýz eventuálníchekologických dopadů. Zajištění výživy si vyžádá pře-chod k ekologicky účinnějším zdrojům potravy z moří,tedy větší využívání biomasy na nižších trofických úrov-ních. Zpráva přiznává, že vědecké poznatky o fungová-ní mořských ekosystémů nejsou úplné a dostačující,a proto doporučuje, aby za použití moderních technolo-gií vznikla monitorovací síť pro dlouhodobá kvantitativnípozorování důležitých biologických, chemických a fyzi-kálních parametrů v mořích. Mezi podstatná doporučenípatří i zvýšení podpory výzkumu, který by se zaměřovalna strukturu, funkci a modelování mořských ekosystémů.V oblasti vzdělávání proto zpráva navrhuje vytvořit vir-tuální Evropskou univerzitu pro studium moří, kteráby pomáhala v této oblasti propojit a harmonizovatuniverzitní vzdělávání. �

ONDŘEJ PRÁŠIL,Mikrobiologický ústav AV ČR, v. v. i.

zdálky i zblízka. Chandrasekhar dodává, že podobněje tomu s „krásnými“ teoriemi. Obecná teorie relativityje dle mínění většiny fyziků jednou z nejkrásnějšíchfyzikálních teorií. Neobsahuje žádné absolutní prvky,jako jsou prostor a čas v Newtonově teorii. Vlastnostiprostoru a času jsou ovlivňovány hmotou, naopakprostor a čas „říkají hmotě“, jak se pohybovat. Ale tatoteorie je krásná i v detailech. Když například počítátekonverzi gravitačních vln na elektromagnetické vlnypři rozptylu na nabité černé díře a naopak konverzielektromagnetických na gravitační na stejné černédíře, nacházíte pěkně jednoduché vztahy mezi roz-ptylovými koeficienty v prvním a druhém případě.

Patrně největší génius renesance, umělec a záro-veň vědec, vynálezce a také vlastně lékař se narodilmezi Pisou a Florencií v městečku Vinci. Zmíním sejen o jednom aspektu jeho díla. Leonardo da Vinci vy-tvořil korpus anatomických kreseb, který obsahuje asidvě stovky listů. Podle kolektivu italských kunsthisto-riků, autorů knihy Leonardo – umělec a vědec, jsou tofascinující kresby, svědčící o obdivuhodné rovnovázemezi uměním a vědou. Leonardo se věnoval pozoro-vání lidského těla s mimořádným zanícením, spojovalanatomii s malířským uměním jak nikdo před ním.Když ho, již starého, navštívil v ateliéru ve Franciikardinál Ludvík Aragonský se sekretářem kaplanemAntoniem De Beatis, Leonardo jim prozradil, že „pro-vedl pitvu více než třiceti těl mužských i ženských,každého věku“.

Mnoho umělců vyobrazovalo motýly a přírodní ob-jekty. Nám obzvláště blízký je Václav Hollar, českýpobělohorský emigrant, většinou jediný Čech zařazo-vaný do celosvětových encyklopedií grafiky. S takřkavědeckou přesností a přitom výtvarnou dokonalostídokázal vystihnout podivuhodnou stavbu organismů,složitost tvarů i barevnost a dokázal je přenést dodvojrozměrného černobílého obrazu. Kunsthistorici po-važují Hollarův hmyzí cyklus zahrnující motýly a vážkyza jedno z jeho nejzdařilejších děl.

Vděčným tématem zobrazení byla odedávna rostlina.Podle známého českého botanika prof. BohumilaNěmce, v letech 1921–1922 rektora Univerzity Karlovy,vznikal vědecký zájem o rostliny spolu s jejich zobra-zováním již za Karla IV., kdy se Praha stala architek-tonicky jedním z nejhezčích evropských měst. Málose ale ví, že v Karlově době vznikla v Praze i prvníbotanická zahrada.

Na závěr se vrátím k oblasti mně bližší, k astrono-mii. Ta je ve svých počátcích neoddělitelná od astro-logie, ale brzy se stává samostatným oborem, o čemžsvědčí například to, že se vyučuje už od založeníUniverzity Karlovy. Její význam pro duchovní život vestředověku dokresluje půvabný citát z projevu MistraJana Husa při determinaci Jakoubka ze Stříbra: „Ve


událost zahraniční styky

veškeré rozmanitosti věcí je trojí, co je jedinečné:pohrdání nadbytkem, úsilí o budoucí blaženost a osví-cení mysli […]. Dobře také odpověděl Empedoklés naotázku, proč žije: prohlásil, že proto, aby pozorovalhvězdy. Odejmi mi nebe a nebudu nic.“ Astronomie sestala brzy inspirací výtvarných, literárních i hudebníchděl. Její pozoruhodný vliv na výtvarné umění v našichzemích již od středověku můžeme vidět napříkladv nádherném Pasionálu abatyše Kunhuty, dceryPřemysla Otakara II., z rozhraní 13. a 14. století, anebov rukopisech Václava IV. z druhé poloviny 14. století.

Letos slavíme nejen 700 let od narození Karla IV.,ale také si připomínáme 400 let od smrti Williama

Shakespeara. Je podivuhodné, že v Shakespearověkonkordanci je 128 odkazů ke hvězdám! V jeho doběbyla Anglie plna kopernikanismu. Zatímco v kontinen-tální Evropě odsoudila Koperníkovo De Revolutionibusbrzy po vydání v roce 1543 jak katolická církev, takM. Luther, v Anglii byl rádcem královny Alžběty JohnDee, matematik se zájmem o astronomii. Díky němua také matematikovi Thomasu Diggesovi se W. Shake-speare dozvěděl o koperníkovské revoluci, většinouvšak ve hrách zůstává u původního aristotelovskéhopohledu na svět. Ale na rozdíl od svých literárníchsoučasníků ví o kometách, konstelacích, rotaci nebes-ké sféry vůči Zemi, o sprškách meteorů. Třeba v KráliJanovi princ Ludvík hraběti ze Salisbury praví: „Ty tvojeproudy vzácných, mužných slz …udivují moje oči stej-ně jako by klenutou nebeskou báň zbrázdily roje žha-vých meteorů“. V první scéně v Hamletovi voják hrad-ní stráže říká: „Když včera v noci tamhleta hvězdavlevo od Polárky už na nebi se posunula tam, kde pla-ne teď…“ To nejen dosvědčuje, že Shakespeare vě-děl o pohybu noční oblohy, ale spekuluje se dokonce,zda planoucí hvězda nebyla supernova, kterou pozo-roval Tycho Brahe, pravda, když bylo Shakespearoviosm let. Kouzelné je, jak v Timonu Athénském mluvíTimon k zlodějům a mj. jim říká: „Být zlodějem jectnostné povolání, a v těch počestných se bezostyšněkrade… Vzory jsou všude, kam se podíváte. Slunce jezloděj – saje moři vodu. Měsíc je zloděj – krade Sluncisvětlo…“ Shakespeare evidentně věděl, že Měsíczáří odraženým světlem od Slunce.

Vtipně mluví o vědě Tranio ke svému pánu Lucentiovive Zkrocení zlé ženy: „Jen, dobrý pane, pěstujme svouCtnost a všechnu mravní vědu umírněně, aby z násnebyl suchý špalek Ctností, co Aristotela zná nazpa-měť, leč Ovidia hloupě zapírá. Logické soudy brustena svých známých a rétoriku v každodenní řeči, poezií,hudbou bystřete si rozum, matematiku, metafyziku siuždibujte podle chuti. K ničemu není věda bez radosti,dělejte jenom to, co máte rád.“

A tak se čiňme s radostí a chutí. �

budoucnost Mořských ekosystéMůVědecký poradní výbor evropských akademií (European Academies Science Advisory Council –EASAC) sdružuje akademie věd členských zemí EU, Norska a Švýcarska. Záměrem EASAC jepřipravovat evropským politikům nezávislá vědecká stanoviska a doporučení – každoročněvydává několik souhrnných zpráv nejen pro politiky, ale i laickou veřejnost.

vidět výsledky svého výzkumu využité ku prospěchuspolečnosti. Neváhám tady říci, že transfer znalostía technologií k vědě nedělitelně patří, je její součástí.V širokém smyslu je také naší odpovědí na imperativy,které před nás staví nově se rodící evropský konceptOdpovědného výzkumu a inovací (ResponsibleResearch and Inovation). Toto pojetí se snaží znovudefinovat cíle a poslání vědy v kontextu vývoje dnešníspolečnosti, přičemž zohledňuje kritéria, jakými jsou,vyhodnocování technologických rizik, společenská rele-vance výzkumu, udržitelnost rozvoje a mnohá další.

Překvapivou zahraniční zkušeností je, že transferznalostí a technologií v podobě obchodu s patenty fun-guje pouze ve velmi úzkém oboru biologických a bio-chemických věd a zákazníkem je toliko farmaceutickýprůmysl. Zjištění, možná nikoli překvapivé pro odbor-níky z oboru, není pro nás v České republice příliš po-vzbudivé. Znamená totiž buď se snažit proniknout navysoce kompetitivní mezinárodní trh s patenty a rezig-novat na transfer znalostí a technologií směrem k do-mácím podnikům, nebo se pokusit dokázat to, co senašim západním kolegům nedaří. Páteř českéhoa moravského průmyslu tvoří bezpochyby strojírenstvía elektrotechnika, takže by se pozornost měla zaměřitna tento sektor. Jde o nesnadný a ambiciózní cíl, kte-rého bychom se ale neměli a priori vzdát.“


PracovištěCentra transferu

technologiípředstavili

hostůmpředseda AV ČR

Jiří Drahoš,člen AR AV ČR

Tomáš Krumla ředitel

SSČ AV ČRJiří Malý.

Centrum transferu technologií Akademie věd, kterévzniklo jako jedno z pracovišť Střediska společ-

ných činností AV ČR, najdete na strategicky výhodnémmístě Wiehlova domu na Václavském náměstí, kde užpracuje na svých prvních projektech. Navštívit jej mů-žete také prostřednictvím fotoreportáže ze zahajovacíslavnosti na http://abicko.avcr.cz. �

MARINA HUŽVÁROVÁ

Je známo, že přenos poznatků a technologií z aka-demického prostředí do praxe není vůbec jedno-

duchý. Špičkový vědecký výzkum často řeší problémy;a odpovídá na otázky, jejichž praktické uplatnění jesoučasné době vzdáleno. Proto je tolik potřebná dalšípéče, která umožní vědecké výsledky převtělit v ino-vace. A podporu si žádá i navazování komplexnějšíchspoluprací s mimoakademickým světem. Duchovníotec projektu, prof. Josef Lazar z Ústavu přístrojovétechniky AV ČR, dodává:

„Založili jsme Centrum transferu znalostí a techno-logií AV ČR, které má tyto nesnadné cíle naplnit. V pří-padě Akademie nejde o první pokus tohoto typu a na-víc jsme v současnosti výrazně bohatší o cennézkušenosti z pracovišť Akademie věd, kde podobnácentra vznikla prostřednictvím účelové podpory z pro-jektů strukturálních fondů nebo Technologické agentu-ry ČR. Nyní se snažíme jejich práci koordinovat a pod-pořit na úrovni Akademie jako celku, což je užitečnémj. proto, abychom směrem k aplikačním partnerůmdosáhli kritického objemu a lepší vyjednávací pozice.

Významnou inspiraci jsme čerpali v zahraničí a mo-delem nám nejbližším je centrum Max-Planck Innova-tions při Společnosti Maxe Plancka v Německu. Tato


Motto Strategie AV21 „Špičkový výzkum ve veřejném zájmu“ mj. předesílá podporumezioborové a meziinstitucionální synergie více než 50 pracovišť Akademie věd.

Právě proto, aby výzkum opravdu sloužil společnosti, otevřela Akademie věd nové Centrumtransferu technologií, jehož prostory se hostům slavnostně představily 16. května 2016.

transfer technologiíve veřejnéM ZájMu

aktuálně

společnost je naší Akademii v mnohém blízká poslá-ním i strukturou. Nesmírně pozoruhodná je historietohoto centra i poznání, jak dlouhá a strastiplná ces-ta vedla k funkčnímu modelu, který se nyní můžechlubit řadou úspěchů. Poskytuje poučení, že nelzeočekávat skvělé výsledky ze dne na den, ovšem taktomu je ve vědě vždy, takže se vlastně nejedná o nicnečekaného.

A co od centra očekáváme, jaké má priority, cíle, čimoderněji řečeno strategii nebo poslání? Přestožeu obdobných center, včetně zmíněného Max-PlanckInnovations, jde jen o co nejlepší zpeněžení výsledkůvýzkumu, aby se přineslo do vědy více peněz, my cí-tíme, že to v dnešní době nestačí. Transfer znalostía technologií do praxe by měl být chápán jako službaspolečnosti v nejširším smyslu. Je-li věda financová-na z veřejných prostředků, potažmo daní nás všech,prostřednictvím jejího transferu tyto náklady vědeckákomunita společnosti vrací v podobě zvýšení míry bla-hobytu, kvality života a životního prostředí. Zvýšeníkonkurenceschopnosti národní ekonomiky s finanč-ním efektem pro vědce je pak jen podmnožinou těch-to cílů. Transfer znalostí a technologií je i jinou nežjen finanční službou vědě. Kdo z vědců by si nepřál

Podpořit vědecké talenty a pedagogy a vyzdvihnout význam vědy a výzkumu prospolečnost – takové jsou cíle tradiční soutěže Cena Wernera von Siemense,

kterou pořádá společnost Siemens společně s významnými představiteli vysokýchškol a Akademie věd. Ti jsou i garanty jednotlivých kategorií a podílejí se na vy-hodnocení nejlepších prací. Záštitu poskytuje místopředseda vlády pro vědu, vý-zkum a inovace Pavel Bělobrádek, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovya Ministerstvo průmyslu a obchodu.

Studenti a vědecké týmy se mohou přihlašovat do pěti soutěžních kategorií,které se věnují nejen základnímu výzkumu a významným výsledkům v oblasti vý-voje a inovací, ale dávají prostor i kvalitním disertačním a diplomovým pracím.Pravidelně je oceňován i nejlepší pedagogický pracovník.

Vítězné práce vybírají nezávislé komise sestávající z odborníků české vědy,například rektorů ČVUT, VUT a Masarykovy univerzity a předsedy Akademie vědČR. Prostřednictvím soutěže se Siemens dlouhodobě věnuje také osvětě v oblas-ti diverzity ve vědě. Již tradičně uděluje zvláštní ocenění nejlepší disertační prácinapsané ženou. I letos se ocenění dostane také studentovi, který dosáhl mimořádných studijních a výzkumnýchvýsledků a překonal přitom zdravotní překážky. Adepty nominují vedoucí pracovníci univerzit a vítěze určí poro-ta ve spolupráci s odbornou poradkyní této kategorie, ředitelkou Nadačního fondu pro zaměstnávání osob sezdravotním postižením, Hanou Potměšilovou. Na podporu přihlašování je vypsána odměna 5000 korun pro ty,kteří do soutěže doporučí budoucího vítěze v kategoriích o nejlepší diplomovou nebo disertační práci.

Přihlásit lze práce, které jsou zpracovávány v technických a vybraných přírodovědných oborech, a to pro-střednictvím microsite na http://www.siemens.cz/cenasiemens do 25. listopadu 2016. Slavnostní předávání cense uskuteční 9. února 2017 v pražské Betlémské kapli. �

lsd

19. ročník ceny Wernera von siemense

OBĚ

FOTA

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AKA

DEM

ICKÝ

BULL

ETIN

jejich podporu další finanční prostředky. Dochází tímk tzv. intenzifikaci funkcí lesa. V případě intenzifikacejeho netržních funkcí jde o záměrné poskytování funkcílesa, tzn. ekosystémových služeb.

Na rozdíl od záměrně podporovaných ekosystémo-vých služeb vznikají některé funkce lesa samovolně.Přesto jsou podporovány, o čemž svědčí i výzkum,jenž se v současnosti realizuje na Fakultě lesnickéa dřevařské České zemědělské univerzity v Praze(projekty Aktuální a strategické možnosti trvale udrži-telného poskytování funkcí lesa a služeb polyfunkčníholesního hospodářství veřejnosti z hlediska sociálně--ekonomického, politického a právního v České repub-lice a Diferenciace intenzit a postupů hospodaření vevztahu k zajištění biodiverzity lesa a ekonomické ži-votaschopnosti lesního hospodářství).

Pojetím a vývojem konceptu přírodě blízkého lesníhohospodářství se zabýval doc. Jiří Remeš, který objasnildůvody a předpoklady vzniku přírodě blízkého pěstová-ní lesů a charakterizoval vývoj a nejvýznamnější před-stavitele směrů přírodě blízkého pěstování lesů v Evro-pě, Severní Americe a také v České republice včetněhlavních organizací, jež tyto pěstební postupy propa-gují. Jmenoval hlavní společné znaky přírodě blízkéhopěstování lesů (ekosystémové pojetí lesa, vytvářenístrukturálně diferencovaných a smíšených porostů,omezení vstupů dodatkové energie a maximální využí-vání přirozených vývojových procesů).

V prezentaci také zdůraznil výhody, které z praktic-ké aplikace přírodě blízkého pěstování lesů vyplývajíjak z hlediska ekologických, environmentálních a so-ciálních důsledků, tak z hlediska ekonomického. Zmí-nil též některé limity přírodě blízkého pěstování lesů,


tj. prosazování subjektivních zájmů a dosažení cílovéhostavu při jeho přeměně. Je zapotřebí si rovněž uvědo-mit, že často nelze docílit všech deklarovaných atributůpřírodě blízkého pěstování lesů, respektive požadova-ných strukturních prvků lesa. Některé z nich se mohouv konkrétních podmínkách i navzájem vylučovat (na-příklad diferenciace vertikální struktury a druhová di-verzita dřevin).

Účastníci semináře v jeho závěru zdůraznili, že pří-rodě blízké pěstování musí být vnímáno dostatečněširoce a flexibilně, protože do jeho rámce náleží všech-ny způsoby obnovy, které se vyskytují v přirozenýchlesích (tedy i způsoby využívající maloplošné holo-sečné prvky). Nejde tudíž vždy jen o aplikaci způsobuzaloženého na výběru jednotlivých stromů, byť je ten-to postup považován, zejména u dřevin snášejícíchstín, za optimální a přináší nejlepší ekonomické a pro-dukční výsledky.

V následné diskusi vynikly rozdíly v chápání funkcía postavení lesů a poslání lesního hospodářství. Pozor-nosti neunikly i nově vznikající terminologické systémy,které způsobují problémy, pokud jde o porozumění mezipředstaviteli různých oborů. Obecně je patrné neuspo-kojivé postavení lesnictví ve společnosti. Zásadní vlivna toto postavení měly v minulých desetiletích a majíi v současné době politické a jiné faktory. Jako výcho-disko ze současné neradostné situace se nabízí respek-tování vědeckých poznatků a odborných znalostí. Jetaké nutné se ve vztahu k lesnictví více věnovat výcho-vě a vzdělávání ve společnosti a obzvlášť se zaměřit nanejmladší věkové kategorie. �

VILÉM PODRÁZSKÝ,Komise pro životní prostředí AV ČR

V úvodu odpověděl prof. Vilém Podrázský na otáz-ku, jak se měnila lesnická paradigmata – teorie

a praxe a jaká hlavní úskalí se z tohoto hlediska vysky-tují v České republice. Charakterizoval trendy v pojímá-ní lesnictví a lesního hospodářství od středověku dosoučasné doby a vyzdvihl mnohostrannost chápání les-nictví ve společnosti i několik uznávaných paradigmat,s nimiž společnost k tomuto sektoru přistupuje. V sou-časnosti se kromě všeobecně respektovaného koncep-tu trvale udržitelného lesního hospodářství (trvalou udr-žitelnost lesního hospodaření ve smyslu produkčnífunkce lesů definoval v roce 1713 Hans Carl von Carlo-wicz) na jedné straně prosazuje ekonomistický pohled,jenž primárně zdůrazňuje prvotní produkci dřeva. Nastraně druhé se projevuje snaha prosadit environmen-tální zájmy – tj. omezit produkci dřeva a tím maximalizo-vat přírodní charakter lesů a jiné zaměřené benefity.

Jako nejdůležitější téma se řešil problém různéhochápání poslání lesů jednotlivými zájmovými skupinamia jeho nesoulad s hlavními objektivními kritérii lesníhohospodářství, jak je vytvářejí reálné podmínky. Pro do-sažení jakéhokoli žádoucího stavu má lesnická vědaa praxe dostatek odborných podkladů a předpokladů.Požadavky jednotlivých nátlakových skupin jsou alevzájemně neslučitelné, což často vede k politickému,a nikoli odborně podloženému rozhodování.

Ředitel Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů(ÚHÚL) Ing. Jaromír Vašíček posléze přiblížil sou-časný stav a hlavní tendence vývoje lesů. Během po-sledního asi půlstoletí výrazně roste podíl listnatýchdřevin, uplatnění přirozené obnovy a tím i stupeňsmíšení českých lesů. Některé výsledky Národní in-ventarizace lesů dokumentují skutečnost, že vlivemzvyšujícího se podílu listnatých dřevin v lesních po-rostech se snižují těžební možnosti jehličnanů a po-stupně se navyšuje těžba listnáčů s logickým dopa-dem na dřevozpracující průmysl. Tento trend budepokračovat i v budoucnosti. Obnova lesních porostůa zalesňování zemědělských pozemků probíhá nazákladě terénního šetření lesnické typologie, kterádetailně popisuje a následně zařazuje lesní ekosys-témy do „Typologického sytému ÚHÚL“.


Tematikou lesnictví se zabýval pracovní seminář „Lesní hospodářství: aktuální problémya rozvojová strategie“, který uspořádala Komise pro životní prostředí AV ČR 13. dubna 2016

v budově Akademie věd na Národní třídě. Pojetí semináře vycházelo z předpokladu,že lesní ekosystémy jsou základní složkou krajinného systému a lesní hospodářstvíje principiálním nástrojem společnosti pro jejich udržení a zvelebení. Lesnictví je přitompod silnou společenskou kontrolou a mají na něj vliv mnohé parciální zájmy. Jde o obor

s významným ekonomickým potenciálem, který se 5–8 % podílí na celostátním HDP, a to nejenlesním hospodařením, ale především prostřednictvím návazných zpracovatelských odvětví.

Pohled do českých lesůvěda a výzkum

Spojeníekonomiky,ekologiea estetiky patřík základnímuposlání lesnictvía lesníhohospodářstvív budoucnosti.

Na základě těchto podkladů, které se začaly vytvá-řet již po druhé světové válce, se mj. vymezuje i dru-hová skladba lesních dřevin vhodná pro příslušná les-ní stanoviště. Ing. J. Vašíček se dále zabýval podílemchráněných lesů; ke konci roku 2013 bylo 37 % plochylesů zařazeno do některého z ochranných režimů vy-mezených zákonem 114/1992 Sb., o ochraně přírodya krajiny. Při popisu vývojových trendů se zaměřil nadvě oblasti, které pravděpodobně ovlivní budoucí stavlesů v ČR. Jde o klimatickou změnu, a zejména jejírychlost. Druhým aspektem je znalostní rozvoj společ-nosti a s ním spojený vliv na lesy projevující se obdob-ným způsobem jako v minulých stoletích.

Doc. Miroslav Hájek se zaměřil na ekologické služ-by lesů a lesního hospodářství, především z hlediskasektorové ekonomiky. Hlavním problémem v této oblas-ti je výhradní ekonomický přínos lesního hospodářství,tj. zisk a nutnost z něj financovat ostatní funkce/služby.Ekonomie životního prostředí se zabývá lesem jako po-lyfunkčním environmentálním zdrojem a lesním hospo-dářstvím jako polyfunkční lidskou činností v lese. Funk-ce lesa zahrnují užitky, které les poskytuje, a to bezohledu na vlastnické poměry, má tedy charakter veřej-ného statku. Soustava funkcí lesa se stále vyvíjí podlezměn v sektoru společenských potřeb a poptávky. Po-třeby společnosti, míra jejich uspokojování a funkce,které je uspokojují, jsou různé v čase i v místě, souvise-jí s ekonomickou a sociální úrovní společnosti, s její kul-turou, tradicemi, zvyklostmi a zvláštnostmi života.

Funkce lesa lze rozdělit podle sociálně-ekonomic-kého obsahu, pokud jde o jejich konečné dopady naspolečnost, na produkční (tržní, výrobní či internality)a mimoprodukční (netržní, nevýrobní, pozitivní externa-lity). V souvislosti s produkční funkcí je třeba brát v úva-hu, že sama má výrazně pozitivní environmentální vý-znam, protože poskytuje obnovitelnou a k životnímuprostředí šetrnou surovinu (při výrobě, zpracování, vy-užívání a likvidaci je podstatně příznivější životnímuprostředí než jiné suroviny). Lesní hospodářství se za-měřuje především na produkci dříví, ale zároveň tímpodporuje i ostatní funkce lesa. Jestliže však je poptáv-ka po ostatních funkcích vyšší, je třeba vynaložit na

FOTO

:ARC

HIV

AUTO

RA

problematice identifikace slovanského nebo balkán-ského původu hesel v bulharském etymologickémslovníku či o slovníku ruského jazyka 18. století a pro-jektu Lexikální fond ruského jazyka 18. století. V refe-rátu o cestách ke slovníku raněnovověké češtiny byloupozorněno na úskalí v podobě nutnosti zpracováníobsáhlého fondu textů z příslušného období pro zís-kání relevantního souboru hesel. Tématem dalšíchpříspěvků byla také terminologie v nomenklátorechDaniela Adama z Veleslavína, etymologizace jako kri-térium lexikálního výběru v církevněslovanských pře-kladech bible z latiny a řečtiny v 15. a 16. století, typydoplňujících informací v paleoslovanské a ruské histo-rické lexikografii nebo slovník slovinského spisovné-ho jazyka 16. století.

Rovněž v sekci popisu slovní zásoby slovanskýchjazyků v teorii a praxi bylo tematické rozpětí příspěvkůvelmi rozsáhlé. Posluchači získali informace o mono-kolokabilitě ve výkladovém slovníku, slovesech,u nichž je ve slovenštině lexikální jednotka sa krátkýmtvarem zájmena seba, nebo o lexikografickém zpra-cování sloves pohybu a sloves manipulace. Další pří-spěvky se soustředily například na morfologickouproblematiku v Internetové jazykové příručce nebomorfematické a slovotvorné slovníky slovenštiny. Na


Konferencese zúčastniliposluchačize 14 zemí.

příkladu lingvokulturologického slov-níku se představil český jazyk v se-pětí s národní kulturou, což můžemít pozitivní přínos například přivýuce českého jazyka pro cizince.Dvojjazyčnou lexikografii zastupo-val mj. příspěvek o polsko-chorvat-ském pragmatickém slovníku lexé-mů a frazémů, českých a polskýchslovesech vyjadřujících nespoko-jenost ve dvojjazyčných slovnícícha paralelním korpusu nebo referáto lexikografickém popisu novýchbulharských a českých frazeologizo-vaných slovních spojení.

Samostatnou část tvořila posterová sekce. Na jed-notlivých panelech si účastníci přečetli informace mj.o slovesech běžet a běhat v lexikografické perspekti-vě, internacionalizaci slovní zásoby v oblasti sportuv bulharském a českém jazyce či prezentaci metafo-rických významů ve slovnících různých typů. Ve vy-hrazeném čase si zájemci vyslechli doprovodný ko-mentář autorů k vystaveným příspěvkům, případně sipřímo v praxi vyzkoušeli některé lexikografické aplika-ce, což byl také případ slovinského Lexikografickéhoportálu Fran, který zastřešuje slovinské (výkladové,terminologické, nářeční, etymologické apod.) slovníkyi gramatiky a umožňuje v těchto příručkách uživatel-sky přívětivé vyhledávání.

Během konference rovněž zasedala Lexikologicko--lexikografická komise při Mezinárodním komitétu sla-vistů, přičemž přednášky byly volně přístupné účast-níkům konference. Jejich autoři přednesli referátyobecnějšího charakteru o vědecké činnosti Komisev letech 2015–2016 a roli lexikografie v současnémsvětě, ale také specificky zaměřené příspěvky o slo-venské dvojjazyčné lexikografii v metodologickémkontextu, germanismech v historii ruského jazykanebo lexice západoevropského původu v jazyceMoskevské Rusi.

Vysoký počet účastníků, tematickérozpětí referátů a živé diskuse k přís-pěvkům dokládají dynamický rozvojlexikografie na počátku 21. stoletía potřebu srovnávat různé lexiko-grafické přístupy a metody v mezi-národním měřítku či se vzájemněinformovat o nových i vznikajícíchlexikografických příručkách, projektecha výzkumech. �

DAVID BLAŽEK,Slovanský ústav AV ČR, v. v. i.

S referáty vystoupilo více než 80 účastníků ze14 zemí. Příspěvky byly tematicky rozděleny do

tří sekcí: Slovanská synchronní lexikografie, Slovan-ská diachronní lexikografie a Popis slovní zásoby slo-vanských jazyků – teorie a praxe.

Konferenci zahájily plenární referáty. Ředitel Ústavupolského jazyka Polské akademie věd v Krakově PiotrŻmigrodzki informoval o vznikajícím Velkém slovníkujazyka polského, zejména o teoretických a metodolo-gických východiscích slovníku, elektronických zdro-jích a rozvržení lexikografických prací v nejbližším ob-dobí. Andreja Žele z Filozofické fakulty Univerzityv Lublani seznámila s možnostmi prezentování vol-ných morfémů ve výkladových slovnících. Upozornila,že nejčastější je vyjadřování pomocí předložkovýchvolných morfémů, které jsou typické pro slovesaa částečně i přídavná jména. V potaz při jejich zařa-zování do slovníků je zapotřebí brát i míru jejich ustá-lenosti a lexikalizovanosti. Ředitelka Ústavu bulhar-ského jazyka prof. L. Andrejčina Bulharské akademievěd v Sofii Svetla Koeva představila lexikální data-bázi WordNet a způsob hnízdování a propojování slova jejich významů v této sémantické struktuře.

V sekci slovanské synchronní lexikografie se před-nášející věnovali používání nových technologií při lexi-kografické práci, což bylo v příspěvcích dokumentová-no mj. na tvorbě moderních slovníků synonym, slovníku„živého ruského jazyka“ nebo na přehledu bulharskýchon-line slovníků. Jednojazyčnou lexikografii dále zastu-povalo například téma metajazyka lexikografických de-finic či propriální frazeologie ve výkladových slovnících.V referátu věnovaném problematice exemplifikacev Akademickém slovníku současné češtiny upozornila


Z večerní plavbypo Vltavě

pro účastníkykonference

Zahájeníkonference

jeho autorka na potřebu pečlivého výběru příkladůilustrujících slovníková hesla, aby tyto příklady odráželynejen četnost výskytu v jazyce, ale zároveň zachováva-ly principy vyváženosti a rovnosti (pohlaví, rasy apod.).Problematika dvojjazyčné lexikografie se odrazila napří-klad v referátu o „falešných přátelích“ překladatelů, re-spektive tzv. lexikálních paralelách či v příspěvku o bez-ekvivalentní slovní zásobě ve dvojjazyčných slovnících(zde prezentováno na bulharském a slovenském mate-riálu). Pozornost patřila také jazyku právnických textůzachycených v česko-bulharském slovníku právní termi-nologie nebo tomu, jak se současná lexikografie vypo-řádává s kolokviálními či kodifikovanými variantami rus-ké výslovnosti. Samostatná část sekce se věnovalataké valenčním slovníkům, konkrétně mj. valenčnímuslovníku českých substantiv nebo rodině elektronickýchvalenčních slovníků VALLEX.

V sekci slovanské diachronní lexikografie jsme vy-slechli příspěvky o perspektivách slovanské etymolo-gické lexikografie, elektronickém slovníku staré češtiny,

sloVanská lexikografie PočátkeM 21. století

Stejnojmennou mezinárodní konferenci, jejímž záměrembylo v širokém slavistickém kontextu prezentovatsoučasné teoretické a praktické poznatky slovanskélexikografie, uspořádalo Oddělení slavistické lingvistikya lexikografie Slovanského ústavu AV ČR. Sympoziumse konalo ve dnech 20.–22. dubna 2016v prostorách budovy Akademie vědna Národní třídě.

věda a výzkum

VŠEC

HNA

FOTA

:ARC

HIV

SLÚ

AVČR

Desky s rozličnou fotografickou emulzí se v astro-nomii začaly používat prakticky ihned po jejich

vynálezu. Pohled teleskopem na jediné hvězdné polezkrátka obsahuje příliš mnoho detailů, než aby je byloschopné lidské oko všechny převést do užitečnýchinformací. Jako nejvhodnější médium se proto začalypoužívat již na konci 19. století desky, které jako prvnívěrně zaznamenaly veškerá data a zpracování bylomožné i dlouho po pořízení záznamu. Fotografickédesky se těšily dlouhé a masové přízni až do devade-sátých let 20. století, kdy byly pozvolna vytlačeny mo-dernějšími křemíkovými čipy CCD kamer, což je té-měř jedno století zaznamenané do emulze, kterévšak nikdy nebylo probádané současnými metodami,jež se bez digitalizace neobejdou. Archivy observato-ří tak čítají i statisíce desek, které je potřeba digitalizo-vat nejen proto, aby se mohly analyzovat, ale i z tohodůvodu, aby se data zachránila. Desky totiž často trpí„nemocemi“ způsobenými špatnými skladovacímipodmínkami, a tak je digitalizace soubojem s časem.Data z digitalizovaných desek obsahují často unikátníinformace. Například o dlouhoperiodických proměn-ných či kataklyzmatických hvězdách, které vyžadujídlouhé pozorovací řady, z nichž se může předpovídatjejich chování a zpřesňovat modely.


Letošní konference pokračovala v řešení problému di-gitalizace desek, tedy jejich restaurace v případě po-škození. Představily se archivy již digitalizované, alei ty, jejichž digitalizace je teprve v počátcích. Za dvaroky se mnohé změnilo; na letošním setkání se pre-zentovaly výsledky postupu digitalizace v observatořiSonneberg v Německu či observatořích od Ukrajinyaž po Uzbekistán, což odpovídá mnoha milionůmastronomických desek. Důležité bylo, že se setkalizástupci observatoří s bohatými zkušenostmi s těmi,kteří tyto zkušenosti mohli rychle získat. Porovnávalyse zkušenosti v jednotlivých zemích i ústavech a de-batovalo se, jak tento nelehký úkol představit širokéveřejnosti, vždyť jde o jejich národní dědictví po slav-ných astronomech. Účastníci také v rámci doprovod-ného programu navštívili Astronomický ústav AV ČRv Ondřejově. Již nyní je zřejmé, že se za dva rokykonference uskuteční opět, protože zájem a ohlas bylveliký.

K tématu viz rozhovor s doc. Reném Hudcem z ASÚAV ČR Jak uchovat dědictví fotografických desek(AB 7–8/2014). �

PETR SKALA,Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze

Téma mocenských vztahů se ve společnosti proje-vuje různými způsoby a skrývá se v mnoha podo-

bách. Tyto vztahy mohou být explicitní i implicitní, zjev-né, či skryté. Mohou zahrnovat pouze jednotlivce, aletaké celé skupiny či státy. Mocenské vztahy operujív různých kontextech, jako je víra, etnicita, třída, roda sexuální orientace.

Takto koncipované téma přilákalo přes 130 účastníkůz Evropy, Východní Asie, USA a Austrálie. EATS se sna-ží dát vyrovnaný prostor jak zavedeným akademikům, taki začínajícím vědcům či doktorským studentům. Běhemdvou a půl dne se v 15 panelech vystřídalo 62 řečníků.Panely jsou tradičně řazeny do dvou paralelních sekcía rozděleny na společenskovědní a humanitní příspěvky.Jedno z témat představovala koncepce trvání a změnymocenských vztahů v taiwanské společnosti v diachronníperspektivě. V této oblasti byly obzvláště podnětné pří-spěvky týkající se tajné policie během japonské koloniálnínadvlády (Liao Wen-shuo, Academia Historica, Taiwan)nebo pozadí tajného vojenského plánu Čankajška dobýtpevninskou Čínu v padesátých letech minulého století(Isabelle Cheng, University of Portsmouth). Mnohé pří-spěvky se zabývaly posouváním pozic a role jednotlivcůa skupin v různých kontextech. Věnovaly se například či-nitelům v rámci mezinárodní i domácí politiky („Dynamikavztahů přes taiwanskou úžinu“, „Politika, správa a politic-ké strategie“ a „Mezinárodní vztahy“). Panely týkající setaiwanské filmové či literární produkce a „Antropologiea prostorové politiky“ upozornily na význam symbolickéreprezentace moci. Panely „Globalizace, demokraciea nerovnost“, „Občanská společnost, mobilizace a akti-vismus“, „Společnost a společenské změny“ a „Repre-zentace, vnímání a problém domorodého obyvatelstva“,jak názvy naznačují, se zaměřily na problémy historic-kého, morálního, náboženského a politického ospra-vedlnění moci. Upozornily také na strategie používanév existujících mocenských vztazích. Referáty v panelech„Okrajovost, moc a identita“ a „Rodové otázky“ otevřely


Orientální ústav AV ČR uspořádal od 30. březnado 1. dubna 2016 již 13. výroční konferenciEvropské asociace taiwanských studií (EuropeanAssociation of Taiwan studies – EATS). Témakonference „Mocní a bezmocní“ korespondujes výzkumným záměrem „Moc a strategie politickéhoa společenského řádu“, který ústav řeší od začátkuroku 2015. Úvodní přednášku „The Powerful andthe Powerless: Re-Examining and ReframingTaiwan’s History“ přednesl prof. Bruce Jacobsz Monash University.

Mocní a beZMocnívěda a výzkum

Generálnísekretářka EATS

Ming-YehRawnsley

(Universityof Nottingham)

a ředitelkapobočky

na TaiwanuTáňa Dluhošová

(OÚ AV ČR)

otázky týkající se formálních a neformálních struktur,které mají vytvořit, udržet, nebo naopak podkopat exis-tující hierarchické vztahy ve společnosti.

Konference tradičně dává prostor i magisterskýmstudentům. Tentokrát pocházeli většinou z londýnskéSchool of Oriental and African Studies, která poskytujemagisterský a doktorský program v taiwanských stu-diích. Dále se představili například studenti z Heidelber-gu, Central European University a taiwanských univer-zit. Studenti ve dvou panelech prezentovali diplomovéprojekty a v diskusi se staršími kolegy se dozvědělicenné připomínky k další práci.

Od roku 2011 uděluje EATS každoročně cenu pronejlepší příspěvek mladých vědců. Tento rok se sešlopět uchazečů, tři prošli do užšího výběru. Komise z nichna základě písemného příspěvku, ale i schopnosti pre-zentovat vědecké výstupy nakonec vybrala doktorandkuÚstavu religionistiky Filozofické fakulty Masarykovy uni-verzity Mgr. Magdalénu Maslákovou, která se v doktor-ském projektu věnuje úloze presbyteriánské církve naTaiwanu v demokratizačním procesu a v procesu národ-ního sebeuvědomování ve druhé polovině 20. století.

Organizace výroční konference Evropské asociacetaiwanských studií je pomyslným vyvrcholením činnos-ti Orientálního ústavu, který se v poslední době podílelna organizaci vědeckých i populárně-vědeckých akcí.Jako příklad můžeme uvést večer taiwanských doku-mentárních filmů pořádaný ve spolupráci s KnihovnouVáclava Havla a filmovým festivalem Jeden svět, kterýbyl spojený s diskusí s taiwanskými tvůrci a našimi vě-deckými pracovníky o tamní současné politické a kulturnísituaci (březen 2016). Lze také připomenout spoluprácis Academií Sinicou a otevření pobočky Orientálníhoústavu v jejích prostorách, kde ve spolupráci s taiwan-skými vědeckými institucemi pořádáme přednášky,kolokvia vědců a workshopy. �

TÁŇA DLUHOŠOVÁ,Orientální ústav AV ČR, v. v. i.

Již podruhé se v bubenečské vile Lanně sešli odborníci zabývající se historickýmiastronomickými deskami. První setkání se konalo před dvěma lety, kdy se diskutovalyproblémy desek sužovaných degradací emulze vlivem dlouhého a často nešetrnéhoskladování – letošní akce se zúčastnilo 44 odborníků z 20 zemí od Mexika až po Čínu.

FOTO

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AKA

DEM

ICKÝ

BULL

ETIN

astroplate 2016

FOTO

:ARC

HIV

ASÚ

AVČR

Napětí mezi naturalistickým a duchovním je dosaže-no použitím vržených stínů, jak je tomu napříkladu postavy zmrtvýchvstalého Krista. Výrazy tváří vy-jadřují osobní prožitek, každá osoba existuje samabez závislosti na druhých. Důležitá je také kompozi-ce děl Mistra Třeboňského oltáře. Malíř pracovals výraznými diagonálami, a to na všech třech paši-jových scénách, které opticky vedou diváka vzhůruči k centru oltáře, kde jistě dominoval ukřižovanýKristus. Líbezná potemnělá krajina, v níž se dějodehrává, je souborem jednotlivin kombinujících


Novou publikaciautorskéhoi manželskéhopáru Aleny a PetraHadravovýchpředstavilPavel Suchanz Astronomickéhoústavu AV ČR.

abstraktní prvky (hůrky) s prvky realistickými (stromys ptáky). Co by mohlo být na první pohled pouhou ku-lisou duchovních jevů, vytváří svým klidným a harmo-nickým pojetím velice poetické pozadí dramatickýmnáboženským dějům. �

JAN ROYT,Ústav dějin umění Filozofické fakulty UK,

Ústav dějin křesťanského uměníKatolické teologické fakulty UK

Jako doktorskou práci jsem předložil původní mono-grafii věnovanou malířské tvorbě Mistra třeboň-

ského oltáře, publikovanou v nakladatelství Karolinumv českém (2013) i anglickém jazyce (2014). Tentoanonymní umělec tvořící v letech 1380–1390, je jed-nou z nejvýznamnějších uměleckých osobností gotic-kého malířství internacionálního stylu v evropskémkontextu. Můj badatelský zájem o jeho dílo byl moti-vován osobně, neboť pocházím z Roudnice nad La-bem, kde byla nalezena Madona Roudnická, deskovýobraz připisovaný přímo Mistru třeboňského oltáře.Když jsem při studiu dějin umění na Filozofické fakul-tě UK přemýšlel, jaké téma diplomové práce si zvolit,uvažoval jsem právě o tvorbě Mistra třeboňskéhooltáře. Byl jsem si však tehdy vědom, že moje znalos-ti k objektivnímu zhodnocení díla nestačí a zvolil jsemdalší, neméně podnětné „roudnické“ středověké téma– nástěnnou malbu s Kristem ukřižovaným na vinnémkeři, inspirovanou spisem Pseudo-Bonaventury Lignumvitae dicitur. V průběhu dalších let jsem si kladl otáz-ky, z jakých duchovních a výtvarných zdrojů malířčerpal a v čem tkví tajemství formy jeho děl. V roce1991 jsem začal působit v Ústavu pro dějiny uměníFF UK (tehdy katedra dějin umění a estetiky FF UK);věnoval jsem se křesťanské ikonografii a středověkédeskové a nástěnné malbě. Podílel jsem se na přípra-vě velkých výstav věnovaných středověkému umění,zejména pak Mistra Theodorika, čímž jsem získal dů-ležité poznatky o vývoji středověké malby. Přímýmimpulzem k sepsání monografie o Mistru třeboňskéhooltáře byla studijní cesta do Francie (2004), kde sev té době konaly rozsáhlé výstavy věnované umění veFrancii za vlády krále Karla VI., vládnoucího v poslední


Mistr třeboňského oltáře

obhajoby Dsc.

čtvrtině 14. století, tedy v době, kdy v Čechách půso-bil Mistr třeboňského oltáře. Jeho dílo navíc nebylov odborné literatuře komplexně zpracováno (poslednímonografie vyšla v roce 1937) a v odborné literatuřečeské i zahraniční se objevovaly rozporuplné názoryna připsání konkrétních děl této anonymní osobnosti,jejich dataci, chronologii, výtvarná i ideová východis-ka či na rekonstrukci a původ tzv. Třeboňského oltáře.K rozhodnutí napsat monografii o Mistru třeboňskéhooltáře přispělo i to, že pokročil restaurátorský průzkumvšech děl, jimiž jsem se zabýval.

Většina autorů v literatuře spojuje tvorbu MistraTřeboňského oltáře s následujícími díly: tři oboustran-ně malované desky s pašijovými náměty, světci a svě-ticemi (v současnosti ve fondech Národní galeriev Praze), Adorace Krista z Hluboké (Alšova jihočeskágalerie na Hluboké), Madona Roudnická (Národnígalerie v Praze), Církvická deska (Národní galeriev Praze), světice a proroci na rámu Madony Ara coeli(Národní galerie v Praze); s dílnou Mistra třeboňskéhooltáře Ukřižování ze Svaté Barbory; s okruhem Mistratřeboňského oltáře Ukřižování z Vyššího Brodu,Madona mezi sv. Bartolomějem a sv. Markétou a tzv.Cibulkův triptych, ze zahraničí pak oltář z Grudziadz(Graudenz), oltář z Pählu či desky od augustiniánův Mnichově.

Téměř veškerá recentní literatura spojuje stěžejnídílo Mistra třeboňského oltáře s následujícím: třioboustranně malované desky s pašijovými výjevya hierarchiemi světců (Hora olivetská/sv. Kateřina,sv. Máří Magdaléna, sv. Markéta; ZmrtvýchvstáníKrista/sv. Jakub ml., sv. Bartoloměj, sv. Filip; KladeníKrista do hrobu/sv. Jiljí, sv. Augustin, sv. Jeroným,s oltářním retáblem, jenž zdobil patrně hlavní oltářklášterního kostela sv. Jiljí v Třeboni založenéhoRožmberky v roce 1367. Všechny pašijové scény nadeskách třeboňského retáblu mají výrazně devočnícharakter. Jejich červené pozadí hraje daleko důleži-tější roli než jen jako prvek pouhého odlišení „slavnost-ních“ a „všedních“ stran retáblu. Umocňuje – v souvis-losti s dobovým myšlením označovaným jako devotiomoderna – meditativní charakter jednotlivých pašijo-vých scén. Mistru třeboňského oltáře šlo o potlačeníčasoprostorových vztahů v obraze ve prospěch obsa-hové duchovní komponenty. Postavy jsou v maximál-ní míře odhmotněny, čehož bylo dosaženo popřenímtělesného jádra postavy a znejasněním její existencev prostoru (téměř absence nohou ukotvujících posta-vy v prostoru). Dominantní, také svým umístěním, sestává lidská figura – hlavní nositelka významu, nanějž je logicky soustředěna pozornost vnímatele.

galileo a kepler o hvězdách

Do zákulisí historické rozpravy mezi velikány světovéastronomie – Galilea Galilei a Johanna Keplera

zavede čtenáře publikace Galileo Galilei: Hvězdnýposel a Johannes Kepler: Rozprava s Hvězdnýmposlem, která vychází v souvislosti se Strategií AV21.Křest knihy za přítomnosti autorů klasické filoložkyAleny Hadravové a astrofyzika Petra Hadravy seuskutečnil 28. dubna 2016 v sídle Akademie věd naNárodní třídě.

Na jaře roku 1610 vydal Galileo Galilei v Benátkáchnevelký spisek nazvaný Hvězdný posel věnovanýflorentskému vévodovi Cosimovi II. Medicejskému.Popsal v něm první pozorování nebeských objektůpomocí dalekohledu, který zkonstruoval podle zprávo tomto vynálezu. Dalekohledem nejprve zkoumal

povrch Měsíce, jehož členitost mu připomínala Zemi,ohlásil existenci velkého počtu slabých hvězd v Mléč-né dráze a některých mlhovinách a hlavně zveřejnilobjev čtyř Jupiterových měsíců. Jeden výtisk knihyGalilei poslal do rudolfinské Prahy Johannu Keplerovi,který mu obratem odpověděl obsáhlým dopisem, zve-řejněným později pod názvem Rozprava s Hvězdnýmposlem. Kepler Galileiho objevy ocenil a porovnal jes vlastními představami o stavbě vesmíru. Oba útlésvazky, které výrazně vstoupily do dobové diskuseo kosmologickém uspořádání světa a které jsou sou-časně i skvělou ukázkou humanistické stylistiky, patřímezi nejdůležitější astronomické práce všech dob. �

red

Profesor Jan Royt je kmenovým pedago-gickým a vědeckým pracovníkem Ústa-

vu dějin umění Filozofické fakulty UKa Ústavu dějin křesťanského umě-ní Katolické teologické fakultyUK. Disertaci „Mistr třeboňské-ho oltáře“ obhájil před komisíDějiny a teorie umění a získaltitul „doktor historických věd“.

Zabývá se křesťanskou ikono-grafií a uměním středověku, a to

zejména malířstvím. Na toto témapublikoval monografie a odborné studie

doma i v zahraničí.

koncentračních táborů, nověji gastarbeiterů nebo nadálku využívané extrémně levné pracovní síly ve vý-chodní polovině Evropy či v Asii.

Nikoli milosrdenství, nýbrž optimalizace zisku je hnacísilou migrační vlny, která má dvě základní možnosti: buďvstupuje do (cílevědomě) otevřených dveří, nebo se dokontrolovaného prostoru dostává nelegálním až násil-ným způsobem. V současnosti stojí Evropa bez jasnědeklarovaného výhledu do budoucnosti mezi oběmakrajnostmi. Ocitá se mezi deklarací vznešených ideálůa uplatňováním dílčích materiálních zájmů. Ryzí prag-matismus stojí za vztahem velkých korporací k migran-tům, jejichž příliv vytváří pro ně výhodnou situaci na trhupráce; pragmatický je samozřejmě vztah vlád ke korpo-racím jako k největším hybatelům ekonomiky; pragma-tické je rozhodování převaděčských gangů, které v ob-chodu s lidmi našly zlatý důl; pragmatické je i chovánímigrantů, kteří nechtějí zůstat v první bezpečné zemi,ale snaží se proniknout do nejbohatších zemí Evropy.Jistěže v jejich rozhodování hrají úlohu i další zřetele, ja-kými jsou snahy zapojit se do již vzniklých imigrantskýchkomunit a preference „velkých“ jazyků (řekněme anglič-tiny a němčiny) oproti „malým“ (polštině nebo češtině),jež by si migranti měli v novém domově osvojit. Jak uká-zaly zkušenosti z Polska a Česka, v pragmatické volběnení rozdílu mezi křesťanskými a muslimskými běženci,

Počet žádostío azyl v zemíchEU a EFTAmezi lednema červnem 2015

což mnohdy potvrzuje tvrzení, že nejde o záchranu ho-lého života (už proto, že se na celém území Sýrie či Irá-ku neválčí a že by bylo možné hledat dočasné útočištěv zemích geograficky bližších), nýbrž o hledání sociál-ních výhod, tedy o ekonomickou migraci.

Rozporné je i politické zdůvodňování přijímání mig-rantů. Odráží se to ve střídání pohledu čelných politikůna migranty jako na osoby vhodné k trvalé integraci, činaopak k dočasné ochraně. Ekonomický pragmatis-mus vede politiky k tomu, že marginalizují možnostdoplňkové ochrany a do popředí posouvají integraci,tedy ovlivnění pracovního trhu v Evropě.

Zvláště nápadná je nevůle otevřít otázku po ab-sorpční schopnosti Evropy v době demografické explo-ze v Africe a některých částech Asie. Teze o pomocivšem lidem trpícím pronásledováním, válkou, hlademči suchem v době, kdy se ve světě otvírají stále nováválčiště a konfliktní zóny a kdy počet „people in need“nabývá astronomických čísel, se jeví jako snaha po-přít reálné, tedy omezené absorpční možnosti druhé-ho nejmenšího kontinentu.

Humanitní a sociální vědy by si však měly položiti další otázky a pokusit se o zaujetí jasného stanoviskak některým politickým a mediálním tezím, které mají prorealistické pochopení migrační krize klíčový význam;měly by prověřit pravdivost tvrzení jako: současná

Téma migrační krize budí mnoho kontroverzí, poli-tických prohlášení a silných emocí. Není divu, ne-

boť tam, kde vidíme malé děti utonulé v moři na jednéstraně a těla roztrhaná výbušninami v ulicích evrop-ských metropolí na straně druhé, je obrovský potenciálpro emoční vzepětí. Avšak využívání emocí by bylo přisnaze o hlubší poznání problému kontraproduktivní.Účinnější může být akademická rozprava, která senepodřizuje ani tlaku emocí, ani pravidlům jalové poli-tické korektnosti – tedy kritická analýza, jež se pokusínahlédnout pod povrch současných událostí.

Možnosti vědců jsou při řešení velkých geopolitic-kých a geoekonomických problémů značně omezené.Badatelé však mohou přispět k celkové charakteristicesoučasného dění, jeho podmíněnosti a snad i k na-značení vývojových alternativ. V daném případě mo-hou ukázat, že migranti (tento širší pojem zahrnuje jakekonomické migranty, tak i skutečné uprchlíky ohrože-né na životě), stejně jako aktivisté, kteří je podporujíi kteří je odmítají, jsou jen miniaturními pěšáky na vel-ké šachovnici soudobých dějin; že jsou namnoze bez-děčnou obětí v soukolí velkých strategických her.

Jde o velmi rozsáhlé a komplikované téma. Pokuso obrysové naznačení problematiky je nemůže vyčer-pat a vymezení rámcových východisek nechce jakkoliomezovat další diskusi.

Možnosti poznání

Možnosti bádání o současných jevech nejsou ani zdale-ka optimální. Komplexní téma vyžaduje spoluprácimnoha oborů a specialistů na jednotlivé regiony, při-čemž žádný z těchto specialistů si nemůže činit nárokna celistvou charakteristiku situace. Téma je předmě-tem informační války, v níž se šíří vědomě jednostranné,zkreslující nebo lživé informace, které lze bez přístupuk primárním zdrojům velmi těžko ověřovat; často je nut-né analyzovat spíše symptomy jevů než jejich podstatu.

Vyjdeme-li z prací německých badatelů, stojíme předproblémem komunikace politiků s veřejností, která obec-ně svědčí o nebezpečné míře vzájemného odcizení.


Čeští a němečtí odborníci v oboru historie, sociální geografie, ekonomie, politologie, teologiea orientalistiky promluvili ve veřejné panelové diskusi „Uprchlíci a my: Česká očekávánía německá zkušenost“, kterou za účasti německého velvyslance Arndta Freiherra Freytagavon Loringhovena uspořádala Učená společnost ČR 19. dubna 2016 v budově Akademievěd ČR. Následná rozsáhlá debata prokázala velký zájem veřejnosti o tuto tematiku.Zveřejňujeme úvodní slovo prof. Jaroslava Pánka z Historického ústavu AV ČR v původnímznění, které na diskusi muselo být vzhledem k omezenému času značně zkráceno.

diskuse o Migraci beZ eMocía Politické korektnosti

tribuna

Prosycenost politiky lží, když jde o kontroverzní témata,připouští i německý evangelický teolog Wolfgang Huberv novém syntetickém díle o etice a oprávněně odtud vy-vozuje znechucení politikou. Ostatně již Hannah Arendtv esejích Wahrheit und Lüge in der Politik prohlašovala,že „lež se vždy považovala za povolený prostředek po-litiky“. Jde však o míru, zejména ve zlomových situa-cích. A také o vědomí, že mnohem nebezpečnější nežzjevná lež je taková selekce a takové zkreslení dat, kte-ré ve službě mocenským záměrům vedou na bludnoucestu a programově matou veřejnost.

Rozpory a otázky

Jeden ze základních problémů politických proklamacío migraci je dán dvěma – věcně i geneticky – zásadněrozpornými motivy pro přijímání migrantů. Na jednéstraně je to tvrzení, že jejich přijetí je povinností evrop-ských států, v podstatě určenou právně zakotvenýmmilosrdenstvím. Ponechme stranou skutečnost, že mo-derní právo není nějakým metafyzicky určeným káno-nem, ale že se mění – byť s jistým zpožděním za udá-lostmi – v závislosti na společenských a politickýchokolnostech, tudíž musí reagovat i na zásadní změnumigračních pohybů a na rizika, která to přináší zemím,jež se stávají cílem neregulované migrace. Stačí uvést,že u masové migrace nemůže jít o automatickou povin-nost (nedobrovolně) přijímajících zemí, což dokládají ce-lé evropské dějiny a také pragmatické jednání jinýchstátů euroamerické civilizace, jako USA či Austrálie;právě ony jednoznačně nadřadily vlastní bezpečnostnad snahy o otevření hranic migrantům.

V příkrém rozporu s milosrdenstvím či solidaritou jetvrzení, že Evropa nemá dostatečnou natalitu, a tudížpotřebuje nové pracovní síly, které budou vydělávatna důchody stárnoucí evropské populaci. Tento eko-nomický pragmatismus nazírá na migranty jako nadoplňkovou pracovní sílu, která je už po půl tisíciletízapojována do služeb ekonomiky západoevropskýchmetropolí v podobě černých otroků, imigrujícího děl-nictva, válečných zajatců, v krajním případě vězňů

ZDRO

J:W

IKIM

EDIA

COM

MO

NS,M

AXIM

ILIA

NDÖ

RRBE

CKER

Tato dualita je objektivním důsledkem rozdílného vý-voje v uplynulém půltisíciletí a zvláště ve 20. století.V jednotlivinách, někdy velmi důležitých, se liší zku-šenost evropských zemí západních (postkoloniálních)a východních (posttotalitních). Na rozdíl od maritim-ních mocností na západě Evropy (včetně Německa)se státy střední a východní Evropy (se specifickou vý-jimkou Ruska) nikdy nepodílely na koloniální expanzia vyvražďování domorodého obyvatelstva v zámoří,nedosáhly podobného bohatství ani globálních zkuše-ností a po rozpadu koloniální soustavy se nestaly pří-jemci přistěhovalců z bývalých kolonií. Naopak, získa-ly trpké zkušenosti s okupací tureckou, rakouskou,německou, ruskou a sovětskou, některé z nich se zadruhé světové války ocitly v nebezpečí totální likvida-ce nacistickým režimem. To samozřejmě neznamená,že by tyto národy neměly ve svých dějinách temnéskvrny, neboť žádná minulost není křišťálově čistá.

Nezpochybnitelné však je, že obyvatelé posttotalitníčásti Evropy se nepodíleli na koloniálních výbojích,genocidách a kořistění, tudíž ani nemají takto vzniklýdluh vůči národům někdejších kolonií. Periferní postave-ní v Evropě za jejího vzestupu ke světovládě značněsnížilo ambice národů ve střední a východní části konti-nentu, ale zároveň je vybavilo mnohem větší ostraži-tostí vůči hrozbě diktátu a nucených proměn, včetněvnucené imigrace. Přezíravý postoj západních politikůvůči nim vychází nejen z velmocenského komplexu, alehlavně z nepochopení této odlišné dějinné zkušenosti,která se nutně projevila v konfrontaci s migrační krizí.

Laciné odsuzování údajné xenofobie Východoevro-panů přehlíží, že v jejich zemích došlo k dobrovolnéa bezproblémové integraci nejen Ukrajinců, ale i Viet-namců a dalších národnostních menšin. Bez ghett, bez„citlivých městských oblastí“ (zvaných též no-go zóny)a bez terorismu. Vyvstává proto otázka, zda západníčást Evropy docení tuto modifikovanou zkušenost a jejídůsledky pro jednání států ve východní polovině EUjako obohacení celkové evropské zkušenosti, nebo zdase bude snažit o její násilné potlačení, jak to naznačujetechnika jednání o kvótách na přerozdělování migrantů.

Hrozby

Humanitní a sociální vědy by měly přispívat k tomu, abypodávaly veřejnosti věcné (byť i nepříjemné) informa-ce, a tím zabraňovaly vzniku panického strachu, kterýse rozvíjí tam, kde panuje neznalost a kde se provalí lži-vost ubezpečování o tom, že vlastně o mnoho nejde.Je třeba znát možná rizika, připravit se na ně a pokudmožno jim předcházet. Bezpečnostní analytici (včetněEuropolu) jsou v této věci upřímnější než politici, neboťstojí v první linii boje s reálnými hrozbami, a ti varují:(1) skončila doba, kdy se Evropané mohli cítit bez-peční; dnes nikdo neví, kdy a kde bude následovatdalší teroristický útok a hromadné vraždění Evropanů;

(2) rozvinulo se zločinné převaděčství a stalo se jednímz nejvýnosnějších druhů podnikání, jež produkuje roč-ně miliardy eur; vybudovalo si vyspělou infrastrukturuod Belgie po Thajsko, čítající počátkem roku 2016 ko-lem 40 000 zaměstnanců, a velmi obratně využívá me-zer v evropské obraně, právním a politickém systému;(3) přistěhovalecké gangy, které mají sociální zázemív místech s vysokou koncentrací migrantů, vytvářejí no-vou síť evropské kriminality; mají velké možnosti nábo-ru mezi frustrovanými migranty a jejich potomky z dru-hé a třetí generace.

Nejde však jen o zjevná bezpečnostní rizika. Mi-grační krize odkryla také další hrozby: (1) Vznikla adhoc zájmová spojenectví i nové tenze: spojenectvíčásti levice, propagující téměř neomezenou otevře-nost hranic, a části pravice, podporující optimalizacizisku ve prospěch velkých korporací; spojenectví ně-kterých severních států řešících svůj demografický de-ficit a některých jižních států zaplavených migranty.Své národní zájmy prohlašují zainteresované státy zazájmy „evropské“ a snaží se je vnutit všem členům EU,což nesmírně oslabuje soudržnost EU. (2) Obranavnějších hranic Evropské unie je trestuhodně zaned-bávána, takže záchranné kroky musí činit jednotlivé –i nečlenské – státy Evropy. Ústupky Turecku, které máEvropu „bránit“, ale přitom autoritativně zasahuje dovnitřních evropských záležitostí, přinášejí další eroziv-ní potenciál. (3) Reagence na migrační vlnu zpochyb-nila právní řád Evropy. Ukázala, že lze nátlakem sil-ných států suspendovat některé zákony a obvyklépostupy. Tlak na kvóty a holistický přístup k řešení svě-tových migračních problémů, proklamovaný částí Ev-ropského parlamentu, naznačily, že má být popřenoi tak základní právo členských států EU, jakým je roz-hodování o přílivu cizinců na území jednotlivých států.(4) Rozpor mezi nároky na centrální zásahy bruselskéadministrativy (řízené ovšem z jiných mocenskýchcenter) do existenčních zájmů členských států EUa neschopností této administrativy zajistit bezpečnostbyť i jen v centru Bruselu, podvrací důvěru vůči EU.Každé další volby ve státech EU se stávají hororema mohou přerůst v hnědou katastrofu. (5) Nerovnostv přístupu k západním a východním reakcím na mi-grační krizi zvětšuje propast mezi postkoloniálnímia posttotalitními státy EU. Spolu s neschopností EUujmout se obrany to vede ke spontánní militarizacistátů, ozbrojených skupin a jednotlivců. (6) Nelze vy-loučit, že pokud bude pokračovat migrační vlna, frustro-vaní Evropané a někde i paramilitární oddíly se střet-nou s migranty a s přistěhovaleckými gangy. Ty bymohly odpovědět dalšími teroristickými útoky a spustitspirálu nezvládnutelného vraždění. Za takové situaceby stávající vojenské a bezpečnostní síly evropskýchstátů nedokázaly chránit zároveň hranice, větší městaa důležité rizikové objekty. Evropské státy by se tímpřiblížily totálnímu chaosu a stavu občanské války.

migrační vlna zvyšuje/nezvyšuje riziko terorismu a kon-fliktů v Evropě; koncentrace muslimských přistěhovalcův evropských zemích vytváří/nevytváří základny pro pů-sobení islamistického terorismu; humánní zaopatřenídětí migrantů přinese/nepřinese v dalších desetiletíchjejich frustraci z nerovnocenného postavení v evropskéspolečnosti, čímž může/nemůže vytvořit nový potenciálke konfliktům s většinovým obyvatelstvem; Evropaje/není schopna zajistit milionům imigrantů takovou ži-votní úroveň, aby se opravdu integrovali; příchozí ze-jména z islámských zemí mají/nemají vůli a ochotu při-jmout evropský způsob života a podřídit se právnímuřádu evropských zemí; současný politický systém Evro-py je/není schopen účinně se bránit rozkladu v konfron-taci se silnou migrační vlnou, soustavnou hrozbou tero-rismu a zároveň narůstajícím odporem pravicovéhoi levicového extremismu, pro nějž je otřesení bezpeč-nostních standardů v Evropě živnou půdou; a tak bybylo možno dále pokračovat. Pokud platí předpoklad,že migrační tlak na Evropu se stane dlouhodobým je-vem, je vysoce pravděpodobné, že otázky tohoto druhunezůstanou jen předmětem zájmu politiků, bezpečnost-ních analytiků a jednotlivých badatelů, ale že podstatněovlivní výběr preferovaných výzkumných témat v oblas-ti humanitních a sociálních disciplín.

Evropská civilizační zkušenost a její dualita

Evropská unie vstoupila do migrační krize pod heslemevropských „hodnot“. Tento pojem není jasně defino-ván, je odlišně vnímán praktikujícími a nekonfesijnímikřesťany, agnostiky a ateisty, různé zájmové skupinyho naplňují rozdílným obsahem. Krach pokusů o schvá-lení Evropské ústavy napovídá, že závazná formulacespolečných hodnot je v současné Evropě čirou iluzí.Jako reálně postižitelná se jeví spíše evropská civili-zační zkušenost – velký souhrn staletých zkušeností,prožitků a poznatků, na které občané pozapomínajía politici je jen výběrově připomínají, ale které jsouv nás a v krizových situacích se nečekaně vyjevují.Evropskou civilizační zkušenost tvoří odkaz antiky, ži-dovství a křesťanství se všemi svými světlými i stinný-mi stránkami, velký kulturní a myšlenkový odkaz stře-dověku, renesance, osvícenství a dalších podnětnýchepoch, převratné revoluce agrární, průmyslová a ko-munikační, stejně jako kolonialismus a rasismus, komu-nismus, fašismus, nacismus a holocaust. Je to dědictvírozmachu a budování, válek a ničení, ale také urputné-ho boje o sebezáchovu Evropy, od řecko-perských vá-lek přes obranu proti arabskému výboji ve středověkuaž po staletý existenční zápas proti zničující tureckéexpanzi.

V základních rysech mají společnou civilizační zku-šenost všichni Evropané. Zároveň však je tato zkuše-nost vnitřně členěna nejen ve smyslu národním a so-ciálním, ale především se zřetelem k dualitě Evropy.

Východiska

V dlouhodobé historické perspektivě se jeví současnásituace jako velmi vážná a reakce evropských politikůna ni jako nedostatečná. Neměli bychom však propa-dat beznaději a deterministické představě, že migrač-ní krize je přírodní pohromou, vůči níž jsou lidé na-prosto bezmocní. Ve světle nových zkušeností –alespoň z pohledu historika – vystupují do popředíi možná pozitivní východiska, pokud by Evropa využi-la svých historických zkušeností a rozhodla by se jed-nat s racionálním sebevědomím:

1. Evropská unie může opustit dosavadní proble-matický centralizační kurz a může se vrátit k modeludobře fungujícího hospodářského společenství v po-době, která by vyhovovala jak Británii, tak i státům vevýchodní části EU.

2. S využitím zkušeností NATO může EU vybudo-vat vlastní obranu a kontrolu vnějších hranic, aby sezbavila nedůstojného postavení jako rukojmí Tureckaa severoafrických států.

3. Evropské státy, které chtějí zvýšit počet svéhoobyvatelstva, mohou regulovat migraci podle svýchpotřeb, aniž by tím zatěžovaly ostatní státy; mohou sistanovit kvóty pro sebe (podle vzoru Rakouska), mi-granty si vybírat mimo Evropu a dopravovat je leteckynapříklad rovnou do Německa; nepochybně by to by-lo humánnější, bezpečnější a levnější než dodatečnéprověřování svévolně přicházejících migrantů a nuce-né vracení části z nich zpět do Afriky či Asie.

4. Evropská unie by měla nově a zodpovědněji neždosud promyslet svou identitu, následně modifikovati její právní a institucionální zakotvení, které by bylo při-měřené reálné síle Evropy a jejímu postavení ve světě21. století; znamenalo by to opuštění reziduí neokolonia-lismu, zejména předstírání odpovědnosti za celý svět;důsledné vědomí odpovědnosti především za vlastní ob-čany, byť při zachování únosné míry solidarity s jinýmikontinenty; formulaci zásady, že nejen za řešení vnitř-ních konfliktů v Asii a Africe, ale také za regulaci tamnídemografické exploze nesou odpovědnost v první řaděstáty a kontinenty, v nichž tyto problémy vznikají.

Evropa se zajisté nemůže hermeticky uzavřít vůčiostatním kontinentům, ale pokud projeví vůli, má

možnost přistěhovalectví regulovat přiměřeně svýmmožnostem a potřebám; vůči svým občanům máovšem povinnost minimalizovat rizika, která z jinýchkontinentů přicházejí. Evropa znovu stojí na dějinné kři-žovatce – buď aktivně vezme svůj osud do vlastních ru-kou, nebo bude vláčena událostmi, jejichž výsledkemse může stát rozvrat evropské civilizace. Migrační krizeto odhalila v plné nahotě, ale pozitivní řešení je stáleještě v možnostech Evropanů. �

JAROSLAV PÁNEK,Historický ústav AV ČR, v. v. i.

ZDRO

J:HT

TP://

OPE

NEUR

OPE

.ORG

.UK/

tribuna

http://abicko.avcr.cz 2524 Akademický bulletin AV ČR

okolostojících ovšem netrvá dlouho: když odčerpánívzduchu pomine, marshmallow se z krásných velkýchcukrovinek změní na malé scvrklé kousky, sice stále rů-žové a bílé, ale tak nevábného vzhledu, že se většinadětí zdráhá svrasklou hmotu ochutnat. Nakonec se na-jdou odvážlivci – a potvrzují, že bonbóny jsou nejenscvrklé, ale i studené, což se ostatně dalo čekat, kdyžchvíli předtím pozorovali, že ve vývěvě může za okolnípokojové teploty dokonce mrznout voda v kelímku.

Slyším známý, i když již dávno zapomenutý ťukot leti-tého psacího stroje – vychází ze stánku Ústavu pro čes-kou literaturu, který se rozhodl mladším návštěvníkůmukázat, dříve narozeným připomenout, jak dávno předérou osobních počítačů vznikal a vydával se samizdat.

Nad hlavou mi létají drony, ale jdu dál až k stánkuÚstavu přístrojové techniky AV ČR. Mladá dáma zrov-na vysvětluje fascinovaným divákům princip opticképinzety: světlo nemusí sloužit jen ke svícení, ale můžese využít i k hýbání s předměty a manipulaci s nimi. Je-diný zaostřený laserový svazek totiž dokáže zachytita přemístit mikroskopický objekt či nanoobjekt – napří-klad nanotrubičky, ale i třeba živou buňku. Badatelkana obrazovce ukazuje, jak se dá například chytit a pro-zkoumat olejová kapka v buňkách řas z rybníka. Vy-světluje, že optická pinzeta může pomoci při práci s ne-bezpečnými bakteriemi: nehrozí riziko kontaminace,optickou pinzetou se zároveň buňka nepoškodí, pomo-cí světla s ní lze manipulovat podle libosti: tímto způso-bem se sleduje kupříkladu účinek antibiotik na bakterie.

O kousek dál vědci Biologického centra AV ČR uka-zují, jak studovali rozšířenou chorobu brambor – strupo-vitost, kterou způsobují bakterie Streptomyces scabies.Dozvídám se, že se ji pokoušeli potlačit přidáním bio-uhlu do půdy – biouhel je zuhelnatělá biomasa, kterázlepšuje kvalitu půdy. Ukázalo se však, že je v něm vy-soký obsah vápníku a bakterie způsobující strupovitost

brambor bohužel mají rády zásadité pH, takže tentokrok by naopak napomohl jejich rozvoji.

Snažím se probojovat ke stánku Fyzikálního ústavuAV ČR, ale daří se mi to až na druhý pokus: pronikám domalého temného kabinetu laserového centra HiLASEa sleduji, jak si asi dvanáctiletí kluci nadšeně hrají s pa-prsky světla, různě je odklánějí, lámou a provádějí s ni-mi další kouzla – nemám šanci se k tomuto pokusudostat. Raději si se skupinkou studentů nechávám vy-světlit princip vytváření hologramů a poté sledujeme, codovedou lasery různých barev, ale i ten, který svítí navlnové délce neviditelné lidským okem: infračervený la-ser, jehož působení prozradí až detekční destička. Spo-lečně sledujeme fluorescenční kartičku citlivou na mod-ré světlo – modrý laser v ní vybudí atomy, jež fluoreskují.Mladý demonstrátor z HiLASE ukazuje i praktické vy-užití: dvě baňky naplnil olivovým olejem – na první po-hled je v obou stejný, ale když se na ně posvítí modrýmlaserem, který s olejem dokáže interagovat, je vidět, žev jedné baňce svítí zcela jinak než ve druhé. Vysvětlenípřichází vzápětí: kvalitní olivový olej má pohlcovat fialo-vé, resp. modré záření – takže olej, který svítí po ozáře-ní modře, má kvalitu horší. Připraven je i jednoduchýexperiment, v němž se pomocí laseru měří tloušťka lid-ského vlasu, aniž by bylo potřeba se ho dotknout.

Vycházím z temného kabinetu, ale zůstávám stáleu stánku FZÚ, abych se za pomoci mikroskopu i počíta-čové obrazovky ještě nechala poučit o principu, naněmž fungují materiály s tvarovou pamětí. V mikrosko-pu i na monitoru mohu pozorovat celou transformaciv jejím průběhu a dozvídám se, že právě tento jev slou-ží v medicíně při zavádění stentů do žil a tepen: za po-kojové teploty jsou smrštěné, při zavedení do těla sevlivem tělesné teploty rozvinou do potřebného tvaru. �

GABRIELA ADÁMKOVÁ a JANA OLIVOVÁ

Rozlehlému stánku Ústavu fyzikální chemie JaroslavaHeyrovského AV ČR vévodily barvy. Do tajů určo-

vání kyselosti nebo zásaditosti látek přítomných ko-lem nás, ať už jde o čisticí prostředky nebo potraviny,zasvětila přítomné Mgr. Monika Klusáčková z ÚFCHJH. Coca-Cola versus ocet – přestože mají pH tolikpodobné, vypít půl litru octa si představit nedokáže-me. Přestože je Coca-Cola vlastně kyselina – chutnáhlavně kvůli cukru, který kyselou chuť přebíjí.

„Perloočka dafnie má šťastný život“, zaslechnemez protilehlého stánku Centra pro cyanobakterie a jejichtoxiny, společného pracoviště Botanického ústavuAV ČR (oddělení experimentální fykologie a ekotoxiko-logie), Masarykovy univerzity Brno (Výzkumné centrumRECETOX a pracovní skupina Biodiverzita PřF MU)a Sdružení Flos Aquae. Pod mikroskopem se hemžíspokojená perloočka, která si za dobrých podmínek vy-stačí jen sama se sebou. V případě, že se podmínkyzhorší – jezírko začne vysychat, blíží se zima, docházípotrava – přečká těžké časy díky spáření. Zaujal mnevšak systém čištění vod od kontaminace pomocí nano-částic železa, které jsou pro vědce pozoruhodné hlav-ně pro svou reaktivní schopnost. Na zemi se rozprostí-ral návrh průtokového zařízení s magnetickou částí, ježby bylo možné využívat k dočišťování odpadních vodv čistírnách. „Jednou stranou teče voda, která už jepředem smíchána s nanočásticemi – ty poté zareagujía následně se magneticky vychytají částice, na nichžjsou kontaminanty, a odtéká čistá voda,“ demonstrujeMgr. Markéta Hůlková (Brázdová).

Zcela praktický mi přijde i žabí vlas, který dokážeudržet jezírko dlouhou dobu bez sinic, řas a korýšů.Jen pro pořádek – není to žádný vlas, ani lidský, anižabí, ale řasa. Roste v chumlu a nevypadá sicezrovna hezky, ale dokáže vychytat živiny (fosfora dusík) z půdy, čímž brání velkému rozmožení si-nic. Sama nevadí – stačí za ni lehce zatáhnout a je


Pražské Letňany přilákaly ve dnech 19. až 21. května 2016 na 14 000 lidí, zvědavých, co pro něpřipravilo 30 pracovišť Akademie věd i další popularizátoři na letošním „Veletrhu vědy“. Bohatýprogram s bezpočtem interaktivních exponátů z přírodovědných, technických a letos poprvéi humanitních oblastí oslovil návštěvníky všeho věku, od předškolních dětí až po seniory– Akademický bulletin nevyjímaje.

interakce s vědou v letňa nechpopularizace

z jezírka (nebo i z akvária, jak jistě vědí milovníci ry-biček) pryč.

Ústav fyziky atmosféry AV ČR lákal kolemjdoucízejména na technologický model Magion 2, tedy dru-hou verzi družice, navržené v bývalém Českosloven-sku. Předchůdce Magion 1, sestaven pracovníkyGeofyzikálního ústavu AV ČR, se podíval do vesmíruna sovětském nosiči už v roce 1978, i když, jak miprozradil dr. David Pisa z ÚFA, spíše jako zátěž. Přes-tože poslední mise Magionu skončila v roce 2002,Magion 5 pořád obíhá kolem nás.

V současnosti se však badatelé v ústavu nevěnujívývoji celých družic, ale přístrojům, které jsou součástímezinárodních spoluprací. Například vysokofrekvenčníanalyzátor, jenž bude umístěn na francouzské družiciTaranis, která se zaměřuje na tzv. nadoblačné bleskya do vesmíru by měla vyletět v roce 2018.

Skupinka asi desetiletých dětí se s očima na stopkáchdívá na vývěvu ve stánku Ústavu jaderné fyziky AV ČR,kde jim demonstrátor názorně předvádí, proč si při vý-stupu na pětitisícovku neuvaří čaj: voda začne totiž vřítpři teplotě daleko nižší, než je 100 stupňů. Vysvětluje,proč bychom ve vakuu neměli skákat padákem, a vzá-pětí odpovídá na prý nejčastější a nejoblíbenější dotaz:Co by se stalo, kdyby do vakua vlezlo něco živého?.Zmíní, jak by se nám začala vařit krev, a místo drastic-kých příkladů bere do ruky bílé a růžové kousky pěno-vých bonbonů marshmallow. Vloží je pod vývěvu, začnevysávat vzduch a válečky se nafukují, zvětšují – nadšení

VŠEC

HNA

FOTA

:REN

ÉVO

LFÍK

,ARC

HIV

SSČ

AVČR

VŠEC

HNA

FOTA

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AB

Daleko za frontami první světové války se v továr-nách válečného průmyslu lopotily stovky tisíc

dělníků, kterým rozsáhlý konflikt od základu převrátiljejich životy. Muži, ženy i děti v továrnách museli čelitzcela novým formám materiálního nedostatku, kterýpřevracel dosavadní společenské vazby a dával na-prosto nové významy i nejobyčejnějším činnostemvšedního dne jako například kdy, kde, co a s kým jíst.Kniha rekonstruuje zkušenost českých dělníků běhemprvní světové války na čtyřech základních úrovních,a sice na úrovni konzumace potravin, fyzické práce,genderu a sociálního a politického protestu.

V případě potravin se Rakousko-Uhersko vyznačo-valo značným důrazem na vědecký koncept dosta-tečné výživy, na základě kterého si stát osoboval au-toritu předepsat lidem pracujícím v zázemí přídělyjídla, které měly zajistit kapacitu pro jejich fyzickoupráci. Jazyk válečných plánovačů a expertů na prů-myslovou práci tak ovládl „hon na kalorie“, které bylonutno poskytnout pracujícím tělům, přičemž však pů-vod těchto kalorií nehrál významnější roli. Nedostat-kové hospodářství habsburské monarchie tak mohloexperimentovat s nejrůznějšími, často fakticky nepo-živatelnými potravinovými náhražkami, které byly po-jímány jako dostatečná „energetická“ náhrada za do-cházející potraviny.

Obdobně jako příděly potravin byla dávkována i sa-motná fyzická práce. I zde se uplatnily dobové exakt-ní vědy, které prostřednictvím přesných měření usilo-valy o efektivní pracovní postupy, aby pracující mohliušetřit co největší množství energie. Pracovní normyválečného průmyslu tak odrážely představu o maxi-mální kalkulovatelnosti lidských pracovních výkonůa autoritativně předepisovaly, kolik práce je nutnov konkrétním čase vykonat a kdy je třeba odpočívat.Nesplnění předepsaných pracovních výkonů z důvo-dů nespokojenosti s pracovními podmínkami či prostějen kvůli fyzickému vyčerpání tak mohlo být lehce in-terpretováno jako sabotáž.


Přesné přidělování dávek potravin i fyzické práce takvytvořilo během války pevný rámec, který efektivnědisciplinoval statisíce pracujících v českých továrníchzávodech. Šlo přitom o dobu, která byla charakteristic-ká překotnou genderovou diverzifikací pracovní síly.Nejen do továren těžkého průmyslu, ale i do míst spo-jených se značnou veřejnou autoritou (výpravčí, prů-vodčí, živnostenské inspektorky, uniformované vojen-ské síly atd.) pronikalo velmi rychle čím dál tím většímnožství žen. Jejich přítomnost v doposud nemyslitel-ných společenských rolích dále znejišťovala pracujícímuže v jejich tradiční úloze živitele rodiny i respektova-ného subjektu veřejného dění.

Všechny tyto faktory zajistily klid pro válečnou výro-bu v prvních letech války, který se však od roku 1917začal hroutit. Bolševická revoluce v Rusku, nadále seprohlubující nedostatek potravin, místy ústící až v geo-graficky omezené hladomory, i neustále se stupňujícípožadavky válčícího státu na intenzitu výroby nabou-rávaly dříve pevný rámec rakousko-uherské vojenskédiktatury, která kombinovala autoritu moderní vědys autoritou násilných donucovacích prostředků. Zejmé-na ve velkých průmyslových centrech (Praha, Plzeň,severní Čechy, Brno) rostl protestní potenciál, kterýse naplno projevil v létě 1917 sérií masových stávek,jež poprvé citelně otřásly klidem válečného zázemí.Kniha zde sleduje vznik, průběh a sociální složení jed-notlivých velkých protestů v Praze a Plzni a analyzujedůvody jejich úspěchů i selhání.

Kniha je tak českým příspěvkem do v současnostiprobíhajících mezinárodních debat o roli vědy, prácea války v moderních společnostech, které současná his-toriografie intenzivně vede během posledních let. Tytodebaty však byly doposud vedeny spíše západoevrop-skými a americkými historiky, a práce tak vychází vstřícčasto zmiňované poptávce po rozšíření geografickýchhorizontů současného historického bádání. �

RUDOLF KUČERA,Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.


Na loňské světové výstavě v italském Miláněse představila rovněž čtyři pracoviště

Akademie věd: Ústav experimentální botaniky,Botanický ústav, Ústav výzkumu globální změny

a Ústav organické chemie a biochemie.Vybrané exponáty doplněné o interaktivní prvky

můžete nyní zhlédnout a vyzkoušet si v Galerii Vědaa umění. Expozici Ozvěny EXPO 2015 zahájili

23. května 2016 členové Akademické rady AV ČRprof. Jan Zima a prof. Pavel Janoušek,

který zdůraznil důležitost prolínání vědy a umění,protože umělecké vidění a ztvárnění

vědeckých výsledků může u laickéveřejnosti podnítit zájem o vědu.

popularizace knihy

Právě propojení vědy a současného umění nabídnenetradiční pohled na mnohdy těžko pochopitelné

děje. Plastický Subliminal, který vznikl ve spolupráciÚstavu experimentální botaniky a výtvarníka FedericoDíaze, zavede do tajů odhalení genetického plánupšenice, jenž jako první na světě vyluštili a přečetlibadatelé pod vedením prof. Jaroslava Doležela. Tenna vernisáži uvedl, že olomoucké vědce spolupráces nadějným umělcem velmi obohatila: „Stejně jakoumělci i my vědci objevujeme neznámé krajiny. Našecesty jsou velké dobrodružství s nejistým koncem. Ve-dou k obzorům přesahujícím možnosti našeho chápánía nutí nás k zamyšlení nad tajemstvím života.“ Plastikuvystavenou v Miláně rozšířili pořadatelé o interaktivníprvek, „pšeničný déšť“, který navrhl F. Díaz a zkonstruo-val Miroslav Švec – do deště mohou návštěvníci přímovstoupit. Dodejme, že F. Díaz vytvořil celkem tři reliéfyumělecky ztvárňující genetickou informaci pšenice.V plastikách se otiskuje podprahové vidění reality a pro-stor zkoumání, které nelze měřit ani zaznamenat – v re-liéfu návštěvník spatří genetickou informaci, a jak při-chází blíže, zaznamenává další podrobnosti a detaily,stejně jako vědci při bádání. „Přál bych si, aby v něčemneměnném, fyzickém, byla vidět dynamika a pohyb;aby byl vidět růst, vazby, které navzájem komunikují, ur-čitá kontinuita v jednotlivých formách, které divák vní-má. Reliéfy jsem vytvořil nejdříve rukou a potom je pře-vedl do vícerozměrného objektu, aby se mohl pomocífrézy vytvarovat do hmoty,“ vysvětluje F. Díaz.

EXPO 2015 v Miláně (viz AB 9/2015) s podtitulem„Potraviny pro planetu. Energie pro život“ reflektujei výstava v sídle Akademie věd na Národní třídě. Ústavorganické chemie a biochemie, který hledá léky nacivilizační choroby, připravil ve spolupráci s výtvarníkemJakubem Neprašem tepající videoprojekci Buňka, ježvysvětluje složitost fungování lidského organismu.Botanický ústav představuje Skleněnou knihu s živý-mi houbami fotografky Suzanne Pastor a odborníciz Ústavu výzkumu globální změny předvádějí futuris-tický bioreaktor budoucnosti jako možné řešení prob-lémů s produkcí potravin.

Prezentují se i další čeští vystavovatelé: KOMA Modu-lar zapůjčila model českého pavilonu, který byl oceněnbronzovou cenou za architekturu v kategorii do 2000 m2;fotografie Barbory Šlapetové zachycují monument Hydal– Free Form Gate od společnosti NAFIGATE Corpora-tion, jež v Miláně získala cenu za nejlepší inovaci. Ná-vštěvníci se mohou projít i virtuálním lesem DavidaSivého a Andreje Boleslavského (spoluautory konceptua architektonického řešení jsou Jan Tůma a JindřichRaftl ze studia R/FRM), a to do 29. července 2016.

Více informací na www.ozvenyexpo.cz. �

LUDĚK SVOBODA

ozvěny exPo 2015

FOTO

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AKA

DEM

ICKÝ

BULL

ETIN

Českou verzi knihy vyhlásil časopis „Dějiny a Současnost“v roce 2013 jako nejlepší českojazyčnou historickou práciroku. Využití konceptů moderních západoevropskýchsociálních a kulturních dějin na české matérii se nakonecukázalo i jako velmi atraktivní pro mezinárodní vědeckouobec, o čemž svědčí v dubnu 2016 publikovaný překladrozšířeného a dopracovaného textu anglo-americkýmnakladatelským domem Berghahn Books.

Život na Příděl.Věda, každodenní život a politiky dělnické třídyv českých zemích 1914–1918

Kučera, Rudolf.Rationed Life.Science, EverydayLife, and WorkingClass Politics inthe BohemianLands, 1914–1918.Oxford–New York:Berghahn Books,2016. 196 s.ISBN978-1-78533-128-2.

dat a jejich tzv. vytěžování (data mining) je zapotřebíznačně navýšit kapacitu superpočítačů, investovat dovysokorychlostního připojení a špičkových a dokonalezabezpečených softwarových služeb. EDI se má opí-rat jednak o stávající služby a aliance v oblasti HPC(high-performance computing), jakými jsou OpenAIRE,EUDAT, PRACE, GÉANT, HelixNebula atd. (podle vše-ho se budou podílet také na řízení EDI), ale také o po-tenciál kvantových technologií – těm EK hodlá zasvětittřetí vlajkovou iniciativu evropského výzkumu. TakzvanýQuantum Flagship se zařadí vedle výzkumu grafenua lidského mozku (Graphene Flagship, Human BrainProject) a jako program bude spuštěn v roce 2018.

Uživatelskou základnu evropského cloudu a datovéinfrastruktury postupně využijí (tj. budou i plnit vlastní-mi daty) vysokoškolské instituce, veřejné správní or-gány (například pro urychlení digitální transformaceveřejné správy, tzv. eGovernment) a podniky.

Náklady ECI se odhadují na 6,7 miliardy eur v příš-tích pěti letech; dvě miliardy mají být vyčleněny zesoučasného rozpočtu rámcového programu Horizont2020, zbývající 4,7 miliardy tvoří pro dané období spo-lečné investice soukromého a veřejného sektoru.


Jako s každou iniciativou se však EK musí potý-kat a vypořádat s již klasickými překážkami. Přede-vším musí harmonizovat „rozmanité“ národní právnípředpisy a průmyslové normy, aby vznikly společnédigitální standardy pro maximální zúročení jak clou-dových technologií, tak například nastupující mobil-ní sítě 5G a rozvíjejícího se internetu věcí (IoT).Společné normy dlouhodobě prosazují organizaceCEN/CNELEC/ETSI, ale stávající normy jsou dosudpřijímány na dobrovolné bázi konsorcií zejména prů-myslových partnerů.

Spíše než na tyto konkrétní překážky ale poukazujíkritici na samo provedení iniciativy ECI. Již v součas-nosti vzniká v evropských institucích, soukromémsektoru i akademickém prostředí množství výborů,poradních orgánů, pracovních skupin a podpůrnýchsekretariátů – a pro sledování jejich aktivit by se zřejmětaké hodil nějaký supervýkonný hardware. �

SOŇA JAROŠOVÁ,CZELO – Česká styčná kancelář pro výzkum,

vývoj a inovace v Bruselu,Technologické centrum AV ČR

Cílem Evropské cloudové iniciativy (ECI) je po-stupná digitalizace evropského trhu (Digital Single

Market) a směrování evropské výzkumné politiky kekonceptům otevřené vědy (Open Science) a Unii ino-vací (Innovation Union). Společným jmenovatelemjednotlivých prvků iniciativy je konkurenceschopnáevropská ekonomika zakládající se na datech a zna-lostech. EU jednoznačně nevyužívá potenciálu své da-tové produkce. Data z výzkumu financovaného z veřej-ných prostředků dosud nejsou vždy otevřená, a to nevždy z ospravedlnitelných (například obchodních) dů-vodů. Evropská komise chce propagovat hodnotu sdí-lení těchto dat a potenciál pro urychlení vědeckéhořešení často naléhavých společenských výzev, ať jižjde o antimikrobiální rezistenci nebo řešení otázek mi-grace. Data v současnosti samozřejmě shromažďujekdekdo, ale každý „na svém písečku“. Jakkoli vznika-jí dílčí dobrovolné iniciativy, většina datových úložišťje omezena buďto na národní, nebo oborové úrovni.Podle EK je žádoucí, aby například demografové mělipřístup k posledním poznatkům klimatologů či ekono-mů a sociologů, aby jejich vlastní výzkum měl žádoucípřesah a váhu.

Tato zřejmá skutečnost však v Evropě, na rozdílod USA, Číny, Japonska nebo Indie, dosud neměla


Evropa je celosvětově největším producentem vědeckých poznatků.Přitom však data, která generuje výzkum a průmysl v zemích Evropské unie,často zpracovávají a dále využívají vědci a podnikatelé jinde ve světě.Evropští výzkumní pracovníci a inovátoři proto mají tendenci odcházetdo míst, kde je kvalitní datová a výpočetní kapacita pohotověji k dispozici.Evropská komise (EK) tudíž nyní vypracovává rozsáhlou iniciativu v oblastidatových infrastruktur, širokopásmových sítí a vysoce výkonné výpočetnítechniky, pomocí nichž budou data postupně k dispozici nejen akademickéobci, ale také uživatelům z orgánů veřejné správy a podniků.

Mraky datevropská iniciativa v oblasti cloud computingu

z Bruselu

Zleva:místopředsedaAV ČRVladimír Mareček,ředitel Ústavuchemickýchprocesů AV ČRMiroslavPunčochářa ředitelkaÚstavu analytickéchemie AV ČRLudmilaKřivánková

politické krytí. Evropa zaostává za pelotonem světovýchkonkurentů, kteří masivně investují do datových struktura vysokokapacitních počítačů na jejich zpracování.Potřeba koordinované evropské strategie se jeví jakonevyhnutelná, neboť žádný jednotlivý členský stát EUnedisponuje prostředky pro rozvoj takové infrastruktury.

ECI spočívá na vytvoření Evropského cloudu pro otev-řenou vědu (European Open Science Cloud, EOSC),vybudování integrované evropské datové infrastruktury(European Data Infrastructure, EDI) s důrazem na vývojkvantových technologií a rozšíření přístupu k integro-vaným databázím veřejného sektoru a průmyslu.

EOSC má nabídnout 1,7 milionu evropských vý-zkumných pracovníků a 70 milionům odborníků v oblas-ti VaVaI virtuální prostředí se službami pro ukládání,správu, analýzu a opětovné využití dat napříč hranicemistátů a vědních disciplín. V tomto smyslu bude rozšířenstávající pilotní projekt programu Horizont 2020 na za-vedení standardu zlatého otevřeného přístupu k datům(gold open access) z projektů podpořených rámcovýmiprogramy – samozřejmě s pravidly pro uplatňování výji-mek. EK paralelně připravuje také revizi evropské legis-lativy v oblasti práv duševního vlastnictví.

EDI poslouží jako „fyzický“ základ pro evropskýcloud. Pro plné využití kumulovaných velkoobjemových

dvojvýročí Ústavu analytické chemie av čr

Brněnští analytičtí chemici v čele s ředitelkouprof. Ludmilou Křivánkovou a jejich hosté si

28. dubna 2016 připomněli v oblíbeném sklípku U krá-lovny Elišky hned dvojí výročí najednou. Před šede-sáti lety totiž v Brně začala pracovat Janákova Labo-ratoř pro analýzu plynů Československé akademievěd, která se po dalších deseti letech přetransformova-la do Ústavu instrumentální analytické chemie (ÚIACH)ČSAV. A i když se analytická instrumentace postupně

přesunula blíže k praxi, ono „i“ ve zkratce Ústavu do-dnes její historickou „rodinnou“ vazbu připomíná. K po-drobnějšímu historickému exkurzu a rozhovoru s prvnímředitelem prof. Jaroslavem Janákem vizte výroční pří-spěvek v AB 6/2006. Popřejme ústavu a jeho lidemvše nejlepší k šedesátinám i padesátinám a hodněanalytické chemie do dalších kulatých výročí. �

HaM

FOTO

:ARC

HIV

ÚIAC

HAV

ČR

TOPIC OF THE MONTHWhy does sodium explode in water?Throwing a piece of sodium into water is a dangerous, but popular

experiment demonstrating an explosive chemical reaction. Everychemistry teacher knows that during the explosion heat is releasedwhen electrons move from the metal to water generating watervapor, hydroxide, and hydrogen which can ignite. Gases generatedat the interface between the metal and water should, however,separate the reactants and thus quench the explosion. How is itpossible that the explosion can nevertheless take place? Thanksto pictures from an ultrafast camera and molecular simulationsresearchers from the Institute of Organic Chemistry andBiochemistry found a hitherto unknown primary mechanism ofthe explosive reaction of alkali metals in water. When the electronsmove from the metal to water, the former acquires a large positivecharge. Repulsion between these charges leads to a Coulombexplosion with metal spikes shooting into water. This leads toeffective mixing of reactants thus enabling the explosion.

EVENTXXII. Assembly of the Learned SocietyTwo eminent professors were awarded the Medal of the Learned

Society of the Czech Republic at the General Assembly ofthe Learned Society held on May 23–24, 2016. World-famousneurologist František Vyskočil and world-renowned immunologistIvan Lefkovits were honored for their meritorious contributions to theadvancement of sciences. Junior Scientist Awards were bestowedon Dr. Martin Ferus and Dr. Michal Malinský, awards were alsogranted to teachers and high school students.

FOREIGN AFFAIRSMarine sustainability in an age of changing oceans and seasOceans and seas play a crucial role in regulating our climate,

nurturing biodiversity, and providing income and food to people

resumé

around the world. At COP21, governments across the globe agreedthat a more aggressive limit for global warming should be set as anessential step toward a more stable relationship between the oceanand climate. In spite of this positive direction, however, marinesustainability faces many challenges, according to a new reportissued by the European Academies of Science Advisory Council(EASAC) and the European Commission’s Joint Research Centre.

SCIENCE AND RESEARCHPowerful and PowerlessThe 13th Annual Conference of the European Association of

Taiwan Studies (EATS) took place in Prague between March 30 andApril 1, 2016. The main theme of the conference was Powerful andPowerless. The conference was a collaboration between the EATSBoard and the Oriental Institute of the Czech Academy of Sciences.

BOOKSScience, Everyday Life, and Working-Class Politicsin the Bohemian Lands, 1914–1918The book by the historian Rudolf Kučera, a permanent researcher

at the Masaryk Institute and Archives of the Czech Academy ofSciences, contributes to our understanding of the working-classlife in central Europe during World War I.

Far from the battlefront, hundreds of thousands of workerstoiled in Bohemian factories over the course of World War I, andtheir lives were inescapably shaped by the conflict. In particular,they faced new and dramatic forms of material hardship thatstrained social ties and placed in sharp relief the most mundaneaspects of daily life, such as when, what, and with whom to eat.This study reconstructs the experience of the Bohemian workingclass during the Great War through explorations of four basicspheres – food, labor, gender, and protest – that comprisea fascinating case study in early twentieth-century social history.

k poctě vědců a umělcůJiž popatnácté letos pražská skupina Společnosti pro vědy a umě-ní ocenila přínos představitelů těchto disciplín pro společnost. Jakse stalo dobrým zvykem, slavnost hostil Rytířský sál Valdštejnské-ho paláce, čili reprezentační prostory Senátu Parlamentu ČR, a to10. května 2016. SVU ve spolupráci se Stálou komisí Senátu PČRpro krajany žijící v zahraničí vzdaly hold devíti osobnostem, jejichž

význam dalece překračuje hranice naší země. Z pohledu Akade-mického bulletinu jmenujme zejména prof. Jiřího Drahoše a prof.Pavla Jungwirtha, ale také například výtvarníka Adolfa Borna,jehož Úspěšný vědec s klonovanou blechou otevíral AB 11/2004.Dále byli oceněni historička scénografie doc. Věra Ptáčková, reži-séři Juraj Herz, Vojtěch Jasný, Jiří Nekvasil, choreograf Jiří Kiliána herec Václav Postránecký. �

red

FOTO

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AB

SEDMDESÁT LET POTÉ

Stejnojmenná výstava připomíná 70. výročí zahájení procesus nacistickými lékaři v Norimberku v roce 1946. Expozici, kterou

zpřístupnilo 26. dubna 2016 Národní technické muzeum v Praze, při-pravil ve spolupráci s dalšími institucemi Kabinet dějin vědy Ústavu prosoudobé dějiny AV ČR v rámci Strategie AV21. Tentýž den v NTMproslovili tematické přednášky tři američtí badatelé – prof. Susan Miller,dr. Stacy Gallin a dr. Andrew Weinstein.Expozice se věnuje prvnímu vyšetřování, dokumentaci a reflexi na-

cistických lékařských válečných zločinů. Rozdělena je do tří částí. Prvnípřibližuje zločiny nacistického masového vyhlazovacího programu „eu-tanázie“, který v letech 1939–1941 vedl k vraždění duševně nemocnýcha postižených ústavních pacientů. Druhá pojednává o „akci Reinhard“z doby přechodu k holocaustu, při níž bylo využito personálu a zkuše-ností programu „eutanázie“. Následně jsou zmíněny některé experi-menty nacistických lékařů jako například Horsta Schumanna, Siegfrieda Raschera či Josefa Mengeleho na vězních koncen-tračních či vyhlazovacích táborů. Dále dokumentuje kontext pokusů se sulfonamidy v koncentračním táboře Ravensbrück,který měl přímou návaznost na atentát na Reinharda Heydricha a jeho operaci v Praze. Třetí část výstavy přibližuje pová-

lečnou snahu vyšetřit lékařsky motivované zločiny a potres-tat hlavní pachatele a představitele německé zdravotní poli-tiky během procesu s lékařskými zločinci v Norimberku.Následuje připomenutí československého vyšetřování a úlohačeských lékařů jako svědků. Stejně tak jsou naznačeny limi-ty československého vyšetřování, jež nezahrnulo lékaře SSv koncentračních táborech, kteří pocházeli z tzv. sudeto-německých oblastí. Závěr je věnován norimberskému kodexu,který je jedním ze základních lidskoprávních dokumentůa fundamentů současné lékařské etiky. Vystaveny jsou téždobové publikace a několik uměleckých děl amerických auto-rů, která se inspirovala nacistickými lékařskými zločiny.Výstavu lze navštívit do 31. července 2016. �

lsd

Nacistické lékařské a válečné zločiny– první vyšetřování a dokumentace

VŠEC

HNA

FOTA

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AKA

DEM

ICKÝ

BULL

ETIN

Výstavu pod tímto názvem připravili jako součást Strategie AV21 („Evropa a stát: mezi barbarstvím a civilizací“) badatelé zetří pracovišť Akademie věd – dr. Klára Benešovská a dr. Kateřina Kubínová z Ústavu dějin umění, dr. Václav Čermák ze Slo-

vanského ústavu a dr. Tomáš Slavický (Kabinet hudební historie Etnologického ústavu). Expozice situovaná v Emauzskémklášteře těží z provázanosti místa a jeho dějin a představuje výjimečnou fundaci Karla IV. jako důležité duchovní centrumNového Města pražského a zároveň evropské centrum slovanské hlaholské kultury 14. století. Klášter Na Slovanech (Emauzy)založil Karel IV. na konci roku 1347 a pozval do něj z Chorvatska mnichy sloužící římskou (západní) liturgii v církevní slovanštině,psané hlaholským písmem.

Návštěvníci jsou zváni do prostor kostela, ambitu a přilehlé tzv. císařské kaple i kapitulní síně. K vidění je fragment hlaholské-ho nápisu odkrytý v padesátých letech minulého století, originály a faksimile hlaholských textů, mj. i proslulého Remešskéhoevangeliáře a druhý díl České bible hlaholské. Model areálu kláštera v jeho středověké podobě tvoří centrum úvodní expozicea vznikl nově právě pro tuto výstavu. Navazující část se věnuje unikátnímu cyklu nástěnných maleb v klášterním ambitu a v tzv. cí-sařské kapli, který je veřejnosti takto podrobně vyložen na základě textů a překreseb vůbec poprvé. Cyklus, ačkoli je v sou-časnosti citelně poničen, nemá rozsahem a uceleným ikonografickým programem v Evropě obdobu. Významným místem, kamse návštěvníci rovněž dostanou, je klášterní chrám, ojedinělý i v souboru novoměstských církevních institucí. Výstavu doplňujecyklus přednášek a koncertů ve dnech 5.–6. října 2016 se v prostorách kláštera uskuteční konference Karel IV. a Emauzy.Liturgie-text-obraz, která se zaměří jak na klášter a jeho kulturu, tak zejména na literární památky doby Karla IV. �

lsd

SLOVANSKÝ KLÁŠTER KARLA IV.Zbožnost, umění, vzdělanost

FOTO

:STA

NISL

AVA

KYSE

LOVÁ

,AKA

DEM

ICKÝ

BULL

ETIN

n i t e l u b Ý k c i m e d a k a Á v o l e s y k a v a l s i n a t...

Documents