Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Ke kritice Cerroniho údajů o moravských humanistechAuthor(s): Jan MartínekSource: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 100, Čís. 3 (1977), pp. 171-174Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23460263 .

Accessed: 15/06/2014 09:04

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 185.2.32.110 on Sun, 15 Jun 2014 09:04:46 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

ZPRÁVY

Pyrnesius, ... Melchiori Pyrnesio a Pyrn, prothonotario apostolico, cathed.

eccles. Olomucen. decano et Wratisla. canonico, felix novi anni auspicium ... 8 Dist.

... Gregorius T ar c o, ... Epithalamium ... 119 Dist. ... T ar c o, ... Chronographicon:

... Bis quintus caeli lanus in arce nitet, .. Aliud ... 32 Dist. ... Huldricus S cho

de r u s de huben, affinis sponsae, f. Sapphicum, 3 Strophen, ... Aliud ... in 14 he

roischen Versen ... Michael Obratanus a Monte F. Finis"]. — I 47, 28a, I 87 s. v. Tarco.

Jan Martinek

Ke kritice Cerroniho údajů o moravských humanistech

Předchozí článek obsahuje výčet tisků, jejichž tituly jsou známy v plném znění

zatím jen z Cerroniho. Je psán německy, protože je určen správcům knižních sbírek

a badatelům v cizině, kteří mohou být nápomocni při pátrání po pohřešovaných exem

plářích. Nelze samozřejmě očekávat, že budou nalezeny všechny tisky, o nichž se

Cerroni zmiňuje, ale ani v tom případě nebude možno označit údaje článku o tiscích

nadále nezvěstných za zbytečné. Naopak získají tyto údaje na významu jako jediné

svědectví o zaniklých literárních památkách. Je totiž v našem zájmu opatřit si o pra

menech k poznání staršího písemnictví, které dnes již neexistují, co nejpodrobnější

údaje z pera znalců, jimž ještě byly dostupné.

Aby zmíněný německý článek splnil své poslání, omezil jsem se v něm na pře

hledný výčet tisků. Kritiku Cerroniho údajů, závěry z ní plynoucí a údaje, které se

netýkají samostatných tisků zjistitelných v katalozích, jsem ponechal pro toto sdělení,

které je koncipováno česky, protože je určeno především moravským badatelům. Je

ovšem třeba připomenout, že Cerroni chápe pojem moravicum ve velmi širokém smyslu

a že některá literární díla takto u něho označovaná mají výraznější vztahy k soused

ním územím než k Moravě samé.

Článek se dělí na tyto části:

1. Poznámky k bibliografickým údajům předchozího sdělení

2. Cerroniho zprávy v předchozím článku nezachycené:

a) Údaje o dílech, o nichž se nedalo prokázat, že vyšla samostatně tiskem

b) Zprávy o rukopisech

c) Biographica

d) Ostatní údaje 3. Závěr

1. (K předchozímu článku) Heslo: Austerlitzer: Dílo patří do Rukověti huma

nistického básnictví, přestože je prozaické; autor (v Rukověti dosud neuvedený) psal totiž i verše (Berlin StB: Xc 583 přív. 24 a v četných jiných publikacích). — F a b e r:

Srov. H. Schlusche, Andreas Faber, Ein Beitrag zur mahrischen Schulgeschichte im 16.

Jahrhundert, Tefital, Mitteilungen fůr Heimatkunde im Landkreis Máhrisch SchOnberg, 5. Folge — Beilage zum Nordmahrischen Grenzboten, M. Schonberg 4. Aprii 1942, str.

{3 ) n. Uvádí životopisné údaje a další dílo (1584) — srov. Rukověť 2, str. 125, heslo

Fabricius, Ondřej. Rozpory v údajích zde citované literatury (Cerroni, Schlusche,

Rukověť) bude třeba vysvětlit z pramenů, jejichž shledávání se dosud setkávalo s obtí

žemi. — P o 1 e n i u s: Cerroni I 87 chybně * zu Patzow in Bůhmen, správně C. ďElvert,

Geschic.hte des Bûcher- und Steindruckes, Brůnn 1854, str. 42: aus Patschkau. Stur

mové (též Poleniové nebo Polemiové — řecko-latinský ekvivalent němec

kého příjmení) pocházeli z Pačkova ve Slezsku. Cerroniho uvedla v omyl podoba

jména rodiště a působiště (Pacov v Čechách). Znalost celého titulu Poleniova díla

Psalmus nám zase naopak umožňuje usvědčit z omylu ďElverta, který mluví o Bene

diktu P o 1 e n i o v i jako o slavkovském školním rektoru. Benedikt se uvádí v titulu

tisku jako církevní správce (to dává za pravdu Rukověti 2, str. 220, kde se označuje

171

This content downloaded from 185.2.32.110 on Sun, 15 Jun 2014 09:04:46 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

ZPRÁVY

za těžko vysvětlitelné, proč by se B. po ordinování na kněze vrátil ke školskému po

volání). Školním rektorem ve Slavkově byl Benediktův bratr Mikuláš — tím se po

tvrzuje údaj J. Holínkové (Městská škola na Moravě, Praha 1967, str. 76), není však

spisovatelem díla Psalmus (dohad Rukověti 1. c. je tedy nesprávný), nýbrž pouze auto

rem průvodních veršů. Benedikt věnuje ještě jako slavkovský pastor své dílo,Pelhři

movským, s nimiž se patrně seznámil za svého působení v Pacově (Historia 1588),

zejména primátoru Janu H o da c io v i (Hodáček, viz J. Dobiáš, Dějiny m. Pelhřimova

III 1, 2 — podle rejstříku — zvláště III 2, str. 791) a radnímu Jiřímu Pau li (Jiřík

Pavlův, Dobiáš 1. c.). B. Polenia Dobiáš mezi literárními přáteli Pelhřimovských

neuvádí a jeho díla necituje. — R h a u: Cerroni I 86: „des Hynek Bor žita von

Budcze Pastor zu Losch (= Líšeň) bei Brunn, vermuilich von Wittenberg gebiirtig,

wo das Geschlecht der R h a u vom Jahre 1521 bis 1566 die Buchdruckerkunst aus

ůbte" (chatrný důkaz, jestliže se opírá jen o identitu jména tak rozšířeného !). — R o

c h o t i u s: U obou uvedených spisů chybí místo vydání a jméno tiskaře, ale Cerroniho

údaj „sine loco" u. druhého spisu nasvědčuje tomu, že šlo o tisk. — S p a 11 h o 11 z

oslavil druhý sňatek Petra Kloťzmanna z Reíchenau (1594), Tarco první sňa

tek téhož (1579). Cerroni (I 46, fol. 234a) přiřkl mylně Tarconovu spisu (cituje „Epi

taphium" in honorem nuptiarum místo> Epithalamium ...) letopočet Spaltholtzova

dílka k druhé svatbě (1594). Tímto zjištěním omylu Cerroniho lze vyvrátit domnění

o neznámém Tarconově díle z toho roku. — Spenglerus se označuje u Cerroniho

jako Altorfensis (podle toho by pocházel z místa, které bylo sídlem norimberské aka

demie), ale Plausus vydaný r. 1606 k svatbě Mikuláši Čechovi ho nazývá Adorphicensis

Variscus. Jestliže je tento údaj správný, je nutno považovat za Spenglerovo rodiště

Adorf ve Vogtlandu, tedy město ležící blízko českých hranic při ašském výběžku.

2a) (Samostatné tisky či příspěvky?) Aquilinas, Paulus, Carmen genethliacon

scriptum ad humaniss. virům d. M. Venceslaum Arpinum, čivem Zatecensem, 1547

4° (I 83, 48a). — „B e r n h a r d i, Ionas, von Teltsch aus Máhren, Ioanni Rosa ci o

Horzowino elegis aliquot de die natali gratulatus est 24. iunii 1617" (I 83, 140 a). —

Mathiades, Johannes (týž Jako Matheides, Ioh., v předchozím článku): Carmen

in nuptias M. Georgii Car oli de s (sic) cum Salomena N., 1594 (I 85 s. v.) —

„Tuhansk (sic), Wenzel, von Ollmitz ... renovato senatui Pragae Minoris elegis

applausit 11. Iunii 1619."

2b) (Rukopisy) Handelius, Andreas: Carmen hexametrum gratulatorium sacra

tissimo, invictissimo atque clementissimo domino domino Rudolph o li., Rom. imp.

electo, Olomucium ingredienti anno servatoris nostri 1577, mensis Iunii ... die, patriae

pietatis et gratitudinis debitae ... MS. (I 84, 100 a). — Placentius, (Maurus)

Johannes: Carmen de libro Job MS 8° (I 85 s. v.). — Rucardus a Sedunio, Iohan

nes: Cupido alatus ad nuptias clarissimi viri M. Bernardi S t u r m i i, rei publicae

Iglaviensis notarli, et honestissimae virginis Catharinae Schmilauerianae,

missus a loanne R u c a r d o, doctore medico, monumentům hypercatalecticum MS

(I 86 s. v.).

2c) (Biographica) „Bretius, Balthasar, geboren zu Breslau in Schlesien. Er war

1589 evangelischer Prediger zu Durnholz (= Drnholec) und Neusiedl" (= Novosedly). Měl by být uveden mezí moravskými humanisty, protože rok vydání díla Paraphrasis...

psalmorum (I 83, 199 a) je totožný s rokem jeho působení na Mikulovsku. Životopisné a bibliografické údaje o Bretiovi se však zdají být podezřelé, protože Cerroni jmenuje téhož roku jiného kněze na drnholecké faře (I 86: „Radek, Paul, evangelischer Pastor

in Durnholz 1589") a píše o jeho příležitostné tvorbě téměř stejnými slovy jako o pra cích Bretiových sub 2. — Rukověť (3, 42) výrazně doplňují Cerroniho zprávy o Michalu

Kirsteniovi (I 84, 401 a). Také jeho stejnojmenný otec, s jehož jménem se v Ru

kověti nesetkáváme a o němž přináší Cerroni rovněž významné zprávy (I 85, 403 aj,

172

This content downloaded from 185.2.32.110 on Sun, 15 Jun 2014 09:04:46 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

ZPRÁVY

patří k moravským spisovatelům, jestliže jeho Canticum in funere Elisabethae (1618) a „plura cantica", připomínaná Cerronim, vznikla za pobytu v Domašově nad Bystřicí nebo v Moravském Berouně. V tom případě by šlo o další doklad významné literární

tradice míst na území Nízkého Jeseníka (srov. LF 89, 1966, str. 184). — Mnoho životo

pisných údajů, které je ovšem třeba důkladně přezkoumat, uvádí Cerroni o Simeonu

P a r 11 i c i o v i (I 85 s. v.).

2d) Histurgicus, Eliáš: Magnifico ... domino. Rukověť 2, str. 308, uvádí v zá

vorce rok 1587 a rozsah tisku 4 ff, exemplář UK 52 C 18 přív. 12 o 4 ff má přípisek

pozdější rukou: „1590", Cerroni I 84, 196a uvádí rok 1594, formát 4, rozsah 5 ff. Dato

vání v Rukověti vychází z úvahy, že zmínku o šťastném návratu Smila Osovského, pána na Třebíči, který doprovázel arciknížele Maxmiliána k „úspěšné" volbě polským krá

lem, je třeba klást do doby před bitvou u Byčiny (24. 1. 1588), kdy poražený a zajatý Maxmilián prakticky ztratil naději na obhájení královské hodnosti proti svému odpůrci

švédskému princi Zikmundovi, i když formální abdikace následovala teprve po desíti

letech. Cerroni se opíral o strahovský exemplář FK V 12 přív. 14, kde jako domnělý 5. list následuje Chorinnova báseň datovaná 1594. Rukověť považuje tuto báseň

za samostatný jednolist (2, 392). V tom případě by její datum nemělo vliv na časové

určení Histurgicovy publikace. Že Chorinnovy verše pravděpodobně k Histurgicovu tisku nepatří, dosvědčuje zmíněný exemplář Praha 52 C 18 přív. 12, kde připojeny

nejsou. Tisky o lichém počtu stran jsou ostatně výjimkou, většinou končí uceleným

archem nebo půlarchem. Obtížnější je důkaz, že tisk Chorinnovy básně je nutno po kládat za jednolist. Vnější forma tomu příliš nenasvědčuje. Může jít též o pozůstatek tisku nám v úplností neznámého.

3. Tento a předchozí článek se liší od 18 nálezových zpráv publikovaných zde v le

tech 1957—76 tím, že se neopírá o tisky samotné, nýbrž že o nich čerpá zprávy z druhé

ruky. V důsledku toho nemá většina údajů a závěrů těchto dvou článků definitivní

povahu, jako je tomu u sdělení ostatních. Každý nález exempláře některého z tisků,

o nichž se zde mluví, doplní podaný obraz a vysvětlí některý z rozporů, na něž zde

bylo poukázáno. Aby však k nálezům vůbec mohlo dojít a aby byla usnadněna jejich

evidence, bylo zapotřebí obou těchto zpráv. Jestliže tedy dají tato dvě sdělení podnět k heuristice a jestliže ji správně usměrní, pak splnila svůj hlavní účel. Sledovala také

obohacení vědomostí o nedochovaných tiscích pro případ, že se v dohledné době ne

najde jejich exemplár. I když jsou Cerroniho údaje pouze náhražkou literárních pra

menů, přispěly leckde svou podrobností k odstranění dosavadní nejistoty, k vysvětlení

rozporů v údajích — příkladem může být popis Poleniova spisu Psalmus, viz výše —

a k vytvoření řady opěrných bodů pro rozšíření literárněhistorických poznatků. Publi

kace Cerroniho popisů je kromě toho názorným dokladem dříve vysloveného tvrzení

o nápadné podobnosti způsobu práce Cerroniho a A. Truhláře (LF 93, 1970, str. 198).

0 promyšlenosti a účelnosti těchto jejich společných zásad zpracování literatury 16.

a 17. stol. svědčí to, že k nim dospěli zcela nezávisle a že oběma tyto zásady umožnily

úspěšně zvládnout nejméně přehledný úsek písemnictví. Pokud jde o látku, lze říci,

že některá hesla Cerroniho již obsahují podstatnou část toho, co znal později Truhlář.

Přitom je třeba mít na zřeteli, že Truhlář omezil předmět svého zkoumání časově

1 ohledem na jazyk literárních děl, kdežto Cerroni se snažil zachytit téměř veškeré

kulturní dění v Čechách a především na Moravě v průběhu staletí, takže jeho práce

v oboru, který jsme zde sledovali, tvořila jen zlomek jeho rozsáhlé činnosti.

Tato úvaha může být jedním z podkladů k ocenění Cerroniho zásluh, které nemohly

být náležitě zhodnoceny, protože jeho práce zůstaly v rukopise. Je příznačné, že po

stu letech dospívá Truhlář nezávisle k poznatkům, k nimž došel už Cerroni, a že je

třídí podle stejných zásad. Dá se předpokládat, že i v jiných oblastech vědění byl

poměr mezi Cerronim a jeho následovníky podobný. To, že se docházelo k témuž po

173

This content downloaded from 185.2.32.110 on Sun, 15 Jun 2014 09:04:46 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

ZPRÁVY

znáni, které si osvojil již Cerroni, v pozdějších dobách často nezávisle na něm, nás

nezbavuje povinnosti upozornit na jeho prioritu všude tam, kde je k tomu příležitost.

Tento požadavek není spojen s výtkou těm, kdo si při své badatelské práci neuvědo

mili, k jakým poznatkům došel před nimi v jejich oboru Cerroni. Je osudem každého

velkého díla, že se jen některé jeho poznatky stávají součástí živé a nepřetržité tra

dice ve vědeckém bádání, kdežto jiné zapadají a jsou po čase znovu objevovány. Jestli

že to platí o dílech tištěných, postihuje takový osud tím spiše práce rukopisné.

Oba články jsou konečně dalším dodatkem k práci uveřejněné před 13 lety pod

názvem „K pozdnímu latinskému humanismu na Moravě" (Zprávy JKF 5, str. 22—44),

i když závěry tohoto staršího pojednání nelze ani na základě zde zpřístupněného ma

teriálu podstatně měnit. Cerroniho slovník moravských spisovatelů I 83—87 je tam již

citován (str. 39, pozn. 11), ale jeho věcných údajů nemohlo být tehdy tak účelně vy

užito jako nyní po dokončení abecední řady Rukověti. Tím není řečeno, že tato dvě

sdělení uzavírají průzkum Cerroniho svazků. Některé zde publikované údaje o pra

cích Moravanů, které byly vydány v Čechách, bude ještě možno doplnit po ukončení

průzkumu svazků I 50—52. Také k Cerroniho slovníkům českých a moravských spiso vatelů se ještě vrátíme.

Dodatečná zjištění

K odstavci 2d): Jako titul dalšího Histurgikova spisu uvádí Cerroni I 84, fol. 196a:

In jelicem reditum ... (1587). Tento titul se velmi podobá nadpisu 2. oddílu Histurgi kova spisu Magnifico ... domino.

Po napsání tohoto článku se mně dostala do ruky jubilejní vzpomínka Mojmíra Švábenského nadepsaná „K výročí Jana Petra Cerroniho" (Vlastivědný věstník morav

ský 28, 1976, str. 322—324). Švábenský posuzuje Cerroniho práci z jiných hledisek než

předposlední odstavec mého článku. Přesto považuji za nutné na jeho příspěvek upo zornit jako na nejnovější zhodnocení činnosti Cerroniho z pera povolaného znalce.

Jan Martínek

174

This content downloaded from 185.2.32.110 on Sun, 15 Jun 2014 09:04:46 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions