f6f-5 early 8225 - eduard · vždyš byl více než dvakrát tìžší, než jeho hlavní...

16
intro There are few aircraft types that took part in combat during World War Two, that can be described with such one sided outcomes in terms of kill : loss ratio as the Hellcat. Representing the middle of the Grumman Cat lineage, the Hellcat was a unique type right from its beginnings. Success of its older brother, the Wildcat, which carried on its shoulders the bulk of the strain of the Pacific air war in 1942, prompted the US Navy to give Grumman free reign over the independent development of a new fighter. This type was to act as insurance in the event the concept of the F4U Corsair turned out unsuccessful. Grumman designers set forth with the design, with emphasis on ease of manufacture, performance and suitability for carrier ops. On the 30th of June, 1941, as Corsair production was initiating, the Navy signed an order for two prototype XF6F-1s, and a star was born. Original expectations centered around development of the proven F4F Wildcat, which was to be dominated by installation of more powerful engines. As such, this eventually evolved into a new fighter altogether. The US Navy also had accumulated combat experience, and was able to incorporate pilot suggestions into the design. The Hellcat was some 60% heavier than the Wildcat, was more heavily armed, had a more powerful engine, was more heavily armored, carried more fuel and was generally of a more robust construction. The first prototype took to the air on June 26th, 1942, and by January, 1943 equipped the first Navy unit, Vf-9, on the deck of the Essex. The new type was called Hellcat. The name not only suggested the place to which her enemies would be sent, but was also a play on words. The term in the old west referred to barroom brawlers, and that was what the Navy wanted: a tough fighter with hard fists, that could absorb punishment and had stamina. The Hellcat line didn't result in the most elegant of fighters. It was, after all, over twice as heavy as its main adversary, the Japanese A6M Zero. But elegance certainly doesn't play a pivotal role in terms of the potential survival of the pilot. It was a fighter first and foremost in every sense of the word, designed around the requirements of the pilot to fulfill the combat mission for which it was designed and he was trained. The initial version, F6F-3, was supplanted by the dash five, which modified the canopy, cowl, bombracks and droptanks. The first combat engagement of the enemy occurred on September 1st, 1943, when an Emily was flamed by the half inch guns of two Hellcats. Their advantage over Japanese fighters was well demonstrated on February 16th, 1944, when, in the vicinity of Truk, over 100 fighters were claimed in the air and over 150 on the ground for the loss of four aircraft. Five days later, in the Marianas, a further 160 enemy aircraft were destroyed in the air and on the ground Often one sided combat was documented in the battle for the Philippine Sea that culminated on June 19th, 1944 in the now legendary 'Great Marianas Turkey Shoot', where Hellcat pilots claimed some 350 enemy aircraft destroyed. A further turkey hunt took place between October 12th and 14th, 1944 over Formosa, seeing the destruction, at the hands of Hellcat pilots, of 300 enemy aircraft for the loss of 27. In October, 1944, the Japanese began to escalate night attacks, bringing on a requirement for night fighters to counter them. USAAF P-61s were too far off. Night fighting variants of the Hellcat were introduced in the form of the F6f-5N and F6F-3N, equipped with radar. This new role for the Hellcat first appeared at the end of fall, 1944 during the intensification of kamikaze attacks, that required the interception of unorthodox attacks by aircraft that avoided air to air combat. Other major combat was seen over the Japanese islands over the first half of 1945. Although the Hellcat was progressively replaced by its stablemate F4U Corsair, it served in the combat role up to the end of the war. Under the designation Hellcat F Mk 1 and II, several hundred served with the Royal Navy, notably in the Atlantic covering convoys, and also in the Far East. According to statistics, there were 12275 Hellcats of all versions made. For the loss of 270 of these, Hellcat pilots claimed 5156 kills. That accounts for over half of USN and USMC victories. The Hellcat also became the most successful carrier based fighter in the Pacific in under two years of ops. Lumbering, awkward at first glance, lacking in elegance, barroom brawler – wild, tough, a fearless hulk, able to clear a saloon before turning three times…..that was the Hellcat in the skies over the Pacific. Není mnoho letounù druhé svìtové války, o kterých by bylo možno hovoøit tak jednoznaènì, pokud jde o pomìr vítìzství a porážek, jako o Hellcatu. Prostøední z rodiny grummanových koèek se od zabìhnutých zpùsobù života odlišoval již od poèátku. Úspìchy staršího bratra, Wildcatu, který v roce 1942 nesl na svých bedrech pøevážnou tíhu letecké války v Pacifiku, vedlo US Navy k rozhodnutí dát Grummanu volné ruce k samostatnému vývoji nového stíhacího letounu. Ten mìl v pøípadì potøeby nahradit rodící se projekt F4U Corsair, pokud by se jeho koncepce neosvìdèila. Konstruktéøi Grummanu se pustili do vývoje letounu, který mìl být nepøíliš nároèný na výrobu, výkonný a snadno použitelný jako palubní stíhaèka. 30. èervna 1941, v den kdy byla zadána sériová výroba Corsairù, podepsala Navy objednávku na dva prototypy XF6F-1. Hvìzda pacifického nebe zaèala vycházet. Pùvodní pøedpoklad uvažoval pouze o inovacích osvìdèeného typu F4F Wildcat, ve kterých mìlo dominovat zabudování silnìjšího motoru. Avšak v konstrukèních kanceláøích Grummanu brzy zaèal vznikat zcela nový letoun. US Navy již také mìla dostatek bojových zkušeností, aby mohlo být výraznì pøihlédnuto k požadavkùm pilotù. Nový typ, o 60 % tìžší než Wildcat, mìl silnìjší výzbroj, motor, pancéøování, vìtší palivové nádrže a celkovì robusnìjší konstrukci. První prototyp vzlétl 26. èervna 1942 a již 16. ledna 1943 byla letouny F6F vyzbrojena první bojová jednotka – VF-9, sídlící na palubì letadlové lodi Essex. Nový letoun dostal pojmenování „Hellcat“. Více než pøíznaèné jméno neznamená jen koèku odnášející si do pekla své nepøátele; byla to høíèka se slovy na druhou – Hellcat ve slangu ostøílených hochù amerického západu znamená „hospodský rváè“. A takového Navy potøebovala – silný letoun s tvrdými pìstmi, který by leccos vydržel a ve rvaèce tak snadno neztratil dech... Linie Hellcatu z nìj netvoøí nejelegantnìjší letoun své doby. Vždy byl více než dvakrát tìžší, než jeho hlavní protivník – Mitsubishi A6M Zero. Ale o eleganci jistì v efektivnosti vzdušného boje a potenciálu pro pøežití pilota až tak nejde. Hellcat byl pøedevším rváèem šitým na míru potøebám pilotù a specifice válèištì, pro které byl urèen. První variantu F6F-3 brzy doplnila F6F-5 se zmìnami v pøekrytu kabiny, krytù motoru, závìsníky pum a pøídavných nádrží. První vzdušný støet s nepøítelem pøišel 1. záøí 1943, kdy se pod dávkami pùlpalcových kulometù dvou Hellcatù k zemi zøítila Emily. Svou pøevahu nad japonskými stíhaèkami ukázali piloti Hellcatù více než ukázkovì 16. února 1944, kdy v oblasti Truku sestøelili více než 100 japonských letounù a dalších 150 znièili na zemi – a to pøi vlastní ztrátì ètyø strojù. Jen o pìt dní pozdìji v oblasti Marianas Islands znièili pacifiètí rváèi ve vzduchu i na zemi dalších více než 160 letounù protivníka. Velmi èasté mohutné støety období bitvy o Filipínské moøe vyvrcholily 19. èervna 1944 povìstným „lovem mariánských krocanù“, kdy piloti Hellcatù znièili více než 350 letounù protivníka. Další „lov na krocany“ se uskuteènil ve dnech 12. – 14. øíjna 1944 nad oblastí Formosy – bìhem tøí dnù nárokovali piloti Hellcatù pøes 300 vzdušných vítìzství pøi ztrátì 27 vlastních strojù. Když v øíjnu 1944 Japonci zaèali zvyšovat své noèní útoky, pøišla potøeba nasazení noèních stíhaèù. Letouny P-61 od USAAF, které by mohly pomoci, byly pøíliš vzdálené. Proto byly urychlenì nasazeny noèní stíhací varianty Hellcatu, oznaèované jako F6F-5N a F6F-3N se zabudovaným radarem. Nová role pro Hellcaty pøišla koncem podzimu 1944 pøi zvýšeném nasazení kamikadze, kdy museli jejich piloti zastavovat neobvykle útoèící protivníky, kteøí se zcela vyhýbali støetùm ve stíhacích soubojích. K dalším velkým bojùm, tentokrát již v oblasti japonských ostrovù, docházelo po celou první polovinu roku 1945. Aèkoliv byl Hellcat koncem války postupnì nahrazován svým souputníkem F4U Corsair, v bojové službì vydržel až do konce války. Pod názvem Hellcat F Mk I. a II. sloužilo nìkolik set tìchto strojù také u Royal Navy, zejména v Atlantiku pøi ochranì konvojù a také na Dálném východì. Podle statistik bylo vyrobeno 12275 Hellcatù všech verzí. Pøi ztrátách 270 vlastních strojù dosáhli jejich piloti 5156 sestøelù. To je více než polovina všech vzdušných vítìzství USN a USMC. Z Hellcatu se tak za necelé dva roky bojové služby stal nejúspìšnìjší palubní letoun Pacifiku. Mohutný, na první pohled neforemný, jakoby bez elegance, hospodský rváè - divoký, silný, nebojácný poøez, který se tøikrát otoèil a byl schopný vybílit celý saloon. Takový byl Hellcat na pacifickém nebi. US NAVY WWII FIGHTER F6F-5 early 8225 1:48 SCALE PLASTIC KIT úvodem

Upload: others

Post on 01-Feb-2021

6 views

Category:

Documents


0 download

TRANSCRIPT

  • intro There are few aircraft types that took part in combat during World War Two, that can be described with such one sided outcomes in terms of kill : loss ratio as the Hellcat. Representing the middle of the Grumman Cat lineage, the Hellcat was a unique type right from its beginnings. Success of its older brother, the Wildcat, which carried on its shoulders the bulk of the strain of the Pacific air war in 1942, prompted the US Navy to give Grumman free reign over the independent development of a new fighter. This type was to act as insurance in the event the concept of the F4U Corsair turned out unsuccessful. Grumman designers set forth with the design, with emphasis on ease of manufacture, performance and suitability for carrier ops. On the 30th of June, 1941, as Corsair production was initiating, the Navy signed an order for two prototype XF6F-1s, and a star was born. Original expectations centered around development of the proven F4F Wildcat, which was to be dominated by installation of more powerful engines. As such, this eventually evolved into a new fighter altogether. The US Navy also had accumulated combat experience, and was able to incorporate pilot suggestions into the design. The Hellcat was some 60% heavier than the Wildcat, was more heavily armed, had a more powerful engine, was more heavily armored, carried more fuel and was generally of a more robust construction. The first prototype took to the air on June 26th, 1942, and by January, 1943 equipped the first Navy unit, Vf-9, on the deck of the Essex. The new type was called Hellcat. The name not only suggested the place to which her enemies would be sent, but was also a play on words. The term in the old west referred to barroom brawlers, and that was what the Navy wanted: a tough fighter with hard fists, that could absorb punishment and had stamina. The Hellcat line didn't result in the most elegant of fighters. It was, after all, over twice as heavy as its main adversary, the Japanese A6M Zero. But elegance certainly doesn't play a pivotal role in terms of the potential survival of the pilot. It was a fighter first and foremost in every sense of the word, designed around the requirements of the pilot to fulfill the combat mission for which it was designed and he was trained. The initial version, F6F-3, was supplanted by the dash five, which modified the canopy, cowl, bombracks and droptanks. The first combat engagement of the enemy occurred on September 1st, 1943, when an Emily was flamed by the half inch guns of two Hellcats. Their advantage over Japanese fighters was well demonstrated on February 16th, 1944, when, in the vicinity of Truk, over 100 fighters were claimed in the air and over 150 on the ground for the loss of four aircraft. Five days later, in the Marianas, a further 160 enemy aircraft were destroyed in the air and on the ground Often one sided combat was documented in the battle for the Philippine Sea that culminated on June 19th, 1944 in the now legendary 'Great Marianas Turkey Shoot', where Hellcat pilots claimed some 350 enemy aircraft destroyed. A further turkey hunt took place between October 12th and 14th, 1944 over Formosa, seeing the destruction, at the hands of Hellcat pilots, of 300 enemy aircraft for the loss of 27. In October, 1944, the Japanese began to escalate night attacks, bringing on a requirement for night fighters to counter them. USAAF P-61s were too far off. Night fighting variants of the Hellcat were introduced in the form of the F6f-5N and F6F-3N, equipped with radar. This new role for the Hellcat first appeared at the end of fall, 1944 during the intensification of kamikaze attacks, that required the interception of unorthodox attacks by aircraft that avoided air to air combat. Other major combat was seen over the Japanese islands over the first half of 1945. Although the Hellcat was progressively replaced by its stablemate F4U Corsair, it served in the combat role up to the end of the war. Under the designation Hellcat F Mk 1 and II, several hundred served with the Royal Navy, notably in the Atlantic covering convoys, and also in the Far East. According to statistics, there were 12275 Hellcats of all versions made. For the loss of 270 of these, Hellcat pilots claimed 5156 kills. That accounts for over half of USN and USMC victories. The Hellcat also became the most successful carrier based fighter in the Pacific in under two years of ops. Lumbering, awkward at first glance, lacking in elegance, barroom brawler – wild, tough, a fearless hulk, able to clear a saloon before turning three times…..that was the Hellcat in the skies over the Pacific.

    Není mnoho letounù druhé svìtové války, o kterých by bylo možno hovoøit tak jednoznaènì, pokud jde o pomìr vítìzství a porážek, jako o Hellcatu. Prostøední z rodiny grummanových koèek se od zabìhnutých zpùsobù života odlišoval již od poèátku. Úspìchy staršího bratra, Wildcatu, který v roce 1942 nesl na svých bedrech pøevážnou tíhu letecké války v Pacifiku, vedlo US Navy k rozhodnutí dát Grummanu volné ruce k samostatnému vývoji nového stíhacího letounu. Ten mìl v pøípadì potøeby nahradit rodící se projekt F4U Corsair, pokud by se jeho koncepce neosvìdèila. Konstruktéøi Grummanu se pustili do vývoje letounu, který mìl být nepøíliš nároèný na výrobu, výkonný a snadno použitelný jako palubní stíhaèka. 30. èervna 1941, v den kdy byla zadána sériová výroba Corsairù, podepsala Navy objednávku na dva prototypy XF6F-1. Hvìzda pacifického nebe zaèala vycházet. Pùvodní pøedpoklad uvažoval pouze o inovacích osvìdèeného typu F4F Wildcat, ve kterých mìlo dominovat zabudování silnìjšího motoru. Avšak v konstrukèních kanceláøích Grummanu brzy zaèal vznikat zcela nový letoun. US Navy již také mìla dostatek bojových zkušeností, aby mohlo být výraznì pøihlédnuto k požadavkùm pilotù. Nový typ, o 60 % tìžší než Wildcat, mìl silnìjší výzbroj, motor, pancéøování, vìtší palivové nádrže a celkovì robusnìjší konstrukci. První prototyp vzlétl 26. èervna 1942 a již 16. ledna 1943 byla letouny F6F vyzbrojena první bojová jednotka – VF-9, sídlící na palubì letadlové lodi Essex. Nový letoun dostal pojmenování „Hellcat“. Více než pøíznaèné jméno neznamená jen koèku odnášející si do pekla své nepøátele; byla to høíèka se slovy na druhou – Hellcat ve slangu ostøílených hochù amerického západu znamená „hospodský rváè“. A takového Navy potøebovala – silný letoun s tvrdými pìstmi, který by leccos vydržel a ve rvaèce tak snadno neztratil dech... Linie Hellcatu z nìj netvoøí nejelegantnìjší letoun své doby. Vždy byl více než dvakrát tìžší, než jeho hlavní protivník – Mitsubishi A6M Zero. Ale o eleganci jistì v efektivnosti vzdušného boje a potenciálu pro pøežití pilota až tak nejde. Hellcat byl pøedevším rváèem šitým na míru potøebám pilotù a specifice válèištì, pro které byl urèen. První variantu F6F-3 brzy doplnila F6F-5 se zmìnami v pøekrytu kabiny, krytù motoru, závìsníky pum a pøídavných nádrží. První vzdušný støet s nepøítelem pøišel 1. záøí 1943, kdy se pod dávkami pùlpalcových kulometù dvou Hellcatù k zemi zøítila Emily. Svou pøevahu nad japonskými stíhaèkami ukázali piloti Hellcatù více než ukázkovì 16. února 1944, kdy v oblasti Truku sestøelili více než 100 japonských letounù a dalších 150 znièili na zemi – a to pøi vlastní ztrátì ètyø strojù. Jen o pìt dní pozdìji v oblasti Marianas Islands znièili pacifiètí rváèi ve vzduchu i na zemi dalších více než 160 letounù protivníka. Velmi èasté mohutné støety období bitvy o Filipínské moøe vyvrcholily 19. èervna 1944 povìstným „lovem mariánských krocanù“, kdy piloti Hellcatù znièili více než 350 letounù protivníka. Další „lov na krocany“ se uskuteènil ve dnech 12. – 14. øíjna 1944 nad oblastí Formosy – bìhem tøí dnù nárokovali piloti Hellcatù pøes 300 vzdušných vítìzství pøi ztrátì 27 vlastních strojù. Když v øíjnu 1944 Japonci zaèali zvyšovat své noèní útoky, pøišla potøeba nasazení noèních stíhaèù. Letouny P-61 od USAAF, které by mohly pomoci, byly pøíliš vzdálené. Proto byly urychlenì nasazeny noèní stíhací varianty Hellcatu, oznaèované jako F6F-5N a F6F-3N se zabudovaným radarem. Nová role pro Hellcaty pøišla koncem podzimu 1944 pøi zvýšeném nasazení kamikadze, kdy museli jejich piloti zastavovat neobvykle útoèící protivníky, kteøí se zcela vyhýbali støetùm ve stíhacích soubojích. K dalším velkým bojùm, tentokrát již v oblasti japonských ostrovù, docházelo po celou první polovinu roku 1945. Aèkoliv byl Hellcat koncem války postupnì nahrazován svým souputníkem F4U Corsair, v bojové službì vydržel až do konce války. Pod názvem Hellcat F Mk I. a II. sloužilo nìkolik set tìchto strojù také u Royal Navy, zejména v Atlantiku pøi ochranì konvojù a také na Dálném východì. Podle statistik bylo vyrobeno 12275 Hellcatù všech verzí. Pøi ztrátách 270 vlastních strojù dosáhli jejich piloti 5156 sestøelù. To je více než polovina všech vzdušných vítìzství USNa USMC. Z Hellcatu se tak za necelé dva roky bojové služby stal nejúspìšnìjší palubní letoun Pacifiku. Mohutný, na první pohled neforemný, jakoby bez elegance, hospodský rváè - divoký, silný, nebojácný poøez, který se tøikrát otoèil a byl schopný vybílit celý saloon. Takový byl Hellcat na pacifickém nebi.

    US NAVY WWII FIGHTER

    F6F-5 early 8225

    1:48 SCALE PLASTIC KIT

    úvodem

  • BARVYCOLOURS FARBEN PEINTURE

    INSTRUKTION SINNBILDEN INSTR. SYMBOLY SYMBOLES INSTRUCTION SIGNS

    DÍLYPARTS TEILE PIECES

    UPOZORNÌNÍ ATTENTION ACHTUNG ATTENTION

    PLASTIC PARTS

    eduard

    2

    APPLY EDUARD MASKAND PAINT

    POUŽÍT EDUARD MASKNABARVIT

    OPTIONALVOLBA

    FACULTATIFNACH BELIEBEN

    BENDOHNOUT

    PLIER SIL VOUS PLAITBITTE BIEGEN

    OPEN HOLEVYVRTAT OTVORFAIRE UN TROU

    OFFNEN

    SYMETRICAL ASSEMBLYSYMETRICKÁ MONTÁŽ

    MONTAGE SYMÉTRIQUESYMMETRISCHE AUFBAU

    REMOVEODØÍZNOUT

    RETIRERENTFERNEN

    NOTCHZÁØEZ

    L INCISIONDER EINSCHNITT

    H>E> G>

    CLEAR YELLOWC48H91

    CLEAR GREENH94

    C306H306 GRAY

    Mr.COLORAQUEOUS

    RUSTH344

    ALUMINIUM

    MC214

    MC218

    DARK IRON

    Mr.METAL COLOR

    YELLOWH4 C4 C47H90 CLEAR RED

    C>B>

    F>J>

    Pøed zapoèetím stavby si peèlivì prostudujte stavební návod. Pøi používání barev a lepidel pracujte v dobøe vìtrané místnosti. Lepidla ani barvy nepoužívejte v blízkosti otevøeného ohnì. Model není urèen malým dìtem, mohlo by dojít k požití drobných dílù.

    Carefully read instruction sheet before assembling. When you use glue or paint, do not use near open flame and use in well ventilated room. Keep out of reach of small children. Children must not be allowed to suck any part, or pull vinyl bag over the head.

    Von dem Zusammensetzen die Bauanleitung gut durchlesen. Kleber und Farbe nicht nahe von offenem Feuer verwenden und das Fenster von Zeit zu Zeit Belüftung öffnen. Bausatz von kleinen Kindern fernhalten. Verhüten Sie, daß Kinder irgendwelche Bauteile in den Mund nehmen oder Plastiktüten über den Kopf ziehen.

    Iire soigneusement la fiche d´instructions avant d´assembler. Ne pas utiliser de colle ou de peinture à p roximité d´une flamme nue, et aérer la piece de temps en temps. Garder hors de portée des enfants en bas âge. Ne pas laisser les enfants mettre en bouche ou sucer les pièces, o u p asser u n s achet vinyll sur l a t ete.

    GB

    CZ

    D

    F

    JP

    RP - RESIN PARTS

    1 1

    22

    PE - PHOTO ETCHED DETAIL PARTS

    Mr.COLORAQUEOUS

    GSi Creos (GUNZE)

    C14H54 NAVY BLUE

    C62H11 FLAT WHITE

    C33H 12 FLAT BLACK

    H80 KHAKI GREENC54

    C137H77 TIRE BLACK

    C27H58 INTERIOR GREEN

    LIGHT GRAYH51 C11

    C72H56 INTERMEDIATE BLUE

    8220 B

    8220 C 8220 J

    8220 F

    8220 E 8220 G8220 H

  • 3

    E11

    G35E12

    G23

    E20

    PE68

    H58C27

    INTER. GREEN

    H58C27

    INTER. GREEN

    H58C27

    INTER. GREEN

    H12C33

    FLAT BLACK

    G50

    H58C27

    INTER. GREEN

    H12C33

    FLAT BLACK

    PE4

    PE8

    PE11

    PE5

    PE10

    PE6

    PE8

    PE4

    PE2

    PE1

    PE54

    PE55

    PE48

    PE22

    PE14

    PE53

    PE52

    PE58

    PE74

    PE212 pcs.

    PE56 PE57

    G43

    H58C27

    INTER. GREEN

    H12C33

    FLAT BLACK

    PE50

    PE59

    PE51

    A

    PE3

    PE3

    PE3

    PE9PE4

    PE4PE9

    PE41

    PE46PE81

    PE82

    PE49

    PE61

    PE35

    PE31

    PE81

    PE80PE79

    PE62

    PE43

    PE30

    PLASTIC

    PE70PE39

    G53

    H58C27

    INTER. GREEN

    H12C33

    FLAT BLACK

  • H9

    G50

    G43

    H9

    G50

    G55

    G15

    G53

    AG43

    H58C27

    INTER. GREEN

    4

    PE45

    PE77

    PE63

    G28

    C2

    PE44

    C1

    G39

    H54C14

    NAVY BLUE

    H77C137

    TIRE BLACK

    C1

    G39

    H3

    H4

    G2

    PE73

    PE73

    PE7

    PE29

    H51C11

    LIGHT GRAY

    H58C27

    INTER. GREEN

    H51C11

    LIGHT GRAY

    IF YOU INSTALTHE FUEL TANK

    POKUD SE INSTALUJETEPØÍD. NÁDRŽ

    C2

    G55

    PE38

    PE36

    PE60

    H58C27

    INTER. GREEN

  • 5

    E2

    E7

    E16 E3

    E6

    E15

    E13

    PE13

    DECAL 37

    G52

    G52

    G34

    G3

    G44

    G12

    PE66

    H306C306GRAY

    H306C306GRAY

    H12C33

    FLAT BLACK

    H12C33

    FLAT BLACK

    H12C33

    FLAT BLACK

    ALUMINIUMMC218

    PE12

    PE66

    G12

    G44

    G52

  • 6

    DARK IRONMC214

    E14

    PE64

    H58C27

    INTER. GREEN

    ALUMINIUMMC218

    J4

    J3

    H10

    E5

    E4

    H12

    H13

    CLEAR GREEN

    H94

    H90C47

    CLEAR RED

    B6

    B5

    H10

    G32

    G21

    G19

    G33 H334RUST

    H334RUST

    H334RUST

    B10

    G54

    B9G5

    B1

    B2

    DARK IRONMC214

    DARK IRONMC214

    IF YOU INSTALBOMB RACKS

    POKUD SE INSTALUJETEPUMOVÉ ZÁVÌSNÍKY

    B4

    B3

  • 7

    G38 G37

    G8 G7

    H5

    G16

    H11H11

    H14

    H54C14

    NAVY BLUE

    CLEAR GREEN

    H94

    H91C48

    CLEAR YELLOW

    H90C47

    CLEAR RED

    H54C14

    NAVY BLUE

    G48OPENCLOSED

    FWD

    FWD

    G45

    G38 G7

    G8

    G37

    G45

    2 pcs.

    RP1

    RP2

    H77C137

    TIRE BLACK

    A

    wheel discs RP2

    ALUMINIUM

    B NAVY BLUE

    C ALUMINIUM

    D ALUMINIUM ? NAVY BLUE

  • L R

    G51

    G4

    PE76

    PE75

    G40

    G14

    G51

    G4

    G14

    G40

    G4

    G51

    G41

    G42G17

    G22

    G18

    G20

    G37

    G38

    G25

    G26

    G4

    G51

    G18 G20

    G4

    G51

    G41

    G42

    G37 G38

    G25 G26

    G17 G22

    G18 G20

    8

    G41

    G42

    FWD

    G1

    G1

    G11

    G36

    RP1+ RP2

    G1

    G1

    G36

    G11

    RP1+ RP2

    G51G40

    G22

    G47

    G9

    G20G26

    H77C137

    TIRE BLACK

    H54C14

    NAVY BLUE H54C14

    NAVY BLUE

    H54C14

    NAVY BLUE

    H54C14

    NAVY BLUE

    H54C14

    NAVY BLUE

    G4

    G14

    G17

    G25

    G18

    G10

    G46

    H54C14

    NAVY BLUE

    H77C137

    TIRE BLACK

    H54C14

    NAVY BLUE

    H54C14

    NAVY BLUE

    H54C14

    NAVY BLUE

    H54C14

    NAVY BLUE

    G42

    G41

    L

    R

    H54C14

    NAVY BLUE

    H54C14

    NAVY BLUE

    H54C14

    NAVY BLUE

    H54C14

    NAVY BLUE

    G31

  • 9

    E1

    E10

    F

    E8

    E9

    G24

    G24

    G13

    B

    PE67

    ALUMINIUMMC218

    PE82

    PE65PE65

    PE65PE65

    H80C54

    KHAKI GREEN

    DARK IRONMC214

    DARK IRONMC214

    DARK IRONMC214

    ALUMINIUMMC218

    PE69

    H80C54

    KHAKI GREEN

    G29ALUMINIUM

    MC218

    E18

    E19

    C

    PE69 PE83

    G24

    G24

    G13

    PE65PE65

    PE65

    PE65

    PE83

    H80C54

    KHAKI GREEN

    DARK IRONMC214

    DARK IRONMC214

    DARK IRONMC214

    H80C54

    KHAKI GREEN

    2 pcs. 2 pcs.

    D 6 pcs.

    E 6 pcs.

    F4

    F3

    H51C11

    LIGHT GRAY

    H80C54

    KHAKI GREEN

    H12C33

    FLAT BLACK

    H80C54

    KHAKI GREEN

    ALUMINIUMMC218

    H51C11

    LIGHT GRAY

    H80C54

    KHAKI GREEN

    F2

    F1

    H51C11

    LIGHT GRAY

    H80C54

    KHAKI GREEN

    H12C33

    FLAT BLACK

    H80C54

    KHAKI GREEN

    H51C11

    LIGHT GRAY

    H80C54

    KHAKI GREEN

  • 10

    PE72 PE71

    F

    BC

    BC

    2 pcs.

    2 pcs.

    3 pcs.

    D

    3 pcs.D

    E

    E3 pcs.

    G49

    H6

    G30

    H1

    E17

    CLOSED

    H2OPEN

    CLEAR GREEN

    H94

    NOT INCLUDED IN THE KITTENTO DÍL STAVEBNICENEOBSAHUJE

    H7

    H12C33

    FLAT BLACK

    H4C4

    YELLOW

    H4C4

    YELLOW

    H4C4

    YELLOW

  • 8225

    eduard

    11

    G1+ G36 2 pcs.R1 2 pcs.

    G1+ G11 2 pcs.R2 2 pcs.

    H2 - OPEN

    H7

    H1 - CLOSED

    H4

    H3

  • BuNo. 42158, Flown by LT.JG Ray Hawkings, VF-31, USS Cabot, September, 1944

    Ray Hawkings, with 14 confirmed kills to his credit, became the second highest ranking pilot in VF-31. Probably the most successful day of his military career came on September 13, 1944, when he downed five Japanese aircraft in a battle near Mindanao, the Philipppines, and achieved the status 'Ace in a Day'. He joined the Blue Angels after the war, the display team of the US Navy. During the Sixties he served in Japan as a CO of the Atsugi Air Base. Aside from the kill marks and mission tallies, the VF-31 Flying MeatAxes patch on the fuselage can be een. The white vertical stripe on the tail identified aircraft from the Cabot.

    Ray Hawkings se stal druhým nejúspìšnìjším pilotem své jednotky, když dosáhl celkem ètrnácti sestøelù. Patrnì nejlepším dnem jeho kariéry se stalo 13. záøí 1944, kdy poblíž filipínského ostrova Mindanao poslal k zemí pìt japonských letadel a získal tak status „ace in a day“. Po válce se stal èlenem Blue Angels, akrobatické skupiny US Navy. V šedesátých letech velel americkým okupaèním silám umístìným na japonské základnì v Atsugi. Na boku trupu lze kromì symbolù sestøelù a bombardovacích misí nalézt též znak VF-31 Flying MeatAxes, okøídlený sekáèekna maso. Svislý bílý pruh na SOP oznaèoval letouny z paluby letadlové lodi Cabot.

    12eduard

    NAVY BLUE H5414

    WHITE 62

    H11

    2425

    A

  • 13eduard

    NAVY BLUE H5414

    David McCampbell commanded Carrier Air Group 15 and was the most successful fighter pilot in the US Navy. Flying this plane, he managed at least twenty of his 34 kills and twenty ground victories. During the Great Marianas Turkey Shoot on June 19th, 1944, he shot down seven Japanese aircraft, and a few days later, on October 24th, another nine against a large Japanese numerical advantage. He was twice awarded the Congressional Medal of Honor. ‘Minsi III’was lost in December, 1944, in an accident flown by another pilot.

    David McCampbell, velitel Air Group 15 a nejúspìšnìjší stíhaè US Navy, dosáhl na tomto letounu minimálni 20 vítìzství ze svých celkových 34 ve vzduchu a 20 na zemi. Za akce ve dnech19. 6. 1944, kdy bìhem „the GreatTurkey Shoot“dosáhl sedmi vítìzství, a pozdìji 24. 10. 1944, kdy v boji s velkou japonskou pøesilou znièil devìt nepøátel, obdržel dvakrát nejvyšší vyznamenání, Congressional Medal of Honor. Jeho „Minsi III“ byla nakonec znièena bìhem nehody jiného pilota v prosinci 1944.

    ‘Minsi III’, BuNo. 70143, Cdr. David McCampbell, USS Essex, October 25th, 1944B

  • 14eduard

    NAVY BLUE H5414

    WHITE 62

    H11

    White 7 ‘Paper Doll’, Lt. Carl A. Brown Jr., VF-27, USS Princeton, October 24th, 1944

    ‘Paper Doll’ was the personal mount of Lt. (jg) Robert Burnell. The distinctive sharkmouth markings used on earlier aircraft by the squadron appear here in a simpler form. On October 24th, 1944, during the Battle of Leyte Gulf, Lt. Carl A. Brown intercepted a large formation of enemy aircraft at a time when the USS Princeton had suffered serious damage. During the intercept, Lt. Brown was able to down five of the Japanese aircraft, but was, in the process, hit and injured. He landed on theUSSEssex, as the Princeton was out of action. ‘Paper Doll’was pushed overboard to make room for other landing aircraft.

    „Paper Doll“ byla osobním strojem Lt. (jg) Roberta Burnella. Výrazná kresba otevøené tlamy, používaná již na døívìjších verzích, byla na strojích F6F-5 malována ve zjednodušené podobì.Dne 24.10. 1944 bìhem bitvy nad zálivem ostrova Leyte odstartoval Lt. Carl A. Brown vstøíc velké skupinì nepøátel, kdy byla mateøská USS Princeton vážnì poškozena. Mezitím se Brown dostal do souboje s pøesilou japoncu, sám jich dokázal pìt sestøelit, ale „Paper Doll“ byla pøitom mnohokrát zasažena a on sám zranìn. Vzhledem k poškození USS Princeton byl nucen nouzovì pøistát na palubì USS Essex. Stroj byl tak vážnì poškozen, že byl chvíli po pøistání svržen do moøe, aby uvolnil místo dalším pøistávajícím letounùm.

    C

  • D

    15eduard

    H5414 72

    H56WHITE

    62H11

    INTERMED. BLUE NAVY BLUE

    The US Navy used a system of geometric symbols to identify to which aircraft carrier an aircraft belonged. The so-called 'G symbols' were officially used from January 27 to July 27, 1945. The growing number of carriers brought with them some uncertainty and confusion, so the G symbols were replaced by single or double character lettering. Hancock was given the identifier 'U'. This F6F-5 sports the typical late war US Navy camouflage scheme. The Navy Blue was applied over the entire aircraft. The rudder, usually painted with Intermediate Sea Blue, was either a spare part or taken from an unserviceable F6F-3.

    Americké námoøní letectvo používalo v období od 27. ledna do 27. èervence 1945 k oznaèování pøíslušnosti svých letadel k jednotlivým letadlovým lodím geometrické symboly (G symbols). Obvykle se jednalo o bílé obrazce nastøíkané na ocasní plochy a nìkdy i køídlo letounu. S narùstajícím poètem plavidel se však systém zaèal stávat nepøehledným a tak byly symboly nahrazeny písmenným kódem. Hancock dostal pøidìlené písmeno U. Letoun nese standardní kamufláž amerických námoøních letadel z posledních let války. Tmavá modrá barva pokrývala všechny plochy letounu. Svislé smìrové kormidlo zøejmì pochází z kanibalizovaného F6F-3, nebo skladových zásob, protože je natøeno barvou Intermediate Sea Blue, v té dobì již nepoužívanou.

    BuNo. 76384, VF-7, USS Hancock, 1945

  • STENCIL DATAF6F-5 early

    eduard

    36

    3 sets

    42

    37

    K

    16

    D2BL P

    M

    X AAF

    Q NO EE

    Z

    R

    BB

    W

    T

    U DD

    D1 B

    II

    Z X

    G

    GG

    Y

    W

    T P

    HH

    J J J

    H

    K

    AA

    I

    G G

    E

    CC

    V 2 pcs CC S

    4 pcs N 2 pcs K

    © EDUARD M.A. 2013 www.eduard.com Printed in Czech Republic

    F2, F4(F1, F2) 6 sets