Masarykova univerzita

Fakulta sociálních studií

Katedra mediálních studií a žurnalistiky

Bloggeři jako názoroví vůdci

(série publicistických rozhovorů pro

magazín Interview)

Bloggers as opinion leaders

(collection of interviews for Interview

magazine)

Bakalářská práce

Veronika Bulánková

Brno 2016

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně s použitím pramenů

a literatury uvedené v seznamu zdrojů.

V Brně dne 26. 5. 2016

…………………………….

Veronika Bulánková

Poděkování

Moje poděkování patří vedoucímu práce panu Ing. Rudolfu Burgrovi, Ph.D., za jeho

věcné připomínky a rady. Dále bych chtěla poděkovat všem respondentům, kteří si na

mě i přes pracovní vytížení udělali čas, a členům redakce magazínu Interview za to, že

mě ochotně zasvětili do redakčních rutin. Děkuji také Tomášovi za psychickou podporu

a nezištnou pomoc, když jsem si nevěděla rady.

Anotace

Bakalářská práce pojednává o fenoménu blogování v souvislosti s konceptem

názorového vůdcovství. Cílem práce je vytvořit sérii pěti publicistických rozhovorů

s českými bloggery, které by mohly být publikovány v měsíčníku Interview.

V teoretické části autorka uvádí do kontextu problematiku blogování a na základě

odborné literatury charakterizuje žánr publicistického rozhovoru. Empirická část je

věnována popisu cílového média a specifik rozhovorů pro něj určených. Zjištění

vycházejí z polostrukturovaných rozhovorů s redaktory magazínu Interview. Tvůrčí

výstup práce tvoří pět publicistických rozhovorů s českými bloggery, které jsou

doplněny o kritickou reflexi.

Klíčová slova

žurnalistika, tvůrčí bakalářská práce, blog, blogování, názorový vůdce, publicistika,

publicistický rozhovor, magazín Interview

Annotation

The bachelor thesis deals with a phenomenon of blogging in relation to the concept of

opinion leadership. The purpose of the work is to create a series of publicistic

interviews with Czech bloggers, which could be published in Interview magazine. In the

theoretical part the author puts the issue of blogging into context and characterizes the

genre of interview on the basis of reference literature. The empirical part is focused on

description of target media and specifics of interview genre. The findings are based on

semi-standardized interviews with Interview redactors. Creative output of the work

consists of five publicistic interviews with Czech bloggers. The interviews are

accompanied by critical reflection.

Keywords

journalism, creative bachelor thesis, blog, blogging, opinion leader, publicistic,

publicistic interview, Interview magazine

5

OBSAH

ÚVOD A CÍL PRÁCE ................................................................................................ 7

1. TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................ 9

1.1 Blogování .............................................................................................................. 9

1.1.1 Definování blogů ........................................................................................ 9

1.1.2 Stručná historie blogování ........................................................................ 11

1.1.3 Typy blogů ................................................................................................ 12

1.1.4 Autoři blogů .............................................................................................. 15

1.1.5 Fenomény internetových médií – personalizace a participace ................. 15

1.1.6 Blogger versus novinář ............................................................................. 17

1.1.7 Shrnutí ....................................................................................................... 19

1.2 Blogování a názorové vůdcovství ....................................................................... 20

1.2.1 Koncept názorového vůdcovství ............................................................... 20

1.2.2 Blogger jako názorový vůdce ................................................................... 22

1.2.3 Shrnutí ....................................................................................................... 24

1.3 Žánr rozhovor ...................................................................................................... 25

1.3.1 Definice žánru rozhovor ........................................................................... 25

1.3.2 Typologie rozhovorů ................................................................................. 27

2. METODOLOGICKÁ ČÁST ................................................................................ 29

2.1 Výběr respondentů .............................................................................................. 29

2.2 Příprava rozhovoru .............................................................................................. 29

2.3 Realizace rozhovoru ............................................................................................ 31

2.4 Zpracování rozhovoru ......................................................................................... 34

2.5 Autorizace ........................................................................................................... 35

2.6 Shrnutí ................................................................................................................. 36

3. EMPIRICKÁ ČÁST.............................................................................................. 37

3.1 Pomocný výzkum v redakci ................................................................................ 37

3.1.1 Výzkumné cíle a metody .......................................................................... 37

3.1.2 Výběr respondentů .................................................................................... 38

3.2 Cílové médium – magazín Interview .................................................................. 39

6

3.2.1 Základní charakteristika ............................................................................ 40

3.2.2 Žánr rozhovor v magazínu Interview ........................................................ 41

4. TVŮRČÍ ČÁST – KRITICKÁ REFLEXE ........................................................... 46

4.1 Výběr respondentů .............................................................................................. 46

4.2 Sjednání rozhovorů ............................................................................................. 49

4.3 Příprava ............................................................................................................... 50

4.4 Realizace rozhovorů ............................................................................................ 51

4.5 Zpracování rozhovorů ......................................................................................... 53

4.6 Autorizace ........................................................................................................... 55

4.7 Shrnutí ................................................................................................................. 56

ZÁVĚR ..................................................................................................................... 57

SEZNAM ZDROJŮ .................................................................................................. 59

SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................... 65

JMENNÝ REJSTŘÍK ............................................................................................... 66

PŘÍLOHY ................................................................................................................. 70

Publicistické rozhovory ............................................................................................. 70

Příloha č. 1: Rozhovor s Veronikou Kokešovou ............................................... 70

Příloha č. 2: Rozhovor s Anetou Kaderkovou ................................................... 80

Příloha č. 3: Rozhovor s Terezou Salte .............................................................. 89

Příloha č. 4: Rozhovor s Nejfejkem ................................................................... 99

Příloha č. 5: Rozhovor s Hannah Saleh a Danielou Hannovou ....................... 109

Výzkumné rozhovory .............................................................................................. 119

Příloha č. 6: Rozhovor s šéfredaktorem Milošem Kozumplíkem .................... 119

Příloha č. 7: Rozhovor s redaktorkou a editorkou Olgou Procházkovou ........ 124

Příloha č. 8: Rozhovor s redaktorkou Lenkou Nejezchlebovou ...................... 128

Celkový počet slov: 17 072

Rozsah tvůrčí části: 15 601 slov

7

ÚVOD A CÍL PRÁCE

Bez nadsázky lze říci, že žijeme online, na síti. Tento fakt ilustrují data Českého

statistického úřadu, podle nichž mělo v roce 2015 přístup k internetu 78 % českých

domácností (Český statistický úřad 2015). Na internetu lidé komunikují, hledají

informace, ale také se baví. Takzvaným brouzdáním po síti se podle průzkumu World

Internet Project z roku 2014 alespoň jednou denně odreaguje polovina uživatelů

internetu (Lupač et al. 2014, s. 22).

Zábavu a informace je možné nejen vyhledávat, ale nástup uživatelsky

jednoduchých redakčních systémů umožnil na web přispívat téměř komukoli. Internet

přinesl nové možnosti seberealizace a sebeprezentace v podobě osobních internetových

stránek, takzvaných blogů, které si od konce devadesátých let 20. století získaly velkou

popularitu. Nahrávání vlastního vytvořeného obsahu se alespoň jednou týdně věnuje

čtvrtina uživatelů internetu (tamtéž).

Při úvahách o popularitě „osobních deníčků“ se nabízí otázka: Kolik blogů na

světě existuje? Odpověď se hledá jen velmi těžce. Hlavním problémem snahy o jejich

kvantifikaci je neustálý koloběh, kdy řada blogů každý den vzniká a zaniká.

Profesionální blogger Brandon Gaille (2013) odhadoval, že v roce 2013 existovalo

po celém světě asi 152 milionů blogů. Jiný zdroj uvádí, že už v roce 2011 jich bylo

173 milionů (Statista nedatováno).

Situace je ještě složitější při zjišťování počtu blogů v České republice. O jejich

množství nejsou dostupná žádná data. Alespoň částečně problematiku přibližuje

návštěvnost třetího nejpoužívanějšího blogovacího systému v Česku. V lednu 2016

stránku Blog.cz navštívilo 1 534 284 reálných uživatelů. Pro srovnání, nejčtenější

zpravodajský internetový portál iDNES.cz navštívilo za stejné období 4 461 554

reálných uživatelů (NetMonitor 2016).

Blogy se staly místem, kde lidé s ostatními sdílejí své myšlenky, názory,

pohledy na svět, zkušenosti a zážitky. Jedna z dostupných statistik uvádí, že blogy čte

77 % uživatelů internetu (McGrail 2013). Je logické předpokládat, že nejúspěšnější

bloggeři s rozsáhlými čtenářskými základnami působí v dané komunitě jako názoroví

vůdci. Vliv bloggerů ilustrují zjištění průzkumu Digital Influence Report z roku 2013,

podle kterého jsou blogy považovány za pátý nejdůvěryhodnější zdroj na internetu

(Technorati 2013).

8

Zatímco původní koncept názorového vůdcovství byl založený na ovlivňování tváří

v tvář, tedy na „word of mouth“ komunikaci, v prostředí internetu hovoříme o její

elektronické podobě. Elektronická word of mouth komunikace funguje rovněž na bázi

osobního doporučení, ale děje se v online prostředí, takže dokáže zasáhnout větší

množství lidí (Segev et al. 2012)

Ačkoli původně bylo blogování pro autory pouze způsobem trávení volného

času, momentálně se stále více profesionalizuje. Ze záliby se u nejčtenějších bloggerů

stává práce na plný úvazek. Firmy využívají postavení bloggerů, jakožto názorových

vůdců, k propagaci vlastní značky a produktů. Stále více čtenářů se tedy určitě zamýšlí

nad tím, do jaké míry je obsah jejich oblíbeného bloggera stále autentický a zda

za doporučením určitého produktu nestojí reklamní spolupráce.

Cílem této práce je vytvořit publicistické rozhovory s pěti českými bloggery

a bloggerkami, které by byly potenciálně uveřejnitelné v magazínu Interview. Jak

bloggeři vnímají svou pozici? Jakou odpovědnost cítí ke čtenářům? Mělo by být

blogování profesionalizované? Jak bloggeři pracují s reklamou? To jsou jen některé

otázky, na něž bych v sérii rozhovorů ráda našla odpovědi. Druhým autorským

záměrem je zasadit blogování do kontextu a spojit ho s konceptem názorového

vůdcovství.

V teoretické části nejprve představím činnost blogování. Dále se budu zabývat

fenomény personalizace a participace, ukotvením konceptu názorového vůdcovství

a jeho souvislostí s blogováním a vymezím žánr publicistické interview.

V metodologické části popíšu základní pravidla a metody při tvorbě rozhovoru.

V empirické části se budu věnovat základní charakteristice magazínu Interview

a postavení žánru rozhovoru v tomto médiu z pohledu šéfredaktora, editorky

a redaktorky periodika. Nakonec předložím pět publicistických rozhovorů a podrobím je

kritické reflexi.

9

1. TEORETICKÁ ČÁST

1.1 Blogování

V prvním úseku teoretické části práce se budu věnovat rozmáhajícímu se fenoménu

posledních dvaceti let – blogování. Vytvořím jakousi tematickou rešerši, která poskytne

kontextuální rámec rozhovorům s konkrétními bloggery1. Zaměřím se na definování

blogů, jejich stručnou historii a typologii a na fenomény personalizace a participace.

Prostor dostane rovněž popis podobností a odlišností mezi prací bloggera a novináře.

V závěru vymezím spojitost blogování s konceptem názorového vůdcovství.

1.1.1 Definování blogů

Slovo „blog“ má původ ve výrazu „weblog“, který je složeninou anglických slov „web“

a „log“. Web v tomto případě odkazuje k platformě v podobě internetových stránek

a log v daném kontextu znamená záznam či zápis. V českém prostředí se slovo weblog

překládá jako internetový deník (Bednář 2011, s. 165).

Ačkoli pro tvůrce ani čtenáře není obvykle odlišení blogů od jiných

internetových stránek složité, dosud nebyla vytvořena komplexní definice dostatečně

pokrývající daný fenomén. Stručné vymezení blogů předkládá specialista na

IT technologie Jan Šindelář (2006, s. 7). Podle něj jde o osobní internetové stránky, kde

mohou uživatelé internetu publikovat své příspěvky. Rettberg (2008, s. 22) vidí důvod

absence jednoznačné definice ve skutečnosti, že formát ani téma těchto příspěvků2

nepodléhají v podstatě žádným pravidlům. Mezi blogy se tedy řadí rozmanité spektrum

internetových stránek, které nemusejí mít pouze podobu osobních deníků. Blogy jsou

součástí i profesionálních zpravodajských serverů nebo marketingové strategie firmy.

Podle Jarvise (in Garden 2012, s. 487) je snaha o definování blogů dokonce zcela

zbytečná. Je třeba na ně pohlížet pouze jako na nástroj sloužící ke sdílení informací

a vzájemné interakci mezi čtenáři a autorem. Za hlavní problém snahy o jejich

vymezení považuje skutečnost, že slovem blog se zároveň označuje technologická

platforma i samotné výstupy, tedy obsah. U tištěných médií jsou tyto věci jasně

odlišené. Platformu tvoří papír a výstupem jsou noviny či magazíny.

Z důvodu různorodosti obsahu na blozích Rainie (tamtéž, s. 486) usuzuje, že

jejich definice by se měla zaměřit spíše na strukturální prvky a formální znaky. Mezi

1 S ohledem na četnost užití v literatuře upřednostňuje tato práce termín „blogger“ před „bloger“

2 Jednotlivým příspěvkům na blozích se také říká posty.

10

autory existuje obecná shoda v tom, že blog je typem internetové stránky využívající

blogovací software, jako je například WordPress.com, Blogger.com, Blog.cz a další.

Za klíčový prvek při definování blogů to považují například autoři Byron a Broback

(2008, s. 2–3). „Od ostatních webových stránek blog odlišuje hlavně specializovaný

jednoúčelový software, jehož prostřednictvím je možné blog založit, a se kterým mohou

pracovat i lidé bez znalosti programování.“ Ani tento znak ovšem není zcela

jednoznačný, protože existuje i řada blogů založených na vlastní doméně.

Forma blogu s ohledem na strukturu, grafické rozvržení a další prvky je často

podobná. Formou rozumíme například to, že jednotlivé příspěvky mají nadpisy, datum

a čas zveřejnění a jsou seřazeny chronologicky (Rettberg 2008, s. 18). Z formálních

znaků vychází definice zveřejněná v Routledge Encyclopedia of Narrative Theory.

„Blog je pravidelně aktualizovaná webová stránka sestávající z příspěvků, které jsou

řazené chronologicky, od nejnovějšího po nejstarší.“ (Walker in Rettberg 2008, s. 19,

vlastní překlad3) Podobné znaky jako Walker vymezují autoři Byron a Broback (2008,

s. 2-3). Podle nich typický blog obsahuje vlastní informační obsah, tedy příspěvky

řazené chronologicky, dále jméno autora, datum zveřejnění, popřípadě kategorie

(rubriky), do kterých příspěvky spadají. Mezi další znaky patří možnost registrace

pro odběr novinek (RSS)4 a oddíl s komentáři čtenářů. Oddíl s komentáři je důkazem

interaktivní povahy blogu. Vztah mezi autorem a čtenáři je mnohem užší než v případě

jiných internetových stránek či profesionálních médií. Většina bloggerů se čtenáři

pravidelně komunikuje. Odpovídá na dotazy a radí se mimo jiné o složení obsahu

a druhu příspěvků podle toho, co je čtenářsky žádané.

Evan Williams (in Turnball 2001, s. 21, vlastní překlad5), spoluzakladatel

platformy Blogger.com, stanovil tři charakteristiky vystihující blogování: „…četnost,

stručnost a osobitost“. První dva body jsou otázkou formálních kvalit – autor by měl

pravidelně zveřejňovat relativně stručné příspěvky. Osobitost se týká stylu a obsahu –

blog obvykle píše jedna osoba, popřípadě malá skupina osob v ich-formě.

3 „Weblog is a frequently updated web site consisting of dated entries arranged in reverse chronological

order so the most recent post appears first.“ 4 RSS je zkratka pro „Really Simple Indication“. Pokud se uživatel k této službě u určitého blogu přihlásí,

zobrazují se mu v internetovém prohlížeči nebo ve speciální aplikaci informace o aktualizaci blogu

(Byron, Broback 2008, s. 14). 5 „…frequency, brevity and personality.“

11

Z výše uvedeného lze vyvodit několik obecných závěrů o blozích:

1. Blogy jsou zpravidla osobní internetové stránky spravované jednou osobou či

menší skupinou osob. Je to komunikační nástroj s rozmanitým obsahem, který

se liší v závislosti na typologii blogů popsané v jednom z následujících oddílů.

2. Příspěvky na blogu jsou řazeny chronologicky od nejnovějších po nejstarší

a mohou se týkat čehokoli, co bloggera či bloggerku zajímá.

3. Autoři blogů většinou používají uživatelsky jednoduché redakční systémy, jako

je například WordPress.com, Blogger.com atd.

4. Dalším znakem blogů je jejich interaktivita, kterou umožňuje oddíl s komentáři.

1.1.2 Stručná historie blogování

Historie blogování šla ruku v ruce s vývojem internetu. Internet se veřejnosti otevřel

v roce 1993 v souvislosti se začátkem provozu prvního široce přístupného webového

prohlížeče s názvem Mosaic (Rettberg 2008, s. 23). Za zakladatele prvního blogu

s názvem Links.net je považován Justin Hall. Blog založil během studií v roce 1994.

V roce 2004 ho magazín The New York Times označil za otce zakladatele osobního

blogování. Slovo blog však v době, kdy Hall začal publikovat první deníkové záznamy,

ještě neexistovalo (Thompson 2006).

Autorství pojmu weblog se přisuzuje Jornu Bargerovi. Přišel s ním v roce 1997,

kdy toto slovo zahrnul do názvu svého blogu – Robot Wisdom: A weblog by Jorn

Barger. Barger přispěl do světa blogování také propojením tehdejší blogové komunity.

Z osobní polemiky Robot Wisdom se zanedlouho stal seznam odkazů na další

internetové stránky, které Bargera zaujaly a ke kterým psal alespoň krátký komentář

(Rettberg 2008, s. 24). O zkrácení slova weblog na blog se postaral programátor Peter

Merholz v roce 1999. Na svém blogu Peterme.com tehdy rozdělil slovo weblog na dvě

slova – „we“ a „blog“6. Autoři příspěvků se začali označovat slovem bloggeři (Blood

2000). V roce 2004 se slovo blog stalo nejvyhledávanějším slovem v americkém online

slovníku Merriam-Webster (Němec 2004).

Jak částečně vyplývá z předchozího textu, v prvopočátku blogování se prolínaly

dva styly, respektive dva druhy příspěvků. Vývojová tendence nicméně směřuje od

6 V překladu „my blogujeme“.

12

blogů jako krátkých odkazů na další, pro autora zajímavé internetové stránky (Bargerův

styl) k tvorbě rozsáhlejších příspěvků v podobě esejí (Rettberg 2008, s. 26).

Doslova boom blogování přišel podle Rebecy Blood (2000) na jaře roku 1999,

kdy se začaly řady zakladatelů rychle rozšiřovat. Přispěl k tomu zejména nástup

uživatelsky jednoduchých redakčních systémů bez potřeby programování. Jedním

z prvních byl systém Pitas. Následovala dodnes nejrozšířenější platforma Blogger.com7

a desítky dalších. Spuštění blogovacích služeb umožnilo komukoli a kdekoli publikovat

na internetu. Začala éra blogů (Čermák in Osvaldová, Tejkalová 2009, s. 35).

Zatímco na začátku roku 1999 bylo na seznamu blogů vytvořeném Jamesem

Garrettem pouze třiadvacet položek (Blood 2000), v červnu roku 2004 se jejich počet

odhadoval na 3 miliony blogů. V říjnu téhož roku počet stoupl na 4 miliony a v červnu

roku 2011 už jich celosvětově existovalo asi 173 milionů (Statista nedatováno). Přesné

číslo ale není možné zjistit. Řada blogů je totiž neaktivních, protože jejich tvůrci

si chtěli pouze vyzkoušet, jak fungují blogovací systémy. Další blogy navíc každý den

vznikají a zanikají.

1.1.3 Typy blogů

Internet přináší uživatelům tolik možností, že žádná striktní typologie blogů neexistuje.

Jakým tématům se budou bloggeři věnovat a jakým způsobem je zpracují, je zcela

v jejich kompetenci. Některé blogy jsou úzce vyhraněné a věnují se jednomu tématu,

jakým je například móda, cestování či jídlo. Jiné čtenářům přinášejí rozmanitý mix

informací a různé způsoby jejich prezentace. Teoretici blogy sdružují do skupin

z hlediska různých ukazatelů – podle účelu, obsahu, tématu, počtu autorů, jejich věku či

pohlaví. Jeden blog může zároveň spadat do více kategorií.

Kristina Šemberová (in Osvaldová, Tejkalová 2009, s. 164–165) dělí blogy

podle počtu autorů, použité technologie (blog založený na blogovací platformě nebo na

vlastní doméně), obsahu a účelu.

Dělení na základě účelu či typu příspěvků:

1. Privátní blogy mají primárně zábavní a informační funkci a přinášejí poznatky

o soukromém životě autora.

2. Veřejné blogy, takzvané „knowledge“ blogy, většinou zakládá skupina

akademiků k určitému tématu. Objevují se zde rešerše, vědecké texty, odkazy na

7 Každý měsíc ji navštíví 46 milionů lidí (McGrail 2013).

13

studie a výzkumy. Patří sem i studentské blogy týkající se výuky a práce na

společných úkolech.

Dělení na základě obsahu:

1. Válečné blogy jsou psané lidmi z válečných zón a informují o tamních

každodenních událostech.

2. Firemní blogy jsou zaměřeny buď na komunikaci se zaměstnanci, nebo se

zákazníky.

3. Tematické blogy zahrnují zápisky pouze k určitému tématu (sex, vaření, rodina,

auto-moto, technické novinky atd.).

4. Fotoblogy tvoří snímky s krátkým popiskem.

5. Videoblogy mají podobu video nahrávek.

6. Mediální blogy komentují a sledují činnost médií a dění kolem nich.

7. Mikroblogy8 jsou blogy, u nichž je délka příspěvků omezená počtem znaků,

obvykle může mít jeden příspěvek maximálně 140 znaků (Šemberová in

Osvaldová, Tejkalová 2009, s. 164–165).

První vznikající blogy sloužily výhradně k soukromým účelům jako online deníky,

popřípadě se zabývaly osvětou s ohledem na autorovo zaměstnání či záliby (například

blog zaměřený na novinky v oblasti internetové techniky). Tyto typy sice stále

představují podstatnou část světa blogování, ale v poslední době na scénu vstupuje čím

dál víc blogů sloužících ke komerčním účelům. Potenciálu blogování si všimly firmy

a využívají ho jako zcela odlišný druh komunikace se zákazníky. Skutečnost, že blogy

už nejsou pouze osobními deníčky, ale i nástroji marketingu, reflektuje Velký slovník

marketingových komunikací. Jeho autoři vytvořili rovněž typologii podle účelu, ale

kladou důraz na marketingový význam (Jurášková, Horňák et al. 2012, s. 34–35).

1. Soukromý blog (osobní) slouží k subjektivnímu vyjádření autora k určitým

tématům.

2. Firemní blog je součástí marketingové strategie firmy. Zástupci firmy na něm

publikují materiály týkající se nových výrobků, zveřejňují novinky a nejrůznější

upozornění.

8 Příkladem je Twitter.

14

3. Produktový blog slouží k propagaci konkrétního výrobku nebo služby.

4. Značkový blog je blogem obchodní značky a tuto značku propaguje na nových

trzích a u nových zákazníků.

5. Mikroblog je komunikační formát využívaný soukromými osobami i řadou

firem, délka příspěvků je omezená počtem znaků.

6. Splog (spam blog) a flog (fake blog) jsou stránky, na kterých jsou články

podvodem a byly napsány jen proto, aby podpořily prodej produktů nebo odtud

směřovaly odkazy na spřízněné weby. Takový blog je vytvořený jen za účelem

podpory prodeje a uvedení zákazníka v omyl.

Další způsob dělení se týká míry profesionalizace bloggerů a vyplývá ze zatím

nejrozsáhlejšího výzkumu realizovaného společností Technorati v roce 2011 na vzorku

více než 4 000 bloggerů z celého světa.

1. Zájmoví bloggeři tvoří páteř blogosféry9 a představují 60 % respondentů

daného průzkumu, jde o osoby blogující pro zábavu.

2. Profesionální bloggeři pojímají blogování jako práci na částečný nebo plný

úvazek.

3. Korporátní bloggeři vedou blog pro společnost nebo organizaci, kde pracují.

4. Podnikatelé blogují pro společnost nebo organizaci, kterou vlastní, a snaží se

přilákat nové zákazníky (Technorati 2011).

Je zřejmé, že značná část blogů hranice jednotlivých typů překračuje. Domnívám se, že

v typologii chybí blogy, které by se daly nazvat jako smíšené, tedy stránky kombinující

rozličné prvky. Na řadě blogů dříve sestávajících výhradně ze psaných příspěvků

se v poslední době objevují videa, fotky a další multimediální obsah. Stejně tak součástí

blogu zaměřeného například na módu mohou být příspěvky z běžného autorova života.

Pro účely této práce jsou hlavním předmětem zájmu osobní blogy tvořící páteř

blogosféry. U firemních blogů a blogů informujících o osobním životě autora však také

dochází k jisté konvergenci. Firmy často využívají blogy jiných lidí k vlastní propagaci.

Navazují s bloggery nejrůznější typy spolupráce a na osobních blozích se objevují

příspěvky týkající se určitých firem a jejich produktů. Za propagací se skrývá buď

peněžní odměna, nebo blogger získá daný produkt zdarma.

9 Vzájemně propojená síť blogů a bloggerů.

15

1.1.4 Autoři blogů

Pro lepší porozumění prostředí blogosféry je nezbytné položit si otázku: Kdo jsou autoři

blogů? Poslední rozsáhlejší průzkum blogování Blogbarometr 2015 organizovala síť

vlastníků komunikačních agentur IPREX. Do projektu se zapojilo přes 2 000 bloggerů

a bloggerek ze třinácti zemí včetně České republiky10

(Donath Business & Media 2015).

Z průzkumu vyplývá, že blogování dominují ženy. Tvořily 72 % dotázaných.

Počet bloggerů dále klesá s rostoucím věkem, nejaktivnější je skupina 18 až 25 let.

Mezi hlavní témata patří krása, jídlo, móda, cestování a životní styl. Celkem 84 %

dotázaných uvedlo, že články na blozích vycházejí z vlastních myšlenek a zkušeností.

Při zkoumání důvodů, proč si respondenti blog založili, byla primární touha sdílet

informace a zážitky, 38 % vidělo v blogování možnost profesního rozvoje a zviditelnění

v oboru a 29 % bloggerů uvedlo, že chápou blogování jako možnost vydělat si peníze.

Do českého běhu výzkumu se zapojilo 482 respondentů a výsledky

se od souhrnných dat liší jen mírně. Ženy tvořily 81,6 % dotázaných bloggerů. Polovina

autorů a autorek spadá do věkového rozmezí 20 až 34 let a 43 % dotázaných má

vysokoškolské vzdělání. Nejpopulárnějšími tématy mezi ženami jsou kosmetika, móda,

cestování, jídlo a životní styl. Muži převažují v technologiích, technice a politice,

necelých 19 % bloguje o cestování a 2,3 % dotázaných mužů se věnuje módě. V otázce,

která se ptala na motivaci k blogování, mohli respondenti vybrat až tři možnosti.

Nejčastěji, v 69,9 % případů, se objevila možnost „bloguji pro zábavu“, těsně

následovaná variantou „chci sdílet zkušenosti a zážitky“. Celkem 40,5 % dotázaných

chce mít pozitivní vliv na okolní svět a společnost, 23,8 % se chce prostřednictvím

blogu profesně rozvíjet a 18,5 % touží potom, aby se z blogování stala profese.

Nejvýznamnějším zdrojem námětů jsou pro bloggery vlastní nápady (94 %)

a zkušenosti. Další podněty získávají od čtenářů (25,6 %), z aktuálních kauz a zpráv

(23,3 %), z diskuzí na jiných blozích či sociálních sítích (19,2 %) nebo z médií, tedy

z novin, magazínů a knih (19,7 %).

1.1.5 Fenomény internetových médií – personalizace a participace

Vznik a rozvoj internetu znamenal změnu ve způsobu komunikace na mediální scéně,

přičemž nástup blogů byl její součástí. K porozumění postavení blogů mezi médii je

třeba nejprve upřesnit chápání několika obecných pojmů.

10

Dále se zapojilo také Estonsko, Finsko, Německo, Itálie, Irsko, Nizozemsko, Severní Irsko, Slovensko,

Španělsko, Čína, Malaysie, Spojené státy americké.

16

V souvislosti s dělením médií se často používají termíny nová a stará (tradiční) média.

Jejich vymezení je ovšem značně relativní a dosud neexistuje mezi mediálními teoretiky

úplná shoda v klíčových otázkách typu: Která média jsou stará a která nová? V jaké

epoše vznikla nová média? Kdy přestanou být novými a nahradí je média ještě novější?

Waschková Císařová (in Čuřík et al. 2012, s. 9) se přiklání k přístupu, kdy mezi tradiční

média řadí tisk, rozhlas a televizi. Protipólem tradičních žurnalistických postupů je

online žurnalistika, tedy internetová média. Podobně se na tuto problematiku dívá

i Čermák (in Osvaldová, Tejkalová 2009, s. 7). Podle něj je možné se shodnout na tom,

že tradičním médiem je tisk. Po většinu dvacátého století byly novými médii rozhlas

a televize, ale v 90. letech je nahradil internet.

Nástup nových médií významně proměnil vztah mezi tvůrci obsahů a jejich

příjemci. Čermák (tamtéž s. 34–35) v této souvislosti jmenuje dva fenomény

internetových médií, jež je odlišují od tradičních – personalizaci a participaci.

Personalizace je založena na možnosti uživatele internetu vybírat si pouze informace

a témata, o něž se zajímá. Personalizace se netýká pouze zadání internetové stránky

do vyhledávače, ale jde ještě dál. Webové prohlížeče dokáží odhadnout zájmy či

potřeby člověka podle toho, jaké stránky navštívil při posledním připojení k internetu.

Následně mu předkládají odkazy na stránky, jejichž obsah by ho mohl zajímat.

Druhý fenomén, tedy participace neboli podílení se na obsahu, úzce

souvisí právě s blogováním. Před několika desítkami let byla mediální scéna tvořena

malým množství médií, které předávaly informace relativně pasivnímu publiku. Dnes

jsou její součástí i „obyčejní lidé“. Spoluvytvářejí různorodý obsah a následně ho sdílejí

na internetu, a to například prostřednictvím sociálních sítí či blogů. „Zatímco starý

koncept médií je jako přednáška, kde jeden mluví a ostatní naslouchají, nový koncept je

společná debata a konverzace.“ (Čermák 2006) Popularitu blogů spojuje Čermák (in

Osvaldová, Tejkalová 2009, s. 35) s „naplněním odvěké potřeby lidí: vyjádřit svůj

názor, slyšet nebo číst názor ostatních, komunikovat, diskutovat“.

Koncept participace se tedy týká zejména podmnožiny nových médií

označovaných pojmem sociální. Důsledkem relativní novosti pojmu sociální média je

opět absence jednotné definice. Jednu z nich přináší Kietzman a jeho kolegové (2011, s.

241), kteří je definují jako média vytvářející pomocí mobilních a webových technologií

vysoce interaktivní platformy. Jejich prostřednictvím jednotlivci a komunity sdílejí,

spoluvytvářejí, diskutují a upravují uživatelsky generovaný obsah. Základní kameny

sociálních médií jsou: „Identita, konverzace, sdílení, přítomnost, vztahy, pověst

17

a skupiny.“ (tamtéž, vlastní překlad11

) Kromě blogů řadíme mezi sociální média také

sociální sítě, diskusní fóra či obchodní (firemní) sítě (Janouch, 2010). Sílu a rozmach

sociálních médií ilustruje i fakt, že mnohé jejich prvky implementují zpravodajské

servery. Čtenářům nabízejí například možnost diskuze pod jednotlivými články,

možnost vedení vlastního blogu či rozhodování o obsahu podle čtenosti jednotlivých

článků.

Jak vyplývá z předchozího textu, blogy lze zařadit mezi nová internetová média

a do podmnožiny sociálních. Umožňují komukoli vytvářet sdílený obsah a slouží

k přenosu informací. Blogy však nelze stavět na úroveň k profesionálním

zpravodajským a publicistickým serverům. Mezi prací bloggera a novináře je totiž

několik zásadních rozdílů.

1.1.6 Blogger versus novinář

Ačkoli blogy můžeme považovat za nová média zejména proto, že jsou digitalizovaná

a slouží k přenosu informací určitého typu, nejsou profesionálními médii. Hranice mezi

blogem a profesionálním médiem ovšem není zcela jednoznačná. Práce novináře

a bloggera je stejná zejména v tom, že oba přinášejí určité informace mnohdy

rozsáhlým čtenářským základnám. Postupy práce se ovšem liší.

Na počátku 21. století, v letech 2004–2005, se podle Bednáře (2011, s. 164–166)

ještě řada lidí domnívala, že amatérští autoři blogů mohou zastoupit profesionální

novináře. Tento předpoklad však nevyšel. Bednář to přičítá jedné ze základních vad

lidové publicistiky, a sice tomu, že kvalitní obsah představuje pouze malou část

veškerého obsahu na blozích. I přesto si blogy udržují velkou čtenost. Bednář (tamtéž)

si ji vysvětluje zejména neformální atmosférou a lehkým, ale čtivým obsahem

nesvázaným povinným redakčním jazykem. Z těchto důvodů se některá profesionální

média rozhodla blogy využít ve svůj prospěch. Mnoho publicistických serverů dnes

nabízí čtenářům možnost vést pod jejich záštitou blog. „Jedná se o moderní

a kompromisní formu zapojení čtenářů do tvorby obsahu, v níž zůstává jasně zachován

vztah publicista-čtenář, ale publiku je zároveň dána možnost projevit svou tvůrčí

činnost kreativněji než pouze příspěvky v diskuzi pod články.“ (tamtéž, s. 202)

Do diskuze o podobnosti a rozdílnosti práce novináře a bloggera se zapojila řada

dalších autorů. Stěžejní rozdíl spočívá podle Kasíka (in Osvaldová, Tejkalová 2009, s.

153–154) zejména v jedné ze základních charakteristik blogů, a sice v tom, že blogger

11„Identity, conversation, sharing presence, relationships, reputation and groups.“

18

má relativní volnost s ohledem na styl a obsah příspěvků. Pozice novináře je poněkud

odlišná. Zpracovávaná témata musí zpravidla konzultovat se šéfredaktorem, popřípadě

jsou mu přidělována bez ohledu na jeho zájmy. Před vydáním navíc novinářův výstup

prochází editačním mechanismem. S tím souvisí i další Kasíkovo tvrzení (tamtéž):

„Bloggeři obvykle nejsou profesionálními žurnalisty, protože od nich není požadováno

ověřování zdrojů či oddělování fakt od názorů.“ Pravidla přístupu k informacím a práce

s nimi shrnují etické kodexy jednotlivých redakcí, kterými jsou novináři povinni se

řídit. V praxi však ani blogger nemůže napsat vše, co mu přijde na mysl. Omezuje ho

například paragraf 356 trestního zákoníku o podněcování k nenávisti vůči skupině osob

nebo k omezování jejich práv a svobod. V poslední době se navíc objevují i etické

kodexy určené přímo bloggerům. V nich je definováno, jak se mají uživatelé konkrétní

blogovací platformy chovat. Jedním z nich je například etický kodex bloggera portálu

iDNES.cz. I přes zjevná omezení zůstává bloggerům s ohledem na téma i styl příspěvků

bezpochyby větší volnost než novinářům.

Do diskuze týkající se hranice mezi blogováním a žurnalistikou se zapojil

i Rettberg (2008, s. 86–87). Podle něj existuje určitý typ blogů fungující jako nový žánr

žurnalistiky. Jde o takzvané zpravodajské blogy poskytující informace o aktuálním dění,

jako jsou přírodní katastrofy, války nebo zločiny. Bloggeři se dle Rettberga (tamtéž)

navíc stávají reportéry v situacích, kdy mainstreamová média selhala v hlubším

kritickém prošetřování událostí, popřípadě daná událost nedosahovala dostatečného

zájmu k uveřejnění. Tyto blogy spravované „občanskými žurnalisty“ sice nenásledují

novinářské rutiny a konvence, ale mají jasný záměr sbírat, analyzovat, interpretovat

a komentovat současné události před širším publikem. V tomto smyslu tedy některé

blogy plní stejnou funkci jako profesionální média (Garden 2012, s. 493–494). Podobné

stanovisko zastává i Rebeca Blood (2000). Tvrdí, že blogy informující o významných

událostech a reagující na aktuální dění lze považovat za částečně žurnalistické.

K podobnému závěru se přiklánějí i autoři pojednání Blogging as journalistic

practise (Zúniga et al. 2011, s. 589). Podle nich se blogy informující o aktuálních

veřejných událostech žurnalistice přibližují. Hlavní rozdíl vidí v tom, že novináři se

ve zpravodajství věnují shromažďování objektivních informací a jejich ověřování.

Bloggeři převzali hlavně jiné role – pozorování, analyzování a interpretace. Díky nim

získali někteří bloggeři velký vliv na masový tisk a poukazují na určitá témata tak

dlouho, dokud jim velké organizace nevěnují více pozornosti. Průzkumy ukazují, že

zejména blogy zabývající se politikou jsou pro čtenáře doplňkem masových médií.

19

Čtenáři mají tendenci je číst pro rozšíření zpráv a komentářů a srovnávají informace,

které na nich našli, s ostatními médii.

I přes zjevné rozdíly není hranice mezi bloggerem a žurnalistou zcela

jednoznačná, což potvrzuje i skutečnost, že řada profesionálních novinářů vede své

vlastní blogy. Některá média bloggery dokonce zaměstnávají. Většinou však jde

o lifestylové časopisy. Podle Lowreyho (2006, s. 487) se bloggeři a novináři vzájemně

doplňují, protínají a zápasí spolu. Konflikty mezi nimi pokračují, protože obývají stejný

trávník.

1.1.7 Shrnutí

Blogování je poměrně rozšířenou činností. Možná právě proto nastává tolik problémů

při snaze o jeho definování. Je jen málo znaků, ve kterých se jednotlivé blogy shodují.

Faktem ovšem je, že i přes rozvoj různých druhů firemních a produktových blogů

zůstává většina z nich na bázi osobní zpovědi autora, popřípadě jeho postřehů

k určitému tématu. Pravděpodobně díky autenticitě stojí za mnoha bloggery rozsáhlé

čtenářské základny konkurující profesionálním médiím. Je ovšem téměř jisté, že blogy

nejsou jejich náhradou. Většina bloggerů zprostředkovává zejména zábavní obsah,

neověřuje informace a neodděluje fakta od názorů.

20

1.2 Blogování a názorové vůdcovství

V úvodní části kapitoly se zaměřím na pojem veřejné mínění, jakožto výchozího bodu

porozumění teorii názorového vůdcovství. Krátce nastíním vývoj idey existence

názorových vůdců a prvotní použití tohoto pojmu. Uvedení do kontextu mi poskytne

odrazový můstek pro vztažení konceptu názorového vůdcovství na bloggery.

1.2.1 Koncept názorového vůdcovství

V souvislosti s rozvojem demokratických politických systémů se pozornost

společenských věd začala soustředit na chápání pojmu veřejnost a jejího produktu

veřejného mínění. Důsledkem neustálého vývoje těchto pojmů je neexistence všeobecně

přijímané definice, ale existuje množství vzájemně kontroverzních přístupů.

Zjednodušeně převládají dva přístupy. První chápe veřejné mínění jako nadindividuální

sílu existující nezávisle na jedinci a vykonávající na něj nátlak. Naopak nominalisté

zastávají názor, že veřejné mínění je souhrnem mínění jednotlivých lidí (Vinopal 2011,

s. 6). K nominalistickému přístupu, který v sociologických výzkumech dominuje, se

přiklání i autor koncepce názorového vůdcovství Paul Lazarsfeld. Veřejné mínění chápe

jako jednoduchou a statisticky měřitelnou distribuci postojů (Lazarsfeld 1957, s. 39–

53).

V souvislosti s rozvojem masových médií přicházejí Lazarsfeld a jeho kolegové

s hypotézou dvoustupňového toku masové komunikace vysvětlující vliv médií

na veřejné mínění. Východiskem jejich teorie je myšlenka, že na veřejné mínění má

kromě médií vliv i mezilidská komunikace. Výzkum The People’s Choice12

provedený

ve čtyřicátých letech dvacátého století ukázal, že osobní kontakty mají na utváření

názorů lidí větší vliv než masová média, jako je rozhlas, tisk či televize. Teorie

dvoustupňového toku komunikace stojí na předpokladu, že informace z masových médií

se nejprve dostávají k malé skupině obyvatel, k takzvaným názorovým vůdcům. Ti je

následně šíří mezi ostatní, na něž mají vliv, mezi názorové následovatele

(Katz 1957, s. 63).

Názoroví vůdci se zpravidla vyznačují podobnými vlastnostmi. Podle Jeřábka

(2003, s. 689) se jako názoroví vůdci označují osoby „mající vliv na utváření názorů

a postojů lidí kolem sebe. Dovedou jim poradit v nejrůznějších otázkách, jsou často

12

Studie se věnovala předvolební kampani v USA. Autoři hledali názorové vůdce položením dvou

otázek: 1. Pokusil(a) jste se v poslední době někoho přesvědčit o svých politických názorech? 2. Požádal

vás v poslední době někdo o radu v politických otázkách.

21

žádáni o radu a sami ji také nabízejí. Zajímají se o informace, stanoviska a výroky

prezentované masovými sdělovacími prostředky právě tak jako o údaje a názory jiných

lidí zprostředkované osobní neformální mezilidskou komunikací. Takto získané poznatky

předávají dál ostatním lidem“. Člověk vystupující jako názorový vůdce je tedy

ve srovnání s ostatními lidmi více vystaven působení formálních komunikačních zdrojů

a v určitém odvětví se lépe orientuje (Katz 1957, s. 63–64). Ačkoli se názoroví vůdci

nacházejí ve všech vrstvách obyvatel, jsou často charakterizováni jako

vzdělanější osoby s vyšším socioekonomickým statusem, extrovertní, komunikativní,

inovativní a dobrodružní (Segev et al. 2012, s. 9). Weimann (1994, s. 71) zmiňuje, že

názorový vůdce je jakýmsi expertem mezi svými vrstevníky a nemusí se jednat ani

o autoritativní a charismatickou osobu.

Pozdější studie Decatur13

prokázala, že vztah mezi názorovým vůdcem a jeho

následovníkem není zcela jednoznačný a že komunikační proces je mnohem složitější,

než si Lazarsfeld a jeho spolupracovníci původně mysleli. Sami názoroví vůdci totiž

často připouštěli vliv dalších lidí na jejich názory a rozhodnutí (Katz 1957, s. 66).

K dalšímu vývoji konceptu přispěl Robert Merton (1949, s. 215) zavedením

příbuzného pojmu vlivný člověk (the influential). Tímto termínem označil podobně jako

Lazarsfeld osoby se schopností přesvědčit ostatní o určitém názoru a osoby aktivně se

zajímající o veřejné dění. Hlavní rozdíl v Lazarsfeldově a Mertonově pojetí spočívá

v tom, že Merton se zaměřil na typologii vlivných lidí. Rozdělil je na kosmopolitní

a lokální. Kosmopolitní se zajímají zejména o celonárodní a mezinárodní otázky.

Lokální působí hlavně v kontextu dané komunity, města a podobně. Působení vlivných

lidí dále rozděluje na jednostranné a mnohostranné. Jednostranně vlivný člověk radí

v jedné oblasti a je vyhledávaný kvůli názorům na určité téma, jako je například politika

nebo móda. V jiných oblastech se tolik nevyzná. Mnohostranně vlivný člověk je

univerzálním rádcem (Jeřábek 2003, s. 690).

Vztah mezi názorovým vůdcem a následovníkem nabývá několika podob.

O potvrzený vliv jde v případě, kdy někdo požádá názorového vůdce o radu. V takové

situaci jsou si oba vědomi, že dochází k ovlivňování. Názorový vůdce dále může sloužit

jako model k napodobení, aniž by si tuto roli uvědomoval. Dalším typem vztahu je

manipulace, kdy se názorový vůdce snaží následovníka cíleně ovlivnit. Následovník

o tom buď neví, nebo vliv popírá. V posledním případě k ovlivňování dochází, ačkoli

13

Proběhla v letech 1945–1946. Byly prováděny rozhovory s lidmi označenými jako názoroví vůdci.

22

ani jeden z aktérů si toho není vědom (Weimann 1994, s. 54–55). Chau a Hui

(1998, s. 225–230) vymezili tři způsoby, jak názoroví vůdci ovlivňují ostatní: chovají se

jako vzory nabádající k napodobení, šíří informace a udělují rady.

Se změnou mediálního prostředí a rozvojem sociálních médií, jejichž působení

je vystavena většina populace, se výzkumníci začali zabývat otázkou, zda tato změna

ovlivnila i koncept názorového vůdcovství. Proti sobě stojí dva protichůdné názory,

z nichž ani jeden dosud nebyl spolehlivě empiricky podložen. Někteří autoři

(Kavanaugh et al. 2006, van der Merwe 2009) se domnívají, že vzhledem k informační

přesycenosti nabývá role názorových vůdců na důležitosti. Následovníkům pomáhají

s orientací ve velkém množství informací a názorů a selektují to důležité. Jiní (Bennett,

Manheim 2006) tvrdí, že názorové vůdcovství ztrácí původní významnost, protože

internet a sociální média dokáží cílit na konkrétní skupinu a fragmentují veřejnost.

1.2.2 Blogger jako názorový vůdce

Ať už je pozice názorových vůdců oslabená, nebo ne, z průzkumu provedeného mezi

uživateli internetu v Německu vyplývá, že názorové vůdcovství stále existuje. Kromě

klasických názorových vůdců komunikujících hlavně pomocí interpersonální

komunikace autoři identifikovali skupinu takzvaných mediatized názorových vůdců,

kteří předávají rady prostřednictvím všech kanálů komunikace včetně sociálních médií.

(Schäfer, Taddicken 2015, s. 962–972).

Blog je médium umožňující komukoli publikovat, číst, odpovídat a sdílet

nápady, návrhy a doporučení. Blogování je specifické sociálním vlivem, kdy chování

jednoho člověka může přímo nebo nepřímo ovlivnit myšlenky, pocity a chování dalších

lidí v populaci (Segev et al. 2012, nečíslováno). Z tohoto důvodu uvažujeme

o bloggerech jako o názorových vůdcích. Pole působnosti je vymezeno tématy

příspěvků publikovaných na jejich internetových stránkách. Oblasti vlivu jsou velmi

různorodé. Bloggeři mohou čtenáře ovlivňovat v politice nebo je nabádat například ke

koupi produktů či využití služeb doporučovaných na základě vlastních zkušeností. Vliv

názorových vůdců na rozmanité oblasti života prokázala už studie Decatur. Podle ní

jsou názoroví vůdci osobami vlivnými při formování rozhodnutí v oblasti nákupu,

výběru filmových představeních či rozhodování v otázkách veřejných zájmů (Katz

1957, s. 64).

Původní koncept názorového vůdcovství je založený na tom, že názorový vůdce

šíří informace ústně, tedy prostřednictvím takzvané „word of mouth“ komunikace, což

23

je nejefektivnější cesta sociálního ovlivnění. Zatímco před nástupem internetu

ovlivňovali tímto způsobem menší skupiny lidí, zpravidla přátele a rodinu, rozvoj

digitálních technologií umožnil rozšířit jejich vliv na nekonečné množství osob (Segev

et al. 2012, nečíslováno). Ani v prostředí internetu totiž nejefektivnější interpersonální

komunikace nezaniká, ale získává novou podobu. Lidé se sdružují do jakýchsi

elektronických komunit. V rámci nich sdílejí a vyměňují si informace, myšlenky,

zkušenosti a budují vztahy. V takových komunitách si čtenáři po nějaké době vytvoří

k bloggerovi důvěru a berou ho jako přítele. Internet je tedy možné chápat jako jakousi

virtuální náhradu interpersonální komunikace (Jin et al. 2002, s. 11).

I komunikační styl blogů se tedy vyznačuje word of mouth komunikací.

V online prostředí hovoříme o takzvané „eletronic word of mouth“ komunikaci, což je

důležitý nástroj pomáhající šířit informace napříč online komunitami. Ve srovnání

s tradiční formou je elektronická podoba dokonce účinnější. Je okamžitá, zasahuje velké

množství lidí a postrádá tlak, který vyvolává komunikace tváří v tvář. Názory

zveřejněné na internetu jsou mocnější, protože jsou dlouhotrvající a působí daleko

(Segev et al. 2012, nečíslováno).

Na základě výše uvedeného není překvapující, že bloggeři se jakožto názoroví

vůdci stali důležitými osobami v marketingu14

a jsou využívani k propagaci určité

značky a jejích produktů. Ve spojitosti s marketingem je názorový vůdce definován

jako: „Třetí strana, která dodává prezentovaným informacím větší váhu, důležitost

a zejména důvěryhodnost. Názoroví vůdci mohou být uznávané osobnosti, vědci, lékaři,

sportovci, ale i umělci, celebrity a další osobnosti, které jsou známé a pozitivně vnímané

širokou veřejností.“ (Jurášková, Horňák et al. 2012, s. 152) Jednotlivé firmy bloggery

vyhledávají a využívají k word of mouth marketingu, což je oblast zabývající se právě

cíleným ovlivňováním pomocí word of mouth komunikace, popřípadě její elektronické

formy.

Electronic word of mouth komunikace je v tomto kontextu vymezena jako:

„Každé pozitivní nebo negativní tvrzení udělané potencionálním, aktuálním nebo

bývalým zákazníkem o produktu nebo společnosti, které je k dispozici velkému množství

lidí a institucí prostřednictvím internetu.“ (Henning Thurau et al. 2004, s. 39, vlastní

14

Philip Kotler (2001, s. 24) charakterizuje marketing jako „společenský řídící proces, kterým jednotlivci

a skupiny prostřednictvím tvorby, nabídky a směny výrobků s ostatními získávají to, co potřebují a

požadují“.

24

překlad15

) Takzvaná šeptanda může vzniknout buď díky spontánní aktivitě jednotlivých

bloggerů, nebo je vyvolána uměle tím, že firmy identifikují a oslovují názorové vůdce

určitých komunit. Blogy mají větší možnost ovlivnit druhé než ostatní webové stránky,

protože stojí na předpokladu, že nejsou motivované materiálním ziskem, ale zájmem

o blaho druhých (Segev et al. 2012, nečíslováno).

Vliv bloggerů na nákupní chování čtenářů ilustrují výsledky online průzkumu

realizovaného na vzorku 1000 respondentů z Velké Británie. 84 % dotázaných osob

uvedlo, že nakupuje produkty na základě doporučení na blozích. Nejčastěji se

respondenti inspirují nákupem spotřebičů do domácnosti a dárků (Corporate Eye 2014).

Stále častější spolupráce mezi firmami a bloggery dokazuje druhý běh českého

výzkumu Blogbarometr 2015. Z něj vyplývá, že v porovnání s rokem 2014 jsou firmy

ve spolupráci s bloggery aktivnější. Až o třetinu častěji je kontaktují. Nabízejí jim

spolupráci, dávají jim vzorky a produkty, zvou je na akce nebo pro ně dokonce speciální

programy připravují. Podle výzkumu firmy letos oslovily téměř polovinu dotázaných

bloggerů a zvýšil se také počet bloggerů píšících o značkách. Za psaní o značkách

dostávají různé druhy benefitů. 77,9 % oslovených dostává vzorky produktů, 63,4 %

firmy odměňují pozvánkami na různé akce, 19,8 % respondentů uvedlo, že dostává

za blogování zaplaceno (Donath Business & Media 2015). Už výzkum serveru

Technorati z roku 2010 ukázal, že 42 % bloggerů se zmiňuje o značkách, které milují

nebo nenávidí (Technorati 2010).

1.2.3 Shrnutí

Bloggeři mají vliv na tisíce čtenářů. Ovlivňují nejen jejich názory, ale i nákupní

chování, což je staví do pozice názorových vůdců. Díky autenticitě bloggerů se s nimi

čtenář snadno ztotožní a vytvoří si k nim virtuální vztah. Jejich doporučení následně

bere jako doporučení od kamaráda. Word of mouth komunikaci v jejich případě

nahradila její elektronická forma, která je ještě účinnější než ovlivňování tváří v tvář.

Dokáže totiž zasáhnout větší množství lidí. Této schopnosti bloggerů si začaly všímat

i firmy, které je využívají k šíření povědomí o značce a produktech.

15

„Any postitive or negative statement made by potential, actual, or former consumers about a product or

company, which is made available to a multitude of people and institutions via the Internet.“

25

1.3 Žánr rozhovor

Před tvorbou publicistických rozhovorů, jakožto tvůrčích výstupů bakalářské práce, je

nutné vymezit základní znaky žánru rozhovor. Nejprve krátce popíšu, co obnáší obecný

pojem žánr, a poté se budu soustředit konkrétně na publicistický rozhovor. K jeho

vymezení mi mimo jiné pomůže stanovení základních rozdílů mezi publicistickým

a zpravodajským rozhovorem. Dále se budu zabývat typologií rozhovorů.

1.3.1 Definice žánru rozhovor

Chceme-li vytvořit žurnalistický text, nestačí jen dát dohromady sesbírané informace.

Na začátku procesu tvorby stojí volba žánru, jehož prostřednictvím dané téma čtenářům

předložíme. Jako žánry označujeme v žurnalistice texty, které spojují specifické

kompoziční postupy a znaky. Jde o „konkrétní vymezení novinářského útvaru. Podle

tohoto určení pak přistupuje novinář k tématu a k jeho zpracování a volí nejvhodnější

podobu textu, aby odpovídala jeho záměru i shromážděným faktům. Žánry představují

souhrnné označení pro takovou skupinu žurnalistických děl, které se vyznačují určitými

společnými prvky, především taktickými a kompozičními…“ (Osvaldová, Halada 1999,

s. 217). Burton a Jirák (2001, s. 170–176) pojímají žánr jako textový vzorec

s očekávaným uspořádáním a zdůrazňují jeho význam pro novináře i čtenáře.

„Povědomí o žánrovém vzorci pomáhá publiku orientovat se v ději a dopřává

příjemcům potěšení z pocitu, že se pohybují na známé půdě.“ Na druhé straně ale

poukazují i na to, že prvky jednotlivých žánrů nejsou zcela rigidní. Neustále se mění

a vyvíjejí. O žánrech lze do jisté míry mluvit jako o živých organismech. „Žánr není

neměnná šablona pro zařazení, ale pouze pomocný model, kde je abstrakce naplňována

konkrétním obsahem.“ (Osvaldová, Halada 1999, s. 217)

Rozhovor je v odborné literatuře vymezený mnoha způsoby a za tímto slovem se

skrývá řada situací. Ať už je to konverzace maminek hlídajících děti na pískovišti, nebo

rozhovor novináře s politikem. Základní podmínkou realizace je vždy přítomnost

alespoň dvou osob. Kromě žurnalistiky má rozhovor své místo například v psychologii

nebo v sociologii. Každá oblast k němu přistupuje odlišně. V následujícím textu se budu

věnovat rozhovoru16

z pohledu žurnalistiky.

16

V české novinářské terminologii se pro rozhovor vžilo také synonymní označení interview. Anglické

slovo „interview“ pochází původně z francouzského výrazu „entrevue“ a v překladu znamená setkání či

schůzku (Hvížďala in Osvaldová, Tejkalová 2009, s. 9).

26

V žurnalistice můžeme rozhovor chápat dvěma způsoby. Buď jako žurnalistickou

metodu sloužící k získání informací, nebo jako samostatný žurnalistický žánr

(Osvaldová, Halada 1999, s. 82). Tuto dvojakost uvádí i Follrichová (2004) a Štorkán

(1980, s. 112), který navíc upozorňuje, že slovo interview se původně vztahovalo pouze

k metodě sběru informačního materiálu a interview jako specifický žánr se vyvinul až

později. Hvížďala (in Osvaldová, Tejkalová 2009, s. 9) považuje interview za jeden

z nejmladších novinových žánrů. Vznikl pravděpodobně ve Spojených státech kolem

roku 1835 a vyvinul se z reportáže. Kořeny má už v antice, kde filozofové jako

Sokrates, Platon a další používali k prezentaci myšlenek literární formu v podobě

dialogu (Štorkán 1980, s. 116).

Základní definice rozhovor pojímá jako „cílenou výměnu otázek a odpovědí“

(Ruß-Mohl 2005, s. 63). Pro účely práce, jejímž cílem je vytvořit sérii publicistických

rozhovorů, budu rozhovor dále vnímat jako samostatný žurnalistický žánr vyznačující

se jistými specifiky. Hlavním znakem rozhovoru jako sledu otázek a odpovědí je

rozdělení rolí na respondenta a tazatele. Tazatel určuje jeho směr a dle Osvaldové

a Halady (1999, s. 82) dokonce několika způsoby. „Volí téma interview, klade otázky,

zachycuje atmosféru setkání a osobitost zpovídaného, zaznamenává a zpracovává

odpovědi, může tedy ovlivnit řazení i konečnou formu odpovědí, vtiskuje záznamu svou

představu. Nesmí ale měnit smysl sděleného.“ Z těchto důvodů Osvaldová (2009, s. 7)

označuje rozhovor jako stylizovaný dialog.

Rozhovor má místo v obou oblastech žurnalistiky, ve zpravodajství

i v publicistice. Zatímco úkolem zpravodajských žánrů je informovat čtenáře

o aktuálních událostech, publicistické žánry sdělují informace o názorech a přesvědčují

(Kasarda 2012, s. 103). Zpravodajský rozhovor je postavený na faktech, informacích

a událostech. Podle Tušera (1999, s. 98–99) se v podstatě jedná o dialogizovanou

zprávu, jejímž záměrem je prostřednictvím relevantní osoby poskytnout čtenáři

odpovědi na základní zpravodajské otázky – kdo, co, kdy apod. Zpravodajský rozhovor

je zpravidla stručný, skládá se z několika otázek a novinář vystupuje pouze jako

neutrální tazatel.

Druhým typem rozhovoru je publicistické interview. Tušer (tamtéž, s. 105)

uvádí jako jeho cíl „posouzení důležitého jevu, jeho analyzování a zaujetí stanoviska“.

Zpravidla se domlouvá předem, zatímco zpravodajské interview bývá operativní

a přímo z místa události. Dělení rozhovorů na zpravodajské a publicistické popisuje

i Mencher (2003, s. 326). Zmiňuje rozhovory informační, tedy news interview, jejichž

27

cílem je osvětlit čtenáři nějakou situaci, myšlenku, jev či událost. Účelem profilového

rozhovoru, tedy personality interview, je představení zpovídané osoby.

Publicistický rozhovor má vést k hlubšímu poznání skutečnosti a jeho výsadou

oproti jiným žánrům je možnost uplatnění hovorového jazyka. U publicistického

rozhovoru se nedodržuje přísná jazyková neutralita, jako je tomu ve zpravodajství.

K vykreslení portrétu zpovídané osoby je mnohdy nápomocné zachycení specifického

rázu odpovědí, slangových výrazů, tempa řeči apod. (Veľas 2000, s. 23). Interview je

považované za velmi atraktivní žánr, který zpestřuje skladbu novin. Přináší řadu

možností. Vždy je utvořený jiným způsobem, představuje jiné osobnosti a seznamuje

čtenáře lehkou formou s novými tématy.

1.3.2 Typologie rozhovorů

Interview nemá vždy jednotnou podobu. Kromě dělení na zpravodajské a publicistické

existují i další hlediska. S ohledem na metody zpracování, formu i téma předkládají

žurnalističtí teoretici několik přístupů k jeho typologii.

Podle pozice novináře Štorkán a Bauman (1973, s. 34) vymezují interview ve

formě čistého dialogu, interview monologické a interview vedené rozpravou. Jde

o metody vedení, které se promítají do konečné podoby žánru. Dialogický rozhovor má

klasickou podobu otázek a odpovědí. Interview vedené rozpravou je živým rozhovorem,

kdy dochází ke vzájemné výměně informací. Novinář vystupuje jako rovnocenný

partner respondenta. Při monologickém rozhovoru dává novinář plný prostor partnerovi,

jeho otázky pouze usměrňují a ve výsledné podobě nejsou publikované. Štorkán

a Bauman (tamtéž, s. 40) zároveň poukazují na skutečnost, že jednotlivé formy se

mohou překrývat. Tušer (1999, s. 106) dodává, že základem rozhovoru je vždy dialog,

a to i v situaci, kdy se publikuje v monologické podobě.

Podobnou typologii jako Štorkán a Bauman předkládá i Osvaldová (2009, s. 6):

„Interview se dá vést jako dialog, v němž novinář ustupuje do pozadí, nebo jako

monolog, kdy žurnalista uzná, že zpovídaného jeho otázky ruší, a tak je v konečné

podobě vynechá. Další možností je rozprava. Tu volí autor, který je sám takovou

osobností, že může partnerovi směle oponovat a prosazovat svůj názor.“ Osvaldová

a Halada (2007, s. 93) zmiňují ještě dva specifické druhy rozhovoru. Jde

o autointerview, kdy autor klade otázky sám sobě, a nepravé interview, kdy jsou jako

odpovědi použité informace citované z jiných zdrojů.

28

Štorkán a Bauman (1973, s. 35) dělení pojímají také z pohledu přípravy a kladení

otázek. Jde o metody rozhovoru, které se do formální podoby textu příliš nepromítnou.

Pokud jsou jednotlivé otázky a jejich pořadí stanovené předem, hovoříme

o připraveném či standardizovaném rozhovoru. Relativně volný rozhovor má předem

stanovený cíl, ale při získání odpovědí musí novinář často uplatňovat i psychologické

postupy. Hloubkový rozhovor klade na novináře největší nároky, protože cílem je

proniknout hluboko do podstaty problému. Novinář se soustředí na hledání motivace

činů a záměrů a pátrá po spojitostech.

Kasarda (2012, s. 103) dělí rozhovory do dvou skupin: na profilové a analytické.

Cílem profilového rozhovoru je představit čtenáři danou osobnost a její názory

na současnost, popřípadě na okruh problémů týkající se její práce. Při analytickém

rozhovoru chce novinář publikum seznámit prostřednictvím odborníka s konkrétní

problematikou a poskytnout mu náhled na složité jevy ekonomického, politického,

uměleckého či jiného světa.

Další dělení předkládají autoři Adamsová a Hicks (2001, s. 98–131). Jejich

klasifikace je založená na zpovídané osobě. Vymezují rozhovory s celebritami,

s politiky, s podnikateli, s neochotnými lidmi, s PR pracovníky, s dětmi nebo

se zranitelnými lidmi.

29

2. METODOLOGICKÁ ČÁST

Metodologická část je určená k popsání postupů týkajících se výběru respondentů

a průběhu základních fází rozhovoru – přípravy, realizace, zpracování hrubého

materiálu a domlouvání autorizace.

2.1 Výběr respondentů

Publicistický rozhovor může pokrývat nejrozmanitější témata lidského života a od toho

se odvíjí i výběr respondentů. „Partnerem novináře bývají zpravidla známé,

kvalifikované či významné osobnosti, které mohou čtenářům poskytnout originální

a jedinečné informace z prostředí, ve kterém vynikají nebo které řídí.“ (Tušer 1999, s.

105) Novinář však může vyzpovídat i mediálně méně známou osobu. Důležité je, aby

měla co relevantního říct (tamtéž).

Správně zvolená osoba zaručuje úspěch u čtenářů. Úspěch se podle Veľase

(2000, s. 23) odvíjí od kompetentnosti a atraktivnosti zpovídaného. Kompetentnost

spočívá například v tom, že se osoba vrací z důležitého setkání, dlouho se zabývá

specifickým problémem a disponuje fakty, které ostatní nemají. Atraktivní partner je

zpravidla známá osobnost považovaná částí čtenářů za vzor. Téma rozhovoru

i respondenta je samozřejmě třeba vybírat s ohledem na zaměření daného média a cílové

publikum.

2.2 Příprava rozhovoru

Proces tvorby interview zahrnuje tři základní kroky. Prvním je příprava, následuje

realizace a předtím, než jde text do tisku, musí projít fází zpracování (Kasarda 2012, s.

106). Každý krok je pro výsledný text nezbytný. Zvláštní pozornost je třeba věnovat

přípravě. Podle knihy News reporting and Writing (Mencher 2003, s. 331) stojí totiž

dobrý rozhovor na dvou pilířích. Na vytrvalosti důležité při přesvědčování lidí, aby

odpověděli na otázky, a na pečlivé přípravě.

Podle Šídla (in Osvaldová, Kopáč 2009, s. 63) je nutné o zpovídaném vědět

téměř vše, přečíst jeho poslední rozhovory a znát jeho aktuální postoje a kroky. Novinář

se tedy neobejde bez důkladné rešerše života a díla dané osoby. „Důsledná příprava

vede k získání témat pro interview a nabízí otázky, na které je možné se ptát.“ (Mencher

2003, s. 331) Americký novinář Cornelius Ryan dokonce tvrdí, že redaktor by měl

předem znát odpovědi na 40 % otázek (Ruß-Mohl 2005, s. 63). „Je potřebné

prostudovat si nejen životopisné a profesní údaje, ale seznámit se také s problematikou,

30

ve které daná osoba působí nebo kterou prezentuje.“ (Tušer, 1999, s. 105) Aby se

novinář o respondentovi dozvěděl co nejvíce informací, má k dispozici řadu zdrojů –

vlastní archiv, databáze vydavatelství, veřejné archivy a knihovny, elektronické archivy,

novinové databáze apod. Pokud bude rozhovor na odborné téma, je vhodné nastudovat

příslušnou literaturu k oboru, popřípadě pročíst publikace, které respondent sám napsal.

V problematičtější situaci se novinář ocitá, pokud má udělat rozhovor s neznámým

člověkem. V takovém případě je možné získat potřebné informace od členů rodiny,

kolegů z práce, známých a podobně (Mallette 1994, s. 15). Zkušení novináři se shodují,

že není nutné mít před začátkem rozhovoru připravené konkrétní otázky, ty mohou

novináře dokonce brzdit. Mnohem důležitější je připravit si okruh témat, osnovu

(Kasarda 2012, s. 107).

Nejlepším způsobem realizace rozhovoru je osobní setkání. Spíše výjimečně se

novináři uchylují k jinému řešením, kterým je například interview po telefonu,

popřípadě písemné. Rozhovor tváří v tvář upřednostňuje například Keeble (1994, s. 63).

Netvoří se při něm taková bariéra mezi novinářem a respondentem a klesá riziko chyb

a nedorozumění. Význam osobnímu setkání přikládá i Tušer (1999, s. 106), připouští

však existenci výjimek: „V případě významných osobností, které bývají často

zaneprázdněné, je možné zvolit písemnou formu…ta se však realizuje pouze

v ojedinělých případech, když je daná osoba velmi vzdálená.“ Nevýhodou

telefonických či písemných rozhovorů je nemožnost zachycení prostředí, gest,

neverbálních projevů a dalších respondentových spontánních reakcí. „Okolí slouží

i jako funkční prostředí k dokreslení portrétu člověka.“ (Štorkán, Bauman 1973, s. 79)

Tazatel navíc nemůže reagovat na respondentovy odpovědi a ztrácí se autenticita.

Rozhovor uskutečňovaný prostřednictvím e-mailu nebo faxu považuje Osvaldová

(2009, s. 6) za nejméně živý. Na druhé straně však tento způsob může znamenat výhodu

pro respondenta. „Odpovědi si rozmyslí a má dost času eliminovat chyby.“ (tamtéž)

Průběh rozhovoru ovlivňuje i místo setkání domlouvané rovněž ve fázi přípravy.

Volba místa se obvykle nechává na respondentovi. Důvodem je, aby se cítil komfortně

a uvolněně. Místo by však mělo být veřejné a neutrální. U respondenta doma se novinář

ocitá v defenzivním postavení a osoba poskytující interview může těžit ze své převahy

(Kasarda 2012, s. 108).

31

2.3 Realizace rozhovoru

Po fázi přípravy následuje realizace. Pro dosažení co nejvyšší kvality výsledného

materiálu je nutné se řídit několika zásadami. Žádný univerzální návod ovšem

neexistuje a ke každému respondentovi musí novinář přistupovat individuálně (Štorkán,

Bauman 1973, s. 75).

Poměrně banálním pravidlem je dochvilnost. Není vhodné nechávat respondenta

čekat, proto je nutné na místo setkání dorazit minimálně s desetiminutovou časovou

rezervou (Kasarda 2012, s. 108). Keeble (1994, s. 61) poukazuje na to, že pro průběh

rozhovoru je stěžejní první dojem, který novinář u zpovídaného vyvolá. Měl by se

představit, zopakovat účel setkání a přitom působit uvolněně, ale asertivně.

Ačkoli většina redaktorů využívá nahrávací zařízení, není na škodu dělat si

písemné poznámky. Následný přepis zabere kvůli neustálému vracení diktafonu mnoho

času. Poznámky se mohou hodit také v případě, že technika selže. Kasarda

(2012, s. 109) tvrdí, že „rozhovor je i o vzájemné důvěře“. Za samozřejmost považuje

upozornit respondenta ve chvíli, kdy redaktor zapíná nahrávací zařízení. V případě, že

respondent redaktora upozorní, že určité informace považuje za „off record“, tedy mimo

záznam, je nutné jeho přání respektovat.

Štorkán a Bauman (1973, s. 76) doporučují snažit se vytvořit hned na začátku

příjemnou atmosféru, ve které se respondent snáze uvolní. Toho lze docílit mimo jiné

tím, že se novinář vyptává na otázky nesouvisející se stěžejním tématem rozhovoru17

.

Při přepisu nahrávky se takové otázky většinou vynechávají.

Po krátké úvodní konverzaci je vhodné začít jednoduššími otázkami a také těmi,

na které známe odpověď, což slouží k ověření respondentovy pravdomluvnosti.

Kontroverzní otázky se obvykle nechávají na konec, protože hrozí, že naruší atmosféru

a probudí nechuť odpovídat (Mallette 1994, s. 17). Tento krok zmiňuje také Moravec

(in Osvaldová, Kopáč 2009, s. 64): „Úvodní otázka (ice-breaking question) často

rozhodne o osudu celého rozhovoru.“

Mallette dále (2000, s. 17) doporučuje se „v rozhovoru zaměřit spíše na otevřené

otázky, které většinou prozradí daleko víc“. Zároveň platí, že ne každá otázka musí

končit otazníkem. V rozhovoru se využívají i takzvané nepřímé otázky, kdy novinář

přednese respondentovi nějaký fakt, popřípadě úmyslně nepřesně naznačí určitou

17

Je vhodné mluvit například o zálibách či o počasí.

32

skutečnost. Nepřesnost zpovídaného donutí k přesnější odpovědi (Štorkán, Bauman

1973, s. 84).

Případným nedorozuměním zabrání doplňovací otázky typu: Proč? nebo Jak?.

Pokud působí odpověď nesrozumitelně, není ostuda zeptat se na vysvětlení. Právě

naopak, nerozumí-li tématu novinář vedoucí rozhovor, nebude mu rozumět ani čtenář.

V jakékoli komunikaci včetně žurnalistického rozhovoru je přínosné využití techniky

aktivního naslouchání jedné z nejdůležitějších komunikačních dovedností. Aktivní

naslouchání pomáhá novináři ověřit, zda správně pochopil, co mluvčí řekl. Jde

o zpětnou vazbu zabraňující případnému nedorozumění. Aktivní naslouchání zahrnuje

tři kroky: parafrázování smyslu sdělení druhého, vyjádření pochopení pocitů druhého

a vyptávání se na další podrobnosti (DeVito 2008, s. 115–116).

Mallette (1994, s. 17–18) radí nenechat se zaskočit, když se dotyčný z nějakého

důvodu snaží vyhnout odpovědi. Klíčem k úspěchu je zeptat se opakovaně na to samé,

ale formulovat otázku jiným způsobem. Pokud odpověď není dostačující, Adamsová

a Hicks (2001, s. 34) doporučují zůstat asi čtyři vteřiny zticha. Dotazovaný bude mluvit

dál a rozšíří sdělené informace.

Některá stěžejní pravidla shrnul novinář Fred Zimmerman (in Mencher 2003, s. 348–

349):

1. Nezačínejte rozhovor konfliktní otázkou, naopak je nutné prolomit ledy,

představit se, vysvětlit účel setkání.

2. První otázka by se měla týkat odlehčeného tématu a něčeho, o co se zpovídaný

zajímá a co ho baví. Je nutné vytvořit příjemnou atmosféru.

3. Pečlivě poslouchejte a pozorujte, abyste si udrželi kontrolu nad rozhovorem

a usměrňovali ho.

4. Otázky by na sebe měly logicky navazovat.

5. Zůstaňte flexibilní. Když se v průběhu rozhovoru vynoří zajímavější téma,

věnujte se mu.

6. Ověřujte si, že dobře rozumíte tomu, co respondent říká.

7. Nezapomeňte se zeptat na klíčovou otázku – tu, kterou vám poslal šéfredaktor,

nebo tu, která je klíčovým nosníkem daného tématu.

8. Nezdráhejte se ve vhodný čas zeptat na nepříjemné a choulostivé otázky.

9. Nebojte se zeptat na zdánlivě banální otázky. Je jasné, že novinář i přes pečlivou

přípravu nemůže vědět vše

33

10. Pokládejte doplňující otázky typu: Co to znamená? Co to je?

11. Někdy je nápomocné změnit tempo rozhovoru.

12. Nevzdávejte se, když respondent odpoví bez komentáře, to je pouze začátek

boje, položte otázku jinak, zopakujte ji.

13. Občas se stává, že zásadní fakta vyplují na povrch ve chvíli, kdy si zpovídaný

myslí, že rozhovor už skončil a uvolní se, takže zůstaňte ve střehu.

Moravec (in Osvaldová, Kopáč 2009, s. 64) uvádí, že dobrý rozhovor by měl optimálně

trvat asi hodinu. „Kratší čas vás stresuje, bojíte se, že se nezeptáte na všechno, co vás

zajímá, často přesně nevnímáte odpovědi a ženete se bezhlavě vpřed, při delší době

hrozí rozvleklost a příliš velké množství odpadu.“ (tamtéž) S tím souhlasí i Kasarda

(2012, s. 109), průměrný publicistický rozhovor s rozsahem 5 až 8 normostran podle něj

zabere tři čtvrtě hodiny až hodinu a půl času.

Neff (in Osvaldová, Kopáč 2009, s. 43) zdůrazňuje, že to nejdůležitější

pro interview je naslouchání odpovědím. Rozhovor podle něj musí být dramatický

útvar. „Musíme poslouchat, co nám dotyčný říká a reagovat, teprve tehdy docílíme

dialogu.“ (tamtéž) Zároveň je ale podle Tušera (1999, s. 105) nutné dbát na korektní

přístup. Novinář by neměl partnera zesměšňovat, ironizovat nebo na něj vyvíjet příliš

silný tlak: „Oponent není naším nepřítelem, ale partnerem na cestě při hledání

pravdy.“ Novinář musí mít na paměti, že hlavní osobou je zpovídaný. Neff (in

Osvaldová, Kopáč 2009, 43) však připouští, že pro rozhovor může být mnohdy

prospěšný konfrontační styl. Zároveň ale dodává, že záleží na typu rozhovoru a typu

média. „Často čteme rozhovory, které jsou konfrontační za každou cenu. Na první

pohled vypadají dynamicky a atraktivně: novinář zatápí politikovi. Jenže politik

se dovede z každé kličky vykroutit a čtenář se nakonec nic nedozví.“ (tamtéž)

V souvislosti s přístupem novináře ke zpovídanému vymezuje Haller (1991, s. 221) tři

formy interview. Při afirmačním si novinář zachovává odstup a vystupuje jako

zprostředkovatel vědění zpovídané osoby. Při explikačním novinář reprezentuje

publikum, je tedy jakýmsi hlasem lidu. Konfrontační rozhovor lze charakterizovat jako

souboj novináře a respondenta. Podle Bartoška (1997, s. 70) může být tazatelova role

dominantní, nepřátelská, partnerská, neutrální nebo submisivní.

Keeble (1994, s. 71) uvádí několik tipů, jak si počínat na konci rozhovoru.

Kromě zdvořilé konverzace a poděkování za rozhovor se redaktor často ptá, zda chce

zpovídaný něco dodat, a domlouvá se autorizace.

34

2.4 Zpracování rozhovoru

Ani po sesbírání kvalitního materiálu v terénu proces tvorby nekončí. Následuje totiž

fáze přepisu a zpracování rozhovoru do publikovatelné podoby. Tato úprava textu se

nazývá redigování. Redigování zahrnuje „opravu faktických i pravopisných chyb

a formálních nedostatků, krácení nebo doplnění textu, přepisování, vynechání

zbytečných pasáží, hledání synonym při opakování výrazů, zachování logické stavby

příspěvku, tvorbu titulků, mezititulků a popisků…“ (Osvaldová, Halada, 1999, s. 152).

Adamsová a Hicks (2001, s. 96) doporučují k přepisu přistoupit v co nejkratší době

po skončení rozhovoru. Dokud ho má novinář ještě v živé paměti.

Při konverzaci je běžné používání nespisovných výrazů, výplňkových slov,

nedokončování vět a dopouštění se řady stylistických neobratností. Kasarda

(2012, s. 110–111) zdůrazňuje, že toto všechno má novinář nejen právo, ale dokonce

povinnost upravit. Zároveň musí dbát na zachování autenticity a z rozhovoru musí být

jasně patrná osobnost zpovídaného. Jazyk rozhovoru by měl odpovídat způsobu

respondentovy mluvy. Přetvoření hovorového jazyka ve striktně spisovnou češtinu

působí nevěrohodně. „Pokaždé jde o to nalézt míru mezi autenticitou a stylizací, což je

úkol na celý novinářský život.“ (Volf in Osvaldová, Kopáč 2009, s. 111) Na druhé

straně je nutné počítat také s tím, jaká mluva se hodí do cílového média.

Mezi další úpravy, které jsou zcela v kompetenci novináře, patří: rozdělení příliš

dlouhých pasáží otázkami, které v samotném rozhovoru nezazněly, změna pořadí

otázek, přesouvání a spojování vět či výrazů, nahrazování méně vhodných výrazů

vhodnějšími atd. Žádná z úprav se však nesmí dotknout významové stránky (Čuřík et

al. 2012, s. 45–46). Při editaci se často stává, že je novinář nucen získaný materiál

zkrátit, aby se vešel do skladby cílového média. Proces krácení doporučují Adamsová

a Hicks (2001, s. 80) začít odstraněním zbytečných otázek. Každá otázka by měla

přinášet něco nového.

Výsledný text není pouhým sledem otázek a odpovědí, ale má další formální

znaky. Veľas (2000, s. 24) upozorňuje, že „rozhovor by měla doplnit autentická

fotografie, nejlépe z jeho průběhu“. Kasarda (2012, s. 111) zmiňuje, že nesmí chybět

krátký profil či medailon shrnující základní informace o zpovídaném, jako je povolání,

pracovní úspěchy, ocenění apod. „Nemusí jít o úplný soupis podrobných informací, ale

o základní vizitku, co bychom měli o člověku vědět.“ (tamtéž)

35

Nezbytnou součástí rozhovoru je také titulek a perex. „Novinové titulky upoutávají

pozornost čtenářů k článkům, orientují je v rubrikách a na stranách, naznačují

důležitost článků a jsou složkou výtvarné hodnoty periodika.“ (Bartošek 1997, s. 78)

Velmi často se v titulku objevuje citát z rozhovoru, popřípadě stěžejní myšlenka mající

šanci čtenáře zaujmout a nalákat. V rámci perexu, tedy několikařádkového úvodního

textu, by měl novinář čtenáře stručně uvést do problematiky a osvětlit mu, s kým

a o čem rozhovor bude (Kasarda 2012, s. 111).

2.5 Autorizace

Součástí závěrečné fáze zpracování rozhovoru bývá autorizace. Osvaldová a Halada

(1999, s. 27) ji definují jako „schválení vlastního textu k publikování“. Autorizace není

zakotvená v tiskovém zákoně a zakládá se na dohodě mezi novinářem a zpovídaným.

Výslednou podobu textu může ovlivnit dvěma způsoby. Buď vede k jeho zlepšení, nebo

naopak rozhovoru škodí. Někteří respondenti totiž neberou autorizaci jako možnost

zamezit publikovaní nepřesných formulací. Mají tendenci upravovat nejen fakta, ale

také stylistiku jednotlivých vět. Pokud se však novinář rozhodne text k autorizaci

neposkytnout, vystavuje se riziku zkreslení (Osvaldová 2009, s. 7). Různí novináři se

k problematice autorizace staví různě.

Kasarda (2012, s. 112) zdůrazňuje význam takzvané věcné autorizace: „Věcná

autorizace nespočívá v tom, že respondent přepíše celé odpovědi a změní smysl textu

tak, aby on sám vypadal lépe nebo aby zatajil něco, co při rozhovoru řekl. Věcná

autorizace znamená, že opraví případné chyby ve jménech, upraví možné nevhodné

zjednodušení, popřípadě doplní fakta.“

Podle Štorkána (1980, s. 145) byla dříve autorizace společenskou zvyklostí:

„Redakce nezveřejní interview, pokud jej nepředloží k podpisu interviewované osobě,

která může i dodatečně rukopis upravovat, anebo dokonce nedat souhlas k jeho

otištění.“ Jednotlivé redakce už v dnešní době nezaujímají tak striktní postoj

a z pochopitelných důvodů nebývá autorizace u redaktorů oblíbená. Nejenže mnohdy

znamená dohadování se o jednotlivých slovech či formulacích, ale stojí i mnoho času.

Autorizace je sice záležitostí vzájemné dohody, ale za konečnou podobu textu

nese zodpovědnost novinář a není tedy jeho povinností vyhovět všem změnám

navrhovaným respondentem. Smířlivě se k autorizaci staví Neff

(in Osvaldová, Kopáč 2009, s. 44): „Je lépe dát autorizovat a nechat na vlastním

uvážení, zdali případné námitky respektovat či nikoli.“

36

2.6 Shrnutí

Publicistický rozhovor je rozmanitý žánr, který se neřídí žádnými striktními pravidly.

Všechna doporučení k jeho tvorbě jsou spíše obecného charakteru a konkrétní podoba

záleží hlavně na přístupu novináře a na povaze cílového média. Ať už novinář postupuje

jakkoli, jeho hlavním cílem by mělo být zjištění nových a zajímavých informací. Jedině

rozhovor, který takové informace přináší, je čtenářsky přitažlivý. Při záznamu je třeba

dbát na faktickou správnost a neměnit smysl sděleného.

37

3. EMPIRICKÁ ČÁST

V empirické části práce se budu nejprve věnovat metodě sběru dat v redakci magazínu

Interview, která mi pomohla získat důležité informace o cílovém médiu. Z těchto

poznatků jsem následně vytvořila základní charakteristiku magazínu včetně popisu

redakčních rutin a přístupu šéfredaktora a dvou redaktorek k žánru rozhovor.

3.1 Pomocný výzkum v redakci

3.1.1 Výzkumné cíle a metody

Před výběrem konkrétní metody pomocného výzkumu jsem si stanovila okruhy

informací, které jsem chtěla o magazínu Interview získat. Mým prvním cílem bylo

zjistit, jaká je charakteristika média s ohledem na formu i obsah. Tedy, jaké je cílové

publikum Interview, kdo jsou jeho čtenáři a jaká témata a osoby dostávají prostor.

Při pomocném výzkumu jsem se rovněž zaměřila na redakční rutiny a zajímalo mě, jak

redaktoři v Interview pracují se žánrem rozhovor a jakými postupy se řídí. Posledním

záměrem bylo zjistit, jak ve zvoleném médiu přistupují k tématu nových médií

a blogování, a zda je potencionálně zařaditelné do obsahu. Pro získání odpovědí na výše

uvedené otázky jsem se rozhodovala mezi kvalitativní a kvantitativní podobou

pomocného výzkumu. Studium metodologické literatury mi pomohlo lépe pochopit

rozdíly mezi těmito dvěma přístupy a zvolit vhodnou metodu.

Zatímco cílem kvantitativního výzkumu bývá potvrdit nebo vyvrátit hypotézy

a zobecnit výsledky na určitou populaci, kvalitativní výzkum se zaměřuje

na porozumění sociální realitě a významu jednotlivých informací a vede spíše

k vytvoření nových hypotéz (Disman 2002, s. 285). Vzhledem ke skutečnosti, že mým

záměrem bylo získat co nejvíce informací o jednom médiu od malého množství jedinců,

jeví se jako vhodnější řešení kvalitativní varianta. Zjišťované informace se navíc týkají

přístupu jednotlivých redaktorů k žánru interview a nebylo by tedy možné stanovit jasné

hypotézy, které vyžaduje kvantitativní výzkum. Za kvalitativní je podle Hendla (2005,

s. 50) považován „jakýkoli výzkum, jehož výsledků se nedosahuje prostřednictvím

statistických metod nebo jiných způsobů kvantifikace“. Kvalitativní výzkum považuji za

vhodný také díky jeho slabé standardizaci umožňující větší volnost s ohledem na formu

otázek a odpovědí (Disman 2002, s. 287).

Jako základní metodu sběru dat jsem zvolila kvalitativní dotazování v podobě

polostrukturovaného rozhovoru. „Polostrukturované dotazování se vyznačuje

38

definovaným účelem, určitou osnovou a velkou pružností celého procesu získávání

informací.“ (Hendl 2005, s. 165) Jde o metodu, kdy si výzkumník předem stanoví okruh

otázek, ale zároveň není svázaný pevnou strukturou dotazníku. Podle vývoje rozhovoru

je v jeho kompetenci měnit pořadí okruhů a přidávat další relevantní a doplňující otázky

a témata (Miovský 2006, s. 159–160).

Polostrukturovaný rozhovor je kompromisem mezi dvěma krajními podobami

dotazování. Na jedné straně jsou to dotazníky s pevně danou strukturou vyplňované

samostatně nebo s cizí pomocí. Na druhém pólu stojí volné rozhovory postavené

na improvizaci a mající spíše podobu vyprávění (Hendl 2005, s. 164).

Před jednotlivými rozhovory se členy redakce jsem si definovala následující okruhy

otázek.

Struktura redakce magazínu Interview

Cíloví čtenáři

Výběr témat a respondentů

Specifika rozhovorů v magazínu Interview

Zásady kvalitních rozhovorů

Pojetí jednotlivých fází rozhovoru: příprava, realizace, zpracování

Přístup k autorizaci

Editační mechanismus

Podoba titulků a perexů v Interview

Téma nová média a bloggeři jako názoroví vůdci v Interview

3.1.2 Výběr respondentů

Při přípravě pomocného výzkumu jsem věnovala pozornost výběru respondentů.

Nejprve jsem cíleně oslovila šéfredaktora Miloše Kozumplíka. Kozumplík stál u zrodu

Interview a mohl mi poskytnout relevantní informace ke struktuře magazínu, jeho

zaměření a cílovému publiku. Kozumplík je zkušený novinář a za svou praxi prošel

řadou redakcí. Před nástupem do Interview působil například jako zpravodaj televize

Prima a České televize či jako redaktor a editor časopisů Instinkt a Reflex.

Od šéfredaktora jsem následně získala kontakt na redaktorku a zároveň editorku

Olgu Procházkovou a na redaktorku Lenku Nejezchlebovou. Způsob konstrukce vzorku

39

lze považovat za techniku sněhové koule, snowball sampling technique. „Snowball

technique spočívá na výběru jedinců, při kterém nás nějaký původní informátor vede

k jiným členům naší cílové skupiny.“ (Disman 2002, s. 114). Šéfredaktor mě zavedl

k editorce a redaktorce. Výzkumné rozhovory mi umožnily pokrýt celý proces tvorby

rozhovorů v magazínu Interview.

Respondentka Olga Procházková mi poskytla informace týkající se jejího

přístupu k tvorbě rozhovorů a editačního mechanismu v redakci. V médiích má řadu

zkušeností. Svou profesní dráhu začala v deníku Mladá fronta Dnes, rok a půl psala

pro časopis Fit Styl. Jejím posledním působištěm před nástupem do Interview byl

časopis Blesk pro ženy, kde strávila šest let.

Třetí rozhovor jsem vedla s redaktorkou Lenka Nejezchlebovou. Šéfredaktor mi

ji doporučil kvůli její výhradní specializaci na rozhovory. V současné době se totiž

věnuje pouze tvorbě tohoto žánru a podle svých slov je jakousi „rozhovorářkou“

vydavatelství Empresa Media (Nejezchlebová 2016). Nejezchlebová pracovala mimo

jiné v domácím oddělení Mladé fronty Dnes a v příloze Pátek Lidových novin.

V současné době je na mateřské dovolené, ale pravidelně přispívá do časopisů Týden,

Instinkt a Interview.

Se všemi respondenty jsem si setkání domluvila zvlášť ve třech pražských

kavárnách. K nahrání rozhovorů jsem využila diktafon, ale dělala jsem si i písemné

poznámky.

3.2 Cílové médium – magazín Interview

Jako cílové médium pro rozhovory s českými bloggery jsem zvolila magazín Interview,

který v této části blíže představím. K rozhodnutí mě vedlo několik skutečností. Časopis

odebírám od prvního čísla v březnu roku 2015 a mám přehled o všech rozhovorech,

které se v něm zatím objevily. Magazín se profiluje jako titul přinášející různorodá

témata z pohledu různých osobností. Od prvního čísla se v něm objevily například

rozhovory s lidmi z oblasti výtvarného umění, designu, lékařství, biologie, fotografie,

onkologie, historie, matematiky, skateboardingu, raw stravování, vinařství, diplomacie,

podnikání, vězeňství a mnoha dalších sfér života. K tématu nových médií a blogování se

dosud žádný rozhovor nepřiblížil. Vzhledem k oficiálnímu tvrzení, že magazín je

otevřený všem oblastem života, by podle mého názoru mohlo blogování najít

v některém z následujících čísel své místo (Týden 2016). Tuto domněnku mi potvrdil

i šéfredaktor Kozumplík (2016). Při sestavování charakteristiky magazínu jsem

40

vycházela z webové prezentace časopisu, z jeho jednotlivých čísel a z výzkumných

rozhovorů se členy redakce.

3.2.1 Základní charakteristika

První číslo magazínu Interview vyšlo 5. března roku 2015 a stalo se prvním

společenským měsíčníkem v portfoliu vydavatelství Empresa Media18

. Náklad prvního

čísla činil 40 000 kusů (Mediaguru 2015). Podle předsedy představenstva vydavatelství

Empresa Media Jaromíra Soukupa bylo první číslo čtenářsky úspěšné. Pro server

Mediamania (2015) uvedl: „Předem jsme tušili, že Interview bude čtenáře zajímat,

protože podobný formát na našem trhu chyběl. I tak nás ale rychlost, se kterou první

číslo zmizelo z pultů, velmi mile překvapila…“ Měsíčník Interview vychází vždy

ve středu a jeho cena je stanovena na 35 Kč, roční předplatné stojí 420 Kč (Týden

2016).

Časopis tvoří výhradně rozhovory. Na oficiálních internetových stránkách

vydavatelství je prezentován jako „jediný časopis na českém trhu, který přináší každý

měsíc sto stran výjimečných rozhovorů s inspirativními osobnostmi ze všech oblastí

našeho života. Nejvýznamnější představitelé domácí i zahraniční kultury, umění, vědy,

sportu, politiky a byznysu otevřeně promlouvají o svém životě, o cestě k úspěchu

i pádech, soukromí a plánech do budoucna“. (tamtéž) Od ostatních magazínů na trhu

se podle Kozumplíka (2016) Interview odlišuje důrazem na vysokou kvalitu textů.

„Nechceme, aby náš obsah byl pouhým spotřebním zbožím, kterým si čtenáři zpestří

nedělní sledování televize. Články naopak vyžadují jeho plnou pozornost. Usilujeme

o zprostředkování hlubšího zážitku a přidané hodnoty.“

Přesné údaje o čtenosti a ověřené hodnoty měsíčního nákladu v době vzniku

práce zatím nejsou dostupné. Do Media projektu19

se Interview zapojilo teprve v dubnu

2016. Z interních průzkumů redakce vyplývá, že časopis zaznamenává neustálý nárůst

čtenářů a prodaný náklad se pohybuje kolem 20 000 výtisků. Vedení to považuje

za velký úspěch zejména proto, že Interview nemá příliš silnou propagaci. „Pracujeme

s minimálním marketingem a externími reklamami. Vsadili jsme na šeptandu, protože

věříme v kvalitu časopisu.“ (Kozumplík 2016) Důkazem úspěšného vstupu Interview

18

Pod záštitu vydavatelství Empresa Media patří také následující tituly: Týden, Instinkt, Sedmička,

Exkluziv, Popcorn, Top dívky, Animáček, MarketingSalesMedia (Týden 2016). 19

Media projekt je výzkum odhadů čtenosti tisku a ověřování nákladu tisku, jehož zadavateli jsou Unie

vydavatelů a Asociace komunikačních agentur.

41

na trh je prodej slovenské mutace magazínu, který začal v prosinci 2015. „Česká

a slovenská verze sdílí v průměru třicet procent obsahu.“ (Kozumplík 2016)

Časopis se nesnaží oslovovat žádnou specifickou skupinu čtenářů, ale chce

přinášet různorodá témata pro všechny generace. „Chceme zaujmout všechny

s opravdovým zájmem o čtení, tedy hlubší čtenáře, nekonzumenty… Cílíme na ty, kteří

se chtějí z časopisu něco dozvědět, pokochat se příjemnou grafikou a menším, ale o to

kvalitnějším množstvím fotek.“ (Kozumplík 2016) Z interních průzkumů ale přesto

vyplývá, že častěji si Interview kupují ženy nad 30 let s maturitou a vyšším vzděláním

(Kozumplík 2016).

Kromě šéfredaktora tvoří zázemí Interview dvě stálé pracovnice – Alexandra

Paulovičová a Olga Procházková. Na tvorbě časopisu se podílejí zejména novináři

pracující i pro další tituly vydavatelství. V Interview mají pozici externích redaktorů20

.

Nezbytnou součástí tvůrčího týmu jsou také korektorky, grafici, zlomaři a fotografové

(Kozumplík 2016).

S ohledem na skutečnost, že časopis přináší výhradně rozhovory, není jeho

obsah členěný do rubrik. Počet rozhovorů se každý měsíc pohybuje v rozmezí od 12

do 14 a rozsah jednoho čísla je asi 100 stran (Kozumplík 2016). Kromě autorského

obsahu je v každém čísle navíc vždy minimálně jeden rozhovor se zahraničními umělci

převzatý od vydavatelství The Interview People. Na něj zpravidla láká také titulní strana

časopisu. Součásti jsou i rozhovory ze zaniklého magazínu Mladý svět, které Interview

přetiskuje. Empresa Media je totiž držitelem ochranné známky Mladého světa

(Mediaguru 2015). Kozumplík (2016) to považuje za „specifický bod dramaturgie,

který dělá časopis jedinečným“.

3.2.2 Žánr rozhovor v magazínu Interview

Návrhy na respondenty rozhovorů předkládají redaktoři šéfredaktorovi a editorce, kteří

zvažují, co je pro magazín s ohledem na vyváženou dramaturgii momentálně zajímavé.

Podle Procházkové (2016) většina návrhů přes vedení redakce projde, protože stálí

externisté už vědí, co se od nich čeká. V magazínu se podle Kozumplíka (2016) mohou

objevit všechna témata, která jsou zajímavá a nosná, ať už z oblasti vědy, kultury,

podnikání atd. Různorodost obsahu potvrzuje i Procházková (2016). Říká, že cílem je,

aby si každý našel rozhovory, které ho upoutají: „Snažíme se zaujmout co nejširší

20

Pro Interview píší například Honza Dědek, Roman Lipčík, Radka Smejkalová, Pavlína Brzáková, Ivan

Motýl a další.

42

publikum i věkové spektrum, takže žádný respondent pro nás není předem zavrhnutý –

mnohdy stačí jen změnit úhel pohledu.“ Magazín se ovšem příliš nezaměřuje na hodně

mediálně známé osobnosti. „Nepsaným pravidlem je, že většinou neoslovujeme lidi

hojně se vyskytující na titulních stránkách ostatních magazínů. To ale neznamená, že se

takový člověk v Interview nemůže objevit. Může, ale jen v případě, pokud je nám

schopný říct něco jiného, než říká všem ostatním. Hledáme nový úhel pohledu.“

(Kozumplík 2016) Jediným tématem, kterému se v Interview záměrně vyhýbají, je

politika. Důvodem je měsíční periodicita znemožňující reflektovat aktuální dění

(Kozumplík, Procházková 2016).

Téma nových médií a bloggerů jako názorových vůdců považuje Kozumplík

(2016) za potencionálně uveřejnitelné. V době naší schůzky dokonce redakce jednala

s foodbloggerkou Kitchenette. Kozumplík a Procházková (2016) se shodují, že

blogování by mohlo zaujmout zejména mladší čtenáře. Oba doporučují oslovit

bloggery, kteří se mu věnují už delší dobu, a v tématu, o němž píší, se dobře vyznají.

V redakci se neuplatňuje žádné striktní dělení rozhovorů. Procházková (2016) je

sice nápomocně dělí na tematické a profilové, ale přiznává, že v praxi oba typy splývají.

Cílem každého rozhovoru je totiž komplexně představit danou osobu. „Se zoologem se

tedy nebavím jenom o plazech, ale snažím se, aby mě vpustil i do svého osobního

světa.“ (Nejezchlebová 2016) Redaktoři se tedy snaží reflektovat odborná témata

i zajímavé životní příběhy.

Od ostatních magazínů na trhu se Interview liší nejen tím, že je postavené

na jednom žánru, ale také rozsahem publikovaných textů. Nejkratší materiály mají asi

14 tisíc znaků včetně mezer. Obvykle se délka rozhovorů pohybuje mezi 20 a 25 tisíci

znaky, což redaktorům umožňuje jít do maximální hloubky daného tématu

(Procházková 2016). Nejezchlebová (2016) to považuje za velkou výhodu: „Máme

prostor odvyprávět zajímavé příběhy tak, jak se opravdu staly, bez zkratek

a zjednodušení.“

Interview si klade za cíl publikovat kvalitní texty s přesahem a klíčem k úspěchu

je podle Kozumplíka (2016) pečlivá příprava na rozhovory. Nejezchlebové (2016)

zabere tvorba rešerše jeden pracovní den i více. Hlavním zdrojem informací jsou pro ni

již publikované rozhovory, které vyhledává v mediálním archivu Newton Media.

U specifických témat se navíc snaží načíst populární literaturu k oboru. „Pečlivou

přípravu ocení nejen čtenář, ale i respondent, kterého těší, že jsem se seznámila s jeho

prací a životem, a je otevřenější.“ Nejezchlebová (2016) přichází na rozhovor s dvou až

43

třístránkovým seznamem otázek. Díky němu se cítí jistější. Seznamu se ale striktně

nedrží. Snaží se improvizovat a reagovat na to, co respondent říká. Jinak by byl

rozhovor pouhým dotazníkem. Podobně se k přípravě staví i Procházková (2016),

podle ní by měl novinář na setkání přicházet se základní představou o tom, jak má

rozhovor vypadat, aby držel pohromadě.

Otázky jsou dalším specifikem magazínu. Klade se velký důraz na jejich

informační hodnotu. „Požaduji, aby už v samotné otázce byla nějaká informace a aby

bylo zřejmé, že se novinář ptá fakticky a k věci.“ (Kozumplík 2016) Otázky typu:

Skutečně? či Opravdu? považuje šéfredaktor za důkaz autorovi nepřipravenosti. Jak říká

Procházková (2016): „Víme, že čtenář nečte časopis jako knihu od začátku do konce,

ale různě jím listuje a zrak mu může spočinout na jakékoli otázce. Většina z nich by tedy

měla mít určitou informační hodnotu i potenciál zaujmout.“

Nejezchlebová (2016) při vedení rozhovoru upřednostňuje spíše neutrální

přístup a nestaví se do role žalobce ani obhájce. Konfrontační rozhovory do žurnalistiky

sice patří, ale konkrétně v Interview podle ní nemají smysl: „U konfrontačních

rozhovorů tlačíte respondenta ke zdi a musíte počítat s tím, že z něj moc povídání

nedostanete.“ To ale neznamená, že by Nejezchlebová zpovídaným pouze lichotila.

Pokud to situace vyžaduje, umí podle svých slov pokládat i drzé a provokativní otázky.

Naopak Procházková (2016) mírně konfrontační rozhovory v Interview postrádá. Obě

se nicméně shodují, že je důležitá míra, v jaké autor promítá do rozhovoru svou

osobnost. Podělení se o zkušenosti s citlivým tématem může respondenta rozpovídat

(Nejezchlebová 2016). Procházková (2016) jako editorka však zároveň dbá na to, aby

„otázky nesloužily ke zviditelňování autora bez dalšího smyslu“.

Nejezchlebová (2016) rozhovor zahajuje krátkou konverzací mimo téma,

takzvanou small talk, kdy se snaží respondenta uvolnit a získat jeho důvěru. V prvních

deseti minutách s ním mluví o tom, co ho zajímá a čemu se v současné době věnuje.

Informace z úvodu setkání často ani nepřepisuje a do rozhovoru je nedává. „Otázky,

které jdou až na dřeň, si nechávám na později.“ (Nejezchlebová 2016) Procházková

(2016) na rozhovory chodí s posledním číslem časopisu Interview, které se zpovídaným

prolistuje. Následně se domlouvá na autorizaci a přejde k připraveným otázkám.

„Začínám jednoduššími tématy, po půl hodině se lidé většinou uvolní a rozpovídají.“

Obě redaktorky plně spoléhají na techniku a záznam si nahrávají na diktafon. Na jeden

rozhovor jim ideálně stačí hodina a půl času.

44

Fáze zpracování rozhovoru začíná pro obě tím, že si záznam znovu poslechnout

a zároveň ho přepíší do počítače. Někdy stačí přepsaný text pouze uhladit, jindy

vyžaduje víc práce. Procházková (2016) otázky přehazuje, doplňuje a některé pasáže

textu shlukuje. Práce s textem jí zabere obvykle dva až tři pracovní dny: „Jeden den

přepisuji a potom ladím formulace a hledám chyby.“ Nejezchlebová (2016) vnímá

rozhovory pro Interview jako literární útvary a hodně si hraje s jednotlivými pasážemi

textu. Jejím cílem je, aby se rozhovory dobře četly: „Měly by mít určitou stavbu,

dramaturgii, tempo, moment překvapení a hezkou tečku.“ Doba strávená zpracováním

textu se podle ní nedá vyčíslit a u jednotlivých rozhovorů se liší.

Každý rozhovor v Interview musí splňovat určité formální znaky. Kromě titulku,

perexu a profilu osobnosti je součástí také rubrika Mezi čtyřma očima, která se snaží

čtenáři přiblížit, jakým dojmem zpovídaný na redaktora působil (Kozumplík 2016).

Titulek má respondenta nalákat ke čtení, ale jeho podoba se v Interview neřídí

žádnými striktními pravidly. Jedinou zásadou je nebýt bulvární. „Nejsme bulvární

médium a nehoníme senzaci za každou cenu.“ (Procházková 2016) Titulek by měl

vystihnout podstatu textu a obvykle nebývá delší než pět slov. Nejezchlebová (2016)

poukazuje na větší volnost než ve zpravodajství: „Může to být slovní hříčka nebo něco

poetického. Délka se řídí grafikou.“ Perex slouží v Interview k představení dané osoby,

což je obzvlášť důležité u mediálně méně známých lidí (Procházková, Nejezchlebová

2016).

Nezbytným doplňkem jsou také fotografie. Na jejich kvalitě si Interview

zakládá. Z 95 % je obstarávají fotografové vydavatelství Empresa Media. Z archivů

se čerpá minimálně a většinou v případě zahraničních osobností. Podle Kozumplíka

(2016) by snímky měly odpovídat době vzniku rozhovoru.

Zárukou kvality textů je editační mechanismus, který má několik kroků. Každý

text projde pod rukama nejen editorkám, ale také šéfredaktorovi. „V současné době jde

každý článek nejprve k editorkám. Po prvních úpravách ho čtu já, dále putuje do

korektorny a ke grafikovi, který rozhovor zalomí. Vytištěný rozhovor se vrací zpátky do

korektorny, kde se upravují například koncovky. Následně se text vrátí ke grafikům,

znovu se vytiskne a ještě potřetí se čte v korektorně.“ (Kozumplík 2016) Podle svých

slov Kozumplík (2016) nejčastěji pozměňuje titulky a perexy. Procházkové (2016) se

zatím nestalo, že by nějaký text vůbec nevyšel: „Pokud není podle našich představ,

snažíme se s ním editorsky pracovat a případně požádáme autora, aby ho doplnil či

upravil.“

45

V redakci Interview platí interní pravidlo o autorizaci, které je základem korektního

přístupu ke zpovídaným. Autorizace slouží zejména k opravení faktických chyb.

„Předpokládáme, že časopisy tohoto typu budou přístupné v knihovnách,

a v rozhovorech s vědci či lékaři by mělo být co nejméně nepřesností.“ (Kozumplík

2016). Procházková (2016) poukazuje na význam předchozí domluvy, kdy respondenta

žádá, aby označil pouze faktické chyby a pasáže, se kterými zásadně nesouhlasí.

46

4. TVŮRČÍ ČÁST – KRITICKÁ REFLEXE

V kritické reflexi zhodnotím proces tvorby jednotlivých publicistických rozhovorů

s českými bloggery, které jsou součástí příloh práce. Zaměřím se na kritéria výběru

respondentů a na jednotlivé fáze tvorby rozhovoru. Své postupy srovnám

s doporučeními v odborné literatuře a s poznatky získanými při výzkumných

rozhovorech se členy redakce.

4.1 Výběr respondentů

Před výběrem konkrétních respondentů pro publicistické rozhovory jsem pozorovala

českou blogovací scénu. Její prozkoumání mi umožnilo získat přehled o populárních

bloggerech a čtenářsky atraktivních tématech. S ohledem na teoretickou část práce

a doporučení ze strany členů redakce jsem při výběru bloggerů uplatnila několik kritérií.

1. Vybírat spíše respondenty často se nevyskytující na titulních stranách ostatních

médií (Kozumplík 2016).

2. Dbát na pestrost rozhovorů a vybírat autory různě tematicky zaměřených blogů.

3. Upřednostnit respondenty, kteří se blogování věnují delší dobu, a v daném

tématu se dobře orientují (Procházková 2016).

4. Oslovit osoby se zajímavým příběhem (Procházková 2016).

5. Vybírat bloggery jejichž rozsáhlé čtenářské základny jim umožňují působit jako

názoroví vůdci na větší množství lidí.

Výše zmíněná kritéria jsou poměrně subjektivní a jejich naplnění se zakládá zejména na

mém úsudku. Naplnění prvního kritéria nepřineslo žádné problémy. Média zatím

bloggerům nevěnují příliš velkou pozornost. Po prozkoumání mediální databáze

Anopress jsem zjistila, že od roku 2014 vyšlo v českém tisku jen několik podobných

rozhovorů.

Kritérium pestrosti jsem se snažila naplnit oslovením bloggerů věnujících se

v příspěvcích různým oblastem. Částečně jsem vycházela i z výsledků průzkumu

Blogbarometr 2015. Čtyřmi nejčastějšími tématy psaní jsou podle něj: krása

a kosmetika, móda, cestování a vaření. Všechny jmenované oblasti jsem pokryla

ve výsledných rozhovorech. Z pěti rozhovorů se nakonec dva týkají jídla, ale domnívám

se, že jsou natolik odlišné, že to nijak neubírá na pestrosti celé sérii.

47

Co se týče posledního kritéria, zjistila jsem, že bloggeři většinou nemají na stránkách

zveřejněnou čtenost. Vycházela jsem tedy z množství ohlasů pod jednotlivými články

a z počtu příznivců na Facebooku a dalších sociálních sítích. Dále jsem se soustředila

na jejich potenciál působit jako názoroví vůdci. Oslovila jsem bloggery, kteří zveřejňují

na blozích doporučení a rady, a mají velkou zpětnou vazbu od čtenářů.

Původně jsem chtěla sérii doplnit rozhovorem s Milošem Čermákem,

odborníkem na nová média a aktivním mikrobloggerem. Z tohoto záměru jsem upustila

poté, co mě Kozumplík upozornil, že rozhovor by nebyl publikovatelný. Důvodem je

působnost Čermáka v konkurenčním vydavatelství. Za Čermáka se mi nepodařilo sehnat

relevantní náhradu, a proto jsem se rozhodla odborníka na média z rozhovorů vypustit.

Stejný postup mi doporučil i Kozumplík.

Z první pětice vybraných bloggerů se uskutečnil rozhovor pouze s Terezou Salte

a s Veronikou Kokešovou. Od ostatních potencionálních respondentů nepřišla žádná

reakce. Postupně jsem s žádostí o rozhovor oslovila více než desítku dalších bloggerů

a rozhovory jsem udělala se všemi, kteří byli ochotní se sejít. Domnívám se, že konečný

výběr je pestrý a nakonec se mi podařilo získat zajímavé a originální bloggery mající

vliv na čtenáře.

Na základě popsaných důvodů jsem zvolila následující respondenty:

Veronika Koko Kokešová, blog: Menudomu.cz

Zajímavý příběh stojí za foodblogem21

s názvem Menu domů. Autorka Veronika

Kokešová alias Koko ho založila v roce 2012, kdy začala vydávat i stejnojmenný pořad

na internetové televizi Stream.cz. Koncept blogu i pořadu je založený na tom, že

hodnotí pokrmy v nejdražších českých restauracích a poté vaří jejich domácí verze.

O popularitě blogu svědčí i získaná ocenění. Kokešová je dvojnásobnou Bloggerkou

roku v kategorii Food (za rok 2013 a 2014), získala ocenění Foodblog roku 2013

a v anketě Křišťálová lupa se umístila na prvním místě v kategorii One (wo)man show

(2014). Momentálně se navíc snaží vykročit z online prostředí do reálného světa

a domácí vaření chce lidem usnadňovat prodejem vývarů a dalších produktů. Veronika

Kokešová má potenciál působit jako názorový vůdce ve dvou oblastech – dělí se s lidmi

o názory na konkrétní restaurace a snaží se je inspirovat k nákupu kvalitních surovin.

21

Označení pro blog o jídle a vaření.

48

Aneta Kaderková, blog: CheckCzechFashion.cz

Výběrem Anety Kaderkové jsem pokryla jedno z nejčastějších témat blogování – módu

(Blogbarometr 2015). Móda navíc přináší velký prostor k tomu, aby blogger na čtenáře

působil jako názorový vůdce. Spolu se svými dvěma kamarádkami vede Aneta

Kaderková blog Check Czech Fashion. Na českou blogovací scénu vstoupily už v roce

2011 s projektem mapování módy v ulicích. Blog mě zaujal mimo jiné svým

profesionálním vzhledem odlišným od ostatních internetových deníčků.

Tereza Salte, blog: TerezainOslo.com

Tereza Salte patří mezi lifestylové22

bloggerky a v letech 2014 a 2015 zvítězila v této

kategorii v soutěži Bloggerka roku. Blogování o svém životě se začala věnovat v roce

2012 poté, co se přestěhovala za svým přítelem do Norska. Zaujala mě svým osobním

přístupem ke čtenářům a snahou přinášet jim inspiraci. Pozitivně se na ně snaží působit

například prostřednictvím článků zaměřených na ekologii a ochranu životního prostředí.

Po čtyřech letech strávených v Norsku se v roce 2015 rozhodla využít zkušenosti

ze severu v České republice. S manželem založili agenturu Elite Bloggers, která

zastupuje české bloggerky v kampaních s firmami. Může tedy vnímat problematiku

blogování ještě z další perspektivy, než jako bloggerka. Díky svému životu v Norsku je

Tereza Salte schopná srovnat českou a zahraniční blogovací scénu.

Nejfake, stejnojmenný kanál na serveru Youtube.com

Výběrem bloggera vystupujícího pod přezdívkou Nejfake jsem chtěla postihnout trend

videoblogování. Video bloggeři svou tvorbu nejčastěji nahrávají na server Youtube

a vžilo se pro ně označení youtubeři. Nejfake patří k první generaci youtuberů a videa

na tento server nahrává už od roku 2008. Jeho kanál odebírá více než půl milionu lidí

a videa mají přes 80 milionů přehrání23

. Nejfake se soustředí nejen na zábavu, ale

poukazuje i na závažnější témata, jako je politika, dopad sociálních sítí na reálný život

apod. Prostřednictvím videí k zamyšlení se snaží diváky inspirovat k lepšímu životu.

22

Lifestylový blog se zaměřuje na informace z každodenního života autora. Časté jsou také příspěvky o

cestování. 23

Stav ke dni 1. 5. 2016.

49

Zajímavá je rovněž skutečnost, že Nejfake tají své skutečné jméno i podobu. Točí

ve slunečních brýlích a s šátkem přes obličej.

Hannah Saleh, Daniela Hannová a Jana Patočková24

, blog: Vyvarovna.com

Vývařovna mezi ostatními blogy na české scéně vyčnívá svou originalitou. Oficiálně se

sice řadí mezi foodblogy, ale moc receptů na ní není. Autorky jídlo pojímají jako

metaforu pro své životy. Na blogu sdílejí životní příběhy, úspěchy i neúspěchy a snaží

se čtenářům dokázat, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. Zabývají se také

recenzováním rautů, bufetů a podniků nižší cenové kategorie. Blog založily v roce 2011

a v roce 2016 za něj získaly nominaci na Magnesii Literu25

.

4.2 Sjednání rozhovorů

S žádostí o rozhovor jsem všechny respondenty oslovila prostřednictvím e-mailu, který

měl každý z nich uvedený na webových stránkách. Při prvotním kontaktu jsem se řídila

doporučením Bartoška (1997, s. 70) a Keebleho (1994). Hned v úvodním e-mailu jsem

všem potenciálním respondentům krátce představila sebe i svůj studijní obor. Dále jsem

jim vysvětlila, že rozhovory jsou sice primárně určené pro potřeby bakalářské práce, ale

existuje i možnost jejich publikování v magazínu Interview. Postupně jsem

kontaktovala více než desítku bloggerů, ale na můj e-mail reagovalo pouze pět z nich.

Všichni, kteří se mi ozvali, byli velmi vstřícní a na schůzce jsme se zpravidla domluvili

během několika dní.

Respondenty jsem také předem upozornila na nutnost doplnit rozhovory

obrazovým materiálem. Na fotografie je totiž v magazínu Interview kladen velký důraz

(Kozumplík 2016). Nikdo z nich neměl s případným focením problém.

Ve všech případech jsem požádala o osobní setkání a respondentům jsem sdělila,

že rozhovor zabere pravděpodobně hodinu až hodinu a půl času. Vycházela jsem ze

zkušeností redaktorek Procházkové (2016) a Nejezchlebové (2016). Podobnou délku

doporučuje i Moravec (in Osvaldová, Kopáč 2009, s. 64) a Kasarda (2012, s. 109).

Kratší čas by mohl být stresující a v případě delších rozhovorů vzniká velké množství

balastu. Zásadní pro mě bylo, aby se rozhovory uskutečnily tváří v tvář. Tuto metodu

upřednostňuje také Keeble (1994, s. 63), podle kterého se respondent při osobním

24

Jana Patočková se nakonec na domluvené setkání kvůli pracovním povinnostem nedostavila. 25

Jde o literární ocenění udělované od roku 2002 Sdružením Litera. V roce 2015 přibyla nová kategorie

Blog roku.

50

setkání novináři víc otevře a snižuje se riziko nedorozumění. Osobní setkání mi navíc

umožnilo reagovat na odpovědi, vymýšlet nové otázky podle vývoje interview a přepsat

výsledný materiál tak, aby korespondoval s dojmem, kterým na mě zpovídaný působil

(Tušer 1999, s. 106).

Vzhledem k mým flexibilním časovým možnostem jsem místo a čas setkání

nechala na jednotlivých bloggerech. Kromě Terezy Salte, která mě pozvala k sobě do

kanceláře, jsem se s ostatními sešla v pražských kavárnách, tedy na neutrální půdě.

Podle Keebleho (1994, s. 66) neformální prostředí, jako je restaurace nebo kavárna,

pomáhá vytvářet uvolněnou atmosféru. Ani při setkání v kanceláři Terezy Salte jsem

ovšem nepozorovala žádné napětí či náznak toho, že by těžila ze své převahy ve

známém prostředí.

4.3 Příprava

V další fázi jsem se řídila radou Kozumplíka (2016), že pečlivá příprava je základem

kvalitního rozhovoru. Každému respondentovi jsem se podobně jako Nejezchlebová

(2016) věnovala dva až tři dny. Vzhledem ke skutečnosti, že bloggeři nejsou příliš

mediálně známí, byly mým hlavním zdrojem informací jednotlivé blogy a v případě

Nejfejka jeho kanál na Youtube. Snažila jsem se je projít od začátku do konce, abych si

udělala hlubší představu nejen o tématu, kterým se zabývají, ale také o tom, kam se blog

od založení vyvíjí. Po vzoru Nejezchlebové (2016) a Procházkové (2016) jsem navíc

prozkoumala mediální databázi. V případě Terezy Salte, Veroniky Kokešové, Hannah

Saleh a Daniely Hannové se mi podařilo v databází Anopress dohledat několik

rozhovorů, které se pro mě staly dalším zdrojem inspirace.

Nejkomplikovanější byla situace u Anety Kaderkové a Nejfejka. Na internetu

jsem s nimi našla pouze několik menších rozhovorů, které se týkaly spíše základních

informací. Nejfake navíc neprovozuje psaný blog, takže jsem se v rámci přípravy

zaměřila na sledování zveřejněných videí. Od roku 2008 jich publikoval více než tisíc.

Z časových důvodů jsem zhlédla asi dvě desítky z nich. Snažila jsem se je vybírat tak,

abych si udělala obrázek o vývoji jeho tvorby. Nezaměřila jsem se tedy pouze na

poslední zveřejněná, ale zhlédla jsem i některá z jeho začátků na Youtube. Dále jsem se

zaměřila na divácky nejúspěšnější videa i na ta, která takový úspěch neměla.

Při přípravě otázek jsem navíc vycházela z prostudované literatury o blogování

a názorovém vůdcovství. Stejný postup doporučuje například Tušer (1999, s. 105).

51

Podle něj je potřebné předem prostudovat nejen životopisné a profesní údaje, ale

považuje za nutné seznámit se i s oblastí, ve které daná osoba působí.

Na všechny rozhovory jsem přicházela asi se čtyřstránkovým seznamem otázek

uspořádaných do tematických okruhů. Stejně jako Procházková (2016) trpím

před cizími lidmi mírnou nervozitou a otázky mi dodávaly pocit bezpečí. Při jejich

formulaci jsem se snažila brát ohled na Kozumplíkovo (2016) upozornění, že

v Interview je kladen velký na důraz informační hodnotu jednotlivých dotazů.

Pří přípravě mě trochu brzdila skutečnost, že jsem si o blogování

i o jednotlivých bloggerech nastudovala velké množství informací. Při sestavování

otázek jsem měla mnohdy pocit, že se nemám na co ptát, protože o respondentovi

všechno vím. Musela jsem ovšem vzít v úvahu, že v magazínu se téma blogování dosud

neobjevilo, a ne všichni čtenáři jsou do něj zasvěcení. Nakonec jsem tedy pokládala

i otázky, na něž jsem předem znala odpověď. V bakalářské práci se primárně zabývám

bloggery jako názorovými vůdci, ale je evidentní, že jde o poměrně úzce vymezené

téma. Vzhledem k délce rozhovorů i volbě cílového média jsem se soustředila i na další

témata a oblasti včetně soukromého života zpovídaných. Blogování je ovšem hlavní

linkou, která se prolíná všemi rozhovory. Abych se vyhnula riziku, že všechny

rozhovory budou hodně podobné, snažila jsem se u každého bloggera najít jinou oblast,

ve které by mohl působit jako názorový vůdce, což jsem vypozorovala i z ohlasů

čtenářů a diváků pod články či videi.

4.4 Realizace rozhovorů

Na místo setkání jsme vždy dorazila minimálně s dvacetiminutovým předstihem,

protože nedochvilnost není dobrým začátkem rozhovoru (Kasarda 2002, s. 108). Pouze

do kanceláře Terezy Salte jsem dorazila na čas, abych ji nezaskočila předčasným

příchodem. Rozhovory jsem zahajovala krátkou konverzací mimo téma, která mi

pomohla uvolnit atmosféru, což doporučuje Ruß-Mohl (2005, s. 117) i Nejezchlebová

(2016). Nejvděčnějšími tématy bylo počasí a doprava v Praze. V úvodu jsem bloggerům

znovu objasnila účel rozhovorů a odpověděla jim na případné doplňující dotazy.

Stejně jako Procházková (2016) jsem se první půl hodinu rozhovoru věnovala

odlehčenějším tématům a tomu, co jednotlivé bloggery zajímá. Cílem bylo je

rozpovídat. V jednom případě se o úvodní odlehčení atmosféry postarala sama

bloggerka. Tereza Salte se hned po mém příchodu nabídla, že mě provede po Elite

Bloggers hubu, tedy zázemí, které s manželem vybudovali pro zastupované bloggerky.

52

Pro rozhovory jsem zvolila podobu čistého dialogu (Štorkán, Bauman 1973, s. 34).

Dialog mi umožnil dát dostatečný prostor respondentovi a zároveň rozhovor

usměrňovat a ptát se na doplnění. Rozhovory bych dále označila jako profilové. Mým

cílem bylo představit nejen danou osobu, ale i její pohled na problematiku blogování

a názorového vůdcovství (Kasarda 2012, s. 103).

Povaha rozhovorů a média mi dovolila zvolit přátelský přístup, který mi

doporučila i Nejezchlebová (2016). Konfrontační techniku jsem použila pouze

u rozhovoru s youtuberem s přezdívkou Nejfake. Pokládala jsem mu i mírně

provokativní otázky jako například: „Není zbabělé, že se ani po tolika letech

nepostavíte za svou tvorbu jménem a obličejem?“ I přesto se setkání odehrálo

v přátelské atmosféře.

Při rozhovorech jsem se snažila pečlivě poslouchat, co respondent říká,

a reagovat přímo na místě na nové informace. Bez interakce by podle Nejezchlebové

(2016) byl rozhovor pouhým dotazníkem. Na druhou stranu i přílišná improvizace může

být na škodu. Procházková (2016) tvrdí, že novinář by měl na setkání přicházet se

základní představou o tom, jak má výsledný rozhovor vypadat. Držela jsem se tedy

střední cesty. Při přepisu záznamu mě nicméně napadala ještě řada doplňujících otázek,

které jsem během rozhovoru mohla položit. Od dodatečného doptávání prostřednictvím

e-mailu jsem ovšem upustila. Domnívám se, že z pohledu čtenáře nevyvolávají

výsledné texty žádné nesrovnalosti a zařazením dalších otázek by se text neúměrně

prodloužil.

Velkou část připravených otázek jsem nakonec ani nevyužila. Buď přestaly být

v konkrétním kontextu relevantní, nebo na ně respondenti odpověděli dřív, než jsem je

stihla položit. Navíc jsem chtěla, aby rozhovory probíhaly plynule, takže jsem se snažila

příliš se nedívat do papíru na stole. Na význam očního kontaktu upozorňuje i Keeble

(1994, s. 68). V praxi se mi osvědčila také rada Adamsové a Hickse (2001, s. 34).

Pokud jsem nějakou odpověď nepovažovala za dostačující, zůstala jsem několik vteřin

zticha, což respondenta přimělo, aby své povídání rozvedl. Tuto techniku jsem

nemusela vůbec použít u rozhovorů s Veronikou Kokešovou a s Hannah Saleh

a Danielou Hannovou. Všechny tři mluvily možná až příliš. V průběhu setkání jsem

musela jejich povídání dokonce několikrát zastavit, abych se vůbec stihla zeptat

na klíčové otázky související s názorovým vůdcovstvím (Zimmerman in Mencher 2003,

s. 348–349). Výřečnost respondentek způsobila menší problémy při přepisu záznamu.

Vzniklo větší množství balastu a mnohdy se ztrácela nit rozhovoru. Tyto nedostatky

53

jsem se snažila při přepisu odstranit vypouštěním s tématem nesouvisejících pasáží.

Naopak nejhůře plynul rozhovor s Anetou Kaderkou, což připisuji své novinářské

nezkušenosti a nervozitě, protože šlo o můj první větší rozhovor. Při zpracování jsem

nicméně snažila otázky formulovat tak, aby na sebe více navazovaly.

Mnohokrát jsem použila techniku aktivního naslouchání. Některé odpovědi se

mi zdály nesrozumitelné nebo se respondent nevyjádřil úplně jasně. V takových

situacích jsem se snažila zopakovat sdělené informace, abych se ujistila, že jsem vše

správně pochopila.

Všechny rozhovory jsem nahrávala na diktafon, ale pro jistotu jsem si zároveň

pořizovala i krátké poznámky. Poznámky jsem si dělala spíše pro lepší pocit. V případě

selhání nahrávacího zařízení bych z nich tak rozsáhlé rozhovory dala dohromady jen

těžko. Pro příště se nebudu spoléhat jen na jeden zdroj, ale pokusím se na rozhovory

nosit minimálně dvě nahrávací zařízení, aby bylo případné riziko ztráty záznamu co

nejmenší. Před zapnutím diktafonu jsem respondenty vždy upozornila, že začínám

nahrávat (Kasarda 2012, s. 109). Rozhovory trvaly podle předpokladu kolem hodiny

a čtvrt. Nejkratší byl rozhovor s Terezou Salte. Po příchodu do její kanceláře mě

upozornila, že na mě má kvůli pracovním povinnostem jen necelou hodinu času. Časové

omezení mě trochu vystresovalo a u některých témat jsem nepoložila doplňující otázky,

protože jsem se bála, že se nestihnu zeptat na všechny připravené okruhy. Výsledný text

jsem se ovšem snažila přepsat tak, aby to nebylo úplně patrné. Na konci setkání jsem se

všemi ještě několik minut zdvořile konverzovala a domluvila se na autorizaci (Keeble

1994, s. 71).

4.5 Zpracování rozhovorů

Všechny rozhovory jsem začala zpracovávat ihned po návratu domů, dokud jsem měla

vše v živé paměti (Adamsová, Hicks 2001, s. 96). Nejprve jsem po vzoru

Nejezchlebové (2016) celý záznam přepsala do počítače a poté zahájila fázi redigování.

Rozsah neupravených přepisů se pohyboval kolem 30 tisíc znaků, z čehož jsem využila

asi dvě třetiny textu. Samozřejmostí pro mě bylo vynechání výplňkových slov,

zbytečných pasáží, které nepřinášely nic nového nebo zajímavého a také nahrazení

opakujících se výrazů jejich synonymy (Osvaldová, Halada 1999 s. 152). Dále jsem

nahradila hovorové výrazy spisovnou češtinou. Všimla jsem si, že magazín Interview si

na ní zakládá. Přitom jsem se ovšem snažila zachovat autentický dojem a zásadně

neměnit způsob mluvy zpovídaného (Kasarda 2012, s. 110–111).

54

Nejtěžší byly úpravy rozhovoru s Hannah Saleh a Danielou Hannovou. Při

přepisu vyplulo na povrch velké množství balastu, protože respondentky při setkání

často odbíhaly od tématu a bavily se mezi sebou. V rozhovoru s autorkami blogu

Vývařovna jsem se také rozhodla ponechat některé hovorové výrazy. Striktním

převodem slov do spisovné češtiny by se totiž vytratil specifický ráz jejich vystupování.

Řídila jsem se tedy Volfovou radou (in Osvaldová, Kopáč 2009, s. 111) a snažila se

najít přínosnou míru mezi autenticitou a stylizací. Rozhovor s autorkami blogu

Vývařovna považuji i přes situační komplikace za jeden z nejzdařilejších. Vhledem

k tomu, že šlo o skupinové interview, jsem se snažila i po přepisu zachovat jeho tempo.

Inspirovala jsem se přístupem Nejezchlebové (2016) a rozhovory pojímala jako

literární útvary. To mě vedlo k poměrně velkým zásahům do pořadí otázek. Z rozhovorů

uveřejněných v magazínu Interview jsem navíc vypozorovala, že redaktoři s ohledem

na rozsahu textů nechávají dlouhé otázky i odpovědi. Pokud by byly rozhovory určené

pro jiné médium, pravděpodobně bych delší odpovědi častěji rozdělovala otázkami,

které v rozhovoru vůbec nezazněly.

Mým cílem bylo, aby výsledné texty měly více než 14 tisíc znaků, což je

minimální rozsah pro publikování v měsíčníku Interview (Procházková 2016). Zpětně

se domnívám, že omezení rozsahem mohlo mít negativní vliv na výslednou podobu

rozhovorů. Chtěla jsem je dle zásad Interview udělat co nejdelší a je tedy možné, že

některé pasáže textu nejsou tolik zajímavé.

Rozhovory jsem se snažila otevírat zajímavými otázkami, abych se vyhnula

chronologickému vyprávění, které čtenáře tolik neupoutá (Procházková 2016).

Nezbytnou otázku, jak se dotyčný k blogování dostal, jsem si tedy nechávala vždy až

na později. I přesto, že při setkání jsem tuto otázku pokládala většinou hned na začátku,

abych dotyčného rozmluvila. Při výsledné kompozici jsem otázky poskládala podle

tematických celků a snažila jsem se, aby závěrečná odpověď přinesla hezkou tečku

(Nejezchlebová 2016). Ne vždy se mi to však povedlo. Za méně zdařilý považuji konec

rozhovoru s Terezou Salte, kde se ptám na vydání knihy o jejím životě. Domnívám se,

že v rozhovoru zazněly i zajímavější odpovědi, které by mohly text ukončit. Mám na

mysli například odpovědi na otázky týkající se ekologie. Bohužel se mi nepodařilo

kompozici textu upravit tak, abych mohla tyto otázky přesunout na konec rozhovoru.

V závěru jsem přistoupila k tvorbě perexu a titulků. V redakci Interview je autorům

ponechána poměrně velká tvůrčí volnost. Řídila jsem se slovy Procházkové (2016)

a v perexu představila respondenta v souvislosti s blogem. Titulky jsem se snažila

55

vytvořit tak, aby nalákaly ke čtení, ale zároveň nepůsobily bulvárně a nebyly delší než

pět slov (Procházková 2016). Při pročítání jednotlivých čísel magazínu jsem si všimla,

že pravidlem není v Interview ani přítomnost slovesa. Právě naopak velká část titulků je

tvořená dvou nebo tříčlenným slovním spojením. Domnívám se, že text by bylo vhodné

kvůli přehlednosti rozčlenit na tematické celky prostřednictvím mezititulků.

Respektovala jsem ovšem zvyklosti magazínu Interview, kde se klasické mezititulky

nepoužívají. Součástí rozhovorů jsou v Interview pouze zajímavé citace z textu, které

neplní funkci mezititulků. Jsou umístěné mimo vlastní text, takže spíše graficky

doplňují stránku.

Další nezbytnou součástí rozhovorů v Interview je profil zpovídaného a rubrika

Mezi čtyřma očima (Kozumplík 2016). V profilu jsem u každého respondenta uvedla

základní bibliografické údaje. Problém nastal pouze u Nejfejka, který údaje jako je věk,

vzdělání atd. tají. Sepsala jsem tedy informace, které jsou známé. V rubrice Mezi

čtyřma očima jsem popsala, jak rozhovory probíhaly a jakým dojmem na mě

respondenti působili (Kozumplík 2016). Při rozhovorech se bohužel nestalo nic

zajímavého, co bych do této rubriky mohla promítnout.

Při setkání jsem pořídila fotografie, které jsou nedílnou součástí magazínu a je

na ně kladen velký důraz (Kozumplík 2016). Vzhledem k mým a respondentovým

možnostem, je považuji za slabinu rozhovorů. Nedostatek času a moje nezkušenost

s fotoaparátem způsobily, že výsledné snímky nejsou moc kvalitní. Ani v Interview

ovšem fotky nepořizují sami redaktoři, ale domlouvá se zvláštní focení s profesionálním

fotografem vydavatelství (Kozumplík, Procházková 2016). Všichni kromě autorek

blogu Vývařovna se nechali ochotně vyfotit. Hannah Saleh a Daniela Hannová v prvním

e-mailu nejprve s focením souhlasily, ale na místě ho odmítly. Přiložená fotografie tedy

pochází z jejich archivu.

4.6 Autorizace

Možnost autorizovat text jsem na základě interního pravidla magazínu poskytla všem

respondentům (Kozumplík 2016). Po vzoru Procházkové (2016) jsem je předem

upozornila, aby opravili pouze faktické chyby, popřípadě upozornili na místa, ke kterým

mají zásadní výhrady. Text chtěli autorizovat všichni kromě Veroniky Kokešové, která

mě už při setkání upozornila, že to nepovažuje za nutné. Díky autorizaci se mi podařilo

odstranit několik nepřesností, takže ji zpětně hodnotím velmi pozitivně. Tereza Salte mě

například upozornila na chybu v psaní velkých písmen v názvu její agentury Elite

56

Bloggers. Daniela Hannová chtěla změnit slovo „uprchlíci“ na „lidé prchající před

válkou“. Nijak to neměnilo význam textu, takže jsem jejímu požadavku vyhověla.

Nikdo z respondentů neměl tendenci do rozhovorů zásadním způsobem zasahovat

a potěšilo mě, že jejich ohlasy na výsledné výstupy byly velmi pozitivní.

4.7 Shrnutí

Proces tvorby rozhovorů ve výsledku hodnotím velmi pozitivně. Komplikace se

objevily hlavně na začátku a týkaly se neochoty potencionálních respondentů odpovědět

na můj e-mail s žádostí o rozhovor. Nakonec se mi ovšem podařilo získat zajímavé

respondenty, kteří podle mého názoru v blogování vynikají. Všechna setkání proběhla

ve velmi přátelském duchu, ale i tak se mi podařilo zachovat neutrální přístup. A nebýt

příliš glorifikační, jak mi doporučil Kozumplík (2016).

V rozhovorech jsem se soustředila hlavně na to, aby jednotliví respondenti

reflektovali svou roli. Mým cílem bylo prostřednictvím rozhovorů s bloggery zasvětit

čtenáře magazínu Interview, kterými jsou hlavně ženy starší třiceti let, do této

problematiky (Kozumplík 2016). Vedly mě k tomu zkušenosti z mého okolí. Čtenáře

blogů tvoří zejména mladší generace a starší lidé k bloggerům mnohdy přistupují

s despektem. Prostřednictvím rozhovorů jsem se tedy snažila do jisté míry vyvrátit častý

argument, že blogger nic neumí. Rozhovory by podlé mého názoru mohly vhodně

doplnit skladbu magazínu Interview a tvořit protipól „čtenářsky těžším“ rozhovorům

s vědci. Přitáhnout čtenáře Interview k tomu, aby si přečetli pro magazín ne zcela

typické rozhovory, jsem se snažila také prostřednictvím poutavých titulků. Za zdařilý

považuji zejména titulek rozhovoru s Nejfejkem: „Záhada českého internetu“, který by

mohl u čtenáře vyvolat touhu přijít této záhadě na kloub.

Při zpracování jsem do textu hodně zasahovala v duchu zásady, že po přečtení

dobrého rozhovoru by si měl zpovídaný pomyslet: „Není to přesně, co jsem řekl, ale je

to přesně, co jsem chtěl říct.“ (Osvaldová 2009, s. 7) Vzhledem ke zpětným ohlasům od

respondentů a bezproblémové autorizaci se domnívám, že se mi toho podařilo

dosáhnout.

Menší problémy mi způsobila délka textů, na které si v Interview zakládají

(Procházková 2016). I přes jisté omezení rozsahem jsem se snažila vybírat pouze

zajímavé pasáže a ty méně zajímavé z textu vypouštět.

57

ZÁVĚR

Primárním cílem bakalářské práce bylo vytvořit sérii publicistických rozhovorů

s českými bloggery, které by mohly být publikované v magazínu Interview. Vycházela

jsem z předpokladu, že časopis Interview zveřejňuje rozhovory z rozmanitých oblastí,

ale téma blogování a nových médií redaktoři dosud nepokryli. Tuto domněnku mi

potvrdili i pracovníci redakce při výzkumných rozhovorech (Procházková,

Nejezchlebová, Kozumplík 2016).

Mým dalším autorským záměrem bylo zasadit blogování do širšího kontextu

a spojit ho s konceptem názorového vůdcovství. Domnívám se, že druhotný cíl se mi

podařilo splnit v rámci teoretického úseku. Teoretickou část jsem rozčlenila do tří

kapitol. V první jsem se zabývala nejednoznačností při snaze o definování blogů a při

vytváření jejich typologie. Blogování jsem zařadila i časově, neboť se jedná o relativně

nový fenomén rozvíjející se od konce devadesátých let. Výzkum Blogbarometr 2015 mě

dále vedl ke zjištění, že největší počet bloggerů tvoří ženy, které se zabývají

volnočasovými tématy, jako je móda, cestování, kosmetika apod. V posledním úseku

první kapitoly jsme se pokusila zařadit blogy do kontextu mediálních obsahů, což mě

vedlo k vymezení podobností a odlišností mezi prací novináře a bloggera. Další část

pojednává o konceptu názorového vůdcovství z pohledu autora pojmu Paula

Lazarsfelda a dalších. A zabývám se v ní také postavením bloggerů jako názorových

vůdců. První dvě kapitoly teoretické části mi navíc pomohly ve vymýšlení otázek pro

jednotlivé bloggery.

Díky části o žánru jsem si v praxi vyzkoušela rady jednotlivých žurnalistických

teoretiků i doporučení z novinářských příruček pro tvorbu rozhovoru. K vypracování

dostatečně kvalitních rozhovorů jsem ale potřebovala konkrétní informace o cílovém

médiu. Informace jsem získala od šéfredaktora, editorky a redaktorky prostřednictvím

polostruktorovaných rozhovorů a na jejich základě jsem se vytvořila profil magazínu

Interview. Domnívám se, že to je i jeden z dalších přínosů práce. Magazín Interview

totiž vychází teprve od března roku 2015 a žádná práce o něm dosud nepojednává.

Na základě nabytých informací jsem vytvořila rozhovory s pěti českými

bloggery z různých oblastí. Dvakrát se sice opakuje téma jídlo, a to u bloggerky

Veroniky Kokešové a u autorek blogu Vývařovna, ale snažila jsem se tuto problematiku

pojímat z různých úhlů pohledu. Prostřednictvím pěti rozhovorů jsem chtěla přiblížit,

jak bloggeři vnímají svoji pozici názorových vůdců a jak se z blogování pro mnohé

58

stává zaměstnání na plný úvazek. Rozhovory jsem následně podrobila kritické reflexi.

I přes problémy při kontaktování respondentů si myslím, že se mi podařilo vytvořit pět

různorodých rozhovorů, které naplňují znaky cílového média.

Za nejzdařilejší považuji rozhovor s Veronikou Kokešovou, která o tématu

blogování a jídla mluvila velmi poučeně. Minimálně rozhovory s Veronikou Kokešovou

a s autorkami blogu Vývařovna považuji po zásahu editorů za uveřejnitelné. Podle

mého názoru plynou nejlépe ze všech a udržují si zajímavé tempo. Pro stoprocentní

naplnění všech znaků potřebných k uveřejnění rozhovorů v cílovém médiu mi chybí

ještě dostatek praxe. To se projevilo nejen při vedení rozhovorů, kdy jsem občas

nepokládala doplňující otázky, ale i při zpracování.

59

SEZNAM ZDROJŮ

Tištěné zdroje

ADAMS, Sally a Wynford HICKS, 2001. Interviewing for journalitst. London:

Routledge. ISBN 0-415-22914-6.

BARTOŠEK, Jaroslav. 1997. Žurnalistika. Úvod do studia. Olomouc: Filozofická

fakulta Univerzity Palackého.

BEDNÁŘ, Vojtěch, 2011. Internetová publicistika. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-

80-247-3452-1.

BURTON, Graeme a Jan JIRÁK, 2001. Úvod do studia médií. Brno: Barrister &

Principal. ISBN 80-85947-67-6.

BYRON, DL a Steve BROBACK, 2008. Blogy: publikuj a prosperuj: blogování pro

váš business. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-2064-7.

ČERMÁK, Miloš, 2009. Nová média. Úvod a stručná historie. In: OSVALDOVÁ,

Barbora a Alice NĚMCOVÁ TEJKALOVÁ, ed. Žurnalistika v informační společnosti -

digitalizace a internetizace žurnalistiky: proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše

digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Praha: Karolinum. ISBN 978-

80-246-1684-1.

ČUŘÍK, Jaroslav et al., 2012. Nové trendy v médiích. Brno: Masarykova univerzita.

ISBN 978-80-210-5825-5.

DEVITO, Joseph A., 2008. Základy mezilidské komunikace. 6. vyd. Praha: Grada

Publishing. ISBN 978-80-247-2018-0.

DISMAN, Miroslav, 2002. Jak se vyrábí sociologická znalost – příručka pro uživatele.

3. vyd. Praha: Karolinum. ISBN 80-246-0139-7.

FOLLRICHOVÁ, Mária, 2004. Publicistické interview – spoločné dielo

interviewujúceho a interviewovaného. Otázky žurnalistiky, 47(3), 171–178.

HALLER, Michael, 1991. Das Interview: ein Handbuch für Journalisten. München:

Öschläger. ISBN 3-88295-085-4.

HENDL, Jan, 2005. Kvalitativní výzkum – základní metody a aplikace. Praha: Portál.

ISBN 80-7367-040-2.

60

HVÍŽĎALA, Karel, 2009. Tázání se je zbožnost myšlení. Stručné dějiny interview. In:

OSVALDOVÁ, Barbora a Radim KOPÁČ, eds. Rozhovory o interview. Praha:

Karolinum. ISBN 978-80-246-1618-6.

CHAU, Pyk a HUI, KL, 1998. Identifying early adopters of new IT products: a case of

Windows 95. Information and Management. 33(5), 225–230.

JEŘÁBEK, Hynek, 2003. Měření názorového vůdcovství v českých sociologických

výzkumech. Sociologický časopis. 39(5), 687–706.

JIN, Yan, BLOCH, Peter a Glen CAMERON, 2002. A Comparative study: Does the

word-of-mouth communication and opinion leadership model fit epinions on the

Internet? Proceeding of the Hawaii International konference on social sciences.

JURÁŠKOVÁ, Olga a Pavel HORŇÁK et al., 2012. Velký slovník marketingových

komunikací. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-4354-7.

KASARDA, Martin, 2012. Praktická příručka písania pre profesionálov. Bratislava:

Eurokódex. ISBN 978-80-89447-68-8.

KASÍK, Pavel, 2009. Blogy, Web 2.0 a žurnalisté. In: OSVALDOVÁ, Barbora a Alice

NĚMCOVÁ TEJKALOVÁ, eds. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a

internetizace žurnalis: proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií

aneb nová média teoreticky i prakticky. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-246-1684-1.

KATZ, Elihu, 1957. The two step flow of communication: an up-to-date report on an

hypothesis. Political opinion quarterly. 21(1), 61–78.

KEEBLE, Richard, 1994. The newspapers handbook. 3. vyd. London: Routledge. ISBN

0-415-24083-2.

KOTLER, Philipe, 2001. Marketing, management. Praha: Grada Publishing. ISBN

8024700166.

LAZARSFELD, Paul F, 1957. Public Opinion and the Classical Tradition. The Public

Opinion Quarterly, 21(1), 39–53.

MALLETTE, Malcom F, 1994. Příručka pro novináře střední a východní Evropy.

Praha: Centrum nezávislé žurnalistiky. ISBN 80-7106-045-3.

MENCHER, Melvin, 2003. News reporting and writing. 9. vyd. New York: McGraw-

Hill. ISBN 0-07-249194-9.

61

MERTON, Robert, 1949. Patterns of influence: A Study of Interpersonal Influence and

of Communicatios Behavior in a Local Community. In: LAZARSFELD, Paul a Frank

STANTON, eds. Communication Research. New York: Harper & Brothers.

MIOVSKÝ, Michal, 2006. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu.

Praha: Grada Publishing. ISBN 80-247-1362-4.

MORAVEC, Václav, 2009. Rozhovor v rozhlasovém a televizním vysílání. In:

OSVALDOVÁ, Barbora a Radim KOPÁČ, eds. Rozhovory o interview. Praha:

Karolinum. ISBN 978-80-246-1618-6.

NEFF, Ondřej, 2009. Rozhovor s Gigantem. In: OSVALDOVÁ, Barbora a Radim

KOPÁČ, ed. Rozhovory o interview. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-246-1618-6.

OSVALDOVÁ, Barbora a Jan HALADA, eds., 1999. Encyklopedie praktické

žurnalistiky. Praha: Libri. ISBN 80-85983-76-1.

OSVALDOVÁ, Barbora a Radim KOPÁČ, eds., 2009 Rozhovory o interview. Praha:

Karolinum. ISBN 978-80-246-1618-6.

RETTBERG, Jill Walker, 2008. Blogging: digital media and society series. Cambridge:

Polity Press. ISBN 0-7456-4133-4.

RUß -MOHL, Stephan, 2005. Komplexní průvodce praktickou žurnalistikou. Praha:

Grada Publishing. ISBN 80-247-0158-8.

SEGEV, Sigal et al., 2012. Understanding opinion leadership and motivations to blog.

Public relations journal. 6(5), nečíslováno.

SCHÄFER, Mike a Monika TADDICKEN, 2015. Mediatized Opinion Leaders: New

Pattern of Opinion Leadership in New Media Environments? International Journal of

Communication. 9(2015), 960–981.

ŠEMBEROVÁ, Kristina, 2009. Není blog jako blog. In: OSVALDOVÁ, Barbora a

Alice NĚMCOVÁ TEJKALOVÁ, eds. Žurnalistika v informační společnosti:

digitalizace a internetizace žurnalis: proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše

digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Praha: Karolinum. ISBN 978-

80-246-1684-1.

ŠINDELÁŘ, Jan, 2006. Blog: vytváříme a vedeme internetový deník. Brno: Computer

Press. ISBN 80-251-0927-5.

62

ŠÍDLO, Jindřich, 2009. Interview je zpráva. In: OSVALDOVÁ, Barbora a Radim

KOPÁČ, eds. Rozhovory o interview. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-246-1618-6.

ŠTORKÁN, Karel a Milan BAUMAN, 1973. Umění interviewu. Praha: Vydavatelství a

nakladatelství Novinář.

ŠTORKÁN, Karel, 1980. Publicistické žánry. Brno: Vydavatelství a nakladatelství

Novinář.

TURNBALL, Giles, 2001. The state of blog: Interview with Ewan Williams. In:

RETTBERG, Walker Jill, 2008. Blogging: digital media and society series.

Cambridge: Polity Press. ISBN 0-7456-4133-4.

TUŠER, Andrej, 1999. Ako sa robia noviny. Bratislava: Sofa. ISBN 80-85752-66-2.

VEĹAS, Štefan, 2000. Teória a prax novinárských žánrov II. 2. vyd. Bratislava:

Univerzita Komenského. ISBN 80-223-1493-5.

VOLF, Petr, 2009. Umění v rozhovoru. In: OSVALDOVÁ, Barbora a Radim KOPÁČ,

eds. Rozhovory o interview. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-246-1618-6.

WALKER, Jill, 2005. Weblog. In: Routledge Encyclopedia of Narrative Theory.

London and New York: Routledge. ISBN 978-0415775120.

WASCHKOVÁ CÍSAŘOVÁ, Lenka, 2012. Proměna tradiční žurnalistiky a online

žurnalistiky. In: ČUŘÍK, Jaroslav et al. Nové trendy v médiích. Brno: Masarykova

univerzita. ISBN 978-80-210-5825-5.

WEIMANN, Gabriel, 1994. The Influentials. People who influence people. Albany:

State university of New York Press.

Elektronické zdroje

BLOOD, Rebeca, 2000. Weblogs: A History and Perspective. In: Rebecca ́s Pocket

[online].7.září [cit. 01-16-2016]. Dostupné z:

http://www.rebeccablood.net/essays/weblog_history.html

ČERMÁK, Miloš, 2006. Na co nesmíte zapomenout, až zítra půjdete do práce. [online].

5. prosince [cit. 02-20-2016]. Dostupné z: http://cermak.blog.respekt.cz/na-co-nesmite-

zapomenout-az-zitra-pujdete-do-prace/

63

ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2015. Češi a internet [online]. [cit. 02-15-2016].

Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/poctem-uzivatelu-internetu-jsme-preskocili-

evropu.

CORPORATE EYE, 2014. Blog power – the growing influence of blogs on buying

behaviour [online]. [cit. 01-12-2016]. Dostupné z: http://www.corporate-

eye.com/main/the-influence-of-blogs-on-purchase-decisions/

DONATH BUSINESS & MEDIA, 2015. Blogbarometr 2015, firmy loví v blogosféře

[online]. [cit. 02-15-2016] Dostupné z: http://www.dbm.cz/pruzkumy/154-firmy-lovi-

blogery-blogbarometr-2015

GARDEN, Mary, 2012. Defining blog: A fool’s errand or a necessary undertaking.

Journalism [online]. 13(4), 483–499 [cit. 02-15-2016]. Dostupné z:

http://jou.sagepub.com.ezproxy.muni.cz/content/13/4/483.full.pdf+html

GAILLE, Brandon, 2013. How many blog are on the Internet. [online]. 20. listopadu

[cit. 02-15-2016]. Dostupné z: http://www.wpvirtuoso.com/how-many-blogs-are-on-

the-internet/

HENNIG-THURAU et al., 2004. Electronic Word-of-Mouth via Consumer-Opinion

Platforms: What Motivates Consumers to Articulate Themselves on the Internet?

Journal of Interactive Marketing [online]. 18(1), 38–52 [cit. 02-15-2016]. Dostupné z:

http://www.marketingcenter.de/lmm/research/publications/download/I11_Hennig-

Thurau_el_al_JIM_2004_Electronic_WoM.pdf

JANOUCH, Viktor, 2010. Sociální médium není jen Facebook [online]. 22. března [cit.

01-16-2016]. Dostupné z: http://www.mmportal.cz/socialni-medium-neni-jen-

facebook.html

KIETZMAN, Jan et al., 2011. Social media? Get serious! Understanding the functional

building blocks of social media. Business Horizon [online]. 54(3), 241–251 [cit. 02-15-

2016]. Dostupné z:

http://www.sciencedirect.com.ezproxy.muni.cz/science/article/pii/S0007681311000061

LOWREY, Wilson, 2006. Mapping the journalism – blogging relationship. Journalism

[online]. listopad, 7(4), 477–500 [cit. 03-21-2016]. Dostupné z:

http://jou.sagepub.com.ezproxy.muni.cz/content/7/4/477.full.pdf+html

64

LUPAČ, Petr, CHROBÁKOVÁ, Alena a Jan SLÁDEK, 2014. Internet v České

republice 2014. [online]. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze. [cit.

02-15-2016]. Dostupné z:

http://www.worldinternetproject.net/_files/_/193_report_wip_czr2014_v1.pdf

MCGRAIL, Mike, 2013. The Blogconomy: Blogging stats. [online]. 28. srpna [cit. 02-

15-2016]. Dostupné z: http://www.socialmediatoday.com/content/blogconomy-

blogging-stats-infographic

MEDIAGURU, 2015. Empresa uvádí Interview, využívá i značky Mladý svět. [online].

3. března [cit. 02-15-2016]. Dostupné z: http://www.mediaguru.cz/2015/03/empresa-

uvadi-interview-vyuziva-i-znacky-mlady-svet/#.VwzllHq2pKl

MEDIAMANIA, 2015. Po prvním čísle měsíčníku Interview se v trafikách zaprášilo.

[online]. 20. března [cit. 02-15-2016]. Dostupné z:

http://mediamania.tyden.cz/rubriky/tisk/po-prvnim-cisle-mesicniku-interview-se-v-

trafikach-zaprasilo_336951.html

NETMONITOR, 2016. Veřejná zpráva za leden 2016. [online]. [cit. 02-15-2016].

Dostupné z: http://www.netmonitor.cz/verejne-vystupy

NĚMEC, Jan, 2004. Blog – slovo roku 2004. [online]. [cit. 02-15-2016]. Dostupné z:

http://tech.ihned.cz/testy/c1-15292780-blog-slovo-roku-2004

STATISTA, nedatováno. Number of blogs worldwide from 2006 to 2011 (in millions).

[online]. [cit. 02-15-2016]. Dostupné z:

http://www.statista.com/statistics/278527/number-of-blogs-worldwide/

TECHNORATI, 2010. State of the blogosphere 2010. [online]. [cit. 02-15-2016].

Dostupné z: http://technorati.com/state-of-the-blogosphere-2010/

TECHNORATI, 2011. State of the blogosphere 2011. [online]. [cit. 02-15-2016].

Dostupné z: http://technorati.com/state-of-the-blogosphere-2011/

TECHNORATI, 2013. Digital influence report 2013. [online]. [cit. 02-15-2016].

Dostupné z: http://technorati.com/report/2013-dir/

THOMPSON, Clive, 2006. The Early Years. The New York times Magazine [online].

[cit. 01-16-2016]. Dostupné z: http://nymag.com/news/media/15971/

65

TÝDEN, 2016. Předplatné měsíčníku Interview. [online]. [cit. 03-1-2016]. Dostupné z:

http://shop.tyden.cz/objednavka

VINOPAL, Jiří, 2011. Zkoumání veřejného mínění. In: Akademie věd ČR [online]. [cit.

02-15-2016]. Dostupné z: http://lsvv.soc.cas.cz/Studijni%20podklady_VVM.pdf

ZÚNIGA, Gill de Homero et al., 2011. Blogging as a journalistic practice: A model

linking perception, motivation and behavior. Journalism [online]. červen, 12(5), 586–

606 [cit. 03-21-2016]. Dostupné z:

http://jou.sagepub.com.ezproxy.muni.cz/content/12/5/586.full.pdf+html

Výzkumné rozhovory

KOZUMPLÍK, Miloš. (1. 3. 2016). Praha. Šéfredaktor Interview.

PROCHÁZKOVÁ, Olga. (7. 3. 2016). Praha. Redaktorka a editorka Interview.

NEJEZCHLEBOVÁ, Lenka. (14. 3. 2016). Praha. Redaktorka Interview.

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha č. 1: Rozhovor s Veronikou Kokešovou

Příloha č. 2: Rozhovor s Anetou Kaderkovou

Příloha č. 3: Rozhovor s Terezou Salte

Příloha č. 4: Rozhovor s Nejfejkem

Příloha č. 5: Rozhovor s Hannah Saleh a Danielou Hannovou

Příloha č. 6: Rozhovor s šéfredaktorem Milošem Kozumplíkem

Příloha č. 7: Rozhovor s redaktorkou a editorkou Olgou Procházkovou

Příloha č. 8: Rozhovor s redaktorkou Lenkou Nejezchlebovou

66

JMENNÝ REJSTŘÍK

A

Adams Sally, 28, 32, 34, 52, 53

Anopress, 46, 50

B

Barger Jorn, 11

Bartošek Jaroslav, 33, 34, 49

Bauman Milan, 27, 28, 30, 31, 52

Bednář Vojtěch, 9, 17

Bennett Lance, 22

Blesk pro ženy, 39

Blog.cz, 7, 10

Blogbarometr, 15, 24, 46, 48, 57

Blogger.com, 10–12

Blogging as journalistic practise, 18

Blood Rebeca, 11, 12, 18

Broback Steve, 10

Burton Graeme, 25

Byron DL, 10

Č

Čermák Miloš, 12, 16, 47

Česká televize, 38

Český statistický úřad, 7

Čuřík Jaroslav, 16, 34

D

Decatur, 21, 22

DeVito Joseph, 32

Digital Influence Report, 7

Disman Miroslav, 37, 39

Donath Business & Media, 15, 24

E

Elite Bloggers, 48, 51

Empresa Media, 39– 41, 44

F

Fit Styl, 39

Follrichová Mária, 26

G

Gaille Brandon, 7

Garden Mary, 9, 18

H

Halada, 26

Halada Jan, 25–27, 34, 35, 53

Hall Justin, 11

Haller Michael, 33

Hannová Daniela, 49, 50, 52, 54–56

Hendl Jan, 37–38

Henning-Thurau, 23

Hicks Wynford, 28, 32, 34, 52, 53

Horňák Pavel, 13, 23

Hui KL, 22

Hvížďala Karel, 25, 26

67

Ch

Chau Pyk, 22

Check Czech Fashion, 48

I

iDnes.cz, 7, 18

Instinkt, 38, 39

Interview, 1, 3, 4, 8, 27, 37–44, 49, 51,

54, 55, 57, 117–120, 122–129

J

James Garrett, 12

Janouch Viktor, 17

Jaromír Soukup, 40

Jarvis Jeff, 9

Jeřábek Hynek, 20, 21

Jin Yan, 23

Jirák Jan, 25

Jurášková Olga, 13, 23

K

Kaderková Aneta, 48, 50, 53

Kasarda Martin, 26, 28–30, 31, 33–35,

49, 51–53

Kasík Pavel, 17, 18

Katz Elihu, 20–22

Kavanaugh Andrea, 22

Keeble Richard, 30, 31, 33, 49, 50, 52,

53

Kietzman Jan, 16

Kitchenette, 42

Kokešová Veronika, 47, 50, 52, 55

Kopáč Radim, 29, 31, 33–35, 49, 54

Kozumplík Miloš, 38–47, 49–51, 55–

57

L

Lazarsfeld Paul, 20, 21

Lidové noviny, 39

Links.net, 11

Lowrey Wilson, 19

Lupač Petr, 7

M

Mallete Malcolm, 30–32

Manheim Jarol, 22

McGrail Mike, 7

Media projekt, 40

Mediaguru, 40, 41

Mediamania, 40

Mencher Melvin, 26, 29, 32, 52

Menudomů, 47

Merholz Peter, 11

Merriam-Webster, 11

Merton Robert, 21

Miovský Michal, 38

Mladá fronta Dnes, 39

Mladý svět, 41

68

Moravec Václav, 31, 33, 49

Mosaic, 11

N

Neff Ondřej, 33, 35

Nejezchlebová Lenka, 38, 39, 42–44,

49–54, 57

Nejfake, 48, 50, 52, 55

Němec Jan, 11

NetMonitor, 7

Newton Media, 42

O

Osvaldová Barbora, 12, 13, 16, 17, 25–

27, 29–31, 33–35, 49, 53, 54, 56

P

Patočková Jana, 49

Paulovičová Alexandra, 41

Peterme.com, 11

Pitas, 12

Prima, 38

Procházková Olga, 38, 39, 41–46, 49,

50–52, 54–57

R

Rainie Lee, 9

Reflex, 38

Rettberg Jill Walker, 9–11, 18

Robot Wisdom A weblog by Jorn

Barger, 11

Routledge Encyclopedia of Narrative

Theory, 10

Ruß-Mohl Stephan, 26, 29, 51

Ryan Cornelius, 29

S

Saleh Hannah, 49–50, 52, 54–55

Salte Tereza, 47, 48, 50, 51, 53–55

Segev Sigal, 8, 21–24

Schäfer Mike, 22

Statista, 7, 12

Š

Šemberová Kristina, 12, 13

Šídlo Jindřich, 29

Šindelář Jan, 9

Štorkán Karel, 26– 28, 30, 31, 35, 52

T

Taddicken Monika, 22

Technorati, 7, 14, 24

Tejkalová Alice, 12, 13, 16, 17, 25, 26

The Interview People, 41

The New York Times, 11

The People’s Choice, 20

Thompson Clive, 11

Turnball Giles, 10

Tušer Andrej, 26, 27, 29, 30, 33, 40, 50

Týden, 39, 40

69

V

van der Merwe Roelof, 22

Veľas Štefan, 27, 29, 34

Vinopal Jiří, 20

Volf Petr, 34, 54

Vývařovna, 49, 54, 55, 57, 58

W

Walker Jill, 10

Waschková Císařová Lenka, 16

Weimann Gabriel, 21, 22

Williams Evan, 10

WordPress.com, 10, 11

World Internet Project, 7

Y

Youtube, 48, 50

Z

Zimmerman Fred, 32, 52

Zúniga Gill de Homero, 18

70

PŘÍLOHY

Publicistické rozhovory

Příloha č. 1: Rozhovor s Veronikou Kokešovou

Z blogu na farmářské trhy

Svou diplomovou práci přetvořila

Veronika Kokešová alias Koko v úspěšný

blog Menu domů. Ochutnává a hodnotí

pokrmy v nejlepších českých restauracích

a prostřednictvím videoreceptů radí lidem,

jak si uvařit jejich domácí verze. Jako

jedna z mála foodbloggerek se rozhodla

překročit hranici online prostředí a vaření

chce ostatním usnadňovat prodejem

poctivých vývarů.

Na blogu hodnotíte pokrmy

v nejdražších podnicích. Už vám někdo

řekl, že jako amatérská kuchařka do

toho nemáte co mluvit?

Mnohokrát. Vždycky říkám, že do toho naopak mám co mluvit, protože jsem platící

zákazník. Pokud je v jídelním lístku napsané, že maso bude pečené, a mně přijde na talíř

dušené, kuchař udělal někde chybu.

Abyste jídlo dokázala napodobit, nemusíte znát potřebné procedury?

Někdy se kompletní recept dozvím přímo z jídelního lístku. Je tam napsané třeba „Tři

dny tažený telecí jazyk zauzený v naší domácí udírně podávaný se silnou telecí šťávou

s rozmarýnem, hrachovou kaší omaštěnou selským sádlem a s jablkovou redukcí

s medem“. Všechny postupy jsem se naučila sama z různých knížek, internetových

videí a zahraničních zdrojů. Skoupila jsem snad všechny kuchařky světa, ale hlavní je

stejně experimentovat. Po pár letech praxe snadno poznám, jestli je losos vařený,

dušený, dělaný na pánvi, nebo v páře.

Veronika Kokešová má zmapované nejlepší podniky

v Praze. Foto: Veronika Bulánková

71

Jak?

Důležitou roli hraje bílkovina, kterou při tepelném zpracování vylučuje. Například

pošírovaná ryba se připravuje ve vysokých teplotách, takže je celá bílá.

Nikdy jste nepřemýšlela, že si doplníte kuchařské vzdělání?

Jednu dobu ano, ale jen proto, abych zavřela pusu šťouralům. Nakonec jsem došla

k názoru, že by to pro mě byla ztráta času. Úroveň kuchařských učilišť není moc dobrá.

Radši se postupy naučím z kvalitních knížek a okukováním práce kuchařů, kteří mě

k sobě pustí.

Profesionálním kuchařům nevadí, když se jim dívá pod ruce foodbloggerka?

Je to různé. Někteří foodbloggery úplně nesnáší, ale jiní nás klidně vezmou mezi sebe.

Dokonce jsem byla na stáži u Oldřicha Sahajdáka v restauraci La Degustation Bohême

Bourgeoise. Seznámili jsme se na gastronomickém festivalu a pak jsme se asi po dvou

letech znovu potkali. Pamatoval si mě paradoxně díky tomu, že jsem s sebou tenkrát

měla hodně staré hrnce. Celkem drze jsem ho požádala, jestli bych se nemohla podívat

k němu do kuchyně, a on souhlasil. Překvapilo mě, když mi bez jakýchkoliv zábran řekl

recepty na všechna jídla, která tenkrát měli na jídelním lístku. Prý ať si to klidně napíšu

na blog, protože si stejně vymyslí nové.

A Oldřich Sahajdák je vaším kuchařským vzorem?

Takhle bych to neřekla. Spíš než v samotné gastronomii mám vzory mezi moderátory

pořadů o vaření. Mým oblíbencem je třeba Jamie Oliver. Jeho autentický projev a láska

k jídlu je pro mě ukázkou toho, jak by měl pořad o jídle vypadat. Navíc jsou všechny

díly výborně natočené i po technické stránce.

I když nejste vyučená kuchařka, v gastronomii se pohybujete od malička. Váš otec

vlastnil restauraci a na vysoké škole jste vystudovala management hotelnictví,

lázeňství a gastronomie. Bylo v plánu, že jednou převezmete rodinný podnik?

To se asi předpokládalo. Jenže než jsem stihla dostudovat, táta už restauraci neměl.

Mým snem ale bylo odmalička stejně něco jiného. Chtěla jsem moderovat diskuzní

pořad typu Áčko (bývalá talk show TV Nova v letech 1997–2002, pozn. autorky),

a protože se říká, že nejlepší průpravou před televizí je rádio, nastoupila jsem ještě při

studiích do pražského Expres Rádia. Opravdu mě to chytlo a dodnes uvádím ranní

vysílání.

72

Počkejte, ale gastronomie si vás stejně našla. Jinak bychom tady dnes nebyly.

Vařit jsem začala vlastně z nouze, když jsem se kvůli škole odstěhovala do Prahy.

Studentský rozpočet mi nedovolil chodit pořád do restaurací a maminku, která by se

o mě postarala, jsem měla v Plzni. Z nutnosti se rychle stala moje záliba. Ke konci

vysoké školy mě napadlo tyhle dvě velké vášně, tedy moderování a vaření spojit,

a vymyslela jsem koncept pořadu a blogu o vaření. Po prvních šesti dílech, které jsem

nahrála jako uživatel na internetovou televizi Stream, se mi ozvali z vedení, abych jim

díly dodávala na zakázku.

Vzpomenete si, jaké jídlo jste uvařila úplně poprvé?

Tuším, že to byly zapečené těstoviny se smetanou, kuřecím masem, hráškem

a oreganem. Mému tehdejšímu příteli strašně chutnaly a nějakou dobu jsme jich dělali

obrovský kotel dvakrát týdně.

Takže vám šlo vaření úplně samo? Přirozený talent?

Asi ano. Průšvih je v mém případě všechno sladké, protože mu nerozumím. Je to tím, že

mi ani nechutná.

Pokud někde nejste s jídlem spokojená, umíte být dost kritická. Jak na to reagují

majitelé restaurací?

Někteří se snaží obhajovat a vysvětlují mi, že kuchař měl zrovna v pondělí špatný den.

To jsem sice schopná pochopit, ale oni musí chápat zase mě. Když u nich za jednu

návštěvu zaplatím tisíc korun, nechce se mi zkoušet, jestli ve středu kuchař neuvaří líp.

Nových podniků navíc vzniká tolik, že nemám důvod vracet se tam, kde mě zklamali.

Zatímco ostatní řeknou známým, že jim v restauraci nechutnalo, a negativní reklama se

šíří ústně, já to napíšu na blog. A že můj názor zajímá víc lidí? To už není můj problém.

Vracíte jídlo, když není podle jídelního lístku?

Rozhodující je jeho chuť. Nemám ráda plýtvání, takže pokud je dobré, sním ho, i když

nesplňuje kritéria na lístku. Pokud je ovšem surovina znehodnocená nebo je jídlo

přesolené, pak ho nechám. Vždycky za sebe zaplatím, ale pak si postěžuju na blogu.

73

Špatná recenze může restauraci připravit o zákazníky. Uvědomujete si tuhle

odpovědnost?

Restaurace blogu často přikládají větší význam, než opravdu má. Určitě jim jeden

článek nezruší klientelu, to bych musela psát třeba pro The New York Times.

Přemýšlím o tom tak, že pokud dělají svou práci dobře a poctivě, nemají se čeho bát.

Nikdy jsem nikomu schválně nekřivdila. Jsou i podniky, které se dokázaly z kritiky

poučit a posunuly se dopředu.

Například?

Třeba v restauraci V Zátiší jsem si kdysi dala nic moc bramboračku, které úplně chyběla

majoránka. Po nějaké době jsem potkala majitele, kteří mi za moji recenzi dokonce

děkovali. Prý to byla poslední kapka, aby si uvědomili, že kuchař je k ničemu.

Na svém blogu lidi učíte recepty jídel z velkých restaurací, čímž jim vlastně

snižujete klientelu. Přemýšlela jste nad tím někdy tímto způsobem?

Takhle to neberu. Moje videa mají dva aspekty. Prvním je jakási osvěta, kde chci lidi

seznámit s nejlepší gastronomií v Česku, s novými ingrediencemi i způsoby zpracování.

Ve druhé části videí navíc ukazuji, že se těchto novinek nemusejí bát, že jejich

zpracování nepředstavuje nadlidský úkol. Takže nedělám úplně přesné kopie pokrmů,

ale spíš jejich obdobu v domácích podmínkách. Taky poukazuji na skutečnost, že ne

každá restaurace v centru Prahy, kde jeden chod stojí pět set korun, je zaručeně dobrá.

Na druhou stranu se vaše práce dá brát i jako reklama…

Je pravda, že pokud je restaurace dobrá, může se jí moje návštěva hodně vyplatit.

V jednom videu jsem například dělala skotské vejce podle restaurace Maso a kobliha

a od té doby se jim spotřeba skotských vajec navýšila o tři sta procent. Diváky tenhle

pokrm zaujal, ale když viděli, že by doma museli kvůli dvěma porcím nalít do friťáku

dva litry oleje, radši si zašli na originál. Málokomu se v dnešní době chce vařit dvě

porce jídla čtyři hodiny.

Ve své diplomové práci jste hodnotila pražské restaurace a jako nejlepší vám už

tehdy vyšla La Degustation Bohême Bourgeoise, která později získala

michelinskou hvězdu. Vlastně jste předvídala její úspěch.

A ani jsem nepotřebovala křišťálovou kouli. La Degustation se nechala inspirovat

postupy moderní gastronomie ve Skandinávii, ale zároveň tamní kuchaři pracují

74

s poměrně levnými surovinami. I cibuli nebo celer jsou schopní zpracovat

a odprezentovat takovým způsobem, že lidé jsou ochotní jim zaplatit i vyšší částky.

Podobně se už dávno postupovalo všude jinde, ale u nás to byl v době psaní mojí

diplomky teprve první záblesk. Restauraci navíc provozuje silná skupina Ambiente,

která si mohla dovolit ji několik prvních let dotovat.

Trendu, který v Česku započala La Degustation, se blíží i další podnik

s michelinskou hvězdou – Field šéfkuchaře Radka Kašpárka. Už jste ho také

otestovala?

V prvním půlroce po založení jsem tam byla na obědě. Dala jsem si hovězí jazyk

s hrachovou kaší a jablkem, což je takové poznávací znamení právě šéfkuchaře

Sahajdáka, který ho v La Degustation pravidelně připravuje asi sedm let. Verze

ve Fieldu se skládala ze stejných ingrediencí a stejné bylo i servírování, ale chuť se

originální verzi nevyrovnala. Neříkám, že chutnal špatně, ale znovu už jsem tam nešla.

Nepovažuji za zásluhu získat hvězdu za něco, co dávno vaří jiné oceněné restaurace.

Dovedete si představit, že by vás oslovili komisaři Michelinu, abyste pro ně

hodnotila restaurace?

Taková nabídka by se samozřejmě nedala odmítnout. Je to obrovská prestiž, i když se

člověk stejně nemůže nikomu pochlubit. Trošku mě mrzí, že se hodnotitelé zaměřují

hlavně na střed Prahy. Chtělo by to trochu provětrat a rozšířit obzory i mimo hlavní

město. Například v Olomouci nedávno otevřeli restauraci Entree, která bude mít velkou

váhu.

Vy jste o založení vlastní restaurace nikdy neuvažovala?

Chybí mi zkušenosti i věk a radši vařím doma. Nepovažuji se za kuchařku, jsem jenom

člověk, který ostatní posouvá k lepšímu jídlu. Ale jak se říká, nikdy neříkej nikdy.

Každopádně bych v ní nepracovala jako kuchařka. Starala bych se spíš o provoz

a marketing.

Foodblogeři jsou v zahraničí váženými osobami, které zvou na tiskové konference

spolu s novináři. Funguje to podobně i v Česku?

Pro české novináře jsme zatím otravný hmyz. Nevystudovali jsme jejich vysokou školu

a fušujeme jim do řemesla, ačkoli na to podle některých absolutně nemáme. Neříkám,

75

že všichni foodbloggeři jsou skvělí a umí vařit a psát o jídle, ale přijde doba, kdy nás

budou muset začít respektovat.

Mohou blogy nahradit profesionální média?

Nemyslím si, že by zanikly časopisy o jídle a lidé chodili jenom na foodblogy.

Pravděpodobnější je, že foodblogeři nahradí novináře v redakcích. Jídlo je jejich

koníček, bytostně ho milují a jsou mnohdy zapálenější a nadšenější než mnozí redaktoři,

kteří berou svou práci jenom jako prostředek k uživení.

V letech 2013 a 2014 jste vyhrála snad všechna ocenění, která se v blogování dají

získat. Letos jste v soutěži Bloggerka roku obsadila třetí místo, ale na blogu o tom

píšete jako o prohře. Proč?

Prostě jsem byla zvyklá vyhrávat. Ale vůbec se nedivím, že to takhle dopadlo. Blog

jsem v posledním roce hodně zanedbávala, což se muselo někde projevit. Usilovně jsem

psala tři a půl roku a čtenáři si zvykli, že přibývají až tři recepty týdně. Třetí místo mě

sice trochu mrzí, ale jsem typ člověka, který se chce posouvat dál. Blog ani pořad na

Streamu se nedá dělat deset let pořád ve stejné podobě a kvalitě. Na nějakou dobu jsem

se stáhla, abych naplno zapracovala na novém projektu, který je mnohem časově

náročnější. Menu domů ale určitě neumře, i když teď trochu skomíralo. Čtenáři a diváci

se mohou těšit nejen na novou podobu, ale i obsah. Pořád chci chodit do restaurací, ale

už to nebude stoprocentní priorita jako do teď.

Novým projektem myslíte prodej domácích vývarů?

Ano, momentálně se soustředím na přechod z online prostředí do reálného světa, což je

dost náročné. Domácí vaření jsem se snažila lidem ulehčovat na blogu psaním velmi

podrobných receptů, a teď jim chci pomáhat i prodejem konkrétních produktů, jako jsou

silné domácí vývary a základy na různá rizota, omáčky nebo kuskusy. Zatím je všechno

ve vývoji. Piluji receptury, učím se vařit v padesátilitrových hrncích a domlouvám se

s farmáři na dodávání kvalitních surovin. Ráda bych vývary a další doplňkové zboží

prodávala na farmářských trzích a dodávala je i do některých kamenných obchodů.

V létě budeme naše produkty představovat na festivalech. Proces vzniku navíc týden po

týdnu dokumentujeme a v červnu se bude vysílat nový pořad na Streamu, kde bude

všechno zachycené. Od výroby až po hledání investorů a distribučních sítí.

76

Vývary chcete dělat z lokálních surovin. Jak moc vám záleží na původu potravin,

ze kterých vaříte?

Soustředím se hlavně na původ masa, a to hned z několika důvodů. Prvním z nich je

etický přístup ke zvířatům. Asi dva roky jsem byla vegetariánkou, ale chuť byla silnější,

takže si alespoň vybírám maso z farem, kde se ke zvířatům chovají s respektem a běhají

tam šťastná kuřátka a kravičky. Šedivé umučené kuře z velkochovů, které prodávají

v supermarketu za šedesát korun, už bych si nekoupila. Taky nechápu, proč bych si

měla třeba mrkev nechat vozit přes půl planety, když se dá ve skvělé kvalitě vypěstovat

i u nás. Dalším důvodem je samozřejmě chuť a není mi lhostejné ani mé zdraví.

Nakupuju nejen na trzích, ale i v obchodech, kde kvalitní potraviny už předvybírají,

jako je řetězec Sklizeno nebo řeznictví Real Meal Society. Farmářské potraviny se dají

sehnat i v Makru. Na druhou stranu ale nejsem fanatik, který by zkoumal každou etiketu

a porovnával ji se seznamem éček.

Snažíte se v tomto ohledu inspirovat své čtenáře a diváky?

Určitě, vedla jsem je k tomu od začátku a je to i důvod, proč jsem si vymyslela vývary.

Rozhodně nepředpokládám, že rozjedu skvělý byznys, na kterém zbohatnu, a že už

budu do konce života jezdit kolem světa. Chtěla bych, aby lidé doma vařili pořádně

a zdravě ze surovin, za které se nemusejí stydět. Pořád je ale hodně těžké řadě z nich

vysvětlit, proč si mají od farmáře koupit něco, co v supermarketu seženou za poloviční

cenu. Problém je hlavně v tom, že jsme masožravý národ a velká část z nás si myslí, že

bez salámu není pořádná snídaně a bez flákoty masa oběd a večeře. Pro trh i pro naše

tělo by bylo vhodnější, kdybychom investovali ty samé peníze, ale omezili množství.

Tedy například soustředili své finanční síly na jeden pokrm s dobrým masem denně

a k večeři si udělali vegetariánské jídlo.

Dokážete jako foodblogerka reálně ovlivnit chování konzumentů?

Jeden článek asi nedokáže rozhodovací proces člověka zvrátit úplně opačným směrem.

Nicméně pravidelných čtenářů mého blogu je poměrně hodně a když se jim člověk

snaží dlouhodobě něco vštěpovat a pořád to opakuje, minimálně se nad tím snad

zamyslí. Foodbloggeři obecně určitým vlivem disponují, ale nemyslím si, že bez

foodblogů by tady lidé jedli jako zvířata.

77

Vlivu bloggerů na čtenáře si všímají i firmy. Kontaktují vás, abyste propagovala

jejich produkty?

Každý den mi chodí nejrůznější návrhy na spolupráce. Nejčastější jsou nabídky ve stylu

„napište, co si myslíte o našich uzeninách, a my vám pošleme vzorek zdarma“. PR

agentury zastupující jednotlivé společnosti posílají univerzální e-maily, aniž by se

vůbec podívaly na obsah blogu. Uráží mě to, protože berou bloggery za levnou reklamu.

U jiných stejně navštěvovaných webů by za stejnou propagaci zaplatily velké peníze.

Jediná spolupráce, kterou jsem kdy dělala, byla s Coca-Colou, která mě nechala

vymyslet si vlastní kurz vaření. Lidé mohli zdarma přijít, uvařit se mnou z kvalitních

surovin a pozvat na ochutnání své přátele.

A kdyby firmy nabízely za spolupráci peníze, šla byste do toho?

Kdybych dělala desítkám různých firem reklamu na hermelíny, limonádu nebo olej,

blog by dlouho nevydržel. Čtenáři začínají být na podobné věci alergičtí. Popularita

blogu stojí z velké části na věrohodnosti bloggera. Na tom, že tvoříme obsah nezištně,

i když je to mnohdy finančně i časově nákladné.

Jste považována za jednu z prvních českých foodblogerek. Co stojí za tím, že

foodblogy jsou v Česku takovým fenoménem?

Vidím souvislost s celkovou revolucí ve stravování v posledních pěti deseti letech, kdy

se lidé přeci jen začínají víc starat o svůj jídelníček. Před pár lety tady spoustu lidí

vůbec nevědělo, co je to medvědí česnek nebo nikdy nedrželi v ruce chřest. Pozitivní

vliv na českou gastronomii mají hlavně dnešní neomezené možnosti cestování. Před

revolucí, kdy jsme tady všichni dřepěli a jedli pořád ty samé univerzální hnědé omáčky,

nám to bylo jedno, protože jsme ani neznali nic jiného. Cestování nám ale umožnilo

poznávat nové gastronomické směry a kvalitnější suroviny, které už začínáme

vyžadovat i v Česku.

Takže nesouhlasíte s tvrzením, že Česko je popelnicí Evropy?

Tak dramaticky bych to určitě neviděla. Záleží domácnost od domácnosti. I ve Francii

se najdou lidé, kteří se živí úplnými hnusy. Samozřejmě, že v průměru jsme oproti

jiným západním zemím ve skluzu, ale alespoň máme pořád co vylepšovat. V každém

supermarketu najdu spoustu věcí, které by člověk neměl nikdy sníst. Snad jen proto, aby

přežil. Ale na druhou stranu i u nás už existuje dost obchodů, kde se dá solidně

nakoupit. Člověk ale musí být ochotný si trochu připlatit.

78

A jsme ochotní si připlatit, když restaurace nabízejí obědová menu za 70 korun?

S nástupem registračních pokladen meníčka za 70 korun skončí, což je dobře.

Restauracím se takové ceny nevyplatí. Lidem se to líbit nebude, protože jsou hrozně

zvyklí, že se v restauraci nají skoro levněji než doma. Dalším aspektem jsou přirozeně

i naše platy. Ve srovnání s jinými evropskými státy jsou mnohem nižší. Navíc, čím

menší město, tím menší plat. Na druhou stranu ale na vesnici mají ultra bio potraviny,

protože mají dvorek, kde jim něco běhá, a zahrádku, kde jim něco roste.

Kolik jste ochotná utratit za jídlo?

Pořad jsem dělala tři a půl roku a projedla jsem opravdu hodně peněz. Každý máme

svoji slabůstku. Někdo investuje do oblečení na běhání, někdo do motorek, já si ráda

připlatím za dobré jídlo. Extrém byl na mé třicetiny. Šla jsem sama do La Degustation

a postupně si objednala osmnáct chodů. I s vínem mě to stálo pět a půl tisíce, ale

rozhodně nelituji.

Necháváte se ovlivnit trendy ve stravování, jako je třeba raw, tedy syrová strava?

Ne, protože mám ráda teplé polévky. Rawburger pro mě není burger, takže ho u mě na

blogu nenajdete. Nesleduju, co zrovna frčí, abych si zajistila větší čtenost. Tíhnu

k české klasice v modernější úpravě a ke středomořské kuchyni. Mám moc ráda třeba

mořské potvory, ale čtenáři o ně nestojí. Přesto se jim je snažím trochu dávkovat. Můj

blog je takový univerzál. Jsem schopná jeden den zveřejnit recept na svíčkovou a druhý

den na suši. Kdybych ale s blogem začínala až teď, nebyla by to nejlepší cesta.

Proč?

Ostatní foodblogy sice moc nečtu, ale když si pročítám třeba nominace různých soutěží,

začínají převažovat úzce zaměřené blogy. Pokud chce člověk uspět v současné době,

kdy je foodblogů takové množství, je asi lepší specializovat se na nějaký směr. Ať už je

to zmíněný raw či veganské recepty. Takoví bloggeři mají momentálně největší úspěch.

Na internet si každý může napsat, co chce. Jak se vyrovnáváte s kritikou?

Na blogu nemám povolené komentáře, protože ho považuji za svůj soukromý prostor.

Zpětnou vazbu mám z Facebooku a z e-mailů. Rozlišuju mezi člověkem schopným

poskytnout konstruktivní kritiku a haterem (z anglického slova hate – nesnášet; pozn.

autorky). Těm nevěnuji žádnou pozornost. Zatímco konstruktivní kritika mě může

posunout dál, haterům vadí moje samotná existence, nepřejí mi úspěch a snaží se hledat

79

jakékoli chyby. Například diskuze typu „tohle koření se do svíčkové nedává, protože

moje babička to tak nikdy nedělala“ nejsou relevantní. Podobným lidem nehodlám

věnovat energii.

Na blogu jste velmi upřímná. Založila jste dokonce rubriku, kde píšete o svém

soukromí. To asi není na foodblozích úplně běžné…

Jsem docela blázen a exhibicionista. Na začátku jsem si úplně nemohla dovolit psát

osobní věci, ale po nějaké době lidé začínají oceňovat, když jim poskytnete i osobnější

informace. Přestávají totiž žít s blogem jen jako se zdrojem informací a začínají žít

s autorem jako s konkrétní osobou. Tím se blogy odlišují od novin, kde čtenář pořádně

neví, kdo za článkem stojí. Ale jak už jsem řekla, blog je můj životní prostor a nikoho

nenutím ho číst.

Veronika Koko Kokešová (30)

Pochází z Plzně. Po osmiletém gymnáziu vystudovala obor Management hotelnictví,

lázeňství a gastronomie na Vysoké škole hotelové v Praze. Předpokládalo se, že jednou

převezme rodinnou restauraci. Při studiích ale přičichla k moderování a dodnes uvádí

ranní vysílání pražského Expres Rádia. V roce 2012 založila blog Menudomu.cz a pro

internetovou televizi Stream.cz začala vytvářet stejnojmenný pořad o vaření. V letech

2013 a 2014 ovládla soutěž Blogerka roku v kategorii Food. V roce 2013 byl její blog

vyhlášen Foodblogem roku. Dvojnásobného úspěchu dosáhla i v anketě Křišťálová

lupa 2014, kde zvítězila v kategorii One(wo)man show a v kategorii Zájmové weby

skončila na druhém místě. Kromě Menu domů, běžely na Streamu i další její pořady –

Menu v sezóně a Menu podle Koko. Poslední pořad získal jméno podle kuchařky,

kterou vydala v říjnu 2014.

Mezi čtyřma očima

Veronika Kokešová rozhodně není typ člověka, se kterým vázne řeč. Moderátorku

v sobě opravdu nezapře a trochu moderovat se snažila i náš rozhovor. Prvních pět minut

jsem se docela bála, jestli mě vůbec nechá položit další otázku. Jídlem zkrátka žije

a dokázala by o něm vyprávět dlouhé hodiny. Mimochodem, při našem setkání zvládla

tahle drobná blondýnka dva půllitry piva. Na to, že jsme se sešly v deset hodin

dopoledne, to byl docela úctyhodný výkon.

Veronika Bulánková

80

Příloha č. 2: Rozhovor s Anetou Kaderkovou

Blogger je pořád sprosté slovo

Řada lidí si blogování stále spojuje

s ufňukanými puberťačkami, které se

svěřují svému internetovému deníčku. Blog

Check Czech Fashion dokazuje, že to tak

být nemusí. I na internetu se dá najít

kvalitní obsah. Aneta Kaderková a její dvě

kolegyně se snaží čtenáře skrz módu

inspirovat a vzdělávat.

Na českou blogovací scénu jste před šesti

lety přišly s konceptem Street style

fashion. Co si pod tím má módní

analfabet jako já představit?

Jednoduše mapujeme pouliční módu tím, že

si vybíráme zajímavě oblečené lidi a fotíme

je na blog. Snažíme se čtenářům ukázat, jak moc je móda rozmanitá. Nápad jsme

převzaly z našeho oblíbeného skandinávského blogu a jako jedny z prvních ho

vyzkoušely v Česku. Tehdy to bylo ojedinělé, teď už se street stylu věnuje víc projektů.

A lidé se od vás nechají na ulici bez problémů fotit?

V začátcích nás většina odmítala, protože focení pouliční módy nebylo tolik rozšířené.

Češi jsou obecně hodně nedůvěřiví. Rok od roku se ale setkáváme se vstřícnějším

přístupem. Návštěvníci módních akcí typu Prague Fashion Week dokonce s focením

vyložené počítají a těší se na něj.

Čím bych vás musela zaujmout, aby se na blogu objevila moje fotka?

Žádnými konkrétními pravidly se neřídíme. Hledáme ty, kterým to sluší a jsou podle

našeho názoru hezky a originálně oblečení. V rubrice Street style fashion jsme naprosto

proti kritice, nechceme být další Módní peklo (módní blog; pozn. autorky). Nefotíme

lidi, abychom se jim vysmívaly. Negativních věcí je v životě dost, a proto chceme

alespoň na blogu zůstat pozitivní. Samozřejmě nepíšeme jen pochvalně, v ostatních

Pro Anetu Kaderkovou je móda velkou vášní.

Foto: Veronika Bulánková

81

typech článků vyjadřujeme své názory a umíme být i kritické, ale třeba pod rubrikou

Street style nemáme povolené komentáře.

Nemyslíte si, že to popírá podstatu blogování, kde jde hlavně o interakci?

Naopak nám přijde nefér, aby se čtenáři negativně vyjadřovali k někomu, kdo byl

ochotný a nechal se vyfotit na blog. Naše outfity komentovat můžou, protože jsme

schopné kritiku ustát. I když ohlasy jsou naštěstí v drtivé většině pozitivní.

Je vůbec na českých ulicích něco zajímavého k vidění?

Určitě, každý den vídám spoustu inspirativních lidí. Obecně se úroveň oblékání za

poslední roky zlepšila, velký posun je vidět hlavně u mužů. I když nad elegancí pořád

převládají sportovní prvky.

To je jeden z módních stereotypů, o kterém píšete…

Bohužel. Takovým českým evergreenem je kromě ponožek v sandálech outdoorové

oblečení, které je primárně určené pro sport, ale řada lidí v něm neváhá vyrazit do

města. Na blogu nicméně nedáváme najevo, že bychom tyto lidi odsuzovaly nebo jimi

pohrdaly. Móda je hodně subjektivní záležitost. Neklademe na jednu stranu módní

stereotypy a na druhou módu podle našeho blogu. Spíš se snažíme ukázat, že to jde

i jinak. I tepláková souprava může být v určité situaci a kontextu stylová záležitost.

Hodně cestujete. Je móda v zahraničí na lepší úrovni?

Nerada bych se dopouštěla všeobecných soudů. Tady i v zahraničí potkávám lidi, za

kterými se otočím, protože jim to sluší. Třeba Berlín se považuje za módní město, ale na

mě je až moc extravagantní. Jednou jsem tam potkala muže oblečeného do černé sítě.

Zastávám názor, že krása je často v jednoduchosti. V tomhle ohledu mě inspiroval

Stockholm. Seveřané daleko méně řeší, co si vezmou na sebe. Poskládají dohromady

pár kousků a většinou je z toho příjemný a upravený celek. V jednom ale za cizinou

přece jen hodně zaostáváme, a tím je tolerance. V Česku mi chybí liberálnější pohled na

módu. Máme tendenci neustále řešit, co má kdo na sobě, a když se někdo vymyká, stává

se terčem posměchu. Ať si každý chodí oblékaný, jak chce. Pokud se cítí dobře

v ponožkách a sandálech, je to jeho věc.

Udávají bloggeři módní trendy?

Někteří ano, zvlášť v zahraničí jsou bloggeři celebritami, za kterými stojí ohromná

komunita čtenářů. Blogy jdou pořád dopředu, stávají se silnějšími a silnějšími médii

82

a mají vliv na obrovské množství lidí. Pak se ale nabízí otázka, jak velkou část obsahu

vyprodukuje v zahraniční konkrétní blogger a kolik lidé, kteří stojí za ním.

Jak jsou na tom s vlivem čeští bloggeři?

V Česku je blogger pořád pro spoustu lidí sprosté slovo. Ze svého okolí vím, že hlavně

pro starší generaci je stále těžko pochopitelné, že někdo vytváří virtuální obsah. I když

se většina společnosti pohybuje na internetu, starší lidé blogování vnímají jako něco

abstraktního. Je to pro ně nečitelné. A pokud je pro člověka něco nečitelné nebo

nepochopitelné, velmi často to řadí do škatulky „divné“ nebo „nebezpečné“.

Je to důvod, proč o sobě nerada mluvíte jako o bloggerce?

Ne, já se za blog nestydím. Ale nemyslím si, že mi tohle označení úplně náleží, protože

nadpoloviční většina mých aktivit se blogování netýká.

Takže se necítíte jako fashion guru?

Vůbec ne. Blog jsem nezakládala proto, že bych chtěla být něčím vzorem – aby čtenáři

přesně kopírovali, co mám na sobě. Hodně převládá přesvědčení, že když někdo píše

fashion blog, musí být nutně fashion guru a oblékat se podle posledních trendů. S tím

nesouhlasím. Velká část literárních kritiků za svůj život ani nenapsala vlastní dílo,

a přitom jsou schopní vytvořit kvalitní a relevantní recenze. Jako každá žena se ráda

oblékám a fintím a prostřednictvím blogu můžu poukázat na kousky oblečení, které mě

zaujaly. Rozhodně neřeším, jestli mám na sobě stejný kousek dvakrát a jestli jsem

dostatečně inspirativní. Každý by si navíc měl vytvořit vlastní styl, který bude promítat

jeho osobnost.

Kromě blogování pracujete jako copywriterka a modelka. Navíc studujete vysokou

školu. Nemáte toho moc?

Všechno co dělám, mě baví a naplňuje, takže se snažím aktivity skloubit. Některá

období jsou psychicky i fyzicky náročnější, ale vždycky si uvědomím, že by mi bylo

strašně líto, kdybych se musela něčeho vzdát. Ale třeba modeling jsem v poslední době

odsunula na vedlejší kolej. Radši pracuji hlavou a navíc nemám přirozené proporce

k tomu, abych se mu mohla věnovat na vyšší úrovni. Za všemi aktivitami je dřina,

kterou miluji a potřebuji.

83

Blog byl vaší první činností?

Blogovat jsme s mojí nejlepší kamarádkou Marietou začaly po nástupu na Vysokou

školu ekonomickou v Praze (VŠE). Vystudovala jsem tam obor Arts management, který

se snaží propojovat sféru umění a kultury s byznysem. A móda do umění patří. Musím

se přiznat, že před rozjezdem blogu jsem se o módu moc nezajímala a oblékala se

hlavně do černé barvy. Ke změně stylu mě inspirovalo právě focení zajímavě

oblečených lidí na ulici. Určitě to nebyla moje první činnost. Upřímně si ve svém životě

nevybavuji žádný delší úsek nicnedělání, jsem hodně aktivní. Check Czech Fashion

jsme nikdy nebraly jako práci, ale jako zábavu a relax.

Po VŠE jste začala studovat mediální studia. Pomáhá vám to v něčem?

Pomáhá mi jakékoliv studium. Statistické vzorce na VŠE mě inspirovaly k napsání

několika článků a díky mediálním studiím mám komplexní představu o tom, jak fungují

mediální systémy všude na světě. Co se týče praktického přínosu, člověk se zdokonalí

v psaní, naučí se lépe pracovat s fakty a umí názory opřít o relevantní data.

Schopné bloggery uznávají i některá tištěná média a spolupracují s nimi. Přijaly

byste podobnou nabídku?

Určitě se tomu nebráníme, naopak dlouhodobě se podílíme na největším tištěném

studentském časopise Studenta. Ačkoliv se naše práce odehrává hlavně v online

prostředí, nemyslím si, že tištěná média jsou špatná. Úspěšný mediální subjekt musí brát

v úvahu offline i online verzi. Tisk má pořád velkou váhu a je považovaný za

sofistikovanější médium.

Zpět k vašemu blogu. Jak se vám daří od roku 2010 udržovat stabilní čtenářskou

základnu?

Při rozjezdu nám hodně pomohlo mapování módy v ulicích. Zaplnily jsme mezeru na

trhu. Nápad je v blogování obecně dost důležitý, protože je pořád těžší a těžší přicházet

s něčím originálním. Za těch šest let se česká scéna dost proměnila. Z několika stovek

blogů jsou tisíce, ale podobně rychle roste i jejich úmrtnost. Spousta lidí v tom vidí

nástroj, jak se jednoduše zviditelnit, ale neuvědomují si, že za vším stojí pravidelné

vytváření kvalitního obsahu.

84

To je tedy recept na úspěch v blogování?

Zaručený recept asi neexistuje. Základem je, aby blogger zůstal autentický. Nikdy jsme

moc nekalkulovaly. Check Czech Fashion je spontánním projektem tří kamarádek. Je to

naše srdcová záležitost.

Potenciálu módních blogů si všimly firmy a propagují na nich své výrobky. Váš

blog není výjimkou. Dá se v takovém případě stále mluvit o autenticitě?

I člověk, který se blogováním živí, může zůstat autentický a být úspěšný. Ale měl by si

stanovit nějaký poměr mezi reklamou a dalším obsahem. Určitě není dobrá cesta, aby za

sto procenty věcí, které doporučí, stál product placement. Reklama by měla pouze

doplňovat vizuálně, stylisticky a gramaticky kvalitní obsah.

Reklamy na blozích nebývají označené. Jak mohu z pozice čtenáře poznat, za

kterým příspěvkem stojí reklamní spolupráce?

Třeba podle toho, že jeden měsíc blogger vychvaluje boty na běhání od Adidasu, a za

měsíc doporučuje jako nejlepší značku Reebook. To mu bezpochyby ubírá na

věrohodnosti a autentičnosti. Tím nechci říct, že blogger nemá experimentovat.

Konkrétně móda je velmi barevná a často se obměňuje, ale spolupracovat s přímým

konkurentem jiné propagované značky je hodně riskantní. Čtenář může snadno nabít

dojmu, že autor mění názor pod vlivem jednotlivých firem, a ztratí v něj důvěru.

Jak tedy s reklamou pracuje přímo váš blog?

My reklamu na blozích neoznačujeme, protože doporučujeme jenom věci, za kterými si

stoprocentně stojíme. Proto nepovažujeme za důležité na blogu uvádět, jaký je jejich

původ. Nevadí mi to ani z pohledu čtenáře. Když vidím hezký kousek oblečení, který

bych si také ráda koupila, nezajímá mě, jestli ho bloggerka dostala zadarmo, nebo ne.

My se snažíme spolupráci vždycky smysluplně začlenit do obsahu, což je mnohem

přirozenější než vlepit na web reklamní banner. V případě recenze porovnáváme více

značek a firmy dopředu důrazně upozorňujeme na to, že napíšeme pravdivý názor.

Záleží na každém blogu, jakou cestou se chce ubírat.

Snaží se někteří vaši současní partneři do obsahu blogu zasahovat?

Občas takové tendence mají, ale my hned na začátku kategoricky zdůrazňujeme, že

nechceme, aby nám někdo od A do Z říkal, co máme na blog psát. Pak by totiž

85

blogování úplně ztratilo smysl. Když to firma není schopná respektovat, prostě se s ní

rozloučíme. Říct ne, když se vám něco nelíbí, je pro bloggery klíčová vlastnost.

Ozývají se vám potenciální partneři často?

Denně nám chodí desítky nabídek, ale přijímáme jen zlomek z nich. To, že nejsme na

blogu finančně závislé nám dává možnost si hodně vybírat. Situace by byla asi jiná,

pokud bychom se chtěly blogováním živit, ale v dohledné době nic takového

neplánujeme.

Proč?

Blog není jen o psaní příspěvků, ale nabaluje se na něj řada dalších možností

a příležitostí. My se jím neživíme, protože nechceme. Byly bychom totiž nucené

mnohem víc kalkulovat a vzdát se ostatních aktivit. Naše životy jsou hodně barevné a

pestré, což nám vyhovuje. Navíc v Česku je problém, že firmy stále preferují barterový

obchod. Poskytování zboží výměnou za to, že se o něm blogger zmíní, ale nemůže

fungovat věčně. Bloggerům bartery přirozeně přestávají stačit, protože si začínají

uvědomovat svou hodnotu. Pro firmy je to do jisté míry reklama zadarmo. Za

poskytnutí jednoho produktu se o něm může dozvědět velká masa lidí.

Kdy si vás firmy začaly všímat?

S úplně první nabídkou přišla hned v začátcích jedna značka vlasové kosmetiky. Pod

jejím vedením jsme potom fotily módu návštěvníků Prague Fashion Weekendu. Měly

jsme dobrou myšlenku, ale provedení trochu zaostávalo. Obsah se zkvalitnil po

příchodu Bárb (jedna z kamarádek a autorek blogu; pozn. autorky), která nás vedla

k tomu, abychom na blog přispívaly pravidelně. Do té doby jsme články vydávaly jen

nárazově. Byl to vlastně takový pokus v rámci její bakalářské práce. Jejím cílem bylo

zvýšit povědomí o blogu. Předělala nám web, začala přemýšlet mnohem víc strategicky

a nastolila určitá pravidla. Od té doby fungujeme jako maličká firma, protože máme

stanovené vnitřní struktury a rozdělené kompetence. Začaly jsme vytvářet trošku jiný

obsah než ostatní blogy a naše práce se do jisté míry profesionalizovala.

V čem je obsah, který vytváříte, jiný?

Čas od času zveřejňujeme i články mírně edukativního charakteru. Samozřejmě píšeme

o botách a o spoustě na první pohled banálních témat, ale věnujeme se i původu

oblečení a otázkám udržitelnosti. Velmi úspěšný byl například můj článek Mentální

86

kalkulačka, ve kterém jsem se zamýšlela nad tím, jak se vyhnout touze mít co nejvíc

kousků oblečení, a naopak kupovat věci, které se dlouhodobě vyplatí.

Na blogu ale zveřejňujete své každodenní outfity, které často obměňujete, takže

svým způsobem nabádáte ke konzumnímu chování…

Na první pohled to tak může vypadat, ale ten, kdo nás sleduje dlouhodobě, ví, že se

některé kousky oblečení opakují. Je samozřejmě hloupost, abychom vyhazovaly dvakrát

nošené věci, jen proto, aby se na blogu neopakovaly. Moje maminka i dvě mladší sestry

mají naštěstí skoro stejnou velikost, takže si oblečení navzájem půjčujeme. Část věcí

posílám dál na bloggerských bazarech a pravidelně je vozím do armády spásy, kde

dostanou novou šanci. Stále častěji investuji do kvalitnějších a dlouhodobějších kousků,

které se dají různě kombinovat.

Takže kvalita u vás vítězí nad kvantitou?

Ano, i proto jsme se zapojily do projektu Fashion Revolution. Jeho hlavní myšlenkou je

apelovat na řetězce, aby zveřejňovaly informace o tom, kde a za jakých podmínek se

oblečení vyrábí.

Bloggeři a bloggerky zveřejňují dokonalé fotky. Nemyslíte si, že někteří lidé mohou

podlehnout dojmu, že oni sami tak skvělý život nikdy mít nebudou?

Je přirozené, že se většina bloggerů snaží zveřejňovat estetické fotky, a dokážu si

představit, že někteří čtenáři získají pocit, že jejich život není tak dokonalý jako ten

bloggerský. Je pravda, že někdy je na nich až moc aranžmá. Stále častěji si to

uvědomujeme a snažíme se publikovat fotky, které mají co nejvíc společného s reálným

životem. Trochu aranže na nich bude vždycky, protože jinak by nebyly vizuálně

zajímavé, ale jinak chceme zachovávat co největší autenticitu.

V rámci blogu jste také organizovaly módní přehlídky. Jak vás to napadlo?

Šlo nám o zviditelnění mladých českých návrhářů. Natočily jsme například jejich

videovizitky a uspořádaly tři módní přehlídky, na kterých se ti návrháři mohli

prezentovat. Teď už to není naší prioritou, protože od roku 2010 vznikla řada

rozsáhlejších subjektů a akcí, které jsou schopné jim poskytnout větší podporu

a zázemí.

87

A co si myslíte o kvalitě českých návrhářů? Někteří bloggeři je hodně kritizují.

V Česku je strašně moc extrémně talentovaných mladých návrhářů, ale jenom talent

v módní branži nestačí. Začínající návrháři podceňují byznys stránku a často si

neuvědomují, jak je důležité mít vedle sebe schopného manažera a prezentovat se na

sociálních sítích a v dalších médiích.

Váš blog se vzhledem přibližuje profesionálním portálům pro ženy. Snažíte se jim

konkurovat?

Konkurovat přímo ne, ale nechceme mít internetový deníček, kam budeme psát banální

věci typu „dneska jsem si dala sójové latte v Costa Coffee a udělala fajn rozhovor“.

Snažíme se do blogu promítat delší období našich životů. Nezabýváme se jen módou,

ale přinášíme i životní zkušenosti, které můžou čtenáře obohatit. Když třeba strávím

nějaký čas v zahraničí, tak potom sepíšu nejen své osobní zážitky, ale také tipy kde se

ubytovat, kam za kulturou nebo kam jít na jídlo. Chceme produkovat kvalitní obsah,

který bude srovnatelný s velkými médii třeba tím, že sepíšeme medailonek nového

mladého návrháře. Ale nesledujeme, co vydávají profesionální portály, abychom s nimi

mohly soutěžit. Nehoníme čtenost za každou cenu a na rozdíl od jiných portálů nás

nesvazuje redakční mechanismus, takže můžeme psát o tom, co nás zajímá.

Opravdu vás nikdy nenapadá, že radši napíšete tuhle věc, protože to budou lidé

hodně číst?

Vždycky nad tím člověk nějakým způsobem přemýšlí. Než začnu psát, většinou sama

sobě položím otázky, jestli to někoho bude zajímat, jestli to někomu pomůže nebo jestli

to někomu zpříjemní den. Pokud si alespoň na jednu odpovím ano, článek vznikne.

Blog je sice určitou formou seberealizace, ale zároveň chceme myslet i na čtenáře. Jinak

by to nemělo smysl, jsou to spojené nádoby.

Aneta Kaderková (24)

Pochází ze Vsetína, ale většina jejího života je spjatá s Prahou. Po maturitě na

uměleckém gymnáziu získala bakalářský titul v oboru Arts management na Vysoké

škole ekonomické v Praze. Momentálně studuje magisterský obor Mediální studia na

Metropolitní univerzitě v Praze. Se školou se snaží skloubit i své další aktivity. Pracuje

jako copywriterka a specialistka na PR a marketing. V roce 2010 založila s nejlepší

kamarádkou Marietou Kajabovou blog o módě Check Czech Fashion.cz. Později se

k nim přidala ještě Barbora Drašnarová. Společně informují o dění na české

88

a zahraniční módní scéně, pořádají autorské akce, mapují pouliční módu a prezentují

svůj osobní styl.

Mezi čtyřma očima

Sešly jsme se na místě, které je pro módní bloggerku příznačné – v obchodním centru.

Zatížená stereotypy jsem měla trochu strach, že přijde nafrněná modelka, která má

v hlavě jenom oblečení a jinak nemá co říct. Mýlila jsem se. Aneta Kaderková mi toho

pověděla o blogování hodně a cítila jsem se s ní jako na kávě s kamarádkou. A to módě

ani trochu nerozumím.

Veronika Bulánková

89

Příloha č. 3: Rozhovor s Terezou Salte

Scénář blogu píše můj život

Tereza Salte je sice původem Češka, ale

srdcem i napůl seveřanka. Před čtyřmi lety

si přestěhováním do Norska splnila dávný

sen. O začátcích v nové zemi tehdy založila

blog s příznačným názvem Tereza in Oslo.

Její životní cestu sledují denně tisíce lidí.

Momentálně zakotvila zpátky v Praze, kde

s manželem Johnem Erikem založili

agenturu Elite Bloggers. Jejich cílem je

přispět k profesionalizaci české blogovací

scény.

Čtyři roky jste žila v Norsku a na blogu

píšete, že život na severu jste si vysnila.

Čím si vás získal?

Ke Skandinávii tíhnu od patnácti let, kdy jsem navštívila představení dánských

gymnastů a gymnastek. Líbilo se mi, jak vypadali a jak se prezentovali. Jednoduše mi

připadalo, že k nim patřím. Vůbec netuším, kde se to ve mně vzalo. Možná v sobě

nosím nějakou genetickou informaci, která k té oblasti inklinuje. Nevím. Tehdy na

představení vznikla moje láska k severu a začala jsem směřovat k tomu, že se

ve Skandinávii jednou usadím. Od pěti let se věnuji gymnastice. Na gymnastických

závodech jsem se seznámila s trenérem norského týmu Johnem Erikem. Zamilovali

jsme se do sebe a já se za ním v roce 2011 přestěhovala do Osla.

Naplnila se po příjezdu vaše očekávání?

Ano i ne. Severské země jsou krásné, život je tam mnohem klidnější, ale začátky byly

těžké. O hodně těžší, než jsem si představovala. Norové jsou uzavření a k cizincům mají

velký odstup. Trvá poměrně dlouho, než člověk zapadne a může o někom mluvit jako

o svém příteli. Cizinec je navíc limitovaný neznalostí jazyka, což může být problém při

hledání práce. Hlavně v humanitních oborech se na znalost norštiny klade velký důraz.

Tereza Salte sdílí s tisíci čtenářů své každodenní zážitky.

Foto: Veronika Bulánková

90

Život v Norsku tedy není lepší a bohatší, jak si mnohdy myslíme?

Životní úroveň je o něco výš. Díky systému sociálního zabezpečení jsou Norové v práci

poměrně dobře placení. Když srovnám život Čecha a Nora, většina Norů se má hodně

dobře a nemusí pro to tolik dělat.

Stěhování byl i prvotní impuls k založení blogu?

Ano. Po odchodu z Česka bylo blogování způsobem, jak s rodinou, přáteli a známými

sdílet slasti a strasti života v Oslu. Ke konkrétnímu rozhodnutí mě popostrčil John Erik,

ale psaní mě bavilo už dávno předtím. Dokonce jsem snila o tom, že jednou napíšu

knížku. Internet mi umožnil tvořit jakousi její online verzi. Chvíli jsem sice váhala, ale

pak mi došlo, že nemám co ztratit. Nebyla v tom žádná kalkulace nebo touha se

proslavit. Tehdy jsem si vůbec nedokázala představit, co všechno mi blogování přinese.

Prostě jsem jen chtěla předávat své zkušenosti dál.

Dvakrát jste se stala bloggerkou roku v kategorii Life. Co vůbec lifestylový blog

obnáší?

Je založený na životních příbězích, zážitcích a zkušenostech dané osoby. Na rozdíl třeba

od fashion blogu, který se zaměřuje hlavně na módu. Škatulkování jednotlivých stránek

do kategorií, už ale úplně nefunguje. I módní bloggerky prostřednictvím sociálních sítí

sdílejí svůj každodenní program včetně toho, kde byly na jídle nebo kam chodí rády

běhat.

Čím si vysvětlujete, že tolik lidí zaujaly každodenní příhody Češky žijící v Norsku?

Lidé hodně mluví o cestování, ale často jim chybí odvaha nebo možnosti se sbalit

a skutečně někam vyrazit. Teď mám na mysli hlavně starší generaci ve věku našich

rodičů. Prostřednictvím blogu jim umožňuji virtuálně zažít věci, které možná nikdy

nezažijí, a vidět místa, která neuvidí.

Vaši čtenáři jsou tedy spíš starší? To není moc obvyklé. Blogy zpravidla čtou

hlavně mladší ročníky.

Neřekla bych úplně starší. Je to hodně namíchané. Nejsilnější skupinou jsou ženy ve

věku od pětadvaceti do pětatřiceti let. Z e-mailů jsem vypozorovala, že blog čtou hodně

lidé, kteří mají podobné životní zkušenosti jako já. Žili nebo žijí v cizině, rádi sportují

a snaží se chovat ekologicky.

91

Tisícům lidí se poměrně důvěrně svěřujete. Je hranice, za kterou už byste nešla?

Existuje samozřejmě spoustu osobních věcí, které bych nikdy nezveřejnila. Určitá

autocenzura u mě probíhá, ale na druhou stranu jsem poměrně hodně otevřená. I na

blogu se snažím být taková, jaká jsem ve skutečnosti.

Netrpíte i přesto ztrátou soukromí?

Ne. Sama se rozhoduju, co napíšu a co ne. Nikdo mě do ničeho nenutí. I když je pravda,

že na blogu vidím pouze čísla čtenosti. Kdybych viděla všechny čtenáře v reálu stát

vedle sebe, asi by mě to trochu vyděsilo. A asi bych potom i víc přemýšlela nad tím, co

zveřejňuju.

Takže jste do jisté míry exhibicionistka?

Trochu toho exhibicionismu v sobě má asi každá bloggerka. I když mě dost překvapilo,

že některé z nich působí naživo jako introvertní a uzavřené osoby. Jejich stydlivé

chování mnohdy neodpovídá způsobu, jakým se prezentují na blogu a pomocí dalších

sociálních médií.

Často píšete i o smutných zážitcích a neúspěchu, ale vždy článek končíte

s optimismem. Snažíte se čtenáře inspirovat?

Určitě. Chci je povzbudit a dodat jim odvahu. To je hlavní poselství většiny příspěvků.

Negativní zkušenosti a zážitky k životu prostě patří a ani mně se nevyhýbají. Nikdo

nemá dokonalý život, ve kterém mu všechno vychází podle plánu. Problém je, že máme

často tendenci svalovat vinu za své neúspěchy na někoho jiného. To k ničemu nevede.

Chtěla bych, aby si všichni uvědomili, že skoro v každé situaci záleží hlavně na nich.

Oni mohou ovlivňovat, jakým směrem se budou ubírat a jaká je čeká budoucnost. Nejde

ani tolik o to, na jaké stojíme startovní čáře nebo jakou jsme vystudovali školu.

Všechno je o vůli a odhodlání nevzdávat se při cestě za svými sny.

To je trochu specifické. Bloggeři se většinou dělí jen o pozitivní věci.

Asi ano. Dávám najevo, že jsem úplně normální člověk s běžnými starostmi

a problémy. Čtenáři upřímnou formu komunikace hodně oceňují a víc mi důvěřují.

92

Mají tendenci se vám svěřovat?

Denně mi přijde obrovské množství e-mailů. Lidé se mi svěřují se svými osudy a chtějí

i poradit. Na všechny většinou odpovídám, ale mám tolik práce, že to někdy trvá i delší

dobu. Psaní blogu je časově náročné a vyžaduje hodně energie. Zpětná vazba v podobě

krásných e-mailů o tom, že jsem někoho inspirovala, je pro mě dostatečnou satisfakcí

a motivací pokračovat. Blog mě výhradně neživí, takže ho dělám víceméně kvůli tomu.

Všechny ohlasy ale asi nejsou jen pozitivní.

Občas se objeví i negativní, nebo dokonce urážlivý komentář. Tomu se člověk nevyhne.

Skoro ve všech případech se jedná o anonymní pisatele, takže jim nevěnuji žádnou

pozornost. Naopak vítám jakoukoli formu konstruktivní kritiky, jako je třeba

upozornění na gramatické chyby nebo moc dlouhé věty. Takové komentáře mi

pomáhají zlepšovat a zkvalitňovat obsah blogu.

Všimla jsem si, že ze začátku byly příspěvky delší. Je na vině rychlá doba, kdy

nestojíme o dlouhé texty?

U mě je právě naopak poptávka po delších článcích, ale z časových důvodů na ně není

tolik času. Chtěla bych psát víc, ale naplno se věnuju budování agentury Elite Bloggers,

která zastupuje bloggerky v obchodních záležitostech. S novým projektem je vždycky

hodně práce.

Kolik času tedy blogu věnujete?

Momentálně píšu asi dva až tři články týdně. Do obsahu hodně zapojuji takzvané Fresh

News, krátké novinky z mého života určené hlavně části čtenářů, kteří nevyužívají

sociální média jako je Instagram nebo Facebook. V průměru se blogem zabývám asi

hodinu až dvě denně, ale záleží na typu příspěvků. Na rozsáhlejším článku pracuju i šest

hodin včetně úpravy fotek.

Rozmýšlíte si články dopředu, nebo vyplynou ze situace?

To se dopředu plánovat moc nedá. Scénář blogu totiž píše můj život. Není za tím žádná

strategie, i když za tu dobu už samozřejmě vím, které typy příspěvků jsou oblíbenější

než jiné. Vedou zážitky a tipy z cest, popřípadě různé rady, jak sportovat, jak se chovat

ekologicky a podobně.

93

O ekologii a ochraně životního prostředí se na blogu zmiňujete poměrně často.

O otázkách udržitelnosti a ochraně životního prostředí se v Česku na rozdíl od Norska

moc nemluví, a to je velká chyba. Proto se snažím tohle téma rozvířit alespoň na blogu.

Když se řekne ekologičtější život, máme tendenci představit si kluka v batikovaném

tričku a s dredy na hlavě, který chodí do čajovny kouřit vodní dýmku. Je možné žít

ekologicky a přitom vypadat upraveně. Vždy, když se ekologie objeví na blogu, chodí

mi úžasné reakce. Lidé mi potom hodně píšou, že je můj článek postrčil ke změně. Je

třeba si uvědomit, jak málo stačí změnit, aby byla celková zátěž planety mnohem menší.

Co konkrétního děláte, abyste planetě ulevila?

Třídíme odpad, což je v Norsku úplně běžné. Třídění tam podporuje stát a v každém

obchodě jsou zadarmo k dispozici různobarevné sáčky na plast, sklo nebo zbytky jídla.

Potom nemusíte hledat speciální kontejnery, ale všechno vyhodíte do jednoho a oni si to

podle barev sáčků sami roztřídí. V tuhle chvíli ani nejezdíme autem a skoro všude

chodíme pěšky. Přemýšlíme i o tom, co a v jakém množství nakupujeme. Nemáme moc

oblečení, protože radši investujeme do dlouhodobějších kousků.

Na norské univerzitě jste dokonce vystudovala obor týkající se udržitelnosti.

Plánujete se k němu někdy vrátit?

Původně jsem si práci v oboru hledala v Norsku, ale kvůli přesycenému trhu jsem

nebyla úspěšná. Teď se soustředím na agenturu, ale rozhodně se budu udržitelnosti

věnovat v rámci blogování. Možná by stálo za zkoušku vytvořit odnož Elite Bloggers,

která by se zabývala právě ekologií. Uvidíme.

Vrátíme se zpět k blogování. Stávají se podle vás bloggeři celebritami nové doby?

Potenciál mají. Jde o reálné lidi, kteří se dokázali prosadit, protože jsou v něčem dobří.

Mnohé celebrity vytvořila uměle média. Za Norskem jsme ale v tomhle ohledu zatím

dost pozadu.

V čem konkrétně zaostáváme?

Momentálně jsme ve fázi, ve které bylo Norsko asi před čtyřmi lety. Bloggeři tam mají

mnohem větší čtenost i váhu. Utvářejí názory a určují trendy. Veřejnost je víc

respektuje, návrháři je zvou na módní přehlídky a firmy na představení svých produktů.

Pozornost jim věnují i novináři. Je běžné, že se v článcích nebo v televizních

reportážích objevují názory jednotlivých bloggerů. Pokud se řeší nějaké aktuální téma

94

nebo kauza, svolá se kvůli bloggerovi klidně tisková konference, kterou poté přenáší

národní televize. O jejich vlivu svědčí například i to, že hudební skupina Carpe Diem

nedávno umístila novou písničku exkluzivně na jeden blog. Věděli, že tím zasáhnou

cílovou skupinu účinněji než prostřednictvím rádia nebo televize.

Myslíte, že stejný vývoj čeká i Českou republiku? Jak bude blogovací scéna

vypadat za několik let?

Budeme se ubírat podobnou cestou jako jinde ve světě. Blogování není jen momentální

trend, ale má velký potenciál. Scéna se poměrně rychle rozroste a rozšíří se řady

starších bloggerů.

A neohrožují budoucnost psaných blogů youtubeři, kteří natáčejí videa?

Youtubeři a bloggeři si příliš nekonkurují. Jejich cílová skupina je totiž jiná. Je to

stejné, jako kdybychom porovnávali film a knížky. Ale přijde mi zajímavé, že v Česku

jsou youtubeři vidět mnohem víc než v Norsku, kde je Youtube v porovnání

s blogováním docela neviditelný.

Co vás vedlo k založení agentury, která bloggery zastupuje?

Viděli jsme, že firmy neumí s bloggery efektivně komunikovat a ze spolupráce nemá

ani jedna strana maximum. Firmy nemonitorovaly kampaně a bloggeři zase neměli

hodnocení své práce a dosahu. Velká část firem navíc od bloggerů vyžadovala pozitivní

hodnocení recenzovaných produktů a chtěla si výstupy předem kontrolovat. Tím ale

spolupráce ztrácí smysl, protože se vytrácí autenticita. Proto jsme se s manželem

rozhodli využít své zkušenosti ze severu, kde funguje mnohem promyšlenější systém,

a vyzkoušet ho v českém prostředí. Kvůli tomu jsme se přestěhovali zpět do Prahy.

S nápadem přišel manžel. Zpočátku jsem byla docela skeptická a moc se mi do toho

nechtělo. Vím, jak je složité v Česku rozjet nový projekt. Nakonec mě přesvědčil

a zpětně jsem za to moc ráda.

Co z toho firmy vlastně mají?

Blog je především skvělým prostředkem ke sdílení autentických zážitků, které

v klasické reklamě chybí. Krásně naaranžovaným modelkám už lidé v tuhle chvíli moc

nevěří. K bloggerovi si čtenář postupem času vytvoří jakýsi virtuální vztah, považuje ho

vlastně za kamaráda a nechá si od něj rád poradit. Je to podobné, jako když kamarádce

95

doporučím dobrou kavárnu. Jenže na blogu si o ní přečte třeba dvacet tisíc lidí.

Markantní zlom, kdy si tenhle vliv firmy uvědomily, přišel teprve nedávno, v roce 2015.

Z blogování se tedy stane plnohodnotné povolání?

Stále víc se profesionalizuje, a tím rostou požadavky na kvalitu obsahu. Což vyžaduje

vysoké pracovní nasazení. Není možné, aby bloggeři přinášeli zábavní a informační

obsah tisícům lidí a nic z toho neměli. Řada blogů má větší čtenost než online

magazíny, kde jsou redaktoři za práci paušálně placení každý měsíc. Jenže v online

prostředí může bloggerům vydělávat pouze nějaká forma reklamy.

Nepřijdou tím o čtenáře?

V případě, že se rozhodnou navazovat spolupráce s firmami, vstupují na tenký led

a jejich důvěryhodnost může být ohrožená. Čtenáři jsou na to citliví. Je na každém, aby

se zamyslel, jak bude s reklamou pracovat. Jaké množství považuje za přípustné a zda ji

nenásilně začlení do obsahu.

Jak spolupráce probíhá?

Většinou firma přijde s určitou představou. Někdy je poměrně detailní, jindy na bázi

nápadu. Na základě požadavků vybereme nejvhodnější bloggerky a společně vytvoříme

kampaň tak, aby byla přínosná a příjemná pro obě strany. Bloggerky mají navíc právo

vetovat jakéhokoli klienta. Dáváme jim volnost a chceme, aby prezentovaly pouze věci,

které je zajímají a baví.

Kolik si tímhle způsobem můžou vydělat?

Konkrétní částka je individuální, ale řádově jde o desítky tisíc. Ale v Norsku mluvíme

o milionech norských korun za rok (v přepočtu téměř tři miliony korun; pozn. autorky).

Podle čeho si vy sama vybíráte, která společnost stojí za to, abyste jí propůjčila své

jméno?

Nabídek chodí kolem deseti denně, ale nechci blog zahalit do reklamní mlhy. Pečlivě je

třídím, protože mi záleží na tom, jaký pocit si z blogu čtenáři odnesou. Stanovuju si dost

náročné podmínky spolupráce, co se týče způsobu prezentace i finančního ohodnocení.

Vybírám si jenom produkty a projekty, se kterými mám dlouhodobě dobré zkušenosti

a nenechám si od firem zasahovat do obsahu. Pokud mají značky opravdu zájem, jsou

schopné mi vyhovět.

96

Momentálně zastupujete 18 bloggerek, podle čeho je vybíráte? Dokážete

rozpoznat, kdo má potenciál být úspěšný?

Každý blog sledujeme minimálně po dobu jednoho měsíce. Váhu mají různé faktory.

Kvalita příspěvků, kvalita fotek, interakce se čtenáři i čtenost. Velkou roli hraje naše

intuice. Chceme oslovovat blogy, které jsou nějakým způsobem originální.

Kapacita Elite Bloggers je podle vašich stránek zaplněná. Plánujete i další růst?

Na první schůzku jsme pozvali asi čtyřicet bloggerek. Teď už se nám hlásí samy. Na

pomyslném čekacím listu máme asi padesát lidí, které můžeme do Elite kdykoliv

přijmout. Firma zatím čítá tři osoby, takže nejsme schopní se postarat o sto blogů.

Chtěli bychom růst přirozeně a také nám záleží na osobním přístupu, který v tuhle chvíli

nemůžeme dalším bloggerkám zajistit.

Celou dobu se bavíme o bloggerkách. Jak jsou na tom vlastně bloggeři mužského

pohlaví, chystáte se je v budoucnu také zastupovat?

Sledujeme několik bloggerů, které plánujeme oslovit, protože firmy chtějí

spolupracovat i s muži. V porovnání se zahraničím je jich tu méně. Ve společnosti je

slovo blogger mnohdy stále pejorativní a lidé si blogování spojují výhradně s mladými

děvčaty a jejich internetovými deníčky. Ačkoli už to tak úplně není. Muži jsou asi

trochu zdrženlivější a zatím vyčkávají, jak se situace vyvine.

Firma běží přes půl roku, takže si můžete dovolit zpětné hodnocení. Jak se vám

daří?

Skvěle. Vychytali jsme nejlepší načasování a přišli v době, kdy už mnoho firem vědělo,

že chce s bloggery spolupracovat, ale nevěděly jak. Za poslední půlrok se udála

obrovská změna, která přispěla k profesionalizaci blogovací scény. Docílili jsme toho,

že dobří bloggeři jsou adekvátně ohodnocení, což jim umožňuje blog rozvíjet

a vzdělávat se v tématech, o kterých píšou.

A nechybí vám někdy klidný život v Norsku?

Ano, ale na druhou stranu jsem po návratu objevila spoustu krás České republiky

a Prahy. Před stěhováním jsem je neviděla, protože všechno bylo tak nějak všední

a normální.

97

Dovedete si představit, že se jednou vrátíte?

Dovedu, ale zatím to není na pořadu dne. Uvidíme, jak se situace vyvine. Neplánujeme

si životy moc dopředu. Rozhodnutí přesídlit do Prahy jsme s manželem taky udělali

během čtrnácti dnů.

Pracujete na knížce. Má vůbec smysl, aby bloggerka, jejíž úspěch je založený na

internetu, vydávala tištěnou knihu?

Mít knížku fyzicky v ruce a moci se s ní někam zavřít, je úplně jiný zážitek než čtení na

internetu. Čtenáři si o ní říkají už několik let a já jsem moc ráda, že jim tohle přání

můžu splnit. I když samozřejmě počítám s tím, že si knihu koupí hlavně ti, kteří už mě

znají. Nemám v plánu pouze překlopit obsah blogu do knižní podoby, ale píšu ucelený

příběh, který sice začíná mým přestěhováním do Osla, ale budu se v něm vracet i do

minulosti. Podařilo se mi prošvihnout už několik uzávěrek, ale mám pocit, že knížka je

tím lepší, čím déle čekám. Nabírám mnohem víc životních zkušeností, které do ní

promítnu.

Tereza Salte (27)

Pochází z Prahy. V pěti letech začala navštěvovat sportovní gymnastiku a díky ní se

později seznámila se svým současným manželem Johnem Erikem. Za ním a také za

nabídkou závodit v norském gymnastickém týmu se po státnicích z České politické

historie v roce 2011 přestěhovala do Norska. Po přestěhování založila o svém životě

blog Tereza in Oslo. V té době se také začala zajímat o životní prostředí a na norské

univerzitě absolvovala obor Kultura, prostředí a udržitelnost. Je bloggerkou roku 2014

a 2015 v kategorii Life. Loni v létě se s manželem přestěhovala zpátky do České

republiky, kde společně založili agenturu Elite Bloggers. Náplní jejich práce je

domlouvání reklamních spoluprací mezi firmami a 18 bloggerkami, které zastupují.

Mezi čtyřma očima

Ačkoli my na e-mail s žádostí o rozhovor Tereza Salte odpověděla hned druhý den,

sešly jsme se až za měsíc. Několikrát mi totiž schůzku zrušila. Rozhodně to není tím, že

by byla nezodpovědná, ale momentálně se skoro nezastaví. Nakonec mě pozvala do

sídla agentury Ellite Bloggers v hodinové pauze mezi pracovní schůzkou a natáčením

pro Český rozhlas. Byl to trochu závod s časem, ale zvládly jsme to. Jako bonus mě

navíc Tereza provedla po Elite Bloggers hubu, tedy zázemí s profesionálním

98

fotoateliérem, které s manželem vytvořili pro své bloggerky. A nutno podotknout, že se

o ně starají opravdu skvěle.

Veronika Bulánková

99

Příloha č. 4: Rozhovor s Nejfejkem

Záhada českého internetu

Tajemný muž ve slunečních brýlích

a v šátku přes obličej. Pod přezdívkou

Nejfake pravidelně promlouvá přes

internet ke statisícům lidí. Patří totiž mezi

nejúspěšnější české youtubery, tedy lidi

natáčející krátká videa na server Youtube.

Už osm let tají svou identitu, protože

jméno nebo tvář podle něj nejsou důležité.

Důležitá je prý myšlenka a názor.

Příprava na rozhovor pro mě byla

poměrně složitá. O Nejfejkovi se sice dá

dohledat dost informací, ale skoro

všechny jsou na bázi spekulací. Tenhle

zmatek byl od začátku vaším cílem?

Vůbec ne, seběhlo se to samo. S natáčením jsem začal v roce 2008, kdy ještě nešlo o tak

populární činnost jako dnes. Youtubeři skoro neexistovali. Masku a později šátek

a brýle jsem si ve videu nasadil nejdřív proto, aby mě nikdo nepoznal. Chtěl jsem se

vyhnout posměchu ze strany spolužáků a známých. Zpětně jsem za tenhle nápad hrozně

vděčný. Stalo se z toho moje poznávací znamení a zároveň jsem nepřišel o soukromí.

Postupně moji tvorbu sledovalo čím dál víc lidí. Přirozeně je začalo zajímat, kdo se za

Nejfejkem vlastně skrývá. Jejich konspirační teorie mě přivedly na myšlenku udělat

z odhalování dlouhodobou hru. Divákům jsem dával indicie, které je měly dovést

k odhalení. Oni si je ale vykládali různými způsoby, takže vzniklo hodně spekulací.

Není zbabělé, že se ani po tolika letech nepostavíte za svou tvorbu jménem

a obličejem?

Někdo to možná takhle chápe, ale mám k tomu své důvody. Jedním z nich je ochrana

soukromí. Zároveň nechci, aby věci, které říkám, byly připisované mně jako

konkrétnímu člověku. Chci, aby je ostatní připisovali člověku z davu, kterého

reprezentuje třeba právě Nejfake. Ve videích se zmiňuju o různých životních situacích

a divák si pod tím šátkem může představit třeba sám sebe. Snažím se lidem předávat

Nejfake se nechá vyfotit jedině v šátku a v brýlích.

Foto: Veronika Bulánková

100

motivaci a ukázat jim, že když se budou chovat jako idioti, nebude se jim v životě nic

dařit. Vím to z vlastní zkušenosti. V patnácti jsem byl úplně jiný než dnes, namyšlený

a sebestředný. Kvůli tomu mě dokonce tehdy odmítla jedna slečna. Hodně mě to ranilo,

ale zároveň motivovalo, abych na sobě začal pracovat.

Zmínil jste indicie. Mezi všemi informacemi, které o vás kolují, jsou tedy i ty

pravdivé?

Ano, dá se mezi nimi najít jméno i další důvěrné údaje. Divákům jsem řekl dost věcí,

ale oni přitom nevědí nic, protože tomu nevěří.

Vaším poznávacím znamením je japonský znak označující slovo „pravda“. Není to

trochu paradoxní, když tolik let ostatní soustavně mystifikujete?

Nikdy jsem nikomu účelně nelhal. Lidé si věci, které řeknu, často vyloží úplně jinak,

a tím matou všechny ostatní. Tenhle znak používám, protože se pomocí videí snažím

určitou životní pravdu předávat dál.

A nelhal jste ani před dvěma lety? Slíbil jste, že se odhalíte v Lucerně na promítání

vašeho krátkého filmu Zaříkávač lží, ale nakonec jste to neudělal.

Ale udělal, odhalení není jen o tom, že si sundám šátek a brýle. Pomocí videí jsem

postupně odhaloval svoje nitro, charakter a důležité události, které mě ovlivnily

a změnily. Na Zaříkávači jsem všechno shrnul v patnáctiminutovém filmu. Cílem bylo,

aby mí fanoušci pochopili význam motta „Jméno ani tvář nejsou důležité. Důležitá je

myšlenka a názor“. A to se mi snad povedlo.

Na základě čeho tak usuzujete?

Zaříkávače lží jsme promítali dvakrát po sobě. Na obou projekcích jsem přítomné

požádal, aby zvedli ruku ti, co mě chtějí vidět bez šátku. Nikdo z osmi set lidí se

nepřihlásil. Úplně na konci programu jsem si šátek i brýle asi na dvě vteřiny stejně

sundal. Měl jsem domluvené s osvětlovačem, že zhasne světla. Ti, kteří přišli, mě tedy

viděli, ale nevznikla z toho ani jedna fotka a ani jedno video. Čekal jsem, že druhý den

bude internet plný mojí tváře, ale nestalo se to. Byl jsem moc šťastný, protože lidi

pochopili, že těch šest let mělo úplně jiný smysl než jen odhalení mojí fyzické podoby.

Hodně z nich mi potom psalo, že když jsem si sundal šátek, automaticky si zakryli oči,

protože už vlastně nechtěli vědět, jak vypadám. Tahle zkušenost mě přiměla pokračovat

101

jako Nejfake i dál, ale už nejsem takový pan tajemný jako dřív. Ve videích nemám

kapuci a taky se víc potkávám s fanoušky, což jsem dřív nedělal.

Ve videu Zaříkávač lží se zmiňujete o šesti odhalitelích, kteří znají vaše jméno

a podobu. Zatím se jejich řady nerozrostly?

Pár lidí přibylo. Jde spíš o náhody, protože si nedávám tolik pozor. Setkal jsem se

například s vámi, což bych před dvěma lety neudělal. Nezbývá mi než doufat, že mě

neprozradíte. Prvních šest odhalitelů je z doby, kdy o mně ještě nekolovalo tolik teorií.

Když má člověk jen pár údajů, je mnohem jednodušší dát si je dohromady a vyvodit

závěr.

A nikdo z nich vaši identitu nezveřejnil?

Kupodivu ne. Každý mi vždycky nejdřív napsal e-mail. Se všemi jsem se domluvil, že

pokud nic neprozradí, jako poděkování je zmíním na promítání Zaříkávače lží.

Překvapilo mě to, ale vydrželi. Asi mě opravdu respektují.

Chová se Nejfake jinak než ten, kdo se skrývá pod šátkem?

Jsme oba stejní. Nejsem blázen ani rozdvojená osobnost. Prošel jsem změnou, kterou

jsem otisknul do Nejfejka. Z hajzlíka jsem se stal normálním člověkem. Jediný rozdíl je

asi v tom, že jako Nejfake mám o něco vyšší sebevědomí, než když jsem sám za sebe.

Které video považujete za zlomové?

Jednoznačně První český Facebook song, tedy písničku o dopadu sociálních sítí na

reálný život. Předchozí videa měla dva nebo tři tisíce zhlédnutí. Tohle se za den

vyšplhalo na sedmdesát tisíc. Byl to obrovský skok. Najednou mi začali přibývat

fanoušci, lidi si písničku stahovali na svoje kanály a dokonce se objevila i v televizní

reportáži.

Vaše tvorba je specifická, protože se netýká jen zábavy. Je to tím, že na rozdíl od

většiny youtuberů už nepatříte mezi náctileté?

Točím asi osm let a za tu dobu jsem přirozeně prošel určitým vývojem. Ze začátku,

tehdy ještě na Streamu, jsem se soustředil na parodie. Potom přišlo období, kdy jsem

byl pan tajemný, a za zvuků dramatické hudby o sobě prozrazoval šokující informace.

Po přechodu na Youtube jsem dělal hlavně srandu a odhalování se týkalo jen jedno

velké video za rok. S věkem přišla i názorová videa a ta mě do teď dost charakterizují.

Jednou za čas se vyjádřím k tématu, jako je třeba politika, sociální sítě nebo Youtube

102

scéna a lidé na mě reagují. Momentálně všechno kombinuju. Točím hudební recitace,

zábavu, názory, příběhy s poučením i další typy videí. Každý divák je zvyklý na něco

jiného. Kdybych se vydal jedním směrem, přišel bych o část publika.

Mrzí vás, že názorová videa mají méně zhlédnutí než ta zábavná?

Mrzí, ale čísla nejsou vždycky důležitá. Pod videi, kde sděluju svůj názor na nějakou

problematiku, se objevuje mnohem víc delších komentářů. Což znamená, že mají větší

dopad než čistá zábava. Lidé pod ně píšou pomalu slohové práce, ve kterých říkají, co si

o tom myslí. A tahle schopnost je velmi důležitá. Dneska jsou děti ve škole spíš součástí

stáda. Nikdo je moc neučí vyjádřit svůj názor a podložit ho pádnými argumenty. Na

internetu na to mají prostor. To, že se naučí svůj názor psát do komentářů, může mít

dopad v reálném světě. Naučí se říkat, co si myslí i rodičům, kamarádům nebo později

v práci.

Často v názorových videích kritizujete ostatní youtubery. Co přesně vám na nich

vadí?

Klesající kvalita videí. Asi pět deset procent obsahu stojí za to, aby se na něj člověk

podíval víckrát. Většinou jde o speciály, které youtuber vydává jednou nebo dvakrát za

rok, když překoná nějaký milník. Lidí, co točí, je hodně a tím se vytváří tlak na kvantitu

na úkor kvality. Když někdo vidí, že určitý formát je úspěšný u konkurence, jednoduše

ho zkopíruje. Potom to končí tak, že youtuber sedí dvacet minut na pohovce a do

kamery vykládá blbosti. Diváci se možná baví, ale na Youtube scénu to nevrhá nejlepší

světlo. Na druhou stranu, proč by se snažili. Děti, které je mají za vzor, se stejně

podívají na všechno, co natočí.

O youtuberech se často mluví jako o hlasech nové generace. To asi není nejlepší

vizitka mladé generace, když tisíce lidí sledují youtubera s přezdívkou Fatty

Pillow, který ve videu sprostě nadává a hází jídlem.

Lidi mají rádi nestandardní a šokující věci. Mezi ně patří i právě Fatty Pillow. Sice

mluví sprostě, takže asi není přímo vzorem pro děti, ale zároveň dává naději těm, co

jsou při těle. Ukazuje jim, že se kvůli tomu nemusí cítit méněcenní, protože Fatty taky

není hubeňour a přitom je úspěšný a baví tisíce lidí. Plusy a minusy se najdou na

každém youtuberovi včetně mě. Jde o to vzít si z každého to dobré a pozitivní.

103

A když se vás někdo zeptá, čím se živíte, odpovíte hrdě, že jste youtuber?

Moc často tuhle otázku nedostávám. Mladším říkám, že jsem youtuber, protože pro ně

je to zaměstnání jako každé jiné. Někdo je tesař, někdo právník a někdo youtuber. Před

staršími se spíš prezentuju tím, že dělám internetový marketing. Youtube je sice můj

hlavní zdroj příjmů, ale vymýšlím i náplň různých reklam a dalších projektů, ve kterých

ani přímo neúčinkuju.

Jakým způsobem si vyděláváte?

Jednu část příjmů tvoří reklama. Na základě dohody mezi youtuberem

a provozovatelem stránky se automaticky vkládá na začátek videa. Dalším zdrojem

peněz jsou reklamní spolupráce s firmami, kdy určitý produkt nebo službu zapojím do

obsahu videa. Moc často to nedělám. Denně mi přijde třeba pět nabídek, ale z velké

části jde o blbosti. Nechci dělat reklamu na ponožky, protože na mém kanále by neměla

žádný větší smysl.

Dokážete dopředu odhadnout, jaký bude váš měsíční příjem?

Dokážu odhadnout peníze za zhlédnutí. Sledovanost je každý měsíc přibližně podobná.

Pokud tedy neudělám výjimečně úspěšné nebo naopak výjimečně neúspěšné video.

Držím se zásady, že točím tři videa týdně a zatím mi to stačí. Co neodhadnu, jsou

nabídky na reklamní spolupráce. Přirozeně je jich víc na podzim a před Vánoci

a nejméně v létě.

Abyste mohl vydělávat, musíte mít určitý počet pravidelných diváků. Kdy vám

přišly první peníze?

Asi v roce 2012. Těšil jsem se, že budu milionář, ale za měsíc jsem vydělal devět korun.

Ze svých cílů jsem tedy slevil. Částka postupně rostla a poslední dva tři roky vydělávám

tolik, že si s vámi můžu klidně dát čaj.

Z něčeho platíte nájem. Asi si tedy vyděláváte víc než jen na čaj.

Vydělávám víc, než kdybych se věnoval vystudovanému oboru. Ten samozřejmě

nebudu prozrazovat. Ale hlavně dělám něco, co mě baví. Natáčím, setkávám se s lidmi

a zažívám plno skvělých věcí.

Takže povolání snů?

Pro mě ano. Neměnil bych.

104

A na váš vysněný dům u jezera peníze zatím nejsou?

Tipuju přibližně za deset let.

Jste velmi aktivní i na sociálních sítích. Kolik času denně strávíte věcmi kolem

Youtube?

Snažím se spát osm hodin. Ze zbývajících šestnácti to bude asi sedmdesát procent dne.

Odpovídám na otázky, točím videa, vymýšlím scénáře nebo chodím na schůzky.

A pořád je to primárně zábava nebo už i povolání, do kterého se vám někdy

nechce?

Do ničeho se nenutím. Je to koníček, který se mi stal prací. Kreativní práce mě baví

a naplňuje.

Najdete si i čas sám pro sebe?

Většinou mám odpočinkové soboty. Nevím proč, ale skoro nikdy se mi v sobotu nechce

nic dělat. Většinou si zajdu do kina, kde mě ale taky napadají náměty na videa. Takže

vlastně na natáčení myslím skoro pořád.

Při tom všem ještě píšete knížku. To je teď mezi bloggery nějaký trend?

Píšu, ale celé je to reakce na knížky Já, JůTuber 1 a 2, které jsou s prominutím úplně

hloupé. Píše se v nich o lidech populárních třeba jeden rok. Dostali se nahoru díky štěstí

nebo díky tomu, že je někdo protlačil. S kvalitou tvorby to nemá nic společného.

Myslím si, že po těch osmi letech, co natáčím, už můžu některé věci hodnotit.

Časopis Forbes vás zařadil mezi 77 nejvlivnějších Čechů na sociálních sítích.

Překvapilo vás to?

Ano i ne. Skoro polovinu jejich žebříčku tvoří youtubeři, ale neřekl bych, že jsme

strašně vlivní. Spíš je to důsledek toho, že nás sleduje hlavně mladší generace

pohybující se hodně na sociálních sítích. Pokud si někdo youtubera oblíbí, chce ho

sledovat úplně všude. Nejen na Youtube, ale i na Facebooku nebo Instagramu.

Pod vašimi videi se občas objevují komentáře, kde vám lidé vyčítají, že jste hodně

manipulativní.

Asi trochu manipulativní jsem, ale je třeba rozlišovat pozitivní a negativní manipulaci.

Příkladem negativní manipulace je, když budu doporučovat čaj, který mi ve skutečnosti

vůbec nechutná. Pozitivně s lidmi manipuluju, když jim říkám, aby neposuzovali ostatní

105

podle tváře, ale podle myšlenky, názoru a charakteru. Podobně pozitivně s námi

manipulovali i rodiče, když jsme byli malí. Učili nás nesahat na plotnu, protože by nás

mohla spálit. Problém je v tom, že někteří mladí youtubeři si často neuvědomují, že je

diváci berou jako vzory. Youtuber si nemůže dovolit to, co normální neznámý kluk. Má

odpovědnost vůči publiku.

Jakým způsobem ostatními pozitivně manipulujete?

Kromě zábavy a názorových videí točím například krátké tematické příběhy s ukrytým

poselstvím, poučením nebo vzkazem. V příběhu třeba ani nevystupují lidské postavy,

ale mrkve. A když se dokážou dohodnout mrkve, proč by se nedokázali dohodnout i

lidé v reálném životě?

Musíte být pro své fanoušky online čtyřiadvacet hodin denně?

To ne, ale e-maily a zprávy chodí skoro pořád. Během půl hodiny co spolu mluvíme, už

mi přišlo na telefon několik upozornění. Na všechny otázky nebo komentáře se snažím

odpovídat průběžně během dne, když mám chvíli času. Třeba při jízdě metrem, nebo

když někde čekám. V létě jsem byl týden na dovolené bez internetu a po návratu mě

čekalo asi dva tisíce otázek a komentářů. Strávil jsem nad tím skoro dva dny v kuse. Ale

těm lidem to dlužím. Díky nim nemusím vstávat v pět hodin ráno do namáhavé práce.

Můžu dělat, co mě baví, cestovat a zažívat úžasné věci. Je škoda, že pořád víc tvůrců

zapomíná, o čem Youtube vlastně je.

A o čem tedy je?

Nejen o videích, ale i o vzájemné komunikaci mezi youtuberem a fanoušky.

Ostatní se jim tolik nevěnují?

Hodně z nich se o publikum stará jenom do určité doby. Kontakt potřebují hlavně na

začátku, aby jim lidé začali věřit a dívat se na jejich videa. Od určitého počtu sledujících

se z nich stávají celebrity s nosem nahoru a na fanoušky přestávají reagovat. Otočí se

k nim zády, protože už mají svoje jisté.

Velkou část publika tvoří děti a jejich otázky jsou mnohdy nesmyslné. Vás se

například ptaly, jestli máte chlupatou hruď. Ani se nedivím, že někteří nemají

nervy na takové věci odpovídat.

Bohužel ty největší hvězdy neodpovídají skoro na nic. Co se týče hloupých dotazů,

přizpůsobuju se situaci. Někdy se účelně ptají na hlouposti a čekají i hloupou odpověď.

106

Často je to pak i docela sranda. Vážnější témata ohledně problémů v rodině nebo ve

škole mi píšou většinou do soukromých zpráv. V takových případech nevtipkuju, ale

snažím se jim poradit. Pro řadu lidí jsem se stal důvěrníkem. Když mají nějaký problém,

který se bojí říct rodičům nebo kamarádům, řeknou ho mě, a tím se jim svým způsobem

uleví. Ten problém už je tolik nebolí, jako kdyby ho v sobě dusili. Pro mě jsou to dvě

minuty času, ale pro ně mnohem víc, protože se díky tomu cítí lépe.

Takže kromě točení videí působíte i jako amatérský psycholog?

Do jisté míry asi ano. Ale nechodí mi jenom smutné a vážné věci. Zrovna před pár dny

měli deváťáci přijímačky. Přišla mi spoustu zpráv, kde se chtěli podělit o radost z přijetí

na vysněnou školu.

V citlivých otázkách vstupujete na tenký led. Nemáte žádné formální vzdělání.

Nebojíte se, že jim poradíte špatně?

Nedělám za každou cenu chytrého. Všechny předem upozorním, že je to jen můj názor.

Pokud jde o velmi citlivé a osobní záležitosti, radím se s kamarádkou psycholožkou.

Někdy dám dotyčnému kontakt, aby si s ní promluvil sám.

Čím to je, že má někdo tendenci se svěřit osobě, o které ani pořádně neví, jak

vypadá?

Za ty roky co točím, si ke mně diváci vytvořili důvěrný vztah. A možná to, že nevědí,

jak vypadám, jim dává jistotu, že jejich soukromé informace nebudu šířit někam dál.

Asi tuší, že pod šátkem jsem úplně normální člověk. Svojí roli má i moje motto, že

jméno a tvář nejsou důležité. Hodně lidí má třeba komplexy z toho, jak vypadají a díky

tomuhle mottu ke mně mají blíž a ztotožňují se se mnou. Ze zpráv a komentářů se taky

často dozvídám, že někoho inspiroval můj. V neposlední řadě důvěru přičítám svému

hlasu. Prý je uklidňující.

Cítíte se jako jejich hrdina?

Masku sice mám, ale plášť ještě ne. Takže nemůžu být hrdina.

Bude s vámi publikum stárnout? Budete i ve čtyřiceti youtuberem?

Sám jsem zvědavý, jak všechno dopadne. Jestli momentální zájem opadne nebo

stávající youtubery nahradí nové tváře. Možných scénářů je hodně. Mezi fanoušky je

i pár takových, kteří mě začali sledovat, když jim bylo třináct let. Teď je jim přes dvacet

a ještě na mě nezanevřeli.

107

Asi se vás na to ptají často, ale nikdy se vám nikdo nepokusil strhnout šátek

z obličeje?

Je to úplně nejčastější otázka, kterou dostávám. Nikdy se nic takového nestalo. Před

každou akcí se najde pár takových, co vyhrožují, ale jde o plané výhružky. Akorát se

mě snaží vystrašit. Před promítáním Zaříkávače lží mi nějaký člověk dokonce posílal

dlouhé e-maily s tím, že mě v Lucerně pobodá.

To musí být hodně psychicky náročné.

Agresivní a sprosté komentáře byly na Youtube od začátku, ale v poslední době je ta

nenávist snad ještě větší. Hlavní roli hrají peníze. Česká povaha je taková, že když má

někdo víc než druhý, stává se terčem nadávek a výhružek.

Slyšela jsem, že sprostá slova pod videi blokujete. Jakým způsobem?

Youtube nabízí funkci jakési černé listiny, kam se dají vypsat slova, která

v komentářích nechcete. Pokud je někdo napíše, pod videem se nezobrazí. Sprostý

komentář se automaticky uloží do spamu.

Je to dlouhý seznam?

Zatím mám asi devadesát slov v různých tvarech. Ani jsem nevěděl, že jich má čeština

tolik. Někteří si i přesto najdou cestu jak vulgarismy napsat. Třeba oddělují jednotlivá

písmena pomocí čárek nebo teček. Abych se všemu vyhnul, musel bych napsat asi deset

tisíc slov, a to není v mých silách.

Má Youtube kromě sprostých komentářů i další stinné stránky?

Hlavní stinnou stránkou je ztráta soukromí. Díky šátku tím netrpím, ale od ostatních

jsem slyšel, jak jim popularita nabourává osobní život. Youtuber se ani na večeři

s přítelkyní nemůže věnovat výhradně jí, protože za ním pořád chodí fanoušci pro

podpis. Na ulici si na ně navíc pořád někdo ukazuje.

Přesto vás ani trochu neláká zjistit, jaké to je být slavný bez masky?

Člověk si samozřejmě představuje, jaké by to bylo. Rozhodně bych si chtěl na chvíli

vyzkoušet, jak se cítí ostatní, ale jakmile šátek jednou sundám, už se nikdy nebudu moc

vrátit zpátky k Nejfejkovi. Možná by to fungovalo, kdybych se rozhodnul před pár lety,

kdy ještě nebylo tolik youtuberů. Dnes už natáčí každý druhý a já si říkám, že bych na

108

první pohled asi ničím nezaujal. Diváci si na Nejfejka v brýlích a šátku zvykli. Je to

image, kterou jsem osm let budoval.

Nejfake (20+)

Pochází z Českých Budějovic, ale kvůli natáčení na Youtube se přestěhoval do Prahy.

První videa začal natáčet v červenci roku 2008 a původně je umisťoval na internetovou

televizi Stream.cz. Na konci roku 2010 se ze Streamu přemístil na Youtube.com, kam

od té doby nahrál přes tisíc videí různého zaměření. Specializuje se hlavně na hudební

recitace, motivační videa, zajímavosti, názorová videa a příběhy k zamyšlení.

Nejfejkovu tvorbu sleduje pravidelně téměř půl milionu lidí a jeho videa už dohromady

překonala osmdesát milionů zhlédnutí. Momentálně se živí jako youtuber a jako jeden

z mála si chrání své soukromí. Vystupuje ve slunečních brýlích a s šátkem přes obličej.

Dosud nezveřejnil ani své jméno.

Mezi čtyřma očima

Čekala jsem, že kvůli ochraně soukromí přijde ve slunečních brýlích v a šátku, ale

nepřišel. Vysvětlil mi, že by tím na sebe upoutal pozornost. Tenhle mladý muž to má

totiž trochu naopak. Když chce být neviditelný, odhalí se.

Veronika Bulánková

109

Příloha č. 5: Rozhovor s Hannah Saleh a Danielou Hannovou

Život je raut

Vývařovna je netypickým

úkazem na české blogovací

scéně. Oficiálně se sice řadí

mezi foodblogy, ale moc

receptů na něm není. Hannah

Saleh, Daniela Hannová

a Jana Patočková vtipně

glosují nejrůznější životní

situace, jejichž pojítkem je

jídlo. A vysloužily si za to

nominaci na Magnesii Literu.

Prý jste jediný upřímný foodblog…

Hannah: A ne snad? Jistě, že jsme. Blog je skvělý způsob, jak sdělit co si člověk myslí.

Když se podívám na ostatní blogy, podobnou upřímnost na nich nevidím. Všude samé:

„Ó, je jaro. Dáme si medvědí česnek a náš život dostane smysl.“

Daniela: Medvědí česnek jsem měla dneska k obědu.

Hannah: Proboha a proč jsi o tom nenapsala?

Daniela: Nehrajeme si na pozlátko. Neřešíme styling jídla a neupravujeme fotky pomocí

různých programů. Někomu se to může zdát odbyté, ale pro nás je hlavní text. Kvalita

fotek je opravdu tím posledním, čím bychom se chtěly zabývat.

A co když ostatním bloggerům opravdu záleží na tom, aby bylo jídlo hezky

naservírované? Jí se přece i očima.

Hannah: Možné to je, ale předává potom taková fotka nějakou novou informaci? Přijde

mi komické strávit před jídlem patnáct minut aranžováním. Vždyť během té doby

vystydne. I když je pravda, že já taky řeším věci, které se ostatním mohou zdát

malicherné. Spíš bych řekla, že jsme natolik upřímné, že upřímnost jako takovou úplně

redefinujeme, a proto nám ostatní blogy přijdou falešné.

Hannah Saleh (vlevo) a Daniela Hannová tvoří dvě třetiny blogu

Vývařovna. Foto: Martin Faltejsek

110

Daniela: Naprosto s Hannah souhlasím. Ještě bych zmínila další úhel pohledu. Jídlo je

sice součástí každodennosti, ale pro někoho se stává až posedlostí. Řada lidí se

přehnaně soustředí na to, co jedí a jak to vypadá na talíři. Na úkor sociálního rozměru,

tedy s kým jedí a v jaké situaci. Jídlem si nahrazují, že jinak v životě nic nemají. Můj

manžel mi zahýbá, jsem tlustá a nesnáším svoji mámu, takže si udělám zdravou

veganskou mňamku. Vyfotím ji na internet a všichni si budou myslet, jak se mám dobře

a zdravě. Podobná přetvářka je na blozích a sociálních sítích na denním pořádku.

A umíte vy vůbec vařit?

Daniela: Jistě. Vaření nás baví a myslím, že nám i jde. Já s Hannah jsme navíc

pracovaly v gastronomii. Máme i pár receptů přímo na blogu, ale spíš doplňují ostatní

obsah.

Je pravda, že mezi ostatními foodblogy poněkud vyčníváte. O čem tedy Vývařovna

vlastně je?

Hannah: Tuhle otázku nemáme rády. Sice jsme oficiálně řazené mezi foodblogy, ale

o jídlo jde ve skutečnosti třeba z třiceti procent. Vnímáme ho jako metaforu pro naše

životy. Nejíme jenom proto, abychom přežily. Jídlo je i mnohorozměrný smyslový

zážitek. Důležitější je ta nadstavba, tedy že se u něj potkáme s kamarády.

Daniela: Mezi vším tím jídlem stejně vždycky vybubláme my jako osobnosti. Blog je

hlavně o naší filozofii.

A jaká je vaše filozofie?

Hannah: Přece, že život je raut! Někdy věci vycházejí…

Daniela: A někdy zase ne. A s tím je třeba se důstojně vyrovnat. Jana naše motto zrovna

nedávno rozšířila na: „Život je raut, na který mě nikdo nepozval, ale já jsem stejně

přišla.“

Když už jsme u rautů, jaký byl ten po Magnesii Liteře?

Hannah: Lehce nadprůměrný. Nic špatného, ale ani nic z čeho bych si sedla na zadek.

Daniela: Převažovala česká klasika – bramborový salát, řízky, šunka, kuřecí soté. Žádné

vyšperkované chutě. Mám ráda originálně vymyšlené chlebíčky a jednohubky, jako

dělají například v Showroomu HM. Ale víno bylo vynikající.

111

Jaká byla vaše reakce, když jste se dozvěděly o nominaci na blog roku?

Daniela: Naprostý šok. Litera byla zatím ta nejméně očekávaná věc spojená s blogem.

To už bych spíš čekala, že nám zavolají z Playboye, abychom pro ně nafotily akty.

Hannah: Překvapivá a zlomová fáze blogu. I když jsme nakonec nevyhrály, naši práci

v podstatě posvětily vyšší instance. Došlo nám, že to co děláme, asi má nějaký smysl.

Daniela: Protože v našich životech není nikdy dost motivace.

Věřily jste ve vítězství?

Hannah: V momentě, kdy je člověk nominovaný, doufá, i když reálně ví, že nevyhraje.

Daniela: Já jsem rozhodně vyhrát chtěla, ale život není fér.

Blog Humans of Prague podle vás nevyhrál férově?

Hannah: Teď to neberte jako zhrzenost, ale jako konstruktivní kritiku. Humans of

Prague je převzatý koncept zahraničního fotoblogu, s literaturou nemá moc společného.

Byla chyba ho vůbec nominovat.

Daniela: Autorům Priglu (jeden z nominovaných blogů; pozn. autorky) bych s nadšením

pogratulovala. Kluky pravidelně čtu a líbí se mi jejich humor. Další dvě nominované

sice moc neznám, ale alespoň píšou rozsáhlejší texty.

Výherce získal padesát tisíc na vydání knihy. Fungovala by vůbec Vývařovna na

papíře?

Hannah: My fungujeme úplně všude.

Daniela: Proč by neměla? Nějakou dobu už na knížce pracujeme. Zatím dáváme

dohromady texty a sešly jsme se s fotografkou a s grafikem. Až vyřešíme její základní

podobu, začneme oslovovat nakladatelství. Věřím, že nějaké najdeme, protože naší

motivací nejsou peníze.

Přiznám se, že si knížku na základě vašeho blogu neumím moc představit.

Daniela: Šlo by o sběr textů na způsob deníkových záznamů. Příběh o třech nejlepších

kamarádkách, které v určitém věku ve stejném městě něco prožívají, vlastně taková

generační zpověď postmoderního charakteru. Podle mě je to úplně jasný koncept.

112

Tři bloggerky na jeden blog, to není úplně typické. Jak jste se vlastně daly

dohromady?

Hannah: Rády jíme a rády píšeme, takže jsme tyhle dvě aktivity spojily a výsledkem je

Vývařovna. S nápadem přišla Karol Hošek, která se už momentálně věnuje vlastním

aktivitám. Já jsem vymyslela název a zaregistrovala doménu. Potom se k nám přidala

ještě Jana Pakočka a před dvěma lety Daniela.

Daniela: Holky znám spoustu let a řekla bych, že jejich hlavní motivací k založení

blogu byl přetlak humoru. Je specifický a totálně šílený. Tenkrát mě hrozně fascinoval,

protože jsem nikoho podobného neznala. To si prostě nemohly nechat pro sebe

a musely se podělit se světem.

Hannah: Bývaly jsme vtipnější.

Daniela: Věkem se holt člověk mění.

Hannah: No jo, ale má to i pozitiva. Alespoň už nerecenzujeme menzy, protože do nich

nemusíme chodit.

Danielo, vy jste nastoupila až do rozjetého vlaku. Jak k tomu došlo?

Daniela: Nebyla to moje iniciativa. Karol z Vývařovny odešla v době, kdy jsem

s Hannah a Janou trávila dost času. Na všem co potom psaly na blogu, jsem se částečně

podílela. Navíc jsem se zrovna rozváděla a je napadlo, že by mi psychicky pomohlo,

kdybych si našla nějaký koníček.

Hannah: Ani si nedovedu představit, že by byla Vývařovna udržitelná ve dvou.

Vždycky jsme byly tři.

Daniela: Tři je symbolické číslo, posvátné v katolickém světě. Celý svět stojí na trojce.

Hannah: Zároveň si ale nedovedu představit, že bychom ji dělaly ve čtyřech. Dvě jsou

málo a čtyři zase moc.

Zmínily jste, že už nerecenzujete menzy jako v začátcích. Proměnil se blog od

založení ještě jinak?

Hannah: Určitě na něj nemáme tolik času. Dřív jsme jím žily mnohem víc. Skrz

Vývařovnu jsme se vypsaly a posunuly se v životech zase o kus dál. Zrovna nedávno

jsem měla období, kdy jsem vážně přemýšlela, že s tím seknu, protože už v tom nebylo

113

stoprocentní nadšení. Neskutečně mě znovu nakopla Magnesia Litera. Začala jsem víc

psát, aby ta nominace byla vůbec za něco.

Daniela: Přesně tak, času je o hodně míň. Díky Vývařovně se na nás nabalily i další

projekty a aktivity mimo psaní. Logicky se proměnila i témata. Na blogu se neobjevují

menzy, ale čím dál víc rautů. Také píšeme mnohem osobnější příspěvky, kterými se

snažíme čtenáře obohacovat.

Jak přesně je chcete obohatit?

Hannah: Ve velké části článků popisujeme, co všechno jsme v životě pokazily a co

nevyšlo. Pod fotkou jídla, do kterého jsme si nabrečely, otevřeně glosujeme, co se nám

zrovna děje. Ať už je to pozitivní, nebo negativní. Nebojíme se napsat, jak jsme se

mohly mít líp, ale nemáme, protože jsme se zachovaly třeba úplně hloupě. Podobné věci

se stávají a je důležité o nich mluvit s nadhledem. Zrovna před pár týdny přišel e-mail

od jedné slečny. Napsala v něm, že Vývařovnu objevila teprve nedávno, ale hned ji

projela od začátku do konce. Prý se nad články neskutečně zasmála a pomohlo jí to.

Uvědomila si, že se jí dějí stejné věci jako nám. A když viděla, jakou si děláme z našich

neúspěchů srandu, rozhodla se to nebrat tak vážně.

Cítíte, že vás čtenáři berou jako vůdčí osobnosti a vzory?

Daniela: Nějaký vliv na své okolí asi máme. Minimálně rozséváme naději. Řadu let si

většina známých myslela, jak jsme úplně k ničemu. Teď vidí, že jsme schopné i určitě

věci dotáhnout do konce. Pracujeme na dobrých projektech a čeká nás zářivá

budoucnost. Tím dokazujeme, že každý má naději.

Hannah: Jestli jsem názorový vůdce, tak špatný. I v dětství jsem byla spíš ten typ dítěte,

u kterého maminky nechtěly, aby se s ním jejich děti kamarádily.

Teď vážně. Píšete přece i o společenském dění, takže se snažíte ostatní inspirovat

svými názory…

Hannah: Na blogu je změť všeho, co se nám zrovna honí hlavou. Pokud nás štve nějaké

téma nebo kauza nejmenší, co můžeme udělat je napsat o tom na Vývařovnu. Mnohdy

bychom rády udělaly víc, ale nemáme kapacitu, abychom se ve všem osobně

angažovaly. Uvědomujeme si, že jedním článkem nespasíme svět, ale můžeme na

leccos upozornit. Člověk by se neměl nechat odradit tím, že má malé možnosti a stejně

114

jich využít. Když každý přispěje svou troškou, vznikne velký celek. Na tomhle principu

je postavená veškerá občanská iniciativa.

Nedávno jste dokonce osobně podpořily Autonomní sociální centrum Klinika.

Věnujete se i dalším charitativním aktivitám?

Daniela: Občas se nějakým způsobem angažujeme. Pro Kliniku jsme vařily catering

a výtěžek jí potom věnovaly. Loni jsme u příležitosti pátých narozenin blogu uspořádaly

oslavu s tombolou. Díky vysoké účasti jsme prodaly všechny lístky a utržily osm tisíc.

Peníze jsme darovaly brněnské charitě, která na Balkáně pomáhá lidem prchajícím před

válkou. Nejvíc se zapojuje Hannah a ani všechno neprezentuje na blogu.

Hannah: Byla jsem například jako dobrovolník přímo na Balkáně a o loňských

Vánocích jsem pomáhala v londýnské charitě bezdomovcům.

Blog působí dojmem co na srdci to na jazyku. Funguje u vás i přesto nějaká

autocenzura?

Daniela: U mě postupem času čím dál víc. Snažím se mírnit. Částečně ze strachu, že by

se mi to mohlo jednou vrátit a částečně proto, že určité věci není dobré ventilovat

veřejně. Někdy mám tendenci napsat článek s horkou hlavou. Potom jsem hodně drsná

a jmenuju konkrétní osoby. V takovém případě většinou zveřejnění odkládám na druhý

den, abych si text prošla, až se trochu uklidním.

Hannah: Stejně jako většina lidí i já jsem si prošla pubertálním obdobím, kdy si člověk

myslí, že je nejlepší na světě a přitom vlastně o životě vůbec nic neví. Psala jsem hodně

negativně. Blog je hrozně příjemný filtr. Když vás něco štve, nenapíšete to jenom

kamarádce do soukromé zprávy, ale zveřejníte článek na blogu, kde se k němu dostane

mnohem víc lidí. Na druhou stranu na internetu je každý hrdina. Blog poskytuje

stoprocentní prostor, kde není místo na protichůdný argument. Pokud píšu o konkrétním

člověku, snažím se vyjadřovat tak, abych se před ním při případném osobním setkání

nemusela stydět.

Byla Vývařovna od začátku jen forma seberealizace? Napadlo vás, kam se může

vyvinout?

Hannah: Vývařovna nikdy nebyla a nikdy nebude řízený projekt. Moc neřešíme, o čem

budeme psát. Prostě to z nás jde. Teď už si ale samozřejmě víc uvědomujeme, jaké

115

možnosti se nám otevřely a jak nám blog pomohl třeba v pracovních věcech. A taky

nám přinesl spoustu jídla.

Daniela: Janu na základě článků pro Vývařovnu oslovila reklamní agentura, aby jim

dělala copywriterku, a mně blog přihrál plusové body při pracovním pohovoru na jedno

PR místo. Na začátku by nás nic podobného ani nenapadlo. Všechny tři jsme hodně

specifické tím, že se rády prezentujeme skrz sociální média. Jakoby nám nestačil reálný

sociální styk. Blog je jednou z možností, kam ze sebe můžeme všechno vysypat.

Takže nekalkulujete.

Hannah: Dobrý blog by měl být upřímný a bez kalkulu. Obsah Vývařovny se navíc ani

naplánovat nedá, protože stejně nevíme, co se stane za týden.

Daniela: Nevíš, ani z čeho budeš zítra vařit.

Hannah: Nevím, z čeho budu vařit, kde budu jíst a na jaký raut se dostanu. A to je fakt

super!

Máte specifický druh humoru, setkáváte se i s nepochopením?

Daniela: Jasně, ale neřešíme ho.

Hannah: Kolem mě je nepochopení spousta. Pořád za mnou někdo chodí s tím, že mě

vůbec nechápe. Ale proč by mě měl chápat? Stačí, když chápu sama sebe.

Daniela: Nebudu tvrdit, že nám nedělá dobře, když je u článku hodně pochvalných

komentářů. To těší všechny bloggery. Ale ve skutečnosti je to vlastně úplně jedno,

protože blog nemůže být jiný, než je. Pochopení nebo nepochopení nehraje roli.

Píšete o kvalitě jídla v bufetech, na rautech a v hospodách nižší cenové kategorie…

Hannah: Nejen v bufetech, zrovna nedávno jsme vydaly článek z hodně drahé

restaurace.

Ale tam vás asi někdo pozval, že?

Hannah: To je pravda.

Daniela: Jíme všude, kde se naskytne příležitost. Jsme chudé, takže je pro nás

ekonomičtější zajít si na chlebíček do jídelny. Ale většinou stejně žijeme okamžikem.

Když jdeme ven, klidně utratíme poslední pětistovku za láhev sektu.

116

Takže návštěva těchto podniků není žádnou formou protestu proti předraženým

restauracím?

Daniela: Vůbec ne. Na jednu stranu bych takové podniky ráda navštěvovala, ale taky

jsem pyšná, že nejsem gluten free veganská nádhera. Klidně si uvařím kotel špaget,

omastím je máslem a nastrouhám na ně eidam. Přesně jako mi je připravovala babička,

když jsem byla dítě. Návštěva bufetů a podobných podniků je pro nás sentimentální

záležitost. Na určité tradice spojené s češstvím by lidé neměli zapomínat.

A z jaké pozice podniky hodnotíte?

Hannah: Z pozice náročného hosta. Nemusím být vyučená ani mít dvacetiletou praxi

v oboru, abych poznala, že jídlo a servis nejsou v pořádku. Napsala jsem například

hodně čtený příspěvek o Café Imperial. Majitel Zdeněk Pohlreich je spojený s pořadem

Ano, šéfe, kde ostatní učí jak vařit a vést podnik. Já jsem ale v jeho restauraci měla

opakovaně špatnou zkušenost.

Daniela: Nepotřebuju mít papír na to, abych poznala hnusné jídlo. Obě jsme s Hannah

nějakou dobu pracovaly v kuchyni. Vím, co obnáší příprava jídla. Není omluva pro to,

když ho kuchař třeba nedosolí. Podniky mají v Česku obecně špatnou úroveň.

Z restaurací máte asi hodně špatných zkušeností.

Daniela: Ano, ale je rozdíl mezi úrovní gastronomie a úrovní podniků. Třeba v Praze

jde gastronomie neustále nahoru. Mimo Prahu se těžko hledá dobrá restaurace. Když

jezdím za mámou do Klatov, do tamních restaurací radši nechodíme. Jídlo je předražené

a odporné. Největším nešvarem je v Praze i všude jinde obsluha.

Hannah: Každý druhý má vysokou školu a potom nemůže najít práci. Skončí jako číšník

nebo servírka, ale není vyučený a nemá k tomu oboru žádný vztah. Řada lidí bere práci

v restauraci jako dočasné řešení a podle toho to pak vypadá.

Který zážitek byl úplně nejhorší?

Hannah: Nedávno jsem byla s přítelem na snídani v kavárně Liberál. Dal si omeletu

s rukolovým salátem a nahoře po jednom lístku lezla beruška. Odchytla jsem kvůli tomu

servírku. Její omluva byla ve stylu: „No tak to sorry, ale aspoň je živá.“ To, že nám

v jídle lezl hmyz, nebylo zdaleka tak hrozné jako její přístup k celé situaci. Vrcholem

bylo, že nás při odchodu nechala zaplatit plnou cenu.

117

Daniela: Je těžké vybrat jenom jeden. Jídlo vracím poměrně často. Nejhorší asi bylo,

když mi v jedné kavárně přinesli vejce natvrdo v úplně špinavé skořápce. Servírka byla

arogantní a nepříjemná. Taky jsem musela zaplatit plnou cenu a nekonala se ani žádná

kompenzace v podobě kávy nebo dortíku na účet podniku.

Platí, že čím negativnější článek, tím větší čtenost?

Hannah: Karol, která vystudovala žurnalistiku, vždycky říkala, že negativita má

v médiích největší hodnotu a lidé ji chtějí. Dřív jsem byla hodně negativní, ale od určité

chvíle se snažím zaměřovat hlavně na pozitivní stránku věci. Občas přijde nějaký e-

mail, že už nejsme ta stará Vývařovna, ale je mi to jedno. Pokud je ztráta humoru

a „lajků“ cenou za to, že najednou vedu šťastný a spokojený život bez zbytečného

rozčilování, ráda ji zaplatím.

Daniela: Neřekla bych, že čtenáři chodí na blog, aby si přečetli, na koho nebo na co

nadáváme. Spíš je láká styl humoru. Napsala jsem několik hodně kritických článků na

pár podniků, které měly nulovou čtenost. Podle mě nikoho nezajímaly prostě proto, že

nebyly vtipné.

Zakládají se všechny vaše příhody na pravdě, nebo si kvůli čtenosti občas něco

přibarvíte?

Hannah: Ve velké části obsahu rozvíjíme svoje teorie o světě, to se přibarvit nedá.

Tak to máte opravdu pestrý život…

Hannah: Asi jo, ale pořád je to nahoru dolů.

Daniela: Doma opravdu neposedíme, pořád někde cestujeme. Hannah žila v Berlíně

a Londýně. Já jsem se nedávno vrátila z Indonésie.

Na blogu se to hemží fotkami smažených sýrů. Jak moc vám záleží na tom, co jíte?

Hannah: Možná to tak nevypadá, ale na stravě mi záleží hodě. Asi ze sedmdesáti

procent jím zdravě. Těch zbývajících třicet procent jsou někdy docela prasárny. Mezi

moje nejoblíbenější jídla patří svíčková a smažený sýr. Jsou nejoblíbenější právě proto,

že si je nedávám každý den.

Daniela: Pod pojmem zdravá strava si představím pestrost. Není to o tom, že budu

hysterka, která odmítá cokoli sníst, protože to není podle tabulky. Běžně si dělám

118

ovesné kaše a špenátové smoothie, ale jednou týdně si dám s klidným svědomím

mastný hamburger.

Stane se z blogu někdy v budoucnu zaměstnání na plný úvazek?

Hannah: Reálně bychom se jím uživily už teď, ale nechceme. Sice jsme propagovaly

několik značek, ale dlouhodobě s nikým nespolupracujeme.

Daniela: Spousta lidí se nás ptá, proč nejsme pragmatičtější, chytřejší a Vývařovnou se

neživíme. Ale to jsme my a jiné nebudeme. Blog je naše srdcová záležitost, nechceme

z něj dělat reklamní agenturu.

Hannah Saleh (26)

Pochází z Teplic, ale už deset let žije v Praze. V roce 2011 spoluzaložila blog

Vývařovna.com. Studovala tři vysoké školy, ale žádnou kvůli cestování nedokončila.

Nějaký čas žila například v Berlíně či v Londýně. Momentálně se živí psaním na volné

noze. Ráda fotí ošklivé snímky divných věcí s bleskem a poslouchá techno.

Daniela Hannová (31)

Narodila se v Západočeském kraji. Před deseti lety se přestěhovala do Prahy. Je interní

doktorandkou Ústavu světových dějin na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Dosud

vystřídala řadu povolání. Pracovala například jako recepční, sekretářka na Katedře

jihoslovanských a balkanistických studií a vařila v Café Neustadt a v Klubu AVU.

V současné době působí na pozici PR specialistky sociálních sítí v Muzeu hlavního

města Prahy.

Mezi šesti očima

Místo tří autorek blogu nakonec na setkání dorazily jen dvě. Jana Patočková alias

Pakočka se na poslední chvíli omluvila. Trochu mě to zklamalo, ale Hannah Saleh mě

upozornila, že mám být spíš ráda. Když se sejdou všechny tři, nikdo další se prý

nedostane ke slovu. Upřímně řečeno obtížně jsem se k němu dostávala i tak. Náš

rozhovor byla jedenapůlhodinová smršť, během které jsem se dozvěděla i to, na co by

mě nikdy nenapadlo se zeptat. Hannah Saleh a Daniela Hannová jsou zkrátka

zhmotněním svého blogu, zcela upřímné a úplně stejné jako se prezentují na

Vývařovně.

Veronika Bulánková

119

Výzkumné rozhovory

Příloha č. 6: Rozhovor s šéfredaktorem Milošem Kozumplíkem

Jak se zrodila myšlenka vytvořit magazín skládající se výhradně z rozhovorů?

V cizině podobné časopisy vycházejí a jsou dost oblíbené. Nápad jsme v hlavě nosili

dlouho, ale chyběla nám odvaha a příhodné okolnosti. Při rozjezdu nám hodně

pomohlo, že za magazínem stojí silný vydavatelský dům s širokým autorským zázemím.

Tím se výrazně zlevňuje proces výroby. Důležitým momentem bylo navázání kontaktů

s agenturami, které zprostředkovávají rozhovory se zahraničními osobnostmi,

a v neposlední řadě také přístup do archivu týdeníku Mladý svět. V každém čísle mu

věnujeme vzpomínku v podobě převzatého rozhovoru. Je to jeden ze specifických bodů

naší dramaturgie, který dělá magazín jedinečným.

Charakterizujte prosím časopis Interview? V čem je jiný než ostatní tituly na

trhu?

Kromě toho, že se zaměřujeme výhradně na rozhovory, klademe velký důraz na kvalitu.

Rozhovor není hotový po prvním setkání, ale s respondenty se scházíme dvakrát i třikrát

a detaily ještě dolaďujeme po e-mailu. Jak napovídá podtitul Interview, vytváříme

časopis pro lidi, kteří nezapomněli číst. Nechceme, aby náš obsah byl pouhým

spotřebním zbožím, kterým si čtenáři zpestří nedělní sledování televize. Články naopak

vyžadují jejich plnou pozornost. Usilujeme o zprostředkování hlubšího zážitku

a přidané hodnoty. S tím souvisí i délka rozhovorů. Na poměry českých médií jsou

poměrně rozsáhlé.

Jaký je jejich obvyklý rozsah?

V ostatních médiích se rozsah pohybuje v rozmezí 14 000 až 16 000 znaků včetně

mezer. Pro nás je to hodnota, na které teprve začínáme. Standardně mají texty kolem

25 000 znaků, což je skoro dvojnásobná dávka. V každém čísle jich vychází 12 až 14.

Jaké je složení redakce Interview a jak je propojená s ostatními tituly

vydavatelství Empresa Media?

Kromě mě, asistentů, editorů, grafiků a zlomařů pracují v Interview dvě stálé

redaktorky. Zbytek tvoří redaktoři působící v ostatních titulech vydavatelství.

V Interview mají pozici externistů.

120

Jak v redakci funguje editační mechanismus?

Editoři v Interview pracují teprve pár měsíců, předtím jsem všechno kontroloval sám,

což bylo hodně časově náročné. V současné době jde každý článek nejprve k editorkám.

Po prvních úpravách ho čtu já, dále putuje do korektorny a ke grafikovi, který rozhovor

zalomí. Vytištěný rozhovor se vrací zpátky do korektorny, kde se upravují například

koncovky. Následně se text vrátí ke grafikům, znovu se vytiskne a ještě potřetí se čte

v korektorně.

Jak moc do textů zasahujete?

Skoro vždy měním titulky a perexy. Jinak je to hodně individuální. Někteří kolegové

mají dlouholeté zkušenosti a editování jejich výstupů je minimální. S jinými novináři je

třeba pracovat o něco víc.

Interview zatím není zahrnuté v Media projektu. Jaké jsou současné interní údaje

o prodaném nákladu?

První rok jsme si chtěli nechat na rozjezd, takže do Media projektu se zapojíme od

dubnového čísla. Prodaný náklad se pohybuje kolem 20 000. Pokud tedy nepočítám

slovenskou mutaci, kterou jsme rozjeli od začátku roku 2016.

Jak se prodaný náklad po dobu existence časopisu vyvíjí?

Zaznamenáváme neustálý nárůst. V posledních čtyřech měsících až skokový, a to

i přesto, že pracujeme s minimálním marketingem a externími reklamami. Vsadili jsme

na šeptandu, protože věříme v kvalitu časopisu. Stejnou metodu používáme i na

Slovensku. První vydání se přirozeně pohybovala v nižších číslech, ale od té doby

rosteme řádově o tisíce každý měsíc.

Zmínil jste slovenskou mutaci. Je skladba časopisu stejná jako v České republice?

Není. Má podobnou grafiku, ale jiný autorský tým. Pokud uděláme rozhovor

s člověkem, jehož práce přesahuje jednotlivé státy nebo se věnujeme obecnějšímu

problému, zařadíme ho i do slovenského Interview a naopak. Primárně se však

věnujeme slovenským osobnostem. V průměru sdílí česká i slovenská verze zhruba 30

procent obsahu.

121

Na jaké publikum časopis cílí?

Čtenáře nerozdělujeme do skupin podle pohlaví nebo věku. Chceme zaujmout všechny

s opravdovým zájmem o čtení, tedy hlubší čtenáře, nekonzumenty. Snažíme se, aby

skladba časopisu byla co nejrozmanitější a každý si našel to svoje. Pokud bych měl

přeci jen nějakou skupinu vymezit, řekl bych, že cílíme na ty, kteří se chtějí z časopisu

něco dozvědět, pokochat se příjemnou grafikou a menším, ale o to kvalitnějším

množstvím fotek.

Máte představu o skutečné struktuře vašich čtenářů?

Z interních průzkumů vyplývá, že častěji si Interview kupují ženy nad třicet let

s maturitou a vyšším vzděláním. Mužů je o něco méně, ale zatím bych těmto zjištěním

nepřikládal větší význam. Máme za sebou první rok, kdy jsme se teprve dostávali do

povědomí čtenářů.

Jaká témata v magazínu dostávají prostor?

Všechna, která jsou zajímavá a nosná. Věnujeme se vědě, kultuře, podnikání a dalším

oblastem. Záměrně trochu vynecháváme politiku, protože nejsme schopní aktuálně

reagovat na současné dění. Druhým důvodem je, že chceme publikovat texty

s přesahem. Rozhovory s politiky už mnohdy po čtrnácti dnech nejsou relevantní.

Pokud se politice věnujeme, vybíráme respondenty, kteří už v ní po mnohaleté kariéře

skončili a mohou se dopouštět zpětného hodnocení nebo budoucích výhledů.

Podle jakých kritérií respondenty a témata vybíráte?

Nepsaným pravidlem je, že většinou neoslovujeme osoby hojně se vyskytující na

titulních stránkách ostatních magazínů. To ale neznamená, že se takový člověk

v Interview nemůže objevit. Může, ale jen tehdy, pokud je nám schopný říct něco

jiného, než říká všem ostatním. Hledáme nový úhel pohledu.

Mají redaktoři ve výběru respondentů volnou ruku?

Ne tak úplně, každý návrh musí projít schvalovacím procesem. Na základě námětů

jednotlivých novinářů s editorkami zvažujeme, co je pro nás momentálně zajímavé.

Nechceme zcela rezignovat na aktuálnost, ale hlavně se snažíme o vyváženou

dramaturgii. Nestalo se, že bychom odmítli člověka například z ideologických důvodů.

122

Mají rozhovory pro Interview nějaká specifika?

Kromě už zmíněného rozsahu je pro nás důležitá stylistická úroveň. Pokud se

v rozhovoru vyskytují otázky typu Opravdu? a Skutečně?, je to pro mě důvod, abych ho

autorovi vrátil k přepracování. Je vidět, že se dobře nepřipravil. Požaduji, aby už

v samotné otázce byla nějaká informace a aby bylo zřejmé, že se novinář ptá fakticky

a k věci. I když je jasné, že v určitých pasážích je nutná improvizace, člověk zkrátka

nemůže vědět všechno. Dále klademe důraz na grafiku, využíváme takzvaný knižní

zlom. Neodsazujeme otázky od odpovědí a text plyne jako v knize.

Čím se podle vás vyznačuje kvalitní rozhovor?

Základem všeho je pečlivá příprava. Novinář musí danou osobu dobře znát a být

zasvěcený do její práce. Zároveň je třeba zachovávat odstup. Některé rozhovory vracím

k přepracování, protože jsou dost glorifikační. Je z nich patrné, že novinář má k dané

osobě opravdu vřelý vztah. V každé záležitosti existuje i druhý úhel pohled. I na ten je

nutné se zeptat. Potom je vždy dobré, když se do rozhovoru podaří dostat nejen

odborný, ale také osobní názor, nějakou emoci.

Existuje klíč, podle kterého rozhovory v Interview řadíte?

Liší se to číslo od čísla, ale kvůli pestrosti střídáme muže a ženy a nedáváme dvě typově

stejné osoby za sebou.

Co by nemělo u rozhovoru v Interview chybět po formální stránce?

Základními prvky jsou titulek, perex, fotografie, profil a máme i rubriku Mezi čtyřma

očima. Jejím cílem je čtenáři přiblížit, jakým dojmem zpovídaný na redaktora působil.

Využíváte výhradně vlastní fotografy nebo zařazujete i snímky z archivů?

Z 95 procent vycházejí fotky pořízené našimi fotografy, jsou už poučení a vědí, co po

nich chci. Snímky by navíc měly odpovídat době vzniku rozhovoru. Z archivů čerpáme

hlavně u zahraničních osobností.

Jaké typy rozhovorů v Interview rozlišujete?

Žádného striktního dělení se nedržíme, ale děláme jak rozhovory zaměřené na odbornou

tématiku, tedy profesní, tak i profilové. Momentálně připravujeme nové neobvyklé

rozhovorové žánry, které budou mít co do činění s výtvarným pojetím časopisu. Ale víc

zatím nebudu prozrazovat.

123

Máte v Interview interní pravidlo o autorizaci?

Ano, považujeme to za férové jednání. Navíc předpokládáme, že časopisy tohoto typu

budou přístupné v knihovnách a v rozhovorech s vědci či lékaři by mělo být co nejméně

nepřesností. Autorizace ale neznamená, že respondentovi vyhovíme, pokud požaduje,

abychom určitou pasáž textu vynechali. Stává se, že určité intimní věci vyzni na papíře

silněji, než když se o nich člověk baví u kávy. V takovém případě můžeme některá

silnější slůvka nahradit.

Hodí se téma nových médií a blogování do tematické skladby časopisu?

Tyto typy rozhovorů zařazujeme velmi rádi, protože chceme oslovit i mladší generaci.

Otázkou ovšem je, jestli nežijí na síti natolik, že je pro ně papír zastaralý.

Je rozhovor vhodný žánrem k pokrytí tohoto tématu?

Určitě, hodí se na pokrytí čehokoli. Je to jeden z nejférovějších novinářských žánrů,

protože není možné, aby ho autor upravoval podle sebe. Respondent odpovídá

a následně ještě autorizuje.

Na co je podle vás třeba dávat pozor při výběru bloggerů?

Měli by něčím vynikat. Z jejich práce by mělo být patrné, že se soustředí na určitý obor

a hodně o něm ví. Zatímco za špičkové vědce a lékaře mluví výsledky jejich práce,

úspěšnost bloggerů se mnohdy posuzuje podle návštěvnosti blogu a automaticky nemusí

znamenat kvalitní obsah. Potom je také důležité zvážit, jestli je schopný tak velký

rozhovor unést. To je ostatně problém například u mladých hereček, které ještě nemají

tolik životních zkušeností.

Napadá vás, na co se v rozhovorech s bloggery zaměřit?

Určitě je vhodné zahrnout kontext jejich práce, tedy jak se k blogování dostali, proč se

mu věnují, čím je práce naplňuje, nakolik věří v elektronickou podobu své práce.

Zajímavé by bylo zjistit, jestli se řídí vnitřním etickým kodexem, popřípadě jak

spolupracují s firmami.

Proč se blogování dosud v magazínu neobjevilo?

Po dobu naší roční existence jsme samozřejmě ještě zdaleka nepokryli všechna možná

témata. V současné době jednáme s Kitchenette, Blogerkou roku v kategorii Food.

124

Příloha č. 7: Rozhovor s redaktorkou a editorkou Olgou Procházkovou

Magazín Interview se skládá výhradně z rozhovorů. Čím je pro vás tento žánr

přitažlivý?

Pro mě jako autorku jeho kouzlo spočívá v tom, že se setkám s lidmi, kteří mě skutečně

zajímají, a i kdybych nebyla novinářka, ráda bych si s nimi promluvila. Pokud se

novinář setkává s osobami, které si sám vybral, a zajímá se o jejich práci a život, je to

na výsledném textu znát a tím pádem je i čtenářsky přitažlivější. Také je třeba přiznat,

že proces tvorby rozhovoru bývá obvykle jednodušší než u jiných žánrů, kde například

zaznívá více hlasů odborníků.

Co je pro rozhovory v Interview specifické?

Odlišujeme se hlavně nadstandardním rozsahem, který nemá mezi českými tištěnými

médii obdobu. Obvykle mají naše rozhovory rozsah 20 000 až 25 000 znaků včetně

mezer. Nejkratší materiály mají zhruba 14 000 znaků, ale pod tuhle hranici se obvykle

nedostáváme. Rozsah textu nám umožňuje jít během rozhovoru do maximální hloubky

a zároveň zmapovat nejen například profesní záležitosti, ale i životní příběhy.

Jaká témata a respondenti dostávají v magazínu prostor?

Snažíme se zaujmout co nejširší publikum i věkové spektrum, takže žádný respondent

pro nás není předem zavrhnutý – mnohdy stačí jen změnit úhel pohledu. Naším cílem

by teoreticky mohlo být, aby si všichni čtenáři přečetli všechny rozhovory, ale to není

prakticky možné. Přejeme si tedy, aby si mladší i starší, muži i ženy našli v každém

čísle několik rozhovorů, které je upoutají.

Mají tedy redaktoři ve výběru respondentů volnou ruku?

Ne tak úplně, výběr je pečlivě strukturovaný a dohlíží na něj šéfredaktor. Stálí externisté

už vědí, co se od nich čeká, takže s většinou navrhovaných osob souhlasíme. Každý

redaktor se navíc zaměřuje na určitou tematickou oblast a ví koho doporučit a koho ne.

Existují i témata, kterým se záměrně vyhýbáte?

Nezpovídáme aktivní politiky. Neodpovídá to formátu Interview.

Jaké typy rozhovorů v redakci rozlišujete?

Osobně je dělím na tematické a profilové, ale v praxi většinou obě tyto podoby splývají.

125

Jak se na rozhovor připravujete a kolik času přípravě věnujete?

Při tvorbě rešerše čerpám zejména z mediálního archivu Newton Media a z internetu.

Zabere mi to v průměru dvě až tři hodiny.

Připravujete si všechny otázky předem, nebo se snažíte spíše improvizovat?

Často se mi ani během setkání nepodaří setřást mírnou nervozitu, a proto si zakládám na

pečlivé přípravě. Dopředu si napíšu asi 20 otázek. Když se o danou osobu zajímáte, jde

to snadno. Novinář by měl na setkání přicházet se základní představou, jak má rozhovor

ve výsledku vypadat, aby byl kompaktní a držel pohromadě. Samozřejmě je také

nesmírně důležité reagovat na to, co lidé říkají.

Stalo se vám někdy, že jste připravené otázky skoro nevyužila, protože jste

narazila na zajímavější téma?

Zatím ne, ani v médiích, kde jsem pracovala dříve. Díky internetu se dá dopředu zjistit

téměř všechno. Odpovědi bývají – a je žádoucí, aby byly –, překvapivé a zajímavé, ale

téma rozhovoru drží vždy směr.

Posíláte respondentovi otázky předem?

Na vyžádání posílám tematické okruhy. Cílem je, aby zpovídaný člověk věděl, o čem

bude řeč. Před setkáním se uklidní.

Realizujete rozhovory i po e-mailu nebo telefonicky?

Pro Interview ne, není to v takovém rozsahu reálné, pokud chceme udržet nastolenou

kvalitu textů. Pouze jedna naše externí spolupracovnice dělala po telefonu rozhovor

s americkým hercem Russellem Crowem.

Jak zahajujete rozhovor, volíte na začátek odlehčená témata?

Většinou na setkání přinesu náš časopis, který společně prolistujeme, a zodpovím

případné dotazy. Poté zapnu diktafon a přejdu k připraveným otázkám, které začínám

jednoduššími tématy. Po půl hodině se lidé většinou skutečně uvolní a rozpovídají.

Upřednostňujete spíše přátelský nebo konfrontační styl vedení rozhovoru?

Do budoucna bychom chtěli do Interview zahrnout i víc konfrontačních rozhovorů, což

se nám zatím moc nedaří. Zároveň ale dbáme na to, aby otázky nesloužily ke

zviditelňování autora bez dalšího smyslu.

126

Jak dlouho v průměru trvá samotný rozhovor?

Pro mě je dostačující hodina a třicet minut až dvě hodiny, ale každý autor pracuje jinak.

Někteří kolegové dělají rozhovor i tři hodiny nebo se s respondentem sejdou vícekrát.

Jaký způsob záznamu odpovědí upřednostňujete?

Nahrávám na diktafon.

Děláte si i písemné poznámky?

Od psaní poznámek jsem upustila a plně spoléhám na techniku.

Jak následně pracujete s hrubým materiálem?

Záleží na zpovídaných, jejich naladění a situaci. Někdy má rozhovor tak přirozený

vývoj, že ho jenom přepíšu, uhladím a je hotovo. Jindy je s textem potřeba pracovat

déle, přehazovat otázky, shlukovat je a vzájemně doplňovat, aby text plynul.

Kolik času vám to zabere?

Obvykle dva až tři pracovní dny v plném nasazení. Jeden den přepisuji záznam a potom

ladím formulace a hledám chyby, doplňuji titulek, perex a další věci.

Jak v redakci funguje editační mechanismus?

Všechny texty čtu já a šéfredaktor Miloš Kozumplík, který je následně posílá do

korektorny.

Co když výsledný rozhovor není podle vašich představ, dojde k jeho vydání?

Záleží na situaci. Zatím se nestalo, že bychom nějaký text odmítli. Pokud je na hraně,

snažíme se s ním editorsky pracovat a případně požádáme autora, aby ho doplnil či

upravil.

Jakých chyb se novináři nejčastěji dopouštějí?

Je to různé, někteří například pojímají rozhovor jako chronologické vyprávění, což není

čtenářsky poutavé. V Interview si dáváme pozor na krátké otázky typu: Aha, a co bylo

dál? Víme, že čtenář nečte časopis jako knihu od začátku do konce, ale různě jím listuje

a zrak mu může spočinout na jakékoli otázce. Většina z nich by tedy měla mít určitou

informační hodnotu i potenciál zaujmout.

127

Čím se vyznačuje kvalitní rozhovor?

Měl by sdělovat o daném člověku či problematice něco nového a mít přesah. Ví se, že

i u filmu pozornost klesá, čím víc je další vývoj očekávatelný. To by se u dobrého

rozhovoru stát nemělo. Když chci, aby v textu zazněly věci, které už byly stokrát

řečené, vymyslím otázku tak, že už je částečně sdělím – a chci, aby ji dotyčný už jen

doplnil, často se tím dostanu k nové informaci.

Jak by měl vypadat poutavý titulek?

Nemáme žádné interní normy, ale zpravidla titulky obsahují sloveso a nemají víc než

pět slov. Důležité je, aby vystihnul podstatu textu a zároveň byl zajímavý a přitáhl

pozornost čtenáře. Ale nejsme bulvární médium a nehoníme senzaci za každou cenu.

A perex se v Interview řídí nějakými pravidly?

Musí navnadit ke čtení a zároveň posloužit k představení dané osoby. Píšeme v něm,

proč je respondent zajímavý, v čem vyniká, popřípadě jaký má životní příběh.

Kdo rozhoduje o podobě fotografií u článku?

Základní vizi, jak mají fotografie v Interview vypadat, nastolil šéfredaktor Miloš

Kozumplík. Využíváme fotografy vydavatelství, kteří se domlouvají s autory,

respondenty a s fotoprodukční.

Poskytujete rozhovory k autorizaci?

Ano, považujeme ji za projev úcty k respondentovi. U rozhovorů s odborníky navíc

chceme předejít faktickým chybám.

Jak pracujete s autorizovaným textem?

Vždycky se dopředu bojím, aby se mi nevrátil článek, kde bude polovina vyškrtaná

nebo přepsaná. Během praxe jsem se naučila, že nikdy respondenta dopředu

neodhadnete. Když text ke kontrole posílám, snažím se zdůraznit, že autorizace slouží

zejména k tomu, aby člověk získal představu, jak rozhovor vypadá, aby opravil faktické

chyby a změnil místa, se kterými zásadně nesouhlasí. Pokud by ovšem nesouhlasil se

dvěma třetinami textu, museli bychom se domluvit na nějakém kompromisu.

Hodí se téma nových médií, sociálních sítí a blogování do skladby magazínu?

Rozhodně, bylo by to jedno z témat pro mladší čtenáře.

128

Na co dát pozor při výběrů respondentů na téma bloggeři jako názoroví vůdci?

Do Interview by se hodil například legendární blogger, „nestor“ českého blogování,

který se mu věnuje minimálně pět nebo šest let. Případně někdo, kdo se vymyká, třeba

tím, že celý den nedělá nic jiného, než že fotí nebo nahrává a potom to zveřejňuje.

Na co byste se v rozhovorech zaměřila?

Myslím, že spousta našich čtenářů se o blogy tolik nezajímá, takže bych se snažila

postihnout problematiku blogování jako takovou. Blogger by mohl tento fenomén

představit, pohovořit například o životnosti jednotlivých blogů, o jejich publiku, počtu

čtenářů a samozřejmě sdělit něco o sobě, proč bloguje, co ho k tomu přivedlo, co ho

motivuje a podobně.

Příloha č. 8: Rozhovor s redaktorkou Lenkou Nejezchlebovou

Čím se vyznačují rozhovory v měsíčníku Interview?

V porovnání s ostatními magazíny na trhu jsou mnohem delší. Zatímco v Týdnu mají

asi 12 000 znaků, v Interview i 25 000. Lišíme se i výběrem osobností. Nesnažíme se za

každou cenu prodávat známé tváře a krátkodobě zářící hvězdičky, ale hledáme lidi, kteří

už mají něco za sebou a v něčem vynikají.

Vnímáte rozsah jako výhodu?

Určitě. Máme prostor odvyprávět zajímavé příběhy tak, jak se opravdu staly, bez

zkratek a zjednodušení.

Jakým tématům se v Interview věnujete?

Nezaměřuji se na jednu oblast. Rozhovory mě baví, protože je to pestrá práce, která mi

přináší spoustu zajímavých setkání. Nebráním se ničemu, ale za určitým jménem musí

být buď obor, ve kterém vyniká, nebo zajímavý životní příběh. Ideálně obojí

dohromady. V posledních třech letech je mi blízká vědecká tématika, což je i typ

populárně naučných rozhovorů, které bývají nejtěžší. Za svou praxi jsem se naučila

s vědci, kteří nejsou zvyklí na publicitu, spolupracovat a myslím, že se nám daří dělat

čtivé a zároveň informačně přínosné texty.

129

Máte ve výběru respondentů volnou ruku?

V drtivé většině případů šéfredaktor moje návrhy schválí. Postupem času jsem přišla na

to, že člověk musí umět před vedením „prodat“ i neznámé jméno. Výjimečně dostávám

zadání od šéfredaktora, ale máloco odmítám. Dobré interview se podle mě dá udělat

skoro s každým.

Hodí se téma nových médií a blogování do skladby magazínu?

Ano, pokud najdete někoho, kdo umí o blogování skvěle vyprávět, nevidím v tom

problém.

Na co si dát pozor při výběru konkrétních bloggerů?

Kvůli rozsahu bych neoslovila momentální hvězdu blogování, ale někoho kdo má

dlouhodobé zkušenosti a nadhled. Komplikací může být, že někteří autoři jsou hodně

vtipní při psaní, ale osobně už nemají moc co říct.

Jaké typy rozhovorů v redakci rozlišujete?

Interview je založené na profilových rozhovorech, vždycky chceme danou osobu

představit komplexně. Se zoologem se tedy nebavím jenom o plazech, ale snažím se,

aby mě vpustil i do svého osobního světa.

Děláte i konfliktní rozhovory?

Do žurnalistiky konfliktní rozhovory patří, ale v Interview na ně není prostor. Naším

cílem je lidi rozpovídat a dostat z nich co nejvíc informací. U konfliktních rozhovorů

tlačíte respondenta ke zdi a musíte počítat s tím, že z něj moc povídání nedostanete. Na

druhou stranu lidem zbytečně nepochlebuji. Snad umím být i docela drzá, a pokud to

situace vyžaduje, pokládám provokativní otázky.

Takže se snažíte být spíš přítelem než oponentem?

Nestavím se do role žalobce ani obhájce. Když dotyčný říká něco, o čem vím, že to není

pravda, ozvu se, ale nechci na nikoho útočit a nikoho zesměšňovat.

Jak moc může novinář do rozhovoru promítat svou osobnost?

S mírou, pokud se podělí o podobnou zkušenost, může to být ku prospěchu výsledného

textu, protože se člověk víc otevře. Ale není vhodné, aby se redaktor někam zbytečně

tlačil a exhiboval svými znalostmi a názory.

130

Jak se na setkání připravujete a kolik času vám to zabere?

Záleží na konkrétním tématu a časových možnostech, někdy to zabere den, někdy na

zpovídaného „myslím“ několik dní. Informace shromažďuji hlavně z archivu Newton

Media. U odborných témat si načítám populární literaturu k oboru, u spisovatele si

přečtu alespoň poslední knížku. V časové tísni ji minimálně prolistuji.

Připravujete si všechny otázky předem, nebo se snažíte improvizovat?

Bez otázek bych na rozhovor nešla, obvykle mívám popsané dvě až tři strany. Jsou mojí

záchranou a záchytným bodem, ale snažím se i improvizovat a reagovat na

respondentovy odpovědi. Jinak by to byl pouhý dotazník.

Jak dlouho dopředu si schůzky domlouváte?

Půl roku, měsíc, nejčastěji však pár dní nebo týden předem, podle časových možností

zpovídaného člověka.

Jak rozhovory zahajujete?

Po úvodním představení následuje takzvaný small talk. Mluvíme o tom, co daného

člověka zajímá a čemu se v současnosti věnuje. Cílem je získat jeho důvěru, prvních

deset minut záznamu často ani nevyužiji. Otázky, které jdou až na dřeň, si nechávám na

později.

Stalo se vám, že povídání nabralo úplně jiný směr, než jste původně

předpokládala?

Vždycky má rozhovor určitý vývoj, ale žádný zásadní odklon se mi nestává.

Kolik času zabere samotný rozhovor?

Zhruba hodinu a půl.

Jak se snažíte respondenta rozpovídat, když je příliš stručný?

Poslouchám ho, kladu otázky, reaguji a doptávám se. Většinou se hodně rozpovídá,

když se ptám na oblasti, ve kterých je silný.

Nahráváte pouze na diktafon nebo si děláte i písemné poznámky?

Jen nahrávám. Mé poznámky se týkají spíš dalších otázek, které mě zrovna napadají.

Asi třikrát za život se mi záznam neuložil. Rozhovor jsem naštěstí sepsala zpaměti

a poslala k autorizaci.

131

Jak pracujete s natočeným hrubým materiálem?

Nejdřív ho otrocky přepíšu a potom nastává nejzábavnější část tvorby. Rozhovory pro

Interview vnímám jako literární útvary. Musí se hezky číst, mít určitou stavbu,

dramaturgii, tempo, moment překvapení a hezkou tečku. Hodně si hraju s jednotlivými

větami a pasážemi textu. Někdy se mu věnuji tři dny, jindy ho pouze přepíšu, očistím

a jde do tisku.

Jak s textem pracujete po jazykové stránce?

Rozhovory primárně přepisuji do spisovné češtiny, ale ne do češtiny knižní. Pokud tak

zpovídaný nemluví, využívám volnější spisovnou češtinu, tedy například „věnuju“

místo „věnuji“ a podobně. Pokud jsou pro zpovídaného charakteristické hovorové

a lidové výrazy, tu a tam je v textu nechám. Občas zachovám i vulgarismy, protože se

do kontextu hodí. Spíš inklinuji k tomu, že bych hovorovější jazyk nechala ve větší

míře. Jazyková redakce mi to trochu seškrtá.

Realizujete rozhovory i po telefonu nebo e-mailu?

Pro Interview jsem zatím žádný nedělala, prioritou je osobní setkání, ale po e-mailu by

to asi šlo. V takovém případě je třeba se s respondentem domluvit a vyměnit si několik

zpráv, aby mohl novinář reagovat na jeho odpovědi.

Jak by měl vypadat poutavý titulek?

Neexistuje jednoznačný návod. V některých případech mě už při přepisování textu

napadá deset titulků, protože člověk mluvil úderně a zaznělo mnoho hesel, která se dají

použít. Jindy ho úmorně vymýšlím. V Interview je u titulků přirozeně větší volnost než

ve zpravodajství, může to být slovní hříčka nebo něco poetického. Délka se řídí

grafikou.

Co dáváte do perexu?

Zpravidla obsahuje základní informace o zpovídaném, zajímavou větu z článku nebo

postřeh přímo z rozhovoru. Slouží ke vzbuzení čtenářské zvědavosti.

Jak moc do vašich textů zasahuje editor a kdo má poslední slovo?

Minimálně. Zeditované texty chci ještě před tiskem vidět, ale nejsem hnidopich,

s většinou úprav souhlasím, takže nemusíme žádné poslední slovo vůbec řešit.

132

Proč poskytujete rozhovory k autorizaci?

Považujeme ji za součást korektního přístupu k respondentovi. Důležitá je nejen kvůli

faktické správnosti, ale diskutujeme i o osobnějších pasážích textu. Dosud se mi nestalo,

že by mi zmizela půlka rozhovoru, většinou jde o kosmetické úpravy.

Momentálně se věnujete výhradně publicistickým rozhovorům, proč?

Umím si povídat s lidmi a jsem empatická, což je u rozhovorů výhoda. Ve zpravodajství

může být naopak přílišná empatie překážkou, protože člověk moc myslí na to, jestli to

třeba někomu neublíží.

Čím by se měl vyznačovat kvalitní rozhovor?

Základem je přinést něco nového a vystihnout respondentovy rysy tak, aby si ho čtenář

dokázal představit.

Jakých chyb se novináři nejčastěji dopouštějí?

Častým nešvarem je odbytá rešerše, což je potom z textu jasně patrné. Pečlivou přípravu

ocení nejen čtenář, ale i respondent, kterého těší, že jste se seznámila s jeho prací

a životem a je otevřenější.