The Project Gutenberg EBook of Dvojnk. Nticka Nezvnova a Malinky Hrdina, by Fyodor DostoyevskyThis eBook is for the use of anyone anywhere at no cost and withalmost no restrictions whatsoever. You may copy it, give it away orre-use it under the terms of the Project Gutenberg License includedwith this eBook or online at www.gutenberg.netTitle: Dvojnk. Nticka Nezvnova a Malinky HrdinaAuthor: Fyodor DostoyevskyTranslator: Jaromr Hruby Klra Specingrova-BausovRelease Date: September 24, 2011 [EBook #37525]Language: CzechCharacter set encoding: UTF-8*** START OF THIS PROJECT GUTENBERG EBOOK DVOJNK. NTICKA NEZVNOVA A ***Produced by Miloslav IzarRUSK KNIHOVNA XXV.SPISYFEDORA MICHAJLOVIE DOSTOJEVSKHO.Peklad rediguje JAROMR HRUB.Svazek 6.DVOJNK. NTIKA NEZVNOVA A MALINK HRDINA.V PRAZE 1897. Tiskem a nkladem J. Otty,OBSAH.Dvojnk. Petrohradsk poema. (Pel. J. Hrub.)Ntika Nezvnova. ryvky ze vzpomnek. (Pel. J. Hrub.)Malink hrdina. Z neznmch memoir. (Pel. Kl.pecingrova-Bauov)DVOJNK.PETROHRADSK POEMA.Hlava I.Bylo bez mla osm hodin z rna, kdy se titulrn rada JakubGoljadkin probral z dlouhho spnku, zvnul, prothl se aotevel konen pln sv oi. Ostatn asi dv minutyleel nehybn na sv posteli, jako lovk ne-zcela jetpesvden, probudil-li se, i sp-li jet, bd-li aje-li skutenost ve to, co se nyn dje vkol nho, i jestto pokraovn jeho zmotanch sn.Avak smysly pana Goljadkina poaly brzy jasnji a zetelnjivnmati sv obvykl, kadodenn dojmy. Jako sta znmpohldly na nho zelenav pinav, zaazen, uprenstny jeho malink svtniky, jeho prdelnk z mahagonovhodeva, stolice, obarven na zpsob mahagonu, stl, obarven naerveno, tureck divan, potaen voskovanm pltnemervenav barvy se zelenmi kvteky a konen na kvapsvleen vera aty a hozen na hromadu na divan.Poslze er podzimn den, kaln a pinav, tak zlostn a stakou kyselou grimasou nahldnul k nmu skrze matn okno dosvtnice, e pan Goljadkin nijakm zpsobem u nemohl vcepochybovati, e se nenachz v njakm bjenm carstv,nbr v Petrohrad, ve hlavnm mst, v estilvonulici, ve tetm pate jistho velmi velikho, pevnho domu,ve svm vlastnm pbytku.Kdy dospl k takovmu vnmu pesvden, pan Goljadkinkeovit sevel oi, jakoby elel nedvnho snu a plsi vrt ho na minutku. Ale za minutu jednm skokem vyvihnul sez postele, vrojatn proto, e padl konen na tu ideu, kolemn se otely dosud rozptlen, v patin podekjet nepiveden mylnky. Vyskoiv z postele, pibhlihned k nevelkmu, okrouhlmu zrcdku, stojcmu naprdelnku.Akoliv rozespal, blikav a hodn opleivl podoba, jese odrela v zrcadle, mla tak bezvznamn vlastnosti, e naprvn pohled neupoutala k sob ni vhradn pozornosti,nicmn jak se zdlo dritel jej zstal plnspokojen vm tm, co uvidl v zrcadle.Byla by to krsn vc," prohodil pan Goljadkin polohlasem,byla by to krsn vc, kdyby mn dnes nco schzelo, kdybyse mn pihodilo, na pklad, nco takovho, co nem bt,njak zbyten netovika kdyby mn naskoila, anebo sepihodilo nco jinho nepjemnho; ostatn dosud by nebylozle; doposud jde vechno dobe."Velice se potiv, e vechno jde dobe, pan Goljadkinpostavil zrcdko na star msto a sm pes to, e byl bos aml dosud na sob ten oblek, ve kterm obyejn chodvalspat, pistoupil k oknu a s velikm astenstvm poal oimacosi vyhledvati na dvoe domu, na kter vedla okna jehopbytku. Patrn i to, co vyhledal na dvoe, pln houspokojilo; tv jeho zazila spokojenm smvem.Potom, nakouknuv naped za pehrdku do komrky Petruky,svho sluhy, a pesvdiv se, e Petruka nen doma, popikch pistoupil ke stolu, otevel v nm jednu zsuvku,hmatal chvilku v nejzazm koutku tto zsuvky, a konenvythl pod starmi, seloutlmi papry a lecjakou jinouchamrad odenou penenku, otevel ji ostrait a opatrni s rozko pohldnul v nejspodnj, tajnou jejpihrdku.Balek zelench, edch, modrch, ervench a rznchpestrch bankovek bezpochyby tak velmi pvtiv apochvaln vzhldl na pana Goljadkina: s vyjasnnm obliejempoloil ped sebe na stl otevenou penenku a hbit sipoal mnouti ruce na znamen nejvy spokojenosti. Konenvythl pvodce sv radosti, balek sttnch assignac, apotaje je od verejka u po st, poal jepepotvati, starostliv rozetraje kad lstek mezipalcem a ukazovkem.Sedmset padest rublu v assignacch!" zakonil svj poetpoloueptem. Sedmset padest rubl... znan stka! Toje pjemn stka," pokraoval taslavm, od radostitrochu oslabenm hlasem, tiskna balek v rukou a vznamn seusmvaje. To je velice pjemn stka! Ta by kadmuzpsobila poten! Pl bych si vidti nyn lovka,ktermu by tato stka byla nepatrnm penzem. Takov summame daleko dovsti lovka..."Ale co pak to je?" pomyslil si pan Goljadkin, kde jePetruka?"Zstvaje stle jet v tm obleku, nahldl po druh zapehrdku. Petruka se opt nenachzel za pehrdkou a zlilse tam, supl a kypl hnvem pouze samovar, jen tam stl napodlaze, hroze neustle, e petee a cosi rozhoen,byste vatlal ve svm nesrozumitelnm jazyku, ilaje abublaje panu Goljadkinu bezpochyby toto: Vezmte mne pec,dob lid, vdy jsem pln pipraven a hotov.erti aby ho vzali!" pomyslil si pan Goljadkin. Ta lenivbestie me zbaviti lovka posledn petky trplivosti; kdese toul?"Ve spravedlivm rozhorlen vyel do pedsn, kterzleela z malink chodbiky, na jejm konci byly dve dosn, a uvidl svho sluebnka, obklopenho podnmzstupem velijak lokajsk chsky, domc i ciz.Petruka cosi vypravoval, ostatn poslouchali. Panu Goljadkinu sepatrn nezalbil ani pedmt rozmluvy, ani samo vypravovn.Kiknul bez prodlen na Petruku a vrtil se do svtnicepln nespokojen, ano rozmrzel.Ta bestie za gro je hotova prodati lovka, tm spepna," pomyslil si sm u sebe; ba u prodal, zcela jistprodal, jsem hotov se vsaditi, e u mne prodal za babku. Nu,co?"Livrej pinesli, pane!"Oblec ji a pij sem."Petruka, obleknuv livrej, vstoupil do svtnice pnovy, hloupse usmvaje. Jeho nov oblek byl podivn a hrza. Ml nasob zelenou, siln obnoenou lokajskou livrej se zlatm,odenm premovnm, uitou patrn pro lovka o cel loketvyho, ne Petruka. V rukou drel klobouk, takpremovan a se zelenm pem a po boku ml lokajsk me vkoen pochv. Konen, aby obraz byl pln, Petruka,d se svm zamilovanm zvykem choditi vdy po domcky,v nedbalkch byl i nyn bos.Pan Goljadkin prohldl si Petruku se vech stran a zstalpatrn spokojen. Livrej byla oividn vypjena pro jaksislavnostn ppad. Bylo jet pozorovati, e po dobupehldky Petruka pohlel s jakmsi divnm oekvnmna pna a s neobyejnou zvdavost sledoval kad jeho pohyb,co pana Goljadkina pivdlo do znanch rozpak.Nu, a kor?"I kor pijel."Na cel den?"Na cel den. Dvacet pt rubl v assignacch."A boty pinesli?"I boty pinesli."Hlupku! Neme ci ,pinesli, pane!' Dej je sem."Projeviv spokojenost, e mu boty dobe padnou, pan Goljadkin dalsi podati aj a oznmil, e se bude mt a holit. Oholil sevelice peliv, a takt peliv se umyl, vypil na rychloaj a pistoupil k svmu hlavnmu: dal se do oblkn.Oblekl kalhoty, skoro docela nov; potom nprsenku s bronzovmiknoflky, vestu s velice svtlmi a pjemnmi kvteky;kolem krku si ovazal pestr, hedvbn tek a konennathl na sebe edn frak, tak jet nov a pelivvyitn.Zatm, co se oblkal, nkolikrt lskypln pohldl na svboty, kadou chvli zdvihaje tu pravou, tu levou nohu, sezlibou pozoroval tvar boty a stle si cosi eptal podnos, asob as schvaluje svou mylnku vraznm posukem.Celkem vak pan Goljadkin byl toho rna velice roztrit; protoskoro ani nepozoroval, jak se mu Petruka, jen mu pomhal seoblkat, podezele usmv a kr nad nm nosem. Konen,vydiv vechno, eho bylo teba a pln se oblknuv, panGoljadkin vloil do kapsy svou penenku, se zalbenmpohldl na Petruku, jen si obul boty a takovm zpsobem byltak pln pohotov, a shledav, e vechno je vykonno anen dle na ekat, sebhl rychle, s chvatem a s malinkmtlukotem srdce se schod.Modr fiakristsk kor s njakmi erby pijel s rachotem keschodm. Petruka, mrkaje na koho a nkolik divk, usadilsvho pna do koru; nezvyklm hlasem a jedva zdrujehlupck smch, kiknul je!, vyskoil na zadn stuptko avechno to dohromady s hlukem a rachotem, inc a pratcodjelo na Nvsk prospekt.Sotva e modr kor vyjel ze vrat, u si pan Goljadkinkeovit potel ruce a rozesml se tichm, neslynmsmchem jako lovk vesel povahy, ktermu se povedlo vyvstidobr kousek, a jemu ten kousek psob velik poten.Ostatn hned po nvalu veselosti smch se zmnil v jaksidivn, starostliv vraz na tvi pana Goljadkina. Pes to,e poas bylo sychrav a pomourn, spustil ob oknakoru, a starostliv si poal na prvo i na levo prohletikolemjdouc a ihned pijmal na sebe slunou, dstojnoutvnost, jakmile spozoroval, e nkdo hled na nho.Pi zatce z Litjn ulice na Nvsk prospekt zachvl sensledkem jistho velice nepjemnho pocitu a zakarediv sejako ubok, ktermu z nenadn stoupli na ku oko,chvatn, skoro se strachem pitiskl se do nejtemnjho koutkusvho povozu. Vc byla ta, e se setkal se dvma svmikollegy, dvma mladmi adnky tho oddlen, ve ktermsm byl tak ve slub. adnci pak, jak se zdlo panuGoljadkinu, tak byli nemlo zaraeni, setkave se za takovchokolnost se svm soudruhem; jeden z nich dokonce ukzal prstemna pana Goljadkina. Panu Goljadkinu se zdlo dokonce, e druhna nho kiknul hlasit jmnem, co bylo ovem velicenesluno na ulici.N hrdina se schoulil a neozval se. Jak to klukovstv!"poal uvaovati sm u sebe. Nu, co je tu podivnho?lovk v koe! lovku bylo teba jeti v koe, vzalsi tedy kor. Hloup chska! Vak j je znm jsou tochlapci, kte by zaslouili vprask! Zahrti si v orlka,kdy dostanou slun, a trochu se za enskmi vlet, tomurozumj. Povdl bych jim kadmu nco, ale co s nimi...Pan Goljadkin nedokonil sv mylnky a ztrnul. Bujndvojspe kazanskch konk, dobe znm panu Goljadkinu,zapaen do elegantn droky, byste pedjdla sprav strany jeho povoz. Pn, jen sedl na droce, aznenadn spatil obliej pana Goljadkina, kter dostineopatrn vysunul svou hlavu z okna koru, tak byl patrnvelice pekvapen tmto nenadlm setknm a nahnuv se, jakdalece mohl, s velikou zvdavost a pozornost poalnahleti do toho kouta koru, do kterho se honem schouliln hrdina.Pn na droce byl Andrej Filippovi, pednosta oddlen v tomade, ve kterm slouil i pan Goljadkin jako prunelnka kancele. Pan Goljadkin, vida, e AndrejFilippovi ho poznal dokonale, e na nho upr oi aschovati se nen u nikterak mono, zaervenal se a po ui.M se poklonit, i ne? M se ozvat? Piznati se, i ne? tak rozvaoval n hrdina v nevslovnch ouzkostech. Anebo setviti, e to nejsem j, e je to nkdo jin, npadnpodobn mn, a dvati se, jako by se nic nestalo? Ano, tak;to nejsem j, ne j, a odbyto," tvrdil si pan Goljadkin, snmajeklobouk ped Andrejem Filippoviem a nespoutje s nho o.J, j nic," eptal si pes moc, docela nic; to vbecnejsem j, ne j a odbyto."Droka vak brzy pedjela kor a pestal magnetismus opedstavenho. Nicmn n hrdina pod jet seervenal, usmval se, cosi bruel sm pro sebe.Hlupk jsem byl, e jsem se neozval," pomyslil si konen;ml jsem prost jednati smle a oteven, ovemdstojn: Tak a tak, Andreji Filippovii, tak jsem zvn naobd, a bylo by odbyto."Potom, vzpomenuv si, e si zadal, n hrdina se zaplil jakoohe, nachmuil brvy a vrhl stran, vyzvav pohled napedn kout koru, pohled pmo na to uren, aby rzemobrtil v popel vechny jeho neptely. Konen nsledkemjakhosi nenadlho nadchnut trhnul za provzek, pivzank lokti koho, zastavil kor a poruil vrtiti se nazpt,na Litjnou. Pina byla ta, e pan Goljadkin uznal zanezbytn bezpochyby pro sv vlastn uspokojen sdliticosi nad mru zajmavho svmu doktoru Kresjanu Ivnovii.S Kresjanem Ivnoviem byl sice znm teprv nedvno, a toteprve od tdne, kdy ho navtvil jednou z jaksi svojpoteby, ale vdy lka jest, jak se k, zrovna tolik,jako duchovn otec; tajiti se ped nm byla by hloupost, aznti pacienta jest jeho povinnost.Jen je-li to vechno tak?" pokraoval n hrdina, vystupujez koru u podjezdu jednoho tyrpatrovho domu na Litjnulici, vedle kterho poruil zastaviti kor. Bude-li totak? Bude to slun? A bude to vasn? Ostatn, co,"pokraoval, ubraje se po schodech, oddychuje si a zadrujetlukot srdce, kter mlo nepkn zvyk, e mu tlouklo na vechcizch schodech. Co, vdy jdu ve sv zleitosti, anen tu nic takovho, co by zasluhovalo pokrn... Zapratibylo by hloupo. Budu se tviti, jako by nic, e jsem k nmuzael jen nhodou, jeda mimo... Uvid sm, e to tak musilobt."Tak uvauje, pan Goljadkin vylezl do prvho patra a zastavil seped bytem slo pt, na jeho dvech byla umstnahezk mdn destika s npisem Kresjan IvnoviRuthenspitz, doktor medicny a chirurgie.Zastaviv se, n hrdina snail se dodati honem sv tvislunho, smlho, pi tom vak i pvtivho vzezena chystal se trhnouti za provzek u zvonku. Kdy se pichystaltrhnouti za provzek u zvonku, tu najednou a jet v asusoudil, e by bylo vlastn lpe pijt a zejtra, a enyn zatm nem dn nevyhnuteln poteby. Tu vak panGoljadkin uslyel z nenadn na schodech si kroky,okamit zmnil svj mysl a hned, kdy u tu jednou je, svrazem co nejrozhodnjm zazvonil u dve KresjanaIvnovie.Hlava II.Doktor medicny a chirurgie, Kresjan Ivnovi Ruthenspitz,velmi siln, akoliv u letit lovk, obdaen hustmi,edivjcmi brvami a licousy, vraznm, jiskrnm pohledem,kterm samotnm patrn zahnl vechny nemoci, a konenvysokm dem sedl toho jitra ve svm kabinet vpohodlnm svm kesle, pil kvu, kterou mu vlastnorunpinesla jeho ena, kouil cigaru a pedpisoval as ob asrecepty svm pacientm. Pedepsav posledn lhviku lkujednomu staekovi, jen trpl zlatou ilou a doprovodivchorho staeka do pobonch dve, Kresjan Ivnovi siusedl, oekvaje dal nvtvu. Vstoupil pan Goljadkin.Kresjan Ivnovi patrn nikterak neoekval, ba ani neplsi vidti ped sebou pana Goljadkina, protoe se nhle naokamik zarazil a na jeho tvi se nevolky vyjdilo jaksidivn, mono skoro ci nespokojen vzezen. Ponvad ipan Goljadkin se sv strany skoro vdycky jaksi nevas klesal naduchu a upadal v rozpaky v tu chvli, kdy se mu pihzelozamstnvati kohokoli svmi soukrommi zleitostmi, proto inyn, nemaje pohotov prvn frze, kter v takovchppadech bvala pro nho vdy kamenem razu, znan sepopletl, cosi zabruel zd se, e jakousi omluvu anevda, co dle dlat, vzal si idli a sedl. Ale vzpomenuv si,e sedl bez vyzvn, poctil ihned, e jednal neslun ahonem napravil svj poklesek proti znalosti svtskch zpsoba dobrho tonu tm, e okamit zase vstal se idle, nakterou sedl bez pozvn.Potom, vzpamatovav se a nabyv neuritho vdom, e vyvedldv hlouposti najednou, odhodlal se bez prodlen na tet, t.j. pokusil se pronsti omluvu, zamumlav nco usmvaje se pitom, zaervenal se, popletl se, vznan umlknul a konensedl znova, nevstal vce a pouze pro vechen ppad zabezpeilse onm vyzvavm pohledem, kter ml v sob neobyejnoumoc, v mylnkch obrtiti v popel a rozbiti na prach vechnyneptely pana Goljadkina. Mimo to tento pohled plnvyjadoval nezvislost pana Goljadkina, t. j. mluvil jasn, epan Goljadkin je nevinen, e o niem nev, slovem: j nic, jmuzikant.Kresjan Ivnovi si odkalal, chrknul, patrn na znamen,e souhlas a schvaluje to vechno a upel inspektorsk,tzav pohled na pana Goljadkina.Piel jsem, Kresjane Ivnovii," poal pan Goljadkin ssmvem, piel jsem optn vs obtovat a podruh sidovoluju prositi za vai shovvavost..." Pan Goljadkin patrnml nouzi o slova.Mhm... ano!" prohodil Kresjan Ivnovi, vypustiv z stpramen dmu a odloil cigru na stl. Ale muste se dretitoho, co jsem vm pedepsal. Vdy jsem vm vysvtlil, evae len mus zleeti ve zmn nvyk... Rozlinvyraen, nu... ptele, znm muste navtvovat a pitom se nesmte ttit ani lhve vna; pkn s mrou dretise vesel spolenosti."Pan Goljadkin, stle jet se usmvaje, namtl honem, e, jakse mu zd, ije jako vichni, e si nein jmy, a m svzbavy, jako vichni... e ovem me jezditi do divadla,nebo tak m, jako vichni, prostedky na to, za dne e je vad a veer doma, celkem tedy nic zvltnho; pi tomdodal jet mimochodem, e nakolik se mu zd, nen hor,ne jin, e bydl doma ve svm byt, a konen e m isluhu Petruku. Tu vak se pan Goljadkin zajiknul.Hm! Takov ivot nen prav a tak jsem se vs nechtl nato ptt. Mn zle na tom, abych zvdl, jste-li velkmilovnk vesel spolenosti, trvte-li vesele svj as...Toti vedete-li dle melancholick nebo vesel zpsob ivota?"J; Kresjane Ivnovii..."Hm!... povdm," peruil ho doktor, e muste odkoene pemniti svj zpsob ivota a abych tak ekl zlomiti svou povahu. (Kresjan Ivnovi pronesl se znanmdrazem slovo zlomiti" a zastavil se pi nm na okamik svelice vznanm pohledem.) Nesmte se stranit veselhoivota; navtvovat divadla a kluby, a zejmna nebtineptelem sklenky vna. Doma sedt se pro vs nehod... vydoma sedt vbec nesmte."J, Kresjane Ivnovii, miluju ticho," promluvil panGoljadkin, vrhaje vznan pohled na Kresjana Ivnovie ahledaje patrn slova, aby mohl zdvoileji vyjaditi svmylnky. V mm byt jsme pouze j a Petruka chcici, mj sluha, Kresjane Ivnovii. Chci ci, KresjaneIvnovii, e krm svou cestou, zvltn cestou,Kresjane Ivnovii. iju sm sob, a nakolik se mn zd,od nikoho nezvism. A potom, Kresjane Ivnovii, j takchodm na prochzku."Co?... Ach tak! Nu, nyn chodit na prochzku nen nicpjemnho, poas je hrozn nepkn."Ano, Kresjane Ivnovii. Akoli jsem, KresjaneIvnovii, lovk tich, jak u jsem ml, tum, estvm vysvtliti, ale m cesta vede docela zvl, KresjaneIvnovii. Drha ivotn je irok... J chci... chci tmci, Kresjane Ivnovii... Odpuste, KresjaneIvnovii, neumm krsn se vyjadovat." Hm!... vy pravte..."Pravm, byste mn odpustil, Kresjane Ivnovii, e, jakse ran zd, neumm se krsn vyjadovati," ekl panGoljadkin polouraenra hlasem, trochu spleten a zmaten.V tom ohledu, Kresjane Ivnovii, nejsem, jako jin," dodals jakmsi zvltnm smvem; ani mnoho mluvit neumm, anisvmu slohu dodvat leposti jsem se neuil. Za to vakKresjane Ivnovii, jednm; j za to jednm, KresjaneIvnovii!"Hm! ... A kterak tedy . . . jednte?" ozval se KresjanIvnovi. Na to na minutku nastalo pomlen. Doktor jaksidivn a s nedvrou pohldl na pana Goljadkina, pan Goljadkinse sv strany tak dosti podezele zailhal na doktora.J, Kresjane Ivnovii," pokraoval pan Goljadkin stletm hlasem, jsa trochu podrdn a zaraen svrchovanoutvrdojnost Kresjana Ivnovie: J, KresjaneIvnovii, miluju klid a ne spoleensk hluk. Tam u nich, vevzneen spolenosti, Kresjane Ivnovii, lovk musumt parkety letit botami.. . (pi tom pan Goljadkin trochuoupnul po podlaze nohou), tam se to vyaduje, a vtipy se tvyaduj. . . lovk mus umt uiniti voavkamipchnouc kompliment... to vechno se tam vyaduje. A j jsemse tomu neuil, Kresjane Ivnovii takovm chytrostemjsem se neuil; asu jsem na to neml. Jsem lovk prost,nedomlv, nemm v sob vnjho lesku. V t vci,Kresjane Ivnovii, j skldm zbra; skldm ji, mluvv tom smyslu."Ve to pan Goljadkin promluvil, rozum se, s takovmvzezenm, kter zejm ukazovalo, e n hrdina nikteraktoho neel, e skld zbra v tom smyslu", a e seneuil takovm chytrostem, nbr zcela naopak. KresjanIvnovi, poslouchaje ho, hledl dol s velice nepjemnmposukem na oblieji a jakoby u pedem cosi tuil. Po ecipana Goljadkina nsledovalo dosti dlouh a vznamn mlen.Vy jste se tum trochu vzdlil od pedmtu," promluvilkonen Kresjan Ivnovi tichm hlasem; abych se vmpiznal, nepodailo se mn dobe vm porozumti."Neumm krsn mluvit, Kresjane Ivnovii; u jsem mlest vm oznmiti, Kresjane Ivnovii, e neumm krsnmluvit," odpovdl pan Goljadkin, tentokrt u ostrm arozhodnm hlasem.Hm!..Kresjane Ivnovii!" zaal opt pan Goljadkin tichm, alevraznm hlasem, z sti jakmsi slavnostnm zpsobem,dlaje pestvky po kadm odstavci: KresjaneIvnovii! Kdy jsem sem vstoupil, pede vm jsem seomluvil. Nyn inm tot a optn prosm za vaishovvavost na nkterou chvilku. Nemm, Kresjane Ivnovii,co bych skrval ped vmi. Jsem lovk nepatrn, sm vte;ale na tst neelm, e jsem lovk nepatrn. Spenaopak, Kresjane Ivnovii; ano, abych u povdl vechno,jsem spe hrd, e nejsem lovk vzneen, mocn, nbrjen lovk nepatrn. Nejsem intrikn i na to jsem hrd.Nejednm potaj, nbr oteven, beze lsti, akoliv i jbych mohl koditi a hodn koditi a vm tak komu a jak bychto mohl uinit. Ale j, Kresjane Ivnovii, nechci se pinita v tomto smyslu umvm si ruce. V tomto smyslu pravm, e sije umvm, Kresjane Ivnovii!"Pan Goljadkin na okamik vznamn umlknul; e svou pronesl skrotkm nadenm.J, Kresjane Ivnovii," pokraoval n hrdina,krm pmo, oteven a bez oklik, protoe jepezrm a ponechvm je jinm. Nesnam se poniti ty,kte jsou snad plenj ne j a vy... t. j. chci ci,ne j a oni, Kresjane Ivnovii; nechtl jsem nikterakci ,j a vy'. Nejsem ptel dvojsmyslnch slov; mizernchramen netrpm, kleveta a pomluva se mn hnus. krabokuberu jen na makarn ples a nechodm v n ped lidmikadodenn. Jen to mn povzte, Kresjane Ivnovii, jakbyste se pomstil nepteli svmu, nejhlavnjmunepteli svmu tomu, jeho byste pokldal za takovho?"dokonil pan Goljadkin, vrhnuv vyzvav pohled na KresjanaIvnovie.Akoli pan Goljadkin promluvil ve to nad obyej zeteln,jasn, s pesvdenm, uvauje kad slovo a potaje nazcela jist effekt, pece s neklidem, s velikm neklidem, monoci se svrchovanm neklidem pohlel nyn na KresjanaIvnovie. Obrtil se nyn cel ve zrak a bojcn, smrzutou, tesknou netrplivost ekal na odpov KresjanaIvnovie.Ale ku podivu a k svrchovanmu pekvapen pana GoljadkinaKresjan Ivnovi zabruel si cosi pod nos; potom pooupnulkeslo ke stolu a dosti sue, akoliv uctiv mu oznmil cositakovho, jako e as je mu drah a e pod dobenerozum jeho slovm; e jinak, m me, jest hotovposlouiti podle svch sil, avak vechno ostatn, co se jehonete, e ponechv stranou. Tu vzal pero, pithl papr,vyzl z nho prouek lkaskho tvaru a oznmil, e hnedpedepe, eho je teba.Ne, nen teba, Kresjane Ivnovii! Nikoli, toho dokoncenen teba!" zvolal pan Goljadkin, povstav s msta a chpajeKresjana Ivnovie za pravou ruku: toho, KresjaneIvnovii, vbec nen zde teba..."Ale v tu dobu, co pan Goljadkin mluvil toto, nastala v nm jaksizvltn promna. ed oi jeho jaksi podivn se zaleskly,rty se mu zachvly, vechny rysy v oblieji pily v pohyb atrhnuly sebou. Sm on cel se tsl. d se prvnm hnutmsvm a zadrev ruku Kresjana Ivnovie, pan Goljadkin stlnyn nehybn, jakoby sm sob nedvoval a ekal,nenadchne-li ho zjeven njak k dalm skutkm.Tu nastal dosti podivn vjev.Trochu zaraen Kresjan Ivnovi na okamik jakoby bylpirostl ke svmu keslu a pomaten pohlel pmo do opanu Goljadkinu, jen prv tak hledl na nho. KonenKresjan Ivnovi vstal, dre se trochu vlok ednhofraku pana Goljadkina. Nkolik vtein stli tak oba nehybn,nespoutjce o druh se druha. Tu nalo svj vchod ovem zpsobem neobyejn zvltnm i druh hnut panaGoljadkina. Rty jeho se zachvly, brada se mu zatsla a hrdinan dal se znenadn do ple. Vzlykaje a kvaje hlavou bilse do prsou pravou rukou, kdeto levic chopil se vlokudomcho kabtu Kresjana Ivnovie, chtl bezpochyby ncopromluvit, nco honem vysvtlit, ale nemohl promluviti ani slova.Konen Kresjan Ivnovi se vzpamatoval ze svho ztrnut.Ale pestate, upokojte se, sednte!" promluvil konensnae se usaditi pana Goljadkina do kesla.J mm neptely, Kestjane Ivnovii, mm neptely;mm zl neptely, kte se zapshli, e mnezahub..." odpovdl pan Goljadkin bzliv a poeptmu.Pestate, pestate; jac neptel! Netebavzpomnati neptel! Toho dokonce nen teba. Sednte,sednte," pokraoval Kresjan Ivnovi, usazuje panaGoljadkina do kesla.Pan Goljadkin konen sedl, nespoutje o s KestjanaIvnovie. Kresjan Ivnovi s obliejem krajnnespokojenm poal pechzeti z kouta do kouta svho kabinetu.Nastalo dlouh mlen.Jsem vm povden, Kresjane Ivnovii, velmi povdeen adobe ctm vechno, co jste nyn pro mne uinil. Do hrobunezapomenu va laskavosti, Kresjane Ivnovii," pravilkonen pan Goljadkin, vstvaje se sedadla s pohledem lovka,jemu bylo ubleno.Pestate, pestate! Povdm vm, pestate!"odpovdl dosti psn Kresjan Ivnovi na projev panaGoljadkina, znova ho usazuje do kesla. Nu, co se vmpihodilo? Povezte mn, co se vm tam pihodilo nynnepjemnho," pokraoval Kresjan Ivnovi. O jakchneptelch mluvte? Co se vm pihodilo?"Ne, Kresjane Ivnovii, radji toho nyn nechme,"odvtil pan Goljadkin, spustiv oi k zemi; radji toodlome vechno stranou, na as - na jinou dobu, KresjaneIvnovii, na phodnj dobu, a vechno vyjde na jevo,a spadne kraboka s nkterch tv a vechno seodhal. A nyn prozatm, rozum se po tom po vem, co se mezinmi pihodilo... sm uznte, Kresjane Ivnovii....Dovolte, abych vm popl dobrho jitra, KresjaneIvnovii," dodal pan Goljadkin, vstvaje tentokrt urozhodn a na urito se svho msta a bera do ruky klobouk.Inu, jak chcete... hm... (Nastala na okamik pomlka.) J sesv strany, jak sm vte, vechno, co mohu... a upmn vmpeju veho dobrho."Rozumm vm, Kresjane Ivnovii, rozumm; nyn vmpln rozumm... Na vechen zpsob odpuste mn, e jsemvs vytrhoval, Kresjane Ivnovii."Hm... Ne, to jsem vm nechtl ci. Ostatn, jak je libo.Lky pijmejte, jako dve..."Budu pijmati lky, jak pravte, Kresjane Ivnovii,budu je dle pijmat a v te lkrn je budu kupovat...Nyn i lkrnkem bti, Kresjane Ivnovii, je dleitvc..."Jak? V jakm smyslu to pravte?"V docela obyejnm smyslu, Kresjane Ivnovii. Chcici, e nyn chod to ve svt tak..."Hm..."A e kad klouek, nejen z lkrny, ped podnmlovkem zdvih nos do vky."Hm. Jak tomu rozumte?"Mluvm, Kresjane Ivnovii, o jistm lovku... o naemspolenm znmm, Kresjane Ivnovii, na pklad tebaso Vladimru Semenovii..."A!"Ano, Kresjane Ivnovii; a j znm nkter osoby,Kresjane Ivnovii, kter se nehrub dr obecnhomnn, jen aby asem mohly ci pravdu."A! A jak to?"Tak u; ostatn to je vedlej vc; umj tak asempodati lovku vajko s podpoutkou."Co, co umj podati?"Vajko s podpoutkou, Kresjane Ivnovii; to je ruskpoekadlo. Umj na pklad v prav as vysloviti nkomugratulaci. Jsou tac lid, Kresjane Ivnovii."Gratulaci?"Ano, gratulaci, Kresjane Ivnovii, jako uinil ondynojeden z mch dobrch znmch..."Jeden z vaich dobrch znmch... vida! A jak to?" optal seKresjan Ivnovi, pozorn pohldnuv na pana Goljadkina.Ano, jeden z mch blzkch znmch pednesl gratulaci knov hodnosti, gratulaci k hodnosti assesorsk druhmu, takvelmi blzkmu znmmu, a k tomu jet pteli, jak sek, nejmilejmu pteli. Naskytla se nhodoupleitost. ,Srden jsem povd rdpleitosti, e vm mohu, Vladimre Semenovii, vyslovitisvou gratulaci, svou upmnou gratulaci k nov hodnosti. Jsemtomu tm vce rd, e nyn, jak je celmu svtu znmo,vymely u babiky, kter umly piarovat tst.'" Tu pan Goljadkin elmovsky kvnul hlavou a pimhouiv oi,pohldl na Kresjana Ivnovie.Hm. Takovmi slovy to ekl..."ekl, Kresjane Ivnovii, tak to ekl a pi tom pohldlna Andreje Filippovie, strka na zvltnstky, naehoVladimra Semenovie. Ale co mn je do toho, KresjaneIvnovii, e ho udlali assesorem? Co mn je do toho? Vdyon se chce enit, akoli mu mlko, s odputnm, na bradjet neuschlo. Zrovna jsem mu to ekl! Tak a tak, povdm mu,Vladimre Semenovii! A nyn jsem vm povdl uvechno; dovolte tedy, abych se vzdlil."Hm..."Ano, Kresjane Ivnovii, dovolte mi nyn, jak pravm,abych se vzdlil. A vte, abych u najednou dva vrabce jednmkamenem zabil jakmile jsem chlapka sebral arujcbabikou, obrtm se ke Kle Olsufjevne (pihodilo se topedvrem u Olsufija Ivnovie) ona v tu chvli prvdozpvala cituplnou romanci pravm j tedy: ,S citem jsterila romanci zpvat, ale nemte upmnch poslucha.'Tm jasn narm, rozumte, Kresjane Ivnovii, jasnnarm, e te u nedbaj tak o ni, ale hledaj trochudle..."A! Nu a co on?"Spolknul citron, Kresjane Ivnovii, jak prav poekadlo."Hm..."Ano, Kresjane Ivnovii. Potom i se starm jsem mluvil.Povdm: ,Olsufiji Ivnovii, vm, m jsem vm povinen,cenm dokonale vechna vae dobrodin, ktermi jste mneobsypal tak kaje od samch dtskch let mch. Ale oteveteoi, Olsufiji Ivnovii,' pravm. ,Pohlete. Jednmupmn a oteven, Olsufiji Ivnovii.'"Hleme!"Ano, Kresjane Ivnovii. Takovm zpsobem..."A co on?"E co on, Kresjane Ivnovii! vatl i tak, i onak, i mnee zn, a jeho excellence e je blahosklonn pn a takdle, slovem, zaal se rozplvat... Ale co jinho? St,jak se k, podn ho u podrazilo."A! Takov to je tedy nyn!"Ano, Kresjane Ivnovii! My vichni na nho stejn, aleco pltno. Staec, jednou nohou v hrob, na kadidlo de,jak se k, ale jakmile nkde zapletou njak babsk klep,u je tam a poslouch. Jakoby se to bez nho nespravilo..."Klep, pravte?..."Ano, Kresjane Ivnovii, zapletli klep. Omoil si v nmruku i n medvd, i jeho synovec, nae zvltnstka.Spojili se se starmi babami a rozum se, uvaili pknou kai.Co byste ekl? Co si smyslili, aby zabili lovka?..."Aby lovka zabili?..Ano, Kresjane Ivnovii, aby lovka zabili, totimravn zabili. Rozili klep... mluvm tu stle o svmblzkm znmm..."Kresjan Ivnovi pikvnul hlavou.Rozili tedy o nm klep.., Piznvm se vm,Kresjane Ivnovii, e se a stydm vypravovati to..."Hm..."Rozili klep, e se u zavzal podpisem oeniti se, eu je enichem na jin stran... A co byste myslil, KresjaneIvnovii, m enichem?"Nu?"Stravovatelky, jist ne zcela slun Nmky, u kterobdv. e pr j nabz ruku za to, co je j dluen zaobdy."To oni vypravuj?"Vte, Kresjane Ivnovii? Nmka, hrub, ohyzdn,nestoudn Nmka, Karolina Ivnovna, znte-li ji?..."Piznm se vm, co se mne te..."Rozumm vm, Kresjane Ivnovii, rozumm, a co se mnete, tak to ctm..."eknte mn, bute tak dobr, kde bydlte nyn?"Kde nyn bydlm, Kresjane Ivnovii?"Ano... rd bych... dve, tum, jste bydlel..."Bydlel, Kresjane Ivnovii, bydlel, i dve jsem bydlel.Jak pak bych nebydlel!" odvtil pan Goljadkin, provzeje svojeslova drobnm smchem a zaraziv trochu svou odpovd KresjanaIvnovie.Ne, vy jste mne patn pochopil. Chtl jsem tak sm..."J tak jsem chtl, Kresjane Ivnovii, tak jsem chtlsm," pokraoval se smchem pan Goljadkin. Ale,Kresjane Ivnovii, zdrel jsem se u vs pli dlouho.Doufm, e mn dovolte nyn... abych vm popl dobrhojitra."Hm..."Ano, Kresjane Ivnovii, chpu vs. Nyn vs plnchpu," zvolal n hrdina, trochu se vyneje pedKresjanem Ivnoviem... Proto dovolte, abych vm popldobrho jitra."Tu n hrdina oupnul nokou a vyel z pokoje, zanechavKresjana Ivnovie krajn zaraenho. Slzaje sdoktorovch schod, usmval se a radostn si tel ruce. Uvchodu, vdechnuv sv vzduch a ct se na svobod, bylopravdu hotov piznati se, e je nejastnj smrtelnk aodebrati se pmo do kancele kdy tu znenadn upodjezdu zarachotil jeho kor. Vzhledl na nj a rozpomenul sena vechno. Petruka otvral u dvka. Jaksi divn avelice nepjemn pocit schvtil celho pana Goljadkina.Jakoby se byl na okamik zapil. Cosi ho bodlo. U zdvihaljednu nohu na podnoku u koru, ale nhle se obrtil avzhldnul na okna Kresjana Ivnovie. Skuten! KresjanIvnovi stl u okna, hladil si pravou dlan licousy a dostizvdav pohlel na naeho hrdinu.Tenhle doktor je hlupk," pomyslil si pan Goljadkin, zalzajedo svho koru, ohromn hlupk. Mon, e sv pacientyl dobe, ale pec je hloup, jako palek."Pan Goljadkin se usadil, Petruka kiknul je!" a kor serozejel opt na Nvsk prospekt.Hlava III.Cel to jitro pan Goljadkin ml plno klopot. Kdy pijeli naNvsk prospekt, n hrdina poruil, aby zastavili ukupeckho dvora. Vyskoiv ze svho povozu, vbhl pod podloubv prvodu Petruky a veel pmo do stbrnickho azlatnickho krmu. U po tvi pana Goljadkina bylo vidno, em plno starost a hromadu prce. Smluvil tam pln stolov aajn pbor za vce ne tisc pt set rubl vassignacch, potom smluvil s kupcem za tut cenu dmyslnproveden pouzdro na doutnky a pln stbrn nin kholen brady; poptav se konen jet na cenu lecjakchuitench a pjemnch vciek, pan Goljadkin ukoniltuto zleitost slibem, e sem zejtra zcela jist zajde, amon jet dnes pole pro smluven vci, dal si podatislo krmu a vyslechnuv pozorn kupce, jen by byl rddostal zvdavek, slbil, e i zvdavek pole v as. Na to sekvapn rozlouil s pekvapenm kupcem a bral se podl adykrm, pronsledovn celm zstupem prodava, sedcchpod podloubm, pi em se stle ohlel po Petrukovi abedliv ptral po jakmsi novm krm.Mimochodem zabhl do smnrny a vymnil si za svou velkoubankovku drobn. Pi mnn utrpl sice ztrtu, ale za topromnil a jeho tobolka tim znan stloustla, co mu patrnzpsobilo velik poten.Konen se octnul ve sklad rznch enskch ltek. Smluvivzbo opt na znanou st penz, slbil i zde kupci, esi zcela jist zajde pro smluven vci, vzal si slo krmu ana dost o zvdavek opt podotknul, e i zvdavek bude dnsvm asem.Pak navtvil jet nkolik krm; ve vech smlouval,tzal se na ceny rznch vc, pel se tu a tam dlouho sprodavai, odchzel z krmu a tebas tikrt se vracel slovem projevoval neobyejnou innost.Z kupeckho dvora n hrdina se vypravil do jistho znmboskladu nbytku, kde si vyhldl a smluvil nbytek do estipokoj, prohldl si se zlibou jeden mdn a velice dmyslndmsk toiletn stolek nejnovjho vkusu, a ubezpeivobchodnka, e si zcela jist pole pro vechno, odeel zeskladu jak obyejn, se slibem, e d i zvdavek, naezajel jet ledakams a jet ledaco kupoval. Slovem, jehobhn zdlo se nebude konce.Konen vak, jak se zd, ve to poalo nudit samho panaGoljadkina. Ba i Bh v, z jak piny zaal pronic za nic pociovat hryzen svdom. Za nic na svt, napklad, nechtl by se nyn setkati s Andrejem Filippoviem,ba ani s Kresjanem Ivnoviem.Poslze na mstskch hodinch odbily ti s poledne. Kdy sipan Goljadkin usedl na konec do koru, ukzalo se, evekeren statek, zskan jm toho jitra, zle veskutenosti jen z pru rukaviek a lhviky voavky zapldruhho ruble v assignacch.Protoe vak pro pana Goljadkina bylo jet dosti zhy, protopikzal svmu komu, aby zastavil vedle jist znmrestaurace na Nvskm prospekt, kterou znal doposud jen dlepovsti, vyel z koru a bel pojst, odpoinout si adokat se urit hodiny.Kdy byl pojedl tak, jak jd lovk, kterho ek bohatzvan obd, to jest kdy byl pojedl jen tak nkolik soust, aby jak se k utiil erva, a pi tom vypil sklenikuvodky, pan Goljadkin usedl do kesla a skromn se vkolrozhldnuv, vzal tie do ruky jaksi hubeouk domcidennek. Kdy peetl asi dv dky, vstal, vzhldl se vzrcadle, opravil na sob at a pihladil si vlasy; potompistoupil k oknu a podval se, je-li tam jeho kor; pak usedlzase na sv msto a vzal do ruky noviny.Bylo znti, e n hrdina byl znan rozilen. Pohldnuv nahodiny a vida, e je teprve tvrt na tyi, a e tedy zbvjet hodn dlouho ekat, a chpaje zrove, e jenesluno, sedti tak na przdno, pan Goljadkin dal si pinstiokoldu, na kterou ostatn v tu dobu znan chutinepocioval. Kdy vypil okoldu a spozoroval, e as trochupokroil, el zaplatit. Nhle ho nkdo klepnul do ramene.On se obrtil a spatil ped sebou sv dva soudruhy z adu,ty sam, s nimi se setkal rno na Litjn ulici hochyjet velice mlad i co do st, i co do adn hodnosti.Pomr naeho hrdiny k nim nebyl ani takov, ani makov, nebyliptel ani zjevn neptel. Rozum se, dbno byloslunosti z obou stran: dalho vak sblen nebylo a btani nemohlo. Setkn v tuto chvli bylo krajn nepjemnopanu Goljadkinu. Trochu se zachmuil a na okamik byl narozpacch.Jakube Petrovii, Jakube Petrovii!" zatbetali obaregistrtoi, vy jste zde? Co vs sem pivedlo?"A! To jste vy, pnov!" vpadl jim honem do ei panGoljadkin, jen byl trochu na rozpacch a stydl se za to, ese adnci jednak div jeho nvtv v hostinci, a jednaksi vedou s nm pli kamardsky. Nicmn snail se btivolnm a hrdinou z nouze. Pnov dezertirovali, che-che-che!"Pi tom, aby si nezadal a ukzal se shovvavm kekancelsk mldei, k n se drel stle v patinchmezch, zkusil poklepat jednomu mladku na rameno. Alepopulrnost v tomto ppad se nepovedla panu Goljadkinu amsto slunho, ptelskho gesta vylo cosi dokonce jinho.Nu, a co n medvd, sed?"Kdo to, Jakube Petrovii?"Nu, medvd; jakobyste nevdli, komu kaj medvd?.."Pan Goljadkin se zasml a obrtil se k nkovi, kter mudval nazpt. Mluvm o Andreji Filippovii, pnov,"pokraoval, kdy byl hotov s nkem a obrtil setentokrt s velmi vnou tv k adnkm. Obaregistrtoi vznan na sebe mrkli.Sed jet. Tak sena vs ptal, Jakube Petrovii," odvtil jeden z nich.Sed, a! Nu, a si sed, pnov. A na mne se ptal, co?"Ptal, Jakube Petrovii; ale co se to s vmi dje? Vontepomdou, voavkami, hotov vihk..."Ano, pnov, pravda! Ale pestate..." odpovdl panGoljadkin, pohleje stranou a napjat se pousml. adnci,vidouce, e se pan Goljadkin usmv, dali se do smchu. PanGoljadkin se trochu zachmuil.Vte, pnov, eknu vm po ptelsky," zaal po krtkpomlce n hrdina, jakoby se byl odhodlal (a u to dopadnejakkoliv) odhaliti cosi adnkm: Vy, pnov, znte mnevichni, ale doposud znali jste mne pouze s jedn strnky. Vinusvdti v tomto ppad nen na koho, nebo z sti,piznm se, byl jsem vinen j sm."Pan Goljadkin stisknul rty a vznamn pohldnul na adnky.Uadnci znova na sebe mrkli.Doposud, pnov, jste mne neznali. Vysvtlovati to zde nebyloby prv na mst. Povm vm jen nco tak mimochodem, letmo.Jsou lid, pnov, kte nemiluj okolk a maskuj se pouzepro makarn ples. Jsou lid, kte nepokldaj za pmlidsk el obratnou dovednost v letn parket botami. Jsoui tac lid, pnov, kte neeknou, e jsou astni aij plnm ivotem, kdy na nich na pklad dobe sedkalhoty. Jsou konen lid, kte neradi poskakuj a vrt sena plano, dlaj komplimenty a podlzaj, a hlavn, pnov,neradi strkaj svj nos tam, kde se o nj nepros. Tm jsem,pnov, povdl skoro vechno; dovolte nyn, abych sevzdlil.."Pan Goljadkin se zamlel. Ponvad pni registrtoi bylinyn pln uspokojeni, dali se oba najednou do hlasitho,krajn nezdvoilho smchu. Pan Goljadkin se zapil.Smjte se, pnov, smjte se zatm. Poijete a uvidte,"namtl s citem uraen dstojnosti, vzal klobouk a couvl kedvem.eknu vm jet vce, pnov," dodal, obrtiv senaposled k pnm registrtorm. eknu jet vce mluvme tu tak kaje mezi tyrma oima. Moje pravidla jsou,pnov, takov: Nezda-li se mi co, neztrcm mysli;zda se, drm se a v dnm ppad nikomunepodkopvm pdu pod nohama. Nejsem intrikn a tm sepynm. Za diplomata bych se nehodil. k se jet,pnov, e ptk sm let na stelce. Pravda, jsem hotovsouhlasiti; ale kdo je zde stelec a kdo ptk? To jest jetotzka, pnov!"Pan Goljadkin enicky umlk' a s posukem conejvznamnjm, t. j. zdvihnuv brvy a stisknuv co nejvcemono rty, poklonil se pnm adnkm a pak odeel,zanechav je pln udiven.Kam poroute?" optal se ho dosti psn Petruka,kterho patrn u omrzelo vleti se ve chladu. Kamporoute?" ptal se pana Goljadkina, setkav se s jeho stranm,ve nicm pohledem, jm se n hrdina u dvakrtzabezpeil tohoto jitra, a k nmu vzal toit nyn potet, kdy sestupoval se schod.K Izmajlovskmu mostu."K Izmajlovskmu mostu! Je!"Obd u nich nezane dve ne mezi tvrtou a ptou, amon, e a v pt hodin," pomyslil si pan Goljadkin;nebude jet zhy? Ostatn, vdy mohu pijeti i dve;a k tomu je to obd rodinn. Mohu pijeti jen tak, sans fagon,jak se k mezi slunmi lidmi. Pro bych nemohl pijetisans fagon. N medvd tak pravil, e bude vechno sansfagon, proto i j mohu..."Tak uvaoval pan Goljadkin; ale zatm jeho rozilen stlerostlo a rostlo. Bylo patrno, e se hotov k emusi velminamhavmu, neku-li vce; eptal si v duchu, rozkldalpravou rukou, neustle vyhlel oknem koru, tak e, kdo bybyl nyn pohldl na pana Goljadkina, nikterak by nebyl ekl, ese chyst dobe poobdvat, a sice po prostu, a k tomu jet vesvm rodinnm kruhu sans fagon, jak se k mezislunmi lidmi.Konen u samho Izmajlovskho mostu pan Goljadkin ukzal najeden dm; kor s rachotem vjel do vrat a zastavil u vchodu dopravho kdla. Pan Goljadkin, spozorovav jakousi enskoupostavu v okn prvho patra, poslal j rukou hubiku. Ostatnani sm nevdl, co dl, protoe v tu minutu nebyl rozhodnani iv, ani mrtev. Z koru vystoupil bled, zkoprnl.Vystoupil na schdky, sundal klobouk, mainln poopravil nasob at a ct, jak se mu kolena trochu chvj, pustil sevzhru po schodech.Olsufij Ivnovi je doma?" optal se sluhy, kter mu otevel.Doma, to jest nen, on nen doma."Jak? Co to povd, mj mil? J j jedu k obdu,ptelku. Vdy mne pece zn?"Kterak bych neznal! Ale mme rozkaz, abychom vsnepijmali."Ty... ty, brachu... ty se jist ml, brachu. Vdy tojsem j. J jsem, brachu, zvn; jsem zvn na obd," mluvil panGoljadkin, shazuje se sebe pl a dvaje tm na jevo, ejest odhodln odebrati se do pokoje.Ale odpuste, nen mono. Mme rozkaz, abychom vsnepijmali, rozkzno, abychom vs odmtli. Rozumte pec!"Pan Goljadkin zblednul. V tu chvli otevely se dve z pokojea piel Gerasimy, star komornk Olsufija Ivnovie.Tuhle on. Jemeljane Gerasimovii, chce vejt, a j..."A vy jste hlupk, Aleksjii! Jdte do pokoje a polete semdarebka Semenye. Nen mono," pravil pak zdvoile, alerozhodn, obrtiv se k panu Goljadkinu. Nikterak nen mono.Prosili, abyste odpustil; nemohou pijati va nvtvy."A ekli vslovn, e mne nemohou pijmout?" nerozhodn seoptal pan Goljadkin. Odpuste, Gerasimyi, pro tedy nennikterak mono?"Nen nikterak mono. J jsem vs ohlsil a mn ekli:Popros, aby odpustil; e nm nen mono pijmout..."Ale pro? Co je to? Jak..."Dovolte, dovolte!..."Ale co je to tedy? Vdy to neme bt! Ohlaste mne... Nu,co je to? J pijedu k obdu..."Dovolte, dovolte!..."Nu, ostatn, to je nco jinho pros, abych odpustil.Ale pece dovolte, Gerasimyi, jak je to, Gerasimyi?"Dovolte, dovolte!" namtl Gerasimy, nsiln odstrkuje rukoupana Goljadkina a dvaje tak irokou cestu dvma, pnm,kte v t okamik vchzeli do pedsn. Pichzejcpnov byli: Andrej Filippovi a synovec jeho, VladimrSemenovi. Oba pekvapen pohldli na pana Goljadkina. AndrejFilippovi chtl u nco promluvit, ale pan Goljadkin se urozhodl. Byl u na odchodu z pedsn Olsufija Ivnovie,ml sklopen oi, ervenal se, usmval se a ve tvi jevilpln zmatek. Zajdu sem pozdji, Gerasimyi a promluvm si;doufm, e se to vechno svm asem vysvtl," prohodil naprahu a z sti u na schodech.Jakube Petrovii, Jakube Petrovii..." ozval se hlas AndrejeFilippovie, jen se pustil za panem Goljadkinem.Pan Goljadkin nachzel se v tu chvli u na prvnmodpovadle. Rychle se obrtil k Andreji Filippovii.Co si pejete, Andreji Filippovii?" pravil hlasem dostrozhodnm.Co se to s vmi dje, Jakube Petrovii? Jakm zpsobem..."Nic, Andreji Filippovii. Jsem tu jako soukromnk. To je mjsoukrom ivot, Andreji Filippovii."Jak pr?"Povdm, Andreji Filippovii, e je to mj soukrom ivota e zde, nakolik se mn zd, nelze nachzeti niehotrestuhodnho vzhledem k mmu adnmu pomru."Jak! Vzhledem k adnmu... Co se to, pane, dje s vmi?"Nic, Andreji Filippovii, pranic; drz holina, a vcpranic..."Co... Co?" Adrej Filippovi v divu pozbyl rozvahy. PanGoljadkin, jen doposud, rozmlouvaje z dola se schod s AndrejemFilippoviem, hledl tak, jako by byl hotov vskoiti mu pmodo o, vida, e pednosta oddlen se trochu zarazil,pokroil o krok ku pedu, nejsa sob toho ani vdom. AndrejFilippovi ucouvnul nazpt. Pan Goljadkin vystoupil jet ojeden stupnek a jet o jeden. Andrej Filippovi nepokojn seohldl. Pan Goljadkin najednou rychle vystoupil po schodech. Ajet rychleji uskoil Andrej Filippovi do pokoje a bouchnulza sebou dvemi.Pan Goljadkin zstal sm. V och se mu setmlo. pln sepomtl a stl nyn v jakmsi zmatenm uvaovn, jakoby sivzpomnal na njakou hrozn nesmyslnou okolnost, kter se mupihodila nedvno.Ech, ech!" zaeptal, nsiln se usmvaje.Zatm dole, na schodech, ozvaly se hlasy a kroky patrn novchhost, pozvanch Olsufijem Ivnoviem. Pan Goljadkin se trochuvzpamatoval, honem si vyhrnul ve svj koeinov lmec,zahalil se jm, co bylo mono, a kloptaje a rychle pelapujepustil se kvapn se schod. Pocioval v sob jaksi oslabena onmn. Zmatek jeho byl tak siln, e kdy vyel nadvr, nedokal se ani koru, nbr el sm pmo pesbltiv dvr k svmu povozu.Kdy pan Goljadkin piel k povozu a chystal se vsednouti donho, projevil v mylnkch pn provaliti se skrz zemi,aneb se schovati nkam do my dry i s korem. Zdlo semu, e vechno, co se nachz v dom Olsufija Ivnovie,pat nyn na nho ze vech oken. Byl si vdom, e by vokamiku zemel zde na mst, kdyby se jen obrtil nazpt.Co se smje, klacku?" osopil se rychle na Petruku, kterse hotovil pomoci pnovi do koru.emu bych se sml? Vdy j nic... Kam mme nyn jet?"Vra se dom. Je!"Je dom!" kiknul Petruka, umstiv se na zadnmstuptku.M to havran chtn!" pomyslil si pan Goljadkin. Kordojel zatm u dosti daleko za Izmajlovsk most. Nhle nhrdina ze v sly trhnul provzkem a kiknul na koho, abyse neprodlen vrtil nazpt. Ko obrtil kon a za dvminuty vjel opt do dvora k Olsufiji Ivnovii.Nen teba, hlupku, nen teba; zpt!" kiknul panGoljadkin, a ko, jakoby byl ekal na takov rozkaz, niehonenamtaje a nezastaviv u vchodu, obejel kolem do kola cel dvra vyjel znova na ulici.Dom pan Goljadkin nejel, nbr, kdy minuli Semenovsk most,poruil zahnouti do jedn pn uliky a dal zastavitivedle hospdky dosti skrovnho zevnjku. Kdy n hrdinavystoupil z koru, zaplatil komu a takovm zpsobem sezbavil konen od svho povozu. Petrukovi pikzal, aby eldom a ekal jeho nvratu; sm pak veel do hospody, vzal sizvltn pokojk a poruil si obd. Ctil se veliceokliv; v hlav ml pln zmatek a chaos. Dlouho pechzelz rozilen po pokoji; konen usedl na idli, podepel sielo rukama a ze vech sil se poal snaiti, aby uvil arozeil aspo nco ohledn nynjho svho postaven.Hlava IV.Den, slavn den narozen Klry Olsufjevny, jedin dcerysttnho rady Berendjeva, za onoho asu dobrodince pnGoljadkinova den, vyznamenan skvlm, velkolepm zvanmobdem, takovm obdem, jakho dvno nevdali v stnchadnickch byt u Izmajlovskho mostu a v okol obdem,kter se podobal vce jakmusi kvasu Baltazarovu, ne obdu kter zavnl msi babylonskm, hledme-li naskvostnost, rozko a slunost, obd se ampaskm Cliquo, ssticemi a ovocem od Jelisjeva a z Miljutinskch sklad, sevelikmi vykrmenmi bky, s adnickou tabel hodnost tento slavn den, vyznamenan takovm slavnm obdem,zakonil se ndhernm plesem, rodinnm, malinkm,pbuzenskm plesem, ale pece ndhernm vzhledem ke vkusu,vzdlanosti a slunosti.Ovem nepoprm, e takov plesy bvaj, ale zdka.Takov plesy, podobajc se vce rodinnm radovnkm, neplesm, mohou se dvati pouze v takovch domech, jako napklad dm sttnho rady Berendjeva. eknu jet vce:j skoro pochybuju, e by se u vech sttnch rad mohlydvati takov plesy. O kdybych byl bsnkem! rozum se,aspo takovm, jako Homer nebo Pukin; s menm nadnmlovk by pijti nesml schvln bych vm zobraziljasnmi barvami i irokm ttcem, o teni! cel tenvysoce slavnostn den. Zapoal bych svou bse obdem azejmna bych si dal zleeti na onom pekvapujcm azrove slavnostnm okamiku, kdy se zdvihla prvn zdravice napoest krlovny svtku. Zobrazil bych vm pedn ty hosti,pohrouen ve zbon mlen a oekvn, vce podobn kdemosthenovsk venosti ne k mlen. Pak bych vmzobrazil Andreje Filippovie jako nejstarho z host,majcho skoro i jist prvo na prvenstv, okrlenhoedinami a k edinm pslunmi dy, jak povstal smsta a zdvihl nad hlavu pozdravn pohr s jiskcm vnem s vnem, schvln pivenm z jistho dalekhokrlovstv, aby se jm zapjely podobn okamiky -S vnem, vce podobnm k boskmu nektaru, ne k vnu.Zobrazil bych vm hosti a astn rodie krlovny svtku,jak zdvihli tak sv pohry hned za Andrejem Filippoviem aupjali na nho sv oi, pln oekvn. Zobrazil bych vm,jak tento asto jmenovan Andrej Filippovi, uroniv naped slzudo pohru, vyslovil pozdraven a pn, prohlsil zdravici apipil si na zdrav...Ale piznvm se, pln se piznvm, e bych nemohlzobraziti v velkoleposti toho okamiku, kdy sama Krlovnasvtku, Klra Olsufjevna, rdc se jako jarn re rumncemblaha a stydlivosti, od pekypujcch cit klesla v objetnn matee, jak zaslzela nn m a jak zavzlykal pit pleitosti sm otec, letit staec a sttn radaOlsufij Ivnovi, kter od dlouholet adn sluby ztratilvldu v nohch a za takovou horlivost byl osudem odmnnkpitlkem, domkem, stateky a krasavic dcerou zavzlykaljako chlapec a prohlsil se slzami v och, e jeho excellenceje ctn pn. Nebyl bych s to, ano, skuten bych nebyl s tozobraziti vm ono veobecn uchvcen srdc, jensledovalo bezprostedn za tmto okamikem onouchvcen, kter se jasn vyjadovalo i v chovn jednohomladistvho registrtora (jen se v tu chvli vce podobal ksttnmu radovi, ne k registrtoru), kter tak zaslzel,naslouchaje Andreji Filippovii.Andrej Filippovi ze sv strany v tento slavnostn okamikdokonce nevypadal jako kollegiln rada a pednosta oddlen vjednom departament nikoliv, on se zdl nm jinm...nevm zrovna m, ale nikterak ne kollegilnm radou. Bylve!Poslze... o, pro nevldnu tajemstvm slohu vysokho,mocnho, slohu slavnostnho, abych mohl zobraziti vechny onykrsn a poun momenty lidskho ivota, kter jakoby bylyschvln zazeny na doklad, jak asem vtzv cnost nadnedobrmi mysly, svobodnictvm, neest a zvist! Neeknunic, jen mlky a to bude nade vi vmluvnost ukuvm na tohoto astnho jinocha, vstupujcho do svhodvactho estho jara na Vladimra Semenovie, synovceAndreje Filippovie, kter vstal potom se svho msta, abypronesl svj ppitek a na kterho se upjaly slzc oirodiv krlovny svtku, hrd oi Andreje Filippovie,stydliv oi sam krlovny svtku, naden oi host, ba izdvoile zvistiv oi nkterch mladch soudruh tohotoskvlho jinocha. Nic neeknu, akoliv nemohu pominoutmlenm, e vechno v tomto jinochovi jen byl vce podobenstarci, ne jinochovi, rozum se ve vhodnm pro nho smysle vechno, zanaje od kvetoucch lc do sam lecna nm assesorsk hodnosti, vechno to v tento slavnostnokamik div nehlsalo v nm. Na jak vysok stupe mepovznsti lovka mravnost!Nebudu dle popisovat, jak na konec Anton Antonovi Stokin,kancelista v jednom departament, soudruh z adu AndrejeFilippovie a druhdy i Olsufija Ivnovie a spolu dvnptel domu i kmotr Klry Olsufjevny staeek, jako mlkobl, pedneje svj ppitek, zakokrhal a potomodkval vesel verky; jak takovm zdvoilmopominutm zdvoilosti, mono-li se tak vyjdit, rozesmla do slz celou spolenost a jak mu sama Klra Olsufjevna zatakov obveselen a za takovou laskavost dala hubiku, ovem narozkaz rodi. Jen tolik eknu, e konen host, kte potakovm obd pirozen musili se ctiti vespolekpbuznmi a bratmi, vstali od stolu; e potomstaekov a lid usedl po nedlouh chvli, vnovanptelskmu hovoru a ledajakm, rozum se, velice zdvoilma laskavm upmnostem, slun odeli do druhho pokoje anetratce zlatho asu, rozdlili se na partie a s pocitemvlastn dstojnosti sedli ke stolm, potaenm zelenmsuknem; e dmy, je se usadily v salon, staly se nhlevechny neobyejn laskavmi a poaly rozmlouvati o rznchltkch; e konen sm vysoce ven hospod domu,kter ztratil vldu v nohch, kdy slouil vrou a pravdou, abyl za to odmnn vm, o em ve se stala zmnka, poalo berlch pechzeti mezi svmi hostmi, dvaje se podporovatiVladimrem Semenoviem a Klrou Olsufjevnou a stal se nhletak neobyejn laskavm, tak e se odhodlal improvizovatimalink, skromn ples, nedbaje vdej: e za tm elemjeden ipern jinoch (ten sam, kter byl pi obd vcepodoben k sttnmu radovi, ne k jinochovi) byl vysln prohudebnky; e potom pili hudebnci potem celch jedencthlav, a e se konen zrovna o pl devt rozlehly zvoucakkordy francouzsk tverylky i jinch rznch tanc...Ani u nepipomnm, e pro m jest slab, mdl a tup,aby slun vylilo ples, improvizovan neobyejnoulaskavost edovlasho hospode. A potom, ptm se vs,kterak mohu j, skromn vyprv jinak ovem velicezajmavch phod pana Goljadkina kterak mohu zobrazitituto neobyejnou a ve vem slunou smsici krsy, skvlosti,zdvoilosti, veselosti, laskav solidnosti a solidn laskavosti,bujarosti, radosti, vechny ty hry a smchy vech tchadnickch dm, vce podobnch k nymfm ne k dmm,mluv ovem v pznivm pro n smysle, s jejich lilovrovmi ramnky a lci, s jejich vzdunmi postavami, sjejich tveraiv hravmi, homeopatickmi abych uilvysokho slohu nokami? Kterak vm zobrazm konen onyskvl pny adnky, vesel a solidn jinochy i usedl,radostn a slun zamen pny, jednak kouc vpestvkch mezi tanci v malink, vzdlen, zelen komnatcedmku, jednak nekouc v pestvkch dmky, pny, ktevichni od prvnho do poslednho mli slunou adnhodnost i slun pjmen, pny hluboko proniknut citem prokrsu i citem vlastn dstojnosti; pny rozmlouvajcnejvce po francouzsky s dmami, a jestlie po rusky, tedysammi vrazy nejvyho tonu, poklonami a hlubokmisentencemi, pny, kte si leda toliko v pokojku pro kukydovolovali nkter laskav odchylky od jazyka vysokho tonu,nkter frze ptelsk a laskav strunosti, jako napklad: Nu, hromsk Ptko, znamenit jsi polku odskkal,"anebo: Nu, hromsk Vsjo, pipendlil jsi si svou dmiku,jak jsi chtl." Ale na to na vechno, jak u ve jsem mlest vysvtliti vm, o teni! nesta m pro a protomlm.Obrame se radji k panu Goljadkinu, jedinmu, opravdovmuhrdinovi velice pravdiv na povdky.Vc je ta, e pan Goljadkin se nachz nyn v postavenvelice podivnm, abychom neekli vce. Je, pnov, tak zde,ne sice na plese, ale skoro jako na plese. A akoliv je to jehosoukrom zleitost, nicmn v tuto minutu nachz se nacest ne zcela pm. Stoj toti nyn je a podivno tovyslovit stoj nyn v sni na zadnch schodech pbytkuOlsufija Ivnovie. Ale to nikomu nevad, e tu stoj; to jentak. Stoj, pnov, v kouteku, pikriv se v msteku nesice teploukm, za to vak hezky tmavm, skrvaje se jednakza ohromnou almarou, jednak za starou panlskou stnou mezirznm haraburdm a hampartm, skrvaje se do asu apozoruje prozatm veobecn bh vc jako vedlejpozorovatel.Prozatm, pnov, jen pozoruje nyn, akoliv tak mevejt. Nebo pro by nemohl vejt? Je teba jen uinit krok avejde, a sice velice obratn vejde. Prv nyn stoje utet hodinu v zim mezi almarou a panlskou stnouuprosted rznho haraburd a hampart, citoval na svvlastn ospravedlnn jistou frzi francouzskho ministraVilleila blah pamti, e pr vecko pijde po podku,jen kdy lovk um vykat".Tuto vtu pan Goljadkin vyetl kdysi z jaksi, jinak zcelavedlej knky, nyn vak si ji v prav as uvedl napamt. Vta se pedevm vten hodila k jeho nynjmupostaven, a za druh, co vechno nepijde do hlavy lovku,kter ek na astn rozuzlen svch zleitost skorocel ti hodiny v sni ve tm a v zim?Kdy byl tedy citoval jak u praveno v prav as vtubvalho francouzskho ministra Villeila, pan Goljadkinzrove, Bh v z jak piny, vzpomnl si tak nabvalho tureckho vezra Marcimirisa a na krsnoumarkrabnku Louisu, jejich pbhy tak kdysi etl vknce.Pak si vzpomnl, e jezuit si dokonce postavili za pravidlopokldat vechny prostedky za vhodn, jen kdy vedou k cli.Nabyv sten troufalosti tmto historickm stanoviskem, panGoljadkin pravil sm k sob: A co pr vlastn jezuit?Jezuit vichni do jednoho byli nejvt hlupci a on by jevechny schoval do kapsy, kdyby aspo na okamik zstalprzdn tamhle bufetn pokojk (t. j. ten pokojk, z nhodve vedly zrovna do sn u zadnho schodit, kde senachzel nyn pan Goljadkin). Tu by se, nedbaje vech jezuitna svt, sebral a veel by pmo, nejprve z bufetnhopokojku do ajnho, potom do toho pokoje, kde nyn hrajou vkarty, a odtamtud pmo do slu, kde nyn tancuj polku. Adostane se tam, zcela jist se tam dostane, a se dje cokoliv,dostane se tam; proklouzne, a u to bude, ani nikdo nespozoruje. Apotom vak on u v, co potom udl.V takovm tedy postaven, pnov, nachzme nyn hrdinuna zcela pravdiv povdky, akoliv by bylo ostatn dostitko vysvtlit, co se s nm vlastn dlo v tuto chvli.Vc je ta, e do sn a na schody se dostati uml, a sice zt piny, e pro pr by se tam nedostal, kdy se tamdostane kad jin; ale dle proniknouti nesml, veejn toprovsti nesml... ne snad proto, e by bylo vbec nco, ehoby nesml, nbr tak, e sm nechtl, protoe se mu radjichtlo provsti to po tichounku. A tak tedy nyn, panov,vykv onoho tichounka, a vykv ho u cel dv a plhodiny.A pro by tak nevykal? I sm Villeil vykval. Ale co jemn do Villeila!" pomyslil si pan Goljadkin. Co tady sVilleilem? Takhle kdybych se mohl nyn pustit a proniknoutdovnit... Ech, jsi to pkn figurant!" pravil pan Goljadkin,tpnuv se zkehlou rukou do zkehl tvi; jsi tohlupek, Goljadko-holtko, u tv pjmen je takov!"Ostatn toto lichocen sv vlastn osob bylo v onen okamiknco vedlejho, jen tak mimochodem, bez velikho, patrnhocle. Nebo nhle sebou trhnul a pohnul se ku pedu. Nadeelokamik: bufetn pokojk zstal przdn, nebylo v nmnikoho. Pan Goljadkin to vechno vidl oknem. Dvma krokypiskoil ke dvem a u chtl otevti.Jt nebo ne? Nu, jt nebo ne? Pjdu... pro bych neel? Prosmlho je vude cesta!"Dodav si odvahy takovm zpsobem, hrdina n nhle, zcelaneoekvan ucouvnul za panlskou stnu. Ne," pomyslilsi; co kdyby nkdo piel? Opravdu, u nkdo piel.Ale co pak jsem stl a zval, dokud tam nebyl nikdo! Takhle sesebrat a najednou vniknout! Ale kde pak vniknout, kdy mlovk takovou povahu. Opravdu podl ntura! Zbabl jsem, jakoslepice. Ovem zbabt, to je nae vc; to je to! Njakouneplechu vyvst, to my umme; na to se ns ani neptejte. Budutady stt jako klacek, a to bude vecko! Doma bych mohl nynvypit ku aje... A jak by bylo pjemno nyn vypitku! Pijdu-li pozdji, Petruka bude snad bruet. Coabych el dom? erti aby to vecko vzali! Jdu a dost!"Rozhodnuv takovm zpsobem o svm postaven, pan Goljadkinrychle sebou trhnul ku pedu, jakoby byl nkdo v nm smknulnjak pro; dvma kroky ocitl se v bufetnm pokojku, shodilpl, sal klobouk, na kvap vstril to vechno do kouta,popravil na sob aty a pihladil si vlasy; potom... potom sepustil do ajnho pokoje, z ajnho vklouznul opt do jinho,prokradl se skoro nepozorovn mezi rozjaenmi hri; potom...potom... ale tu pan Goljadkin zapomnl na vechno, co se dlovkol nho a objevil se v tanen sni tak neoekvan,jako kdy snh na hlavu padne.Jako naschvl v tu chvli netanili. Dmy se prochzely posle v malebnch skupinch. Pnov kupili se do krouk,nebo pechzeli po pokoji, zadvajce se s dmami. PanGoljadkin na to na vechno neobracel pozornosti. Vidl pouzeKlru Olsufjevnu, vedle n Andreje Filippovie, potom VladimraSemenovie, pak jet dva nebo ti dstojnky a mimo tojet asi dva nebo ti mlad pny, tak velice zajmav,kte podvali nebo u uskutenili ledajak nadje, jak sedalo na prv pohled soudit... Vidl jet tu a tam nkoho.Nebo ne; on u nikoho nevidl, na nikoho nepohlel, nbrnutkn tou pruinou, moc kter vpadl na ciz plesnezvan, hnul se dopedu, pak jet krok a jet krok; vrazilmimochodem do jakhosi rady a stoupil mu na nohu; pi tpleitosti stoupnul na aty jist ctihodn staence atrochu je potrhal, zavadil o sluhu s podnosem, pak zavadil jeto nkoho, a nevmaje si veho toho, i lpe eeno,vimnuv si ale neobraceje u pozornosti na nic, probral serovnou cestou dl a dle ku pedu, a se octnul nhle pedsamou Klrou Olsufjevnou.Nen pochyby, e by se byl v ten okamik s nejvtmpotenm, ani okem nemrknuv, provalil skrz zemi; ale co sestalo, nedalo se odinit... a jak by se tak mohlo odinit? Cotedy dlat? Nezda-li se, mysli neztrcej; zda-li se,dr se!" Pan Goljadkin, rozum se samo sebou, nebyl intrikn anebyl mistrem v letn parket botami... To bylo nepochybno. Ktomu i jezuiti se jaksi do toho pipletli... Ale panu Goljadkinunebylo nyn do jezuit! Vechno, co chodilo, umlo,hovoilo, smlo se nhle jakoby na jaksi povel utichlo aponenhlu se skupilo kolem pana Goljadkina.Pan Goljadkin ostatn jakoby nic neslyel, nic nevidl; on aninemohl pozorovati... za nic na svt nemohl pozorovati. Sklopiloi k zemi a tak tu stl, dav si mimochodem eeno estnslovo, e se hned tto noci njakm zpsobem zastel. Akdy si dal toto estn slovo, pan Goljadkin ekl si v duchu:Bu, anebo!" a k svmu nejvetmu pekvapen zcelaneoekvan poal nhle mluvit.Zapoal pan Goljadkin pozdravenm a zdvoilm pnm vehodobrho. Pozdraven zdailo se pkn, ale pi pni nhrdina se zajiknul. On ctil, e zajkne-li se, tu vechnonajednou pjde k ertu. Nu a stalo se tak. Zajiknul se a uvz...uvz a zaervenal se; zaervenal se a spletl se; spletl se azdvihl oi; zdvihl oi a rozhldl se vkol; rozhldl se vkol a ztrnul...Vechno stlo, vechno mlelo, vechno ekalo; trochu dleozval se epot; trochu poble ozval se smch. Pan Goljadkinvrhl pokorn, zmaten pohled na Andreje Filippovie. AndrejFilippovi odvtil panu Goljadkinu takm pohledem, e kdybyn hrdina nebyl u ubit pln, dokonale, byl by tmtopohledem zcela jist ubit podruh kdyby to toti bylo mono.Mlen trvalo dle.To se te vce domcch zleitost a mho soukromhoivota, Andreji Filippovii," zaeptal jedva slynm hlasempolomrtv pan Goljadkin; to nen phoda officiln,Andreji Filippovii..."Styte se, pane, styte se!" promluvil Andrej Filippovi polopo eptmu s nevslovnm vrazem rozhorlenost, promluvil taslova, vzal za ruku Klru Olsufjevnu a odvrtil se od panaGoljadkina.Nemm se eho stydt, Andreji Filippovii," odpovdl panGoljadkin takt polo po eptmu, oteje sv neastnzraky vkol sebe, a pozbyv na dobro odvahy, snail se pi tpleitosti vyhledati v pekvapenm zstupu jakhosistedu a opory pro sv spoleensk postaven.Ale nic, ale nic, pnov! Nu, co na tom? Kadmu se mepihodit," eptal pan Goljadkin, hbaje se ponenhlu s msta asnae se dostati se ze zstupu, jen ho obklioval. Udlali mumsto. N hrdina proel tak tak uprosted mezi dvma adamizvdavch a nechpajcch divk. Osud ho vlekl za sebou.Pan Goljadkin sm pocioval, e osud ho vlee za sebou. Ovemdal by mnoho za to, kdyby se mohl nachzeti nyn, ani by zadalzdvoilosti, na svm pedelm stanoviti v sni vedlezadnho schodit; ale ponvad to bylo nyn zhola nemono,poal se snaiti, aby se mohl prokrsti nkam do kouteka atam stti skromn, slun, zvl od ostatnch, nikohose netkaje, neobraceje k sob vhradn pozornosti, ale pecetak, aby si zaslouil laskavosti host i hospode. Ale panGoljadkin ctil pi tom, e jakoby ho cosi podmlalo, jakoby sekolbal a padal.Konen se dobral do jakhos koutku a stanul v nm jako ciz,dosti lhostejn pozorovatel, opraje se rukama o lenochy dvouidl, a zabraje je takovm zpsobem pln ve svou moc;pi tom se snail dle monosti vzhldnouti bodrm pohledem nahosti Olsufija Ivnovie, kte se skupili kolem nho.Nejbl od nho stl jaksi dstojnk, vysok, krsnmladk, ped nm se pan Goljadkin ctil pouhm broukem.Tyto dv idle, poruku, jsou ureny jedna pro KlruOlsufjevnu a druh pro knnu evechanovu, kter tak zdetan. J je stem nyn pro n," pravil zadychuje se panGoljadkin, obraceje prosebn zraky na pana poruka. Porukse odvrtil mlky, s vraednm smvem.Kdy naemu hrdinovi selhalo v jednom mst, pokusil se zkusititst nkde na jin stran a obrtil se pmo k jednomuvnmu radovi s vysokm dovm kem na krku. Ale radaho zmil takovm chladnm pohledem, e pan Goljadkin zejmpoctil, e ho nhle polili celm berem studen vody.Pan Goljadkin stichnul. Rozhodl se radji mlet, na nikohonemluvit, ukzat, e je spokojen, e je tu prv tak, jakovichni ostatn, a e poloen jeho, na kolik jemu se zd,jest aspo tak slun. Za tm elem upjal zrak kvlokm na rukvech svho adnho fraku, potom zdvihloi a upel je na jistho pna velice ctihodnho, zevnjku.Ten pn m paruku," pomyslil si pan Goljadkin, a kdybysundal paruku, bude mti hlavu holou, zrovna jako je tuhle mdla hol." Uiniv tento dleit vynlez, pan Goljadkin sivzpomnl tak na arabsk emry, kte, sejmou-li s hlavyzelenou almu, ji nos na znamen svho pbuzenstva sprorokem Mohamedem, zstanou tak s holou, bezvlasou hlavou.Potom, bezpochyby nsledkem zvltnho styku ide o Turcchve hlav pana Goljadkina, dostal se i na, tureck pantofle, api t pleitosti si vzpomnl, e Andrej Filippovi nosboty, kter se podobaj vce k pantoflm, ne k botm.Bylo patrno, e se pan Goljadkin z sti u vil do svhopoloen, Hle, kdyby tam ten lustr" mihnulo se ve hlavpana Goljadkina, kdyby se tam ten lustr nyn utrhnul a spadl naobecenstvo, bel bych okamit na pomoc Kle Olsufjevn.A bych ji zachrnil, ekl bych j: ,Nelekejte se, sleno, tonebylo nic; ale ochrncem vam jsem j." Potom..."Tu pan Goljadkin stoil oi na stranu, hledaje Klru Olsufjevnua spatil Gerasimye, starho komornka Olsufija Ivnovie.Geresimy s nad mru starostlivm, officiln slavnostnmvzezenm krel pmo k nmu. Pan Goljadkin sebou trhnul asvratil elo nsledkem jakhosi neuvdomlho, ale pi tomvelice nepjemnho pocitu. Mainln se ohldl kolem sebe:pilo mu na mysl, aby njak pod rukou, po tichounku, stranouulznul od hchu, aby tak njak najednou zmizel, to jest abyvc provedl tak, jakoby pranic nepozoroval, jakoby se to vbecani netkalo jeho. Avak dve ne se n hrdina mohl knemu rozhodnouti, Gerasimy stl u ped nm.Hlete, Gerasimyi," pravil n hrdina, obraceje se ssmvem ke Gerasimyi; jdte a pikate vidte, tamta svka na kandelbru, Gerasimyi, ona hned vypadne; tedyvidte, pikate, aby ji popravili. Ona opravdu hned vypadne,Gerasimyi..."Svka? I ne, svka stoj pmo; ale na vs se tamkdosi pt..."A kdo se tam na mne pt, Gerasimyi?"Abych vm ekl, opravdu nevm kdo. Piel sluha od kohosi.Je-li tady pr Jakub Petrovi Goljadkin? Tedy mn ho zavolejte,povd, mm mu vydit cosi dleitho a nutnho... tak,pane!"Ne, Gerasimyi, vy se mlte; v t vci se mlte,Gerasimyi."To pochybuju..."Ne, Gerasimyi, nepochybujte; tu nen, Gerasimyi, pranicpochybnho. Na mne se nikdo nept, Gerasimyi; kdo pak by se namne ptal? A tady jsem doma, to jest na svm mst, Gerasimyi."Pan Goljadkin si oddechl a ohldl se kolem. Skuten! Ve, cobylo v sle, vichni obrtili k nmu oi i ui s jakousivtzoslavnou zvdavost. Mut kupili se ble anaslouchali. Dle za nimi ulekan si eptaly dmy. Smhospod ukzal se v nevelik vzdlenosti od pana Goljadkina,i jakkoliv z jeho tve nebylo mono souditi, e sm takpijm pm a bezprostedn astenstv v okolnostechpana Goljadkina, protoe se vechno provdlo zpsobem conejvce deliktnm, nicmn to vechno dvalo zejmpociovati hrdinovi na povdky, e nastv pro nhorozhodn okamik. Pan Goljadkin vidl jasn, e sepiblila vhodn chvle ku sml rn, aby zahanbilneptely sv.Pan Goljadkin byl vzruen. Poctil nhle jaksi naden, achvjcm se, slavnostnm hlasem jal se opt mluviti, obracejese k ekajcmu Gerasimyi.Nikoli, ptelku, mne nikdo nevol. Ty se ml.eknu jet vce: Ty's se mlil i dnes rno, kdy jsi mntvrdil... kdy jsi si dovolil tvrdit mn, pravm (tu panGoljadkin povil hlasu), e Olsufij Ivnovi, dobrodinec mjz dob nepamtnch, jen mn byl v jistm smyslu i otcem,zapovd mn prh svj v minutu rodinn, slavn radosti projeho srdce otcovsk. (Pan Goljadkin se spokojen, avak shlubokm citem rozhldl kolem sebe. Na jeho asch tpytily seslzy.) Opakuju, ptelku," zakonil n hrdina; ty's semlil, stran, neodpustiteln mlil..."Okamik byl dojemn. Pan Goljadkin ctil, e effekt bylrozhodn. On stl, skromn sklopiv oi a oekvaje, eOlsufij Ivnovi ho obejme. Mezi hosty bylo znti vzruen apekvapen; ba i sm nepohnuteln a hrozn Gerasimy zajiknulse pi slov To pochybuju...", kdy tu nhle neetrnorchestr z nieho nic spustil polku.Vechno bylo to tam, vechno vzal vtr. Pan Goljadkin seboutrhnul, Gerasimy ustoupil o krok nazpt, vechno, co bylo vsle, rozvlnilo se, jako moe, a Vladimr Semenovi u sevznel v prvnm pru s Klrou Olsufjevnou a za nm krsnporuk s knnou evechanovou.Divci zvdav a s nadenm tlaili se pohldnout natanenky, nebo polka byl tanec zajmav, nov, modn,jen krouil vem hlavu. Pan Goljadkin byl na okamik zapomenut.Avak nhle nastalo veobecn vzruen, nastal zmatek achvat. Hudba umlkla... stala se podivuhodn phoda. Unaventancem Klra Olsufjevna, jedva popadajc dechu od navy, splanoucmi tvemi a vysoko se vzdmajcmi prsy kleslavyslena do kesla. Vechna srdce obrtila se k rozkonarodjce, vichni jeden pes druhho spchali, aby jblahopli a podkovali za poten, kter jim prokzala kdy se nhle ped n ocitl i pan Goljadkin.Pan Goljadkin byl bled, do krajnosti vzruen. Zdlo se, e ion byl vyslen, nebo jedva se hbal. Na stech mu hrljaksi smv a pi tom prosebn vztahoval ruku. KlraOlsufjevna v pekvapen nemla asu, aby utrhla ruku amainln vstala na pozvn pana Goljadkina. Pan Goljadkinzavrvoral vped jednou, podruh, potom zdvihl noku, potomjaksi oupnul druhou nohou, potom trochu dupnul a pakkloptnul... chtl tak tancovat s Klrou Olsufjevnou.Klra Olsufjevna vykikla. Vichni piskoili, aby vysvobodilijej ruku z ruky pana Goljadkina a v okamiku n hrdina bylzatlaen zstupem na dobrch deset krok daleko. Kolem nhoutvoil se tak hlouek. Ozval se pskot a kik dvou staen,kter pan Goljadkin div neskcel pi svm stupu. Zmatek bylhrozn; vichni se vyptvali, vichni kieli, vichniradili. Hudba umlkla. N hrdina se vrtl ve svm hlouku amechanicky, trochu se usmvaje, cosi mumlal pro sebe, jako, propr by ne, a e pr polka, aspo pokud jemu se zd, je tanecnov a velice zajmav, stvoen na poten dm... ale,kdy pr je tomu tak, e je srozumn...Avak zd se, e se nikdo u neptal, je-li pan Goljadkinsrozumn, nebo ne. Nebo n hrdina poctil, jak nhle siruka padla na jeho ruku, e druh ruka se trochu opela o jehozda a e ho s jakousi zvltn p obracej v jistoustranu. Konen spozoroval, e jde pmo ke dvem. PanGoljadkin chtl honem nco ci, nco podniknouti... Ale ne,u nechtl nic. Jenom se mechanicky jet usmval v odpovdna to, co se s nm dlo.Konen poctil, e na nho oblkaj pl, e munarazili na oi klobouk potom poctil, e se nachz vsni ve tm a v chladu, a na konec i na schodech. Tu kloptnul azdlo se mu, e pad do propasti; chtl vykiknout anhle se ocitnul na dvoe. Sv vzduch zavanul mu dooblieje, a on se na chvli zastavil. A prv v ten okamikdoletly k nmu zvuky orchestru, jen spustil na novo. PanGoljadkin nhle si vzpomnl na vechno; zdlo se, e vechnapoklesl sla znova se k nmu vrtila. Trhnul sebou s msta,na nm stl dosud jako pikovan a stemhlav letl ven,nkam na vzduch, na svobodu, kam ho oi povedou....Hlava V.Na vech petrohradskch vch, kter ukazuj a bijhodiny, odbila zrovna plnoc, kdy pan Goljadkin cel zmatenvybhl na nbe Fontnky nedaleko Izmajlovskho mostu,prchaje od neptel, od pronsledovn, od krupobit na nhonamench nupek, od kiku poplaench staen, odvzdychn a zden entin i od vraednch pohledAndreje Filippovie.Pan Goljadkin byl ubit, ubit dokonale, v plnm slova smyslu ajestlie si zachoval v tuto minutu schopnost utkati, stalo se topouze jakmsi zzrakem, ve kter na konec ani sm nechtlviti. Noc byla hrozn, listopadov, mokr, mlhav,detiv, sniv, thotn revmatismem, rmami, zimnicemi,bolestmi v krku, horekami vech monch druh a zpsob,jednm slovem vemi dary petrohradskho listopadu. Vtr vyl vpustch ulicch, zdvihaje ernou vodu Fontnky veeleznch kruh, upevnnch v nbe, a bujn otsajehubenmi svtilnami na chodnku, kter provzely jeho vyttenkm pronikavm skpotem, co tvoilo nekonen,pisklav, iniv koncert, dobe znm kadmupetrohradskmu obyvateli.Prelo a snh padal zrove. Proren vtrem pramnkydeov vody stkaly div ne horizontln jako zestkaky a bodaly a sekaly tv neastnho panaGoljadkina jako tisce jehel a pendlk. Uprosted nonhoticha, do nho zalehaly pouze vzdlen hukot kor, vytvtru a skpn svtilen, tesklv se ozvaloplchn a zuren vody, stkajc se vech stech,stek nad vchody, lab a ims na ulovou dlabuchodnku. Ani due nebylo ni v blzku, ni v dli, ba zdlo se,e ani neme bti v takovou dobu a za takovto nepohody.A tak samotn pan Goljadkin, sm se svou zoufalost cupal v tudobu po chodnku Fontnky svm obvyklm drobnm spnmkrkem, chvtaje, aby dobhl co mon brzy do svestilvon ulice, do svho bytu ve tetm poschod.Akoli snh, d a ve to, pro nemme ani jmna, kdyse rozdovd vichice a plskanice pod petrohradskmlistopadovm nebem, najednou, jednm rzem uinilo tok naznienho netstm pana Goljadkina, a nemajc s nm anisebe menho slitovn, nedvalo mu oddechu, pronikalo mu dokost, zalepovalo oi, provvalo ho ze vech stran, shnloho s cesty a zbavovalo ho posledn petky rozvahy: akoli se tovechno jednm rzem vrhlo na pana Goljadkina, jakoby se byloschvln spolilo a smluvilo se vemi neptely za tmelem, aby mu pipravilo poveden den, veer a noc panGoljadkin pes to pese vechno zstal skoro necitelnm kevem tm poslednm projevm pronsledujcho jej osudu; taksiln otslo a zniilo ho ve to, co se s nm pihodiloped nkolika minutami u pana sttnho rady Berendjeva!Kdyby nyn nestrann, nezaujat njak pozorovatel pohldlmimochodem, ze strany na teskliv spch pana Goljadkina, i ten byokamit byl proniknut vekerou stranou hrzou jeho nehod aekl by zcela jist, e pan Goljadkin hled nyn tak, jakobyse chtl sm ped sebou nkde schovat, jako by sm ped sebouchtl nkam uprchnout!A bylo tomu vskutku tak. ekneme vce: pan Goljadkin nejenom sipl uprchnouti sm ped sebou, nbr upln se zniiti,nebti, promniti se v prach a popel, v tyto minuty nepozorovalnic kolem sebe, nerozuml niemu, co se dlo vkol nho, ahledl tak, jako by pro nho ve skutenosti nebylo aninepjemnosti tto sychrav noci, ani dlouh cesty, anidet, ani snhu, ani vtru, ani v t okliv nepohody.Jedna kaloe, kter se smekla s prav boty pana Goljadkina,zstala v blt a ve snhu na chodnku Fontnky a panaGoljadkina ani nenapadlo, aby se pro ni vrtil, nebonespozoroval, e ji ztratil. Byl tak pomaten, e nkolikrt,nedbaje nieho, co se dje kolem, a proniknut pln dojmemsvho nedvnho, stranho pdu, nhle zstval nehybnstti jako sloup uprosted chodnku. V takov okamik umral,mizel. Potom sebou nhle trhnul jako zbsil, a bel,bel, neohldaje se, jakoby prchal ped pronsledovnky,ped jakousi jet hroznj nehodou...Opravdu, jeho postaven bylo hrozn!Konen, pozbyv sil, pan Goljadkin stanul, opel se onben zbradl jako lovk, ktermu se nhle spustilaz nosu krev a upen zaal pohleti na kalnou, ernou voduFontnky. Nen znmo, mnoholi asu strvil tmtozamstnnm. Jen tolik je znmo, e v tu minutu zoufalost panaGoljadkina dostoupila takovho stupn, e tak byl duevnrozdrsn, tak byl zmuen, tak seslbl a pozbyl beztoho unepatrnch zbytk sv duchaptomnosti, e zapomnl navechno, i na Izmajlovsk most, i na estilvonou ulici i nasvou ptomnost...A co tak? Vdy jemu bylo vechno jedno, vc je vykonna,skonena, rozhodnut potvrzeno a podepsno; co tedy?...Nhle... nhle se otsl celm tlem a nevolky uskoil dvakroky stranou. S nevysvtlitelnm nepokojem poal se ohletikolem sebe; ale nikdo tu nebyl, nic zvltnho se nepihodilo, ale pece... pece se mu zdlo, e nyn, prv v tentookamik nkdo stl zde u nho, zrovna vedle nho a tak seopral o nben zbradl, a divn vc! mluvilnco, cosi mu ekl na rychlo, sen, ne zcela srozumiteln,ale nco takovho, co mu bylo blzk, co se ho tkalo.i se mn to jen zdlo?" pravil pan Goljadkin, znova seohleje vkol sebe. A kde to vlastn stojm?... Ech, ech!"dodal, pokvav hlavou a pi tom s nepokojnm, tesklivmpocitem, ano se strachem poal uprati oi v kalnou, mokroudli, napnaje ze vech sil svj zrak a vemi silami se snaeproniknouti krtkozrakm pohledem svm mokr prosted, jese rozprostralo ped nm. Ale nebylo tam nic novho, niczvltnho nepadlo do oka panu Goljadkinu.Zdlo se, e vechno bylo v podku, jak se slu a pat,to jest snh se sypal jet hustji, hrubji a silnji; vevzdlenosti dvaceti krok nebylo vidt pranieho; svtilnyskpaly jet pronikavji ne dve, a vtr zdlo se jet plativji, jet alostnji thl svou tesklivoupse, jako neodbytn ebrk, jen chce vyprositi mdngro na kus chleba.Ech, ech! Co jen se to dje se mnou?" optoval si panGoljadkin, vydav se znova na cestu a stle se pi tom ohleje.V tu dobu jaksi nov pocit ozval se v cel bytosti panaGoljadkina, jako by tesklivost a zase jako by strach... Zimninzchvv probhl jeho ilami. Okamik ten byl nesnesitelnnepjemn!Vdy to nic nen," pravil sm k sob, aby si dodal mysli;nic to nen; mon, e to pranic neznamen, ani cti tonepopin. Snad to tak bylo teba," pokraoval, smnechpaje, co mluv. Snad se to vechno svm asem obrtk lepmu, nebude na si stskat a pravda vyjde na jevo."Mluv takovm zpsobem a slovy sob ulevuje pan Goljadkin sebouotsl, shodil se sebe snhov vloky, je mu pokryly hustouvrstvou klobouk, lmec, pl, nkrnk, boty a vechno; avak podivnho pocitu, podivn neurit tesklivosti svnemohl se zbaviti, ji nemohl se sebe setsti. Kdesi dalekoozvala se dlov rna.Nu, poas!" pomyslil si n hrdina; snad nebudepovode? Stlej z dla, voda se patrn zdvihla plivysoko."Sotva e vak doekl, i vlastn pomyslil si ta slova, panGoljadkin spatil ped sebou lovka, jen mu el vstc ajen patrn tak, jako on nkde se opozdil. Zdlo by se, eje to vc nepatrn, nahodil; ale, neznmo pro, pan Goljadkinse zarazil, ba i strach na nho padl. Ne, e by se blpatnho lovka, ale tak, mon... Kdo v, kdo je tenopozdil lovk," mihnulo se hlavou pana Goljadkina; mebt, e prv on snad je tu nejdleitj, e nejde jennhodou, e m urit cl, e kiuje mou cestu, mne sedotk."Ostatn dosti mon, e mylnky pana Goljadkina nebylyprv takov, nbr e jen poctil okamit cosipodobnho a velice nepjemnho. Nebylo vak asu dlouhopemleti a pociovati. Pchoz byl u na dva kroky odpana Goljadkina. Pan Goljadkin ze zvyku si pospil vzti nasebe zvltn tvnost, kterou vyjadoval, e on, panGoljadkin, jde svou cestou, e mu do nikoho nic nen, e cestaje pro vechny dosti irok a e on, Goljadkin, nikomunepek.Nhle vak se zarazil, jakoby pimraen, jakoby bleskemporaen a potom se rychle obrtil nazpt za mimojdoucm,jedva e tento ho minul; obrtil se s takovm vzezenm,jakoby bylo nco ze zadu do nho strilo, jako by byl vtrobrtil jeho vtrnou korouhviku. Mimojdouc rychle mizel vsnhov metelici. Tak chvtal, byl takt, jako panGoljadkin, odt a zahalen od hlavy do paty, a takt, jako on,cupal drobnmi, rychlmi krky po chodnku Fontnky, trochupi tom poklusvaje.Co, co je to?" eptal pan Goljadkin, nedviv seusmvaje, pi tom vak se otsl celm tlem. Mrz mupebhl po zdech.Zatm mimojdouc zmizel pln, u nebylo slyeti ani jehokrok a pan Goljadkin pod jet stl a hledl za nm.Nicmn i on se konen vzpamatoval.Nu, co to vlastn je," pomyslil si rozmrzele; co pak jsemopravdu pozbyl rozumu?" Pi tom se obrtil a el dle svoucestou, m dl tm vc urychluje kroky a snae se radji oniem nepemleti. Zavel za tm elem dokonce i oi.Nhle ve skucm vtru a hluku nepohody doletl k jehosluchu optn zvuk nch, velice u blzkch krok.kubnul sebou a otevel oi.Ped nm ve vzdlenosti asi dvaceti krok ernal se optjaksi rychle k nmu se blc lovk, lovk tentochvtal, el drobnmi, rychlmi kroky; mezera se bystezmenovala. Pan Goljadkin mohl si u dobe prohldnouti svhonovho, opozdivho se soudruha prohldl si ho a vzkiklpekvapenm a hrzou; nohy pod nm klesly. Byl to t, jemuznm chodec, kterho ped deseti minutami vidl kretimimo sebe, a kter se zcela neoekvan nyn opt ped nmobjevil.Ale nejen e tento div pekvapil pana Goljadkina a pekvapenbyl pan Goljadkin tak, e se zastavil, vzkiknul a chtl cosipromluvit; nbr pustil se dokonce i za neznmm a zavolal nanho, aby jej tm rychleji zastavil. Neznm skuten sezastavil tak asi deset krok od pana Goljadkina a sice tak,e svtlo z blzk svtilny padalo na celou jeho postavu,zastavil se, obrtil se k panu Goljadkinu a s netrpliv mrzutoutv ekal, co mu ekne.Odpuste, snad jsem se zmlil," vykoktal tesoucm se hlasemn hrdina. Neznm se mlky a mrzut obrtil a rychle eldle svou cestou, jakoby chvtal, aby nahradil dv sekundy,ztracen s panem Goljadkinem.Co pak se te pana Goljadkina, v tom se rozechvly vechnyilky, kolena se mu podehnula, oslbla, tak e zastenal apisedl na kamenn sloupek u chodnku. A bylo skuten odeho pijti v takov as. Hlavn vc je ta, e onenneznm zdl se mu nyn najednou jaksi znmm. To by ostatnnebylo nic. Ale on poznal, skoro pln poznal nyn tohotolovka. asto ho vdal, tohoto lovka, kdysi ho vdal, bajet nedvno, ale kde? Snad ne vera? Avak ani to nebylahlavn vc, e pan Goljadkin ho vdal asto; vdyzvltnho v tom lovku nebylo skoro pranic a na prvnpohled nebudil rozhodn v nikom zvltn pozornosti tentolovk. Byl to lovk, jako vichni, slun, rozum se,jako vichni slun lid, a ml snad lecjak, mon e idosti vznan pednosti slovem byl to lovk plnsvj. Pan Goljadkin nechoval ani nenvisti, ani neptelstv,ba ani sebe leh nepzn k tomuto lovku; spe naopak,zdlo by se. Pece vak (a v tto okolnosti spovala prvhlavn sla) pece vak za vechny poklady svta nepl bysi setkati se s nm, a zejmna setkati se tak, jako nyn napklad.ekneme jet vce: pan Goljadkin znal pln tohotolovka; vdl dokonce, jak ho i zovou, jak jest pjmentohoto lovka, a pece by se za nic, za nijak poklady svtaneodhodlal nazvati ho, nepiznal by se, e v, e se jmenujetakto, tak e mu kaj po otci a takov e jest jehopjmen.Jak dlouho trvalo pekvapen pana Goljadkina a jak dlouhoprosedl na chodnkovm sloupku, nemohu ci; nhle vak,vzpamatovav se trochu, vstal a dal se do bhu, co ml sly,neohleje se; ztrcel dech, dvakrte kloptnul, div neupadl api t pleitosti osiela i druh bota pana Goljadkina,kterou tak opustila kaloe. Konen pan Goljadkin zvolniltrochu krok, aby nabral dechu, ve spchu ohldl vkol a uvidl,e, ani toho nepozoruje, probhl celou svou cestu po Fontnce,peel Annikv most, minul st Nvskho prospektu a nynstoj na hlu Litjn ulice.Pan Goljadkin zahnul do Litjn.Stav jeho v ten okamik podobal se stavu lovka, stojchonad stranm srzem, kdy pda se pod nm trh, u selme, u se pohnula, vzala pevahu, pad, thne jej s sebou dopropasti, a neastnk po celou tu dobu nem sly ani pevnhoducha, aby uskoil nazpt, aby odtrhl sv oi od zejcpropasti. Ta propast ho thne k sob a on zko konen don sm, aby tm uspil okamik sv shouby.Pan Goljadkin vdl, ctil a byl pln pesvden, e semu cestou pihod nco nedobrho, e se strhne nad nmjet njak nepjemnost, e se, na pklad, setkjet jednou se svm neznmm; ale divn vc on siskoro pl tohoto setkn, pokldal je za nevyhnuteln aprosil jedin, aby se to vechno odbylo co nejrychleji, aby sestav jeho vysvtlil jakmkoliv zpsobem, ale rychle.Mezi tm vak stle bel a bel, jakoby jm hbalajaksi postrann sla; nebo v cel bytosti sv ctiljaksi oslaben a onmn; pemleti nemohl o niem,akoliv jeho pomysly se chytaly veho, jako trn. Jaksizbloudil psek, cel mokr a zkehl, pichytil se panaGoljadkina a tak bel vedle nho, jakoby ml na spch,sthnuv ohon a ui a chvlemi plae a se strany na nhopohleje.Jaksi vzdlen, dvno u zapomenut mylnka vzpomnka o jaksi dvn phod pila mu nyn dohlavy, buila jakoby kladvkem v jeho hlav, nedvala mupokoje, neodstupovala od nho.Eh, ten okliv psk!" eptal pan Goljadkin, sm sebenechpaje.Konen spatil svho neznmho na rohu Italiansk ulice.Jen e neznm neel mu nyn vstc, nbr bral se tmsmrem jako on, a tak bel nkolik krok ped nm. Dolikonen do ulice estilvon. Panu Goljadkinu zkrtil sedech. Neznm stanul zrovna ped tm domem, ve kterm bydlilpan Goljadkin. Ozval se zvuk zvonku a skoro souasn zaskiplazvora. Dvka se otevela, neznm se sehnul, mihnul se azmizel. Skoro v t okamik pibhl i pan Goljadkin a jakostela vletl pod vrata. Neposlouchaje brucho podomka ajedva dechu popadaje vbhl na dvr a hned uvidl svhozajmavho souputnka, jen byl minutku na rozpacch. Ale tuse ji neznm pustil po tch schodech, kter vedly k bytupana Goljadkina. Pan Goljadkin vrhl se za nm. Schodit bylotmav, vlhk a pinav. Na vech odpovadlech bylonastaveno mnostv velikho haraburd, patchonjemnkm, tak e ciz neobeznal lovk, jen pielnhodou na tyto schody za tmav doby, byl nucen lzti po nichdobr pl hodiny, jsa v nebezpe, e si tu polme nohy aproklnaje spolu se schoditm i sv znm, kte seubytovali tak nepohodln.Ale souputnk pana Goljadkina jakoby tu byl obeznal, jakodomc; bel po schodech lehce, bez obt s plnouznalost mstnost. Pan Goljadkin u mu byl v patch; podelekplt neznmho lovka udeil ho dokonce dvakrt nebotikrt po nose. Srdce mu trnulo v prsou. Tajemn lovkzastavil se zrovna naproti dvem obydl pana Goljadkina,klepnul do nich a (co by jindy pana Goljadkina naplnilo divem)Petruka, zrovna jakoby byl ekal a ani spat neel, ihnedotevel dve a krel za vchzejcm lovkem sesvkou v ruce.Cel bez sebe vbhl do svho obydl hrdina na povdky.Nesav plt a klobouku peel sku a jako hromemomren stanul na prahu svho pokoje. Vechny pedtuchy panaGoljadkina splnily se pln. Ve, eho se obval a copedvdal, stalo se zjevnm skutkem. Dech se mu zarazil, hlavase zakrouila. Neznm sedl ped nm tak v plti a vklobouce na jeho vlastn posteli trochu se usmvaje apimhouiv maliko oi, ptelsky mu kynul hlavou.Pan Goljadkin chtl vykiknout, ale nemohl, chtl protestovatnjakm zpsobem, ale nedostvalo se mu sil.Vlasy mu vstaly na hlav, a hrzou zbaven smysl sklesl nasedadlo.Vak bylo tak pro. Pan Goljadkin poznal pln svhononho druha. Non druh jeho nebyl nikdo jin, ne on sm sm pan Goljadkin, druh pan Goljadkin, ale dokonale takov,jako on sm: slovem jeho dvojnk v plnm slovasmyslu...----Hlava VI.Druhho dne zrovna v osm hodin pan Goljadkin procitl na svposteli. Ihned vechny neobyejn vci verejho dne acel k ve nepodobn, podivn noc s nemonmi skorophodami pedstavily se jednm rzem, najednou jehoobrazivosti a pamti. Takov krut, pekeln zlomyslnost jehoneptel a zejmna posledn dkaz on zlomysnosti zmrazilysrdce pana Goljadkina.Ale zrove ve to bylo tak divn, nepochopiteln, divok azdlo se tak nemonm, e opravdu bylo tko vru dtivem tm phodm. Pan Goljadkin byl by ochoten uznati tovechno za nesplniteln horen sen, za okamit poblouzenfantasie, za zatmn mysli, kdyby na sv tst nebyl vdlz hok ivotn zkuenosti, kam me asem lovkadovsti zlomyslnost, kam me asem dojti krutostneptele, mstcho se za est a ctidost. Mimo tozemdlel dy pana Goljadkina, brnc hlava, bolesti v pasu asiln rma mocn dosvdovaly a hjily vekerupravdpodobnost verej non prochzky a z sti iveho ostatnho, co se pihodilo za on prochzky.Ostatn pan Goljadkin u dvno vdl, e tam u nich se cosipipravuje, e tam maj kohosi druhho. Co tedy nyn? Dobesi vechno rozmysliv pan Goljadkin se rozhodl, e bude mlet,poko se a v tto vci nebude prozatm protestovat.Mon, e to bylo jen tak, chtli mn nahnati strachu; auvid, e j nic, e neprotestuju a pln se pokouju, spokorou ve snm, vzdaj se, sami se vzdaj, sami prvnustoup."Takov tedy mylnky byly ve hlav pana Goljadkina, kdyprotahuje se na sv posteli a rovnaje sv ztrmcen dyekal, a se podle zvyku objev v jeho pokoji Petruka. ekalu asi tvrt hodiny; slyel, jak se lenoch Petruka zapehrdkou obral se samovarem, ale nikterak se nemohlodhodlati, aby na nho zavolal. ekneme jet vce: panGoljadkin se vlastn trochu bl t chvle, a se nyn setks Petrukou tv v tv.Vdy Bh v," myslil si, vdy Bh v, jak nynpohl na celou tu vc ten darebk. On tam sice ml, vhlav m sv mylnky."Konen dve skpnuly a objevil se Petruka s podnosem vrukou. Pan Goljadkin plae na nho vzhldl se strany, ekaje snetrplivost, co bude, ekaje, neekne-li snad nco vzhledemk znm okolnosti. Ale Petruka neekl nic, naopak byl jaksinemluvnj, psnj a zlostnj, ne obyejn, apohlel na vechno zespod obrv.Vbec bylo patrno, e jest msi krajn nespokojen. Nepohldlani jednou na svho pna, co mimochodem eeno trochu bodnulopana Goljadkina. Postavil na stl vechno, pinesl s sebou,obrtil se a odeel mlky za svou pehrdku.V, v, vechno v, niema!" bruel pan Goljadkin, sedajek aji. Nicmn n hrdina nepoptal se na nic svho sluhy,akoli Petruka nkolikrt potom pichzel do pokoje zrznch pin.Pan Goljadkin byl v neobyejn vzruenm stavu duevnm. Blse tak jti do adu. Ml mocnou pedtuchu, e vlastn tambude nco takovho, co nem bt. Co kdy tam pijdu,"myslil si, a narazm tam na nco. Nebude lpe, abych mlstrpen? Nebude lpe, abych nyn sekal? A tam dlaj, cochtj a j bych tu dnes pokal, sebral bych sv sly,zotavil bych se, rozmyslil bych si lpe celou tu zleitost, pakbych vykal phodnho okamiku, piel bych znenadn,jako kdy se snh na hlavu snese a sm bych se tvil, jakobynic."Rozmleje takto, pan Goljadkin kouil dmku za dmkou; asletl; bylo u skoro pl dest.Vdy je u pl dest," pomyslil si pan Goljadkin? doadu jest u pozd. A mimo to nejsem zdrv, rozum se,nejsem zdrv; kdo me poprati, e nejsem zdrv? Co tedy?Polou-li se pesvdit, a si pijde vykonavatel; ale comn vlastn schz? Zda m bol, kael, rma. Skuten,vdy nemohu jti, nijak nemohu za takov nepohody; mohl bychse rozstonat a potom snad i umt; panuje takov mrtnostnyn... Takovmi vahami pan Goljadkin upokojil pln svsvdom a hned naped se ospravedlnil sm ped sebou pro tenppad, a dostane domluvu, kterou ekal od AndrejeFilippovie pro nedbalost v ad. Vbec za vech podobnchokolnost n hrdina velice rd se ospravedloval sm pedsebou rznmi nevvratnmi dvody a uspokojoval takmzpsobem pln sv svdom.Uspokojiv tedy pln sv svdom, chopil se dmky, nacpal jia sotva e ji poal dn rozkuovati, rychle se vzchopil spohovky, dmku odhodil, na spch se umyl, oholil se, uesal,oblekl na sebe adn frak a ve ostatn, vzal s sebounjak akta a letl do adu.Do sv kancele pan Goljadkin vstoupil plae, s bojcnmoekvnm ehosi nedobrho s oekvnm siceneuvdomlm, neuritm, ale zrove nepjemnm;ostchav sedl na sv obvykl msto vedle vrchnho kancelistyAntona Antonovie Stokina. Na nic nepohleje a nedvaje sevytrhovati vnikl ihned v obsah papr, lecch ped nm.Rozhodl se a dal si slovo, e se bude varovati vehovyzvavho, veho toho, m by si mohl zadati, jako napklad neskromnch dotaz, ert s jakkoli strany aneslunch narek, tkajcch se velikch okolnostverejho veera; ba rozhodl se, e se vzd pro tentokrtvech obvyklch uctivost se svmi soudruhy, toti otzek ozdrav a pod.Avak jest patrno, e zachovati se takovm zpsobem bylonelehko, ba nemono. Nepokoj a nevdomost vc, je se hoblzko dotkaly, vdycky ho trpvaly vce, ne to, m seho dotkaly. To bylo pinou, e pes to, e si dal slovonevmati si nieho, a se dje cokoliv a varovati se veho,a si je to cokoliv, pan Goljadkin chvlemi potaji ztichounkazdvihal hlavu a kradmo se rozhlel kolem sebe na pravo, na levo,pozoroval tve svch soudruh a hledl z nich vyptrati,nestalo-li se nco novho a zvltnho, co by se ho tkalo aco se ped nm taj s njakm nelechetnm myslem.Pedpokldal toti, e vechny verej okolnosti musbti nezbytn v jakmsi spojen s tm, co ho nynobkliovalo. Konen ve sv stsnnosti poal si pti,aby se to vechno rozeilo, a si u jakkoliv, ale co monbrzy; a si tebas njakm netstm ve jedno! V tomu osud popadl pana Goljadkina: jet ani nedomyslil svpn a pochybnosti jeho najednou se rozeily, ovem velicepodivnm a zcela neoekvanm zpsobem.Z nenadn skpnuly dve z druhho pokoje tichounce aostchav, jako by tm prozrazovaly, e pichzejc osobajest velice nepatrn, a jaksi postava, panu Goljadkinu ostatnvelmi dobe znm, ostchav pistoupila prv k tomustolu, u kterho se nalzal n hrdina. Hrdina n nezdvihlhlavy ne; popatil na onu osobu jen kradmo, jen malinkmpohledem, ale u tm poznal vechno, pochopil vechno donejmench podrobnost. Zahoel studem a schlil k aktm svouneastnou hlavu za tm elem, za kterm ptros,pronsledovan lovcem, schovv svou hlavu v horkm psku.Nov pchoz poklonil se Andreji Filippovii a hned na toozval se napjat laskav hlas, takov hlas, jakm mluvpednostov ve vech adech s nov pibylmipodzenmi.Sednte si tuhle," pravil Andrej Filippovi, ukazujenovkovi na stl Antona Antonovie, tady, naproti panuGoljadkinu, a prci dostanete hned."Andrej Filippovi zakonil tm, e udlal nov pibylmukvapn posunk, znamenajc zdvoil napomenut a potom sebez prodlen zahloubal do obsahu rznch listin, kterch pednm leela cel kpa.Pan Goljadkin zdvihl konen oi, a jestlie nepadl do mdlob,stalo se to jedin proto, e u pedem vecko tuil, e upedem byl o vem zpraven, uhodnuv v duchu, kdo jest novpchoz. Prvn pohyb pana Goljadkina zleel v tom, e serychle rozhldl vkol sebe neeptaj-li si nkde,nevysype-li se odnkud njak kancelsk vtip o tto vci,nezkivila-li se n tv pekvapenm, nespadl-likonen nkdo pod stl leknutm. Ale k nejvtmu svmupodiven pan Goljadkin nevyptral na nikom pranic podobnho.Chovn pn soudruh a spoluadnk pana Goljadkina hopekvapilo. Zdlo se mu, e se to p zdravmu smyslu.Pan Goljadkin se a lekl tohoto neobyejnho mlen.Skutenost mluvila za sebe; vc byla podivn, npadn,divok. Nebylo mono, aby sebou nikdo nehnul.Ve to, rozum se, jenom se mihnulo v hlav pana Goljadkina.Sm on jakoby hoel na slabm ohni A nebylo se emu divit. Ten,kdo sedl nyn naproti panu Goljadkinu, byl as panaGoljadkina, byl stud pana Goljadkina, byl to verej pzrakpana Goljadkina, slovem byl to sm pan Goljadkin ne ten panGoljadkin, kter sedl nyn na idli s otevenmi sty a sezkamenlm perem v ruce; ne ten, kter zastval adpruho pana kancelisty; ne ten, kter se rd ztratil azmizel v zstupu; ne ten, jeho chze jasn vyjadovala:Nedotkejte se mne, j se vs tak nedotknu," aneb:Nedotkejte se mne, vdy j se vs tak nedotkm;" ne, to byl jin pan Goljadkin, docela jin, ale zrove plnpodobn k prvmu, te postavy, tho sloen tla,takt obleen, s takovout lysinou slovem nic, pranicneschzelo k pln totonosti, tak e kdyby je vzali apostavili vedle sebe, nikdo by nemohl rozhodnouti, kdo je pravGoljadkin a kdo falen, kdo star a kdo nov, kdo je originla kdo je kopie.Ns hrdina, je li mono takov porovnn, nachzel se nyn vpostaven lovka, jm se bav njak tverak tm, eze ertu obrac na nho kradmo slunen paprsky sklennouokou.Co je to, sen i co?" pomyslil si; je to skutenost ipokraovn verejho? Jak to? Jakm prvem se to dje?Kdo dovolil takovho adnka, kdo dal na to prvo? Spmsnad, snm?"Pan Goljadkin se pokusil tpnouti se, ano chtl tpnouti inkoho jinho... Ne, nen to sen, to je jist. Pan Goljadkinctil, e se pot s nho ine potky, e se s nm djecosi neobyejnho a dosud nevdanho, a proto, aby netstbylo pln, i neslunho, nebo pan Goljadkin chpal actil, jak to pro nho nevhoda, bti v takov paskvilnvci prvnm pkladem.Na konec zmocnila se ho a i pochybnost o svm vlastnm byt aakoli byl u pedem na ve pipraven a sm si pl, aby sejeho pochybnosti rozeily a si jakmkoliv u zpsobem,pece sama podstata okolnost stla za tu neoekvanost.Stsnnost ho krtila a muila. Chvlemi pozbval plnsmysl a pamti. Vzpamatovav se po takovm okamiku, pozoroval,e mainln, nevdomky jezd perem po pape.Nedvuje sob, poal prohleti ve, co napsal a niemunerozuml.Konen druh pan Goljadkin, jen sedl dosud tie apracoval, vstal a zmizel ve dvech druhho oddlen zajakousi pinou. Pan Goljadkin se ohldl nic, vudeticho; bylo slyeti jen skpn per, ustnpevracenho papru a hovor v koutech, vzdlenjch odsedadla Andreje Filippovie. Pan Goljadkin vzhldl na AntonaAntonovie, a ponvad bezpochyby tv naeho hrdiny plnvyjadovala jeho nynj duevn stav a harmonovala s nm,nsledkem eho byla v nkterm vzhled vysoce pozoruhodna,proto dobr Anton Antonovi odloil pero stranou a s jakmsineobyejnm astenstvm optal se pana Goljadkina, je-lizdrv.J jsem, Antone Antonovii, chvla Bohu, zdrv," odpovdlpan Goljadkin, zajkaje se; pln zdrv, Antone Antonovii;te to ujde, Antone Anto