Sestavil: MUDr. Karel Hrnèíø

Škodliviny v pracovním prostøedí

fyzicKá zátì�

Ro�nov pod Radhoštìm • 2007 - 2008

dynamická a statická práce vyšetøovací metody ve fyziologii práce energetický výdej pro rùzné druhy prací jednostranná nadmìrná zátì� testy fyzické zdatnosti práce s bøemeny limity zaøazení do rizika prohlídky legislativa tabulky energetické nároènosti práce pro rùzná povolání

ROVS - Rožnovský vzdìlávací servis s.r.o.Zařízení akreditováno MPSV ČR dne 5. března 2007 pod čj.: 2007/4317 - 54Držitel mezinárodního certifikátu kvality Q FOR

Fyzická práce Fyzická práce ...................................................................................... 1 Úvod ............................................................................................... 2 Dynamická a statická svalová práce ............................................... 5 Vyšetřovací metody ve fyziologii práce ....................................... 13 Ventilometrie ................................................................................ 23 Nepřímá kalorimetrie.................................................................... 23 Energetický výdej pro různé druhy prací...................................... 27 Zdravotní důsledky nadměrné jednostranné svalové zátěže......... 37 Testy fyzické zdatnosti ................................................................. 42 Režim práce a odpočinku.............................................................. 45 Práce s břemeny............................................................................ 47 Únava............................................................................................ 50 Reakce kardiovaskulárního systému na svalovou zátěž ............... 52 Preventivní prohlídky ................................................................... 56 Legislativa..................................................................................... 57 Slovník cizích slov........................................................................ 69 Literatura....................................................................................... 71 Přílohy – energetická náročnost povolání..................................... 72

Úvod: Uvedená publikace je další částí koncipované série základních škodlivin v pracovním prostředí (vyšel již hluk, vibrace, prach, biologičtí činitelé, karcinogeny a mutageny, neionizující záření, mikroklimatické podmínky, poškození kůže, práce v nadměrném tlaku, psychická zátěž, následovat bude zraková zátěž a pracovní polohy atp.) tak, aby byla možnost vybrat si pouze parametr, jež je pro danou organizaci či firmu klíčový či zajímavý. Základní zacílení je na bezpečnostní techniky či jiné pracovníky pověřené péčí o BOZP vč.odborářských pracovníků z těchto komisí, dále na hygieniky práce, event. pracovníky odd.nemocí z povolání či jiné klinické pracovníky, studenty atp. Fyzická práce je i přes nastupující mechanizaci, automatizaci či robotizaci stále ještě součástí pracovního procesu, práci s břemeny zatím rovněž nelze zcela vyloučit a rovněž působení nadměrné jednostranné svalové námahy se spíše rozšiřuje. Vzhledem k nově vznikajícím průmyslovým zónám a zahraničním investicím přibývá práce montážního charakteru se rozšiřuje působení nadměrné jednostranné svalové námahy. K podrobnějšímu pochopení dané problematiky je nutné mít i základní znalosti o stanovení či odhadu energetické výdeje a zdravotních důsledcích nadměrné svalové zátěže a proto jsem i dosti podrobně zpracoval část o vyšetřovacích metodách a energetickém výdeji. Stanovení fyzické zátěže je totiž dosti složité, její důsledky na zdraví nejsou tak přímočaré jako u fyzikálních a chemických škodlivin, měřících laboratoří je rovněž málo, a proto je tento faktor a jeho kategorizace někdy odsunována v našem zájmu do pozadí. Naopak základní znalosti by nám měly umožnit lépe koncipovat požadavky na měření a event. se vyhnout měřeném zbytečným (nehledě k tomu, že měření bývá těžko dostupné, časové náročné a zejména poměrně drahé).

Fyziologie práce. Zkoumání podmínek práce a vlivu daného druhu práce na organismus pracovníka je předmětem mnohých odborných disciplin. Jejich společným cílem je dosáhnout optimální výkon při zátěži organismu, bez poškození zdraví pracovníka. Jedním z těchto oborů je fyziologie práce. Fyziologie práce vychází ze všeobecné fyziologie člověka a sleduje fyziologické procesy, které probíhají v jednotlivých orgánech a systémech při vynaložení určité práce v ergonomickém smyslu. Na základě těchto poznatků připravuje pro praxi různá doporučení a stanovuje limity, které se vztahují na krátké časové úseky (minuta, hodina) ale i na delší časové období (měsíční, roční anebo celoživotní únosný pracovní výkon). Poznání nároků určitého druhu práce na fyziologické funkce a připravenost pracovníků na tyto nároky umožňuje provést výběr pracovníků pro jednotlivé druhy prací, navrhovat úpravy pracovních postupů, nástrojů, pracovního místa, strojů anebo celého technického zařízení a doporučovat optimální režim práce a odpočinku atp. K hlavním úkolům fyziologie práce patří tyto aktivity:

♦ zkoumání fyziologických procesů v organismu při daném druhu práce

♦ zkoumání změn fyziologických funkcí při současném působení dalších faktorů práce – hluku, světla, tepelného záření, vibrací, pracovního tempa, strojních zřízení, organizace práce apod.

♦ hledání způsobů přizpůsobování pracovních podmínek člověka tak, aby se eliminovalo nadměrné zatížení poškozující zdraví (úloha pracovního lékařství),

♦ hledání způsobů adaptace člověka na danou práci (např. zapracování, racionalizace pracovních pohybů) a vymezení limitů adaptability

♦ spolupráce s techniky a ekonomy při dosažení maximální produktivity v rámci krátkodobě anebo dlouhodobě přípustné zátěže pracovníka (obsahuje tedy i ekonomickou úlohu)

Každá práce je z fyziologického hlediska výsledkem nervové, smyslové a svalové činnosti člověka (na práci se podílejí všechny složky lidského organismu). Podle toho, které orgány a systémy jsou při práci nejvíce zapojené, rozlišujeme 3 druhy pracovního zatížení - fyzické (svalová práce), neuropsychické (nervová a duševní práce) a smyslové (zejména námaha zraku a sluchu). Při každé práci jsou zastoupeny všechny druhy zatížení. Při některých pracích (zejména ručních anebo

jen částečně mechanizovaných) však převažuje fyzické zatížení, přičemž neuropsychické resp. smyslové zatížení je velmi malé. u jiných prací (např. duševních) je zase výrazně zatížený nervový systém a fyzické námaha je minimální. Mezi vysloveně fyzickou (např. přenášení břemen) a čistě duševní prací (např. práce spisovatele) existuje množství různých prací, u kterých se kombinuje tělesné zatížení s neuropsychickou a duševní námahou v různé míře. Fyziologie práce vypracovala k hodnocení pracovního zatížení objektivní kriteria, přičemž se vychází ze změn, které vznikají v organismu během vykonávání práce. Není možné však říci, že v současnosti umíme každý druh a formu zatížení kvantitativně spolehlivě odlišit. Pokud jsou u fyzické práce už fyziologické ukazatele zatížení (např.pomocí dynamometrie, ventilometrie, spirometrie, nepřímé kalorimetrie) a námahy (např. na základě sledování srdeční frekvence, krevního tlaku atp.) stanoveny a dobře rozpracovány, při neuropsychickém zatížení a duševní práci je nutno ještě objasnit otázky základního charakteru. Schopnost člověka podávat svaly tělesný výkon anebo udržet větší síly v rovnováze se označuje jako tělesná výkonnost. Při profesionální práci zpravidla není potřebné podávat špičkový výkon, požadovaný výkon je však v jistém poměru k maximálnímu možnému výkonu (k výkonnosti). Čím větší je výkonnost individua v poměru k podávanému výkonu, tím větší jsou jeho výkonové rezervy. Určitý výkon se předpokládá pouze zřídka, většinou se podává výkon rozhodující pro odměnu (mzdu) a tím i pro životní standard. Velikost výkonových reserv, které člověk využívá při práci, závisí na výkonové pohotovosti. Jde o komplexní psychofyziologickou veličinu, která je daná jednak vůlí podávat výkon (psychologická složka), jednak „ fyziologickou „ výkonností. Ani při maximální vůlí podávat výkon však člověk nemůže mobilizovat všechny výkonové reservy. Výkony, které si vyžadují méně než 40 % výkonnosti, se mohou podávat zpravidla bez jakéhokoli volního napětí, výkony, které si vyžadují 40 – 60 % výkonnosti, jsou v rozmezí fyziologické výkonové pohotovosti. Fyziologická výkonová pohotovost přitom není konstantní, ale rytmicky se mění v závislosti na denní době, což vyjadřuje dvojvrcholová křivka – maxima se nacházejí kolem 9. a 19. hodiny a minima kolem 14. a 3. hodiny ranní. Tento rytmus značně ovlivňuje místní čas a není možné jej měnit vlivem vnějších faktorů. Při špičkových výkonech (např. ve sportu) se dají zmobilizovat obvykle disponovatelné výkonové rezervy (může se zangažovat až 80 % výkonnosti), ostatní výkonové rezervy jsou však chráněné autonomně. To znamená, že se nedají „ vyburcovat „ vůlí a mohou se uplatnit pouze vlivem afektu a emocí (např. při ohrožení života vyplavením adrenalinu).

Svalová činnost – svalová síla a svalová práce. Charakteristikou vlastností svalů je schopnost reagovat na podněty změnou napětí při zachování délky svalu (izometrie) anebo při zkrácení svalu (izotónie). z hlediska fyziologie práce má dominantní význam svalstvo kostry, které reaguje především na vzruchy přiváděné k svalům motorickým nervstvem. Svalstvo může reagovat na podněty jen tehdy, když má dostatečnou energii. Tuto energii si vytváří chemickou cestou a na mechanickou energii ji transformuje přes svalové úpony.

Dynamická a statická svalová práce. Práci dělíme na dynamikou (pozitivní a negativní) a statickou. U pozitivní dynamické práce se jedná o izotonickou činnost, při které se střídá stah svalu s prodloužením (s uvolněním, relaxací). v tomto případě se práce vykonává nejen z fyziologického ale i z fyzikálního hlediska, neboť síla působí po určité dráze. Negativní dynamická práce slouží na rozdíl od pozitivní dynamické práce na brždění pohybu (např. chůze do kopce je pozitivní dynamická práce a chůze z kopce negativní dynamická práce). v klasických pokusech na bicyklovém ergometru se sledovaly fyziologické parametry při určitém výkonu (pozitivní práce) a porovnávaly se s parametry při stejném výkonu na ergometru poháněném motorem, když svaly působily tak, aby pohybu bránily (negativní práce). Statická práce je spojená s izometrickým stahem svalu trvajícím určitý čas. z fyziologického hlediska jde o práci (se zřetelem na chemické procesy probíhající ve svalu), z fyzikálního hlediska to však práce není. Velikost statické práce závisí na velikosti vynakládané svalové síly a na době, v které se síla vynakládá.

V praxi se střetáváme s takto vyhraněnými formami práce jen výjimečně, většinou se jedná o kombinaci svalových prací. Podle toho, která složka dominuje, hovoříme o svalové práci převážně dynamické nebo převážně statické, případně o práci převážně negativní. Svalová síla se vynakládá nejen při statických ale i při dynamických pracích. z praktického hlediska zařazujeme mezi převážně dynamické práce také činnosti, při kterých se svalová síla spojená se změnou délky sledované svalové skupiny vynakládá méně než 3 sekundy. Převážně statické práce se vyznačují převahou činnosti s izometrickým stahem trvajícím déle než 3 sekundy a pro výpočet únosnosti zátěže je nutno udávat kromě velikosti svalové síly i dobu trvání stahu (výdeje svalové síly) dané svalové skupiny. Jednotlivé druhy prací mají své specifické charakteristiky, které se týkají krevního zásobení, metabolismu, krevního tlaku, režimu práce a odpočinku, únosnosti zátěže, způsobu testování zdatnosti apod. U dynamické práce je nutné vždy rozlišovat, zda je vykonávaná velkými anebo malými svalovými skupinami. z celkové hmotnosti těla připadá přibližně 40 % na svalstvo, u jedince s hmotností 75 kg připadá tedy na kosterní svalstvo asi 30 kg, přičemž se předpokládá, že tělesná hmotnost 75 kg je pouze minimálně zatížená hmotností tuku, tj. do 13 %, z 30 kg svalové hmoty tvoří svalstvo dolních končetin 56 %, svalstvo trupu a obou horních končetin 44 %, obou horních končetin 28 % a jedné horní končetiny 14 %. Pokud mluvíme o velkých svalových skupinách, znamená to, že na práci se zúčastňuje více než 50 % svalové hmoty (např. jízda na bicyklovém ergometru splňuje toto kritérium). Kyslíková spotřeba, prokrvení svalstva. Při posuzování stupně svalové zátěže dynamickou prací se používají buď fyzikální jednotky, vyjadřující vykonanou práci, anebo fyziologická kritéria stanovující kyslíkovou spotřebu nebo srdeční frekvenci. Fyziologická kritéria jsou vhodná zejména pro práci vykonávanou velkými svalovými skupinami. U dynamické práce výrazně narůstá prokrvení svalu – přibližně až do 75 % maximální kyslíkové spotřeby (VO2 max.). Maximální kyslíková spotřeba se testuje většinou na bicyklovém ergometru anebo na pohyblivém koberci. v obou případech jde především o zapojení svalstva dolních končetin a částečně zádového svalstva a horních končetin, tj. asi 60 % svalové hmoty. v experimentech se ukázalo, že daný rozsah zapojení svalstva umožňuje stanovit takovou hodnotu kyslíkové spotřeby, která se už dále nezvyšuje ani po zapojení dalších svalů, tj. maximální kyslíkovou spotřebu. Je to hodnota dosažená při určité úrovní zátěže

(např. 250 W na bicyklovém ergometru), která se už dále nezvyšuje, i když zátěž dále nerůstá (např. 300 W), % VO2 max. znamená procentuální vyjádření kyslíkové spotřeby nižší, než je VO2 max, protože tato hodnota se rovná 100 % kyslíkové spotřeby. Prokrvení svalů se tedy zvyšuje do 75 % VO2 max a zůstává přibližně na té samé hodnotě až do VO2 max. Zvýšení prokrvení se velmi výrazné a představuje 20 – 30 násobné zvýšení v porovnání s klidovým stavem svalstva. Takovéto prokrvení je sice ovlivněné rychlostí průtoku krve, ale hlavní podíl na jeho zvýšení má dilatace prekapilárních artérií a maximální naplnění kapilár. Tím se výrazně zvyšuje přesun výživných látek a kyslíku a odplavování metabolitů. Kyslíková spotřeba se může v zatěžovaných svalech zvýšit až 100 - krát (z hodnoty 1,5 ml. min -1 na 1 kg svalové hmoty až na 150 ml. min – 1 na 1 kg). Kyslíkový dluh. Na začátku dynamické svalové činnosti se potřebná energie vytváří neoxidativní glykolýzou (tj. anaerobní), takže už v průběhu 10 sekund se zvyšuje množství svalových laktátů. Asi v průběhu jedné minuty anebo několika minut (v závislosti na stupni zátěže) začne probíhat oxidativní fosforylace, která produkty anaerobní glykolýzy dále metabolizuje a zároveň vytváří potřebnou energii – už oxidativní cestou. Kyslíková spotřeba se ustálí a počáteční kyslíkový dluh se vyrovná. Práce vykonávané v tomto stadiu jsou spojené s rovnovážným stavem v kyslíkové spotřebě (steady state). Při práci velkých svalových skupin se takovýto stav udržuje přibližně při 33 % VO2 max. Při dalším zvyšování dynamické zátěže se laktáty tvoří rychleji, než je pracující sval spolu se srdcem, játry a ledvinami schopen metabolizovat oxidativní fosforylací a vzniká kyslíkový dluh, jež dosahuje různého stupně, podle intenzity pracovní zátěže a doby jejího trvání. Odstraňování kyslíkového dluhu probíhá ve dvou fázích, první rychlá fáze je spojená s obnovou zásoby energetických fosfátů (kreatinfosfát) a rychlou obnovou zásobníku pro přenos kyslíku (myoglobin a hemoglobin), druhá - pomalejší fáze je zaměřená na metabolizaci vytvořených laktátů. Odhaduje se, že po zátěži na úrovni VO2 max je nutné na odstranění kyslíkového dluhu v první fázi přibližně 1,45 litrů O2 (0,95 na obnovu energetických fosfátů a 0,5 na doplnění zásobníku kyslíku) a v druhé fázi přibližně 2,5 litrů O2. Bioelektrická aktivita pracujícího svalu. Mechanická aktivita svalu nezávisí pouze na svalové síle vynakládané svalem, ale i na změnách v jeho délce. Při pozitivní dynamické práci se při vynakládání síly sval zkracuje (koncentrická kontrakce), při negativní práci se kontrahovaný sval prodlužuje (excentrická

kontrakce). Při stejné hodnotě bioelektrické aktivity, která se vyjadřuje ve stejném časovém úseku jako integrovaná hodnota svalové aktivity (udává průměrnou hodnotu z frekvence a amplitud), dosahuje koncentrická kontrakce výrazně vyšší hodnoty než excentrická kontrakce, izometrická kontrakce je přibližně uprostřed. Pracovní zátěž malých svalových skupin se odhaduje na základě použití integrovaných hodnot svalové aktivity odvozených z elektromyografického záznamu (EMG) snímaného v pracovních podmínkách. Rozdíly mezi statickou a dynamickou prací. Statická práce se výrazně liší od dynamické práce prokrvením svalu. Zatímco při dynamické práci stoupá prokrvení svalu s narůstající zátěží přibližně do 75 % VO2 max a rovnovážný stav ve spotřebě kyslíku se udržuje asi při 35 % VO2 max, při statické práci roste prokrvení do 10 – 15 % maximální svalové síly (Fmax), tj. síly, kterou je schopná vyprodukovat určitá svalová skupina. i při těchto hodnotách se dosahuje relativní rovnovážný stav. Po skončení zátěže při těchto hodnotách (10 – 15 % Fmax) se vrací prokrvení zpět k výchozím hodnotám v krátkém čase (do jedné minuty). Někteří autoři udávají větší rozsah, 10 – 25 % Fmax, podle toho zda ve svalu převažují rychlá svalová vlákna (glykolytická) anebo pomalá svalová vlákna (červená, oxidativní). Jako příklad mohou sloužit extenzory předloktí, kde je limit při 5 – 10 % Fmax, a flexory předloktí, kde je limit podstatně vyšší (25 %). Pokud bereme do úvahy svaly předloktí jako celek (aktivita flexorů a částečně i extenzorů při stisku ručního dynamometru), po skončení zátěže svalů statickou prací nastává minimální prokrvení svalů (popracovní hyperémie), pokud je statická zátěž v rozmezí 5 – 10 % Fmax. Při zátěži nad 20 % Fmax vzniká po skončení zátěže „ skokem „ hyperémie jako důkaz nedostatečného prokrvení svalu během statické práce. Při zátěži nad 50 % Fmax je přívod krve do svalu úplně zastavený, protože ve svalu stoupá tlak tak vysoko, že přesahuje tlak v kapilárách a v krevním řečišti vůbec (u Fmax byl tlak v m.quadriceps femoris – čtyřhlavý stehenní sval – 92 kPa). Další charakteristikou statické práce je způsob získávání energie potřebné na svalovou činnost. Krevní zásobování, a tím přívod živin a kyslíku stoupá pouze do 15 % Fmax. Při statické práci převažuje anaerobní získávání energie glykogenu s následným výrazným zvýšením laktátů a kyseliny pyrohroznové ve svalech. Hyperémie po skončení statické zátěže slouží na to, aby rychlý přívod krve odstranil dluh v krevním zásobování se všemi atributy krevního zásobení (přívod kyslíku, odstraňování metabolitů).

Testy zdatnosti pro fyzickou práci V zásadě rozlišujeme testy pro statickou práci a testy pro dynamickou práci. Základní test pro statickou práci je založen na měření svalové síly při flexi prstů (stisk ruky). Používají se různé dynamometry, nejčastěji mechanické, event. ruční tenzometrické. Měří se maximální síla (Fmax) a výdrž pro držení submaximální síly (% Fmax). Maximální stisk ruky se opakuje 3 – krát s přiměřenou dobou na zotavení po každém stisku (cca 5 minut). Průměrnou zdatnost udává tabulka.

Věková skupina 20 – 39 40 – 49 50 - 60

muži 490 450 420 ženy 280 260 230

Tab. Průměrná zdatnost podle Fmax pro fyzickou statickou práci u mužů

a žen a příslušné svalové skupiny v newtonech (N) Pokud jde o vytrvalostní test, měří se při 40 % Fmax. Trvání zátěže je u průměrně zdatných mužů 130 sekund a u žen 125 sekund. Ve specializovaných laboratořích se mohou otestovat i další svalové skupiny, měřené však bývá komplikovanější a není nezbytné pro běžnou praxi ve fyziologii práce. Při převážně dynamické práci vykonávané velkými svalovými skupinami se používají testy založené na zátěži svalstva dolních končetin (částečně i trupu a horních končetin). K testování fyzické zdatnosti slouží různá technická zařízení – schůdky na step – test, běžící koberce (pohyblivé pásy) na chůzi, případně běh anebo bicyklové ergometry. Z hlediska jednoduchosti aplikace v improvizovaných terénních podmínkách poskytuje dobrou informaci zejména step – test. Přesnější výsledky zaručují testy využívající bicyklový ergometr, pomocí nichž se poměrně lehce zjišťuje skutečně vykonávaná práce, pokud má vyšetřovaná osoba stabilní postavení trupu, přičemž se měří krevní tlak, plicní ventilace, spotřeba kyslíku a další fyziologické parametry.

Antropometrie. Tělesná činnost (především dlouhodobá) ovlivňuje i morfologické znaky. Proto je třeba při posuzování přiměřenosti pracovního místa znát tělesné rozměry člověka a jejich variabilitu v příslušné populaci.takovéto poznatky je možné získat na základě antropometrického vyšetřování a zpracování získaných údajů. Metoda antropometrie se uplatňuje při zjišťování morfologických charakteristik lidského těla. Zpravidla se zjišťují rozměry jednotlivých částí těla – jejich délka, šířka, hloubka a obvod, které se pro hygienické a ergonomické účely měří v sedu a ve stoji.

Většinou se jedná o kolmé vzdálenosti uvedených antropometrických bodů od referenčních rovin. Obvody se měří obvykle přes určitý antropometrický bod, resp. body. Antropometrické body se na těle zjišťují palpačně. Vyšetření se provádějí pomocí speciálních antropometrických měřidel, které tvoří antropometrické instrumentarium – je součástí je antropometr, cefalometr, pelvimetr, torakometr, posuvné měřidlo, pásová míra a kaliper. Podle potřeby se používají i další speciální a modifikované měřidla. Všechny měřící prostředky musí mít hygienicky nezávadnou povrchovou úpravu a jejich tvar má minimalizovat riziko poranění vyšetřované osoby. Výběr antropometrických rozměrů závisí na jejich použití. Při posuzování zdravotního stavu a výkonnosti pracovníků se používají různé indexy, které se vypočítají ze vzájemných vztahů tělesné výšky a hmotnosti vyšetřovaných osob (např. BMI, Rohrerův index apod.). Svalstvo s kostrou a vnitřními orgány tvoří podstatnou část aktivní tělesné hmoty (ATH), bez tuku, která je přesnějším ukazatelem tělesné hmotnosti a výkonnostních předpokladů jedince něž samotná tělesná hmotnost. i výkonnostní ukazatelé – kyslíková spotřeba anebo energetický výdej – lépe korelují s ATH než s tělesnou hmotností. ATH se určuje nepřímo stanovením podílu tuku v těle. Jeho množství se určuje podle šířky vrstev podkožního tuku měřeného kaliperem na 4 anebo 10 přesně definovaných místech. Po spočítání jednotlivých údajů z tabulek určí % tuku v těle v závislosti na pohlaví a věku. Procento ATH se vypočítá z % tuku podle vzorce: % ATH = 100 - % T ATH – aktivní tělesná hmota, T – tuk Porovnání výhod pracovní polohy v sedu a ve stoje Výhodou práce v sedě je nižší energetická náročnost, možnost vykonávat jemnější a přesnější pohyby, odlehčení dolních končetin a využití činnosti nohou (nožní ovladače, pedály), jakož i vyšší soustředěnost a oddech v mikropauzách. Výhody práce ve stoje spočívají v možnosti střídat polohy a pracovní místa, ve větším rozsahu končetin, větší síle, vyšší úrovni bdělosti a možnosti rychlého úniku.

Z fyziologického hlediska je pro většinu lidí výhodnější poloha v sedě, neboť je energeticky méně náročná a dolní končetiny nejsou trvale zatížené jako v poloze ve stoji. Výška manipulační roviny (místo, na kterém se nejčastěji vykonávají pohyby rukou v rámci pracovní činnosti) má být přizpůsobená druhu činnosti, pro práci v sedě je obvykle 65 cm pro ženy a 70 cm pro muže. Používané sedadlo má mít nastavitelnou výšku v rozmezí 38 – 48,5 cm. Pro práci ve stoje je stanovená výška manipulační roviny na 95 cm pro ženy a 103 cm pro muže. Výsledky celostátního výzkumu jsou pak využity pro zpracování normativů pro účely antropologie umožňující posouzení jedinců nebo populačních skupin.

Požadavky na uspořádání pracovního místa jsou uvedeny v hygienické legislativě. Vyšetřovací metody ve fyziologii práce. Metody hodnocení zátěže člověka zahrnují sledování změn vegetativních funkcí, metody subjektivní percepce, zjišťování volní kapacity a sledování průběhu a délky nácviku určitých operací. Při sledování změn vegetativních funkcí se pozornost zaměřuje na změny srdeční frekvence, dechové frekvence, metabolismu, případně akčního potenciálu, elektromyografické změny (EMG), elektroencefalografické změny (EEG), dráždivost svalů a nervů, citlivost zraku, sluchu apod. Metody subjektivní percepce – výpovědi, dotazníky, řízený rozhovor využívá fyziologie práce především na komplexní posouzení příslušných faktorů a podmínek práce, které mohou ovlivňovat rekci organismu, resp.tyto faktory mohou vyvolat změny ve funkcích, které se zaznamenávají v průběhu pracovních činností (např. snímání elektrofyziologických potenciálů – srdeční frekvence, EKG, EMG apod.). Naopak, k orientačnímu posouzení zdravotního stavu kolektivů při neadekvátních odpovědích na danou zátěž existují různé dotazníky. Při zjišťování volní kapacity se vychází z předpokladu, že při většině pracovních činností není naplno využitá celková výkonová kapacita člověka. Umělým přidáním úlohy jiného typu (sekundární úlohy) se nepřímo zjišťuje, kolik „ volní „ kapacity je ještě k dispozici. Při sledování průběhu a délky nácviku některých složitých a náročných operací se vychází z předpokladu, že čím složitější je úloha, tím delší speciální přípravu si bude vyžadovat a odstraňování chybných výkonů bude mít jiné charakteristiky než u relativně jednoduchých operací. Další metody, které se využívají ve fyziologii práce, se převzaly a modifikovaly z jiných oborů – z antropologie, antropometrie, ekonomie, profesiografie apod. Objektivní měření se provádí staticky průměrně nebo dynamicky, tedy nepřetržitě. Zpracování dat umožňuje kvantitativně určit míru pracovního zatížení (statický pohled) a na základě změn funkcí kvantitativně hodnotit pracovní zatížení organismu (dynamický pohled) tj. posoudit vyvážený či nevyvážený funkční stav (steady state a non – steady state). Nezbytným ukazatelem funkčního stavu je „ odpověď „ funkcí v tzv. restituční fázi. Analýza získaných údajů směřuje k poznání míry zatížení pracovníků pracovními podmínkami a k vyhledávání příčin nepřiměřeného zatěžování. Metodické přístupy se volí podle převažující složky pracovní činnosti (převážně dynamická anebo převážně statická práce).

Metody je možné rozdělit na terénní a laboratorní. Terénní metody. Základní terénní metodou je hodnocení časových faktorů práce. Ve fyziologii se nejčastěji používá metoda časového snímku pracovní směny jednotlivce, která je podkladem k vyhodnocení energetického výdeje pracovníka při dané činnosti. k zjištění procentuálního zastoupení jednotlivých operací ve směně se využívají chronometrážní studie. Snímek pracovního dne je možné pořídit nepřetržitým pozorováním a zaznamenáváním spotřeby časy během pracovní směny nebo momentovým pozorováním (metoda AST - vychází z předpokladu, že v malém počtu údajů náhodně vybraných z velkého počtu je zpravidla stejné zastoupení jednotlivých druhů údajů, které se ve skutečnosti vyskytují a které by se získaly při vyšetřování všech údajů). Metodu je možné použít i pro jednotlivce, ale protože si vyžaduje větší počet pozorování, je vhodná ke sledování skupin objektů. V tabulce je uvedeno rozdělení pracovních operací sanitáře na geriatrickém oddělení (léčba starých lidí). Hlavní pracovní operace jsou rozděleny na specifické pracovní operace, které pracovník vykonává během pracovní směny. Pracovní operace (číslo a název)

Specifické pracovní operace

Charakteristika pracovní operace

I.pomocné zdravotnické práce

1.1 toaleta u těžce nemocných

1.2 pomoc při zvedání a přenášení pacientů

1.3 doprovod pacienta na odborné vyš. 1.4 odnesení biologického materiálu do

laboratoře 1.5 stlaní prádla 1.6 desinfekce lůžka a nočního stolku 1.7 umývání nočních stolků 1.8 příprava a doplňování materiálu

1.9 plnění ostatních sanitárních prací II. osobní volno 2.1 osobní volno, stravování Tab. Časový snímek pracovní směny (práce sanitáře na geriatrickém oddělení)

Při hodnocení celkové fyzické zátěže osob je nutno zjistit energetický výdej při dané činnosti. Nejjednodušší metodou je jeho odhad pomocí tabulek. v tomto případě se časové údaje zjištěné metodou časového snímku pracovní směny jednotlivce násobí odpovídající hodnotou energetického výdeje podle tabulek a součet hodnot vyjadřuje celosměnový energetický výdej. Hodnoty uvedené v tabulkách jsou obvykle hodnoty netto, tj. celkový energetický výdej, od něhož byl odečten bazální metabolismus (BM). Tato metoda předpokládá cca 30 % chybu.

K výpočtu pracovní energetické spotřeby podle polohy a pohybu těl (chůze) a způsobu vykonávání práce (množství namáhaných svalů a intenzita práce) se používá metoda, při které se jednotlivým časovým údajům získaných pozorováním během pracovní směny přiřazují tabulkové hodnoty, zvláště zohledňující polohu těla při práci, rychlost chůze a zastoupení svalové hmoty při určitých pracovních operacích. Prvním krokem při stanovení energetického výdeje je analýza pracovní činnosti. Práce se rozloží na operace a úkony se zřetelem na polohu těla, resp. pohyby těla (chůzi) při práci a podle způsobu vykonávání práce, tj.podle velikosti (procentuálního množství) namáhaných svalových skupin a intenzity jejich zatížení. Druhým krokem je pomocí chronometrických studií vypracovat snímek pracovního dne s minutovou přesností. Nakonec se časy připadající na jednotlivé pracovní operace a úkony a časy přestávek spočítají na minuty a součty se vynásobí příslušnými minutovými hodnotami spotřeby energie (v kJ), které připadají na polohu těla (viz tabulka A), resp. na chůzi při práci (B) a na způsob vykonávané práce (C). Spočítáním všech získaných hodnota spotřeby energie (A + B + C) se stanoví celosměnová pracovní spotřeba energie. Když se tato hodnota vydělí trváním pracovní směny v minutách (i s přestávkami), stanoví se průměrná celosměnová a minutová spotřeba energie. Všechny stanovené hodnoty představují tzv. čisté pracovní kJ připadající jen na vlastní práci (tj. bez hodnot základní, resp. klidové látkové výměny). Při chůzi se zatěžují svaly dolních končetin, které tvoří přibližně 50 % celkové masy svalstva lidského organismu. Minutový energetický výdej při chůzi se pohybuje v širokém rozpětí (asi 7 – 40 kJ. min -1 i více), což závisí na rychlosti chůze, druhu terénu a jeho kvalitě. Hodnoty chůze po rovině, po rovném, tvrdém povrchu se dají použít na zhodnocení chůze po chodbách budov, v místnostech s betonovou podlahou, po asfaltové cestě apod. Při pomalejší chůzi, běžné v praxi (3 – 4 km.h -1), nemá obuv prakticky žádný vliv na energetickou spotřebu. Těžší obuv zvyšuje energetickou spotřebu až při větších rychlostech chůze. Velkou úlohu sehrává i druh a kvalita cesty, resp. Povrch terénu. Energetický výdej zvyšuje zejména námraza, sníh, případně jiný měkký terén. Hodnoty energetického výdeje při chůzi po nakloněné rovině jsou stanovené pro chůzi po rovných a tvrdých cestách (ne pro chůzi po hrbolatém a kluzkém terénu).

Poloha těla Energetický výdej (kJ. min -1)

Energetický výdej (kJ. h-1)

vleže 0,4 – 1,3 40 - 80 v sedu 0,8 – 1,7 60 – 100 v pokleku 1,3 – 2,1 80 – 120 v dřepu 1,3 – 2,5 80 – 140 ve stoji 1,3 – 2,9 80 – 160 v předklonu 1,7 – 2,9 100 - 160 Tab. Hodnoty spotřeby energie podle polohy těla (A) Chůze Rychlost

(km.h-1) Rychlost (m.min-1)

J.m-1 kJ.min-1

Po rovn. tvrdém povrchu 2,0 33 220 7 3,0 50 200 10 4,0 67 190 13 5,0 83 200 17 6,0 100 220 22 7,0 117 260 30

8,0 133 300 40 Po cestě 4,0 67 180-210 12-14 Po tvávě 4,0 67 200-230 13-15 Po strništi 4,0 67 240-280 16-18 Po brambořišti 4,0 67 250-280 16-18 Po 40 letém bukovém lese

4,0 67 260 17

Po oranině 4,0 67 300 20 Po lehce zledovatělé cestě

4,0 67 230 15

Po svahu (vrstva 5–10 cm)

4,0 67 590 40

Tab. Chůze po rovině různou rychlostí a na různém podkladu – hodnoty energetického výdeje (B)

Charakter chůze

Sklon svahu

Rychlost (km.h-1)

Rychlost (m.min-1)

J.m-1 kJ.min-1

5 ° 1,0 17 600 10 2,0 33 420 14 3,0 50 320 16 4,0 66 360 24

Chůze do svahu

5,0 83 390 33 10 ° 1,0 17 770 13

2,0 33 580 19 3,0 50 510 25

4,0 66 610 41 15 ° 1,0 17 920 16

2,0 33 750 25 3,0 50 750 37

20 ° 2,0 33 880 29 Chůze ze svahu 5 ° 5,0 83 110 9

10 ° 5,0 83 90 8 15 ° 5,0 83 100 8

20 ° 5,0 83 140 11 Tab. Chůze do svahu a se svahu – hodnoty energetického výdeje (B) Charakter chůze Počet schpdů

(za 1 min.) J.m-1

výšky kJ.min-1

Výstup po schodech 60 3350 35 80 3100 43 100 3300 57

120 3480 72 Sestup se schodů 60 1200 13

80 880 12 100 800 14

120 800 16 Tab. Výstup a sestup ze schodů – hodnoty energetického výdeje (B)

Práce vykonávaná svaly (% množství svalů)

Stupeň zatížení

Spotřeba energie kJ.min-1 kJ.h-1

ruce malý 1 - 2 60 - 140 střední 2 - 4 140 - 210 velký 4 - 5 210 - 270

jedna horní končetina (14 % svalstva)

malý 3 - 5 160 - 270

střední 5 - 7 270 - 380 velký 7 - 9 380 - 500

obě horní končetiny (28 % svalstva)

malý 6 - 8 330 - 450

střední 8 - 10 450 - 560 velký 10 - 12 560 - 670

obě horní končetiny a trup (44 % svalstva)

malý 8 - 13 460 - 670

střední 13 - 18 670 - 960 velký 18 - 23 960 - 1260

celé tělo (100 % svalstva)

malý 10 - 17 5602 - 920

střední 17 - 25 920 - 1360 velký 25 – 35 1360 - 1880

velmi velký 35 - 45 1880 - 2500 Tab. Hodnoty energetického výdeje podle způsobu vykonávání práce a velikosti zatěžovaných svalových skupin (C) Popsaná metoda umožňuje určit stupeň pracovního zatížení a příslušné hodnoty výdeje energie dostatečně přesně v určitém rozsahu hodnot „ od – do „, což je její výhodou. Tuto možnost mohou dobře využít především zaškolení a zkušenější pracovníci. Při zácviku je nutno podstupovat od hodnocení jednodušších, stereotypních prací (např. při pásové výrobě) ke složitějším pracovním činnostem. Začátečníci mají tendenci stupeň zatížení přeceňovat, proto je vhodné, aby při určování energetického výdeje zpočátku spolupracovali se zkušenějšími odborníky. Jak ukazuje předchozí tabulka (hodnoty C), hodnoty energetického výdeje se liší podle způsobu vykonávané práce a velikosti zatěžovaných svalových skupin. Co se týká způsobu vykonávání práce, je třeba rozlišovat, zda je práce vykonávaná rukama, jednou končetinou, oběma horními končetinami či trupem a končetinami. Do úvahy je nutno vzít i stupeň intenzity zatížení. Na rozdíl od malého zatížení při středním a velkém zatížení souvisí pracovní pohyb s překonáváním odporu, anebo se pohyby vykonávají rychleji, případně se oba tyto faktory kombinují.

Následující tabulka uvádí časový snímek sanitáře na geriatrickém oddělení a energetický výdej během směny. Energetický výdej je vypočítaný dle tabulek AHEM, a to při specifických pracovních operacích a za celou pracovní směnu. Energetický výdej za celou směnu vydělený počtem minut pracovní směny vyjadřuje průměrný celosměnový minutový energetický výdej. Pokud je třeba vypočítat i minutový energetický výdej při specifických pracovních operacích, energetický výdej při konkrétní pracovní operaci se dělí souhrnným časem při specifické pracovní operaci (např.při operaci č.1.1 se energetický výdej 3 659,9 kJ dělí sumou času při specifické pracovní operaci č. 1. 1, tj. 171 minut a výsledek 21,4 kJ. min -1 vyjadřuje minutový energetický výdej pro operaci č.1.1). Spec. prac. oper

Kat dle AHEM

Souhr čas za směn (min.)

Souhr při specif pr. oper.

% podíl prac. času za směn

Energ.výdej (kJ.min-1)

A B C

Celk. energ výdej za směn

Energ výdej za urč. čas

Energ Výdej při spec. oper. (kJ)

1.1 A 61 171 23,8 2,1 - - 2,1 128 3660 B 34 - 7 14 20,5 697 C 76

2,3 - 35 37,3 2835

1.2 A 15 72 10 2,1 - - 2,1 32 2312 C 57 - - 40 40 2280 1.3 A 71 87 12,1 2,1 - - 2,1 149 741

B 16 - 7 30 37 592 C -

- - - - -

1.4 A 3 24 3,3 2,1 - - 2,1 6,3 300 B 21 - 7 7 14 294 1.5 A 34 54 7,5 2,3 - 11 12,8 435 728

B 11 - 7 - 7 77 C 9

- 7 17 24 216

1.9 A 129 247 34,3 1,7 - - 1,7 219 1339 B 97 - 7 - 7 679 C 21

- - 21 21 441

2.1 A 44 65 9 1,2 - 1 1,2 53 137 B 21 - 4 - 4 84 suma 720 720 100 9217 9217 Celosměnový energetický výdej: 9 217 kJ (9,2 MJ) Průměrný celosměnový minutový energetický výdej: 9 217 kJ: 720 min. = 12,8 kJ. min -1 Tab. Časový snímek sanitáře v denní směně od 6. do 18.hod. (720 minut) – výpočet energetického výdeje

Energetický výdej při manipulačních pracích s břemeny uvádí další dvě tabulky. Každá pracovní operace se skládá ze 3 základních pohybových složek – z uchopení břemena, přemístění a uložení. Přemísťování je spojené s nadzvednutím, horizontálním přemístěním a spuštěním. Jednotlivé pohybové složky se vykonávají ve velmi krátkých časových intervalech. Energetický výdej při zdvihání a přenášení břemen závisí především na hmotnosti břemena, výšce frekvence zdvihu a na vzdálenosti a rychlosti transportu. Proto se hodnoty výdeje energie přepočítávají na výkonové jednotky, tj. 1 zdvih na 1 metr dráhy (kJ/ ks, J / m dráhy). v rámci hodnot uvedených v následujících tabulkách je možno interpolací vypočítat energetický náklad při zdvihání a přenášení břemen v libovolných podmínkách, které se mohou v praxi vyskytnout. Aby se mohly stanovené hodnoty energetické spotřeby využít, zmíním se stručně o hranicích trvale přípustného zatížení při převážně dynamické práci. Určení těchto hranic má velký význam nejen z medicínsko – preventivních aspektů (ochrana pracovníků před nadměrným zatížením, rozvoj funkční zdatnosti organismu), ale i z ekonomického hlediska (stanovení fyziologicky opodstatněných výkonových norem). Výška uchopení (cm)

Výška uložení (cm)

Energetický výdej při hmotnosti břemena (kJ. ks – 1) 5 kg 10 kg 15 kg 20 kg 25 kg 30 kg

ze země na zem 1,61 1,88 2,09 2,32 2,85 3,31 ze země do 50 cm 1,4 1,7 1,83 2,11 2,64 3,1 ze země do 100 cm 1,44 1,86 2,47 2,85 3,85 5,4 ze země do 150 cm 1,78 2,43 3,31 3,85 5,78 7,91 z 50 cm na zem 1,05 1,34 1,42 1,58 1,99 2,4 z 50 cm do 50 cm 0,71 0,84 1,05 1,26 1,72 2,09 z 50 cm do 100 cm 0,84 1,05 1,34 1,59 2,09 2,64 z 50 cm do 150 cm 1,17 1,59 2,09 2,76 3,85 5,02 z 100 cm na zem 0,96 1,26 1,63 2,05 2,55 3,22 z 100 cm do 50 cm 0,57 0,75 0,88 1,05 1,47 1,93 z 100 cm do 100 cm 0,54 0,71 0,84 0,92 1,02 1,13 z 100 cm do 150 cm 0,84 1,13 1,47 1,84 2,35 2,89 z 150 cm na zem 1,34 1,84 2,39 2,89 3,77 4,6 z 150 cm do 50 cm 0,75 1,05 1,38 1,76 2,34 2,93 z 150 cm do 100 cm 0,29 0,38 0,46 0,59 0,8 1,01 z 150 cm do 150 cm 0,59 0,71 0,96 1,26 1,59 2,01 Tab. Ruční přemísťování a přenášení břemen – hodnoty energetického výdeje

Způsob nošení Hmotnost (kg)

Rychlost (m.min -1)

Dráha (J.m -1)

Energetický výdej(kJ.min-1)

5 30 220 6,7 10 30 240 7,1 15 30 260 8 20 30 290 8,8 25 30 320 9,6

V obou dvou rukou vedle těla

30 30 350 10,5 5 60 200 11,7 10 60 200 12,1 15 60 220 13,4 20 60 240 14,7 25 60 270 16,3

30 60 300 18 5 90 230 20,5 10 90 240 21,4 15 90 260 23,9 20 90 290 26,4 25 90 320 28,9

30 360 31,8 5 60 220 13 10 60 280 16,8

V obou rukou od těla

15 60 360 21,8 5 30 240 7,1 10 30 250 7,5 15 30 290 8,8 20 30 330 10,1 25 30 380 11,3

V obou rukou před sebou

30 30 430 13 5 60 220 13 10 60 240 14,7 15 60 280 16,8 20 60 310 18,8 25 60 340 20,1

30 60 360 21,4 5 60 220 13 10 60 260 15,5

V jedné ruce vedle těla

15 60 350 20,9 2 60 200 11,7 5 60 250 15,1

V jedné ruce od těla

7 60 290 17,2 Tab. Přenášení břemen v rukou – hodnoty energetického výdeje

Přesnější zjišťování energetického výdeje při práci umožňují přístrojové metody: ventilometrie a zejména nepřímá kalorimetrie.

Ventilometrie Zde se používá speciálně zkonstruovaný průtokoměr a při nepřímé kalorimetrii i analyzátor vydechovaného vzduchu. Všechna zařízení, která jsou součástí přístrojového vybavení, musí mít technické parametry na využití v terénních podmínkách. Energetický výdej se vypočítá z minutové ventilace korigované na bazální podmínky (VBTPS) pomocí rovnice podle Sartorelliho: M = V. 0,2 (kcal) Výslednou hodnotu lze přepočítat na kJ nebo W vynásobením hodnoty v kcal faktorem 4,19 nebo 69,78. v hygienické praxi lze uvedený vzoreček s výhodou využít (např. v toxikologii k výpočtu ventilace při známé hodnotě energetického výdeje). Ventilometrie pracuje maximálně s 15 % - ní chybou, při nepřímé kalorimetrii je rozhodující konstrukce analyzátoru včetně jeho technických možností - obvykle udává chyba 2 – 3 %. Obě dvě metody se používají při hodnocení převážně dynamické práce se zatěžováním větších svalových skupin. Nepřímá kalorimetrie. U lehké a středně těžké práce se provádí měření tak, že se měří velikost ventilace po dobu 10 až 20 minut v rovnovážném stavu. Tento postup se nazývá parciální metoda (viz obr.). Současně se provádí analýza vydechovaného vzduchu na koncentraci O2 a CO2.

Po korekci minutové ventilace na standardní podmínky (VSTPD) se vypočítá minutová spotřeba kyslíku, která se vynásobí energetickým ekvivalentem (EE) odpovídajícím naměřenému respiračnímu kvocientu (RQ). u moderních přístrojů provádí celý výpočet zabudovaný mikroprocesor. U krátce trvajících pracovních operací u těžké fyzické práce (minutová spotřeba kyslíku je větší než jeden litr/minutu), kdy nedojde k vytvoření setrvalého stavu (viz následujíc obrázek integrální metody) se měření zahajuje okamžikem začátku práce a měření pokračuje ještě po dobu 15 minut po jeho ukončení. Pokusná osoba před začátkem pracovní operace a ihned o jejím ukončení zůstává v klidu (klidová hodnota). Energetický výdej na vlastní operaci se rovná celkovému energetickému výdeji naměřenému během pracovní i zotavné fáze po odečtení klidového metabolismu. Připadajícího na pracovní i zotavnou fázi. Tento postup se nazývá integrální metoda.

U krátce trvajících prací, je výsledek zatížen určitou chybou. ta je tím větší, čím kratší je trvání měřené operace.Tato chyba je způsobena tím, že na začátku práce, která nastupuje z klidu, je účinnost svalové práce horší než v pozdější fázi. Toto zvýšení energetického výdeje na začátku pracovní fáze se v odborné literatuře nazývá Simonsonův efekt. Trvá-li měřená operace několik minut, je chyba způsobená počátečním zvýšením energetického výdeje zanedbatelná. u krátce trvající umnosti lze této chybě předejít tím, že před vlastní měřenou operací bude zařazena krátká pracovní fáze, během níž dojde k adaptaci na pracovní výkon. Jestli – že přestávka mezi předpracovní fází a začátkem měřené operace je kratší než 5 minut Simonsonův efekt se nedostaví.

Postup při výpočtu energetického výdeje: Objem plynů naměřený ventilometrem je nutné přepočítat na standardní podmínky, tj. na teplotu vzduchu 0 o C, atmosférický tlak 101, 3 kPa (normální tlak) a absolutně suchý vzduch. Korekční faktor pro přepočet ventilace na standardní podmínky (fSTPD) se odečte z tabulek nebo se vypočítá z následující rovnice: fSTPD = 273 (p – pH20) / (273 + t) 101,3 kde: p = naměřený atmosférický tlak (kPa) pH20 = parciální tlak nasycené vodní páry (kPa) tabulková hodnota (viz násl tabulku) t = teplota vydechovaného vzduchu v plynoměru (o C) Teplota (o C)

0

1

2

3

4

10 1,23 1,31 1,4 1,5 1,6 20 2,34 2,49 2,64 2,81 2,98 30 4,24 4,49 4,75 5,03 5,32 5 6 7 8 9

10 1,7 1,82 1,94 2,06 2,2 20 3,17 3,36 3,56 3,78 4 30 5,62 5,94 6,27 - -

Tab. Parciální tlak nasycené vodní páry (kPa) od 10 o C v krocích po 1 o C Příklad stanovení energetického výdeje parciální metodou: Práce soustružníka Doba měření (τ) = 10 minut Množství ventilovaného vzduchu za dobu měření (V) = 374 litrů Korekční faktor na standardní podmínky (fSTPD) = 0,887 Rozdíl obsahu O2 ve vydechovaném proti vdechovanému vzduchu = 4,1 % Rozdíl obsahu CO2 ve vydechovaném proti vdechovanému vzduchu = 3,7 %

Výpočet: V.min -1 STPD = 37,4. 0,887 = 33,2 litrů

% CO2 3,7 RQ =

% O2 =

4,1 = 0,92

EE (tabulková hodnota) = 20,59 (kJ.min -1) BM (tabulková hodnota) = 5,0 kJ.min -1

VO2. min – 1 = 33,2. 4, 1. 0,01 = 1,3612 (litrů. min -1) M (brutto) = VO2. min – 1. EE = 1,3612. 20,59 = 28,03 kJ. min – 1 M (netto) = 28,03 – 5,0 = 23,03 kJ. min -1 Příklad stanovení energetického výdeje integrální metodou: Hlavní doba (τm) = 3 minuty Zotavovací doba (τr) = 15 minut Průměrný minutový energetický výdej (brutto) za celou dobu měření integrální metodou (Mp) = 133 W. m -2

Průměrný minutový výdej při sezení (Ms) = 44 W. m -2

Výpočet

τ m + τ r τ r M (netto) = (Mp.

τ m ) - (Ms.

τ m ) (W.m -2)

M (netto) = (133 – 6) - (44. 5) = 798 - 220 = 578 W. m – 2 (34,67 kJ. m -2. min – 1) Odhad EV pomocí tabelárních hodnot Méně přesnou metodou je použití tabelárních hodnot. Lze je s poměrně dobrou přesností použít pro jednoduché činnosti, jako je chůze po rovině a v úklonu, práce s lopatou klasické průmyslové činnosti, pro něž byly tyto tabulky naměřeny. Použití tabulek však vyžaduje značnou zkušenost.

Energetický výdej pro polohu těla, hodnoty bazálního metabolismu Poloha těla Energetický výdej

(W / m2) Vsedě 10 Vkleče 20 v dřepu 20 Vstoje 25 Vstoje v předklonu 30 Energetický výdej pro různé druhy prací,hodnoty bez bazálního metabolismu Druh práce

Energetický výdej střední hodnota

(W / m2) rozpětí

Práce rukou

Lehká 15 Pod 20 průměrná 30 20 – 35 Těžká 40 nad 35 Práce jednou paží

Lehká 35 pod 45 průměrná 55 45 – 65 Těžká 75 nad 65 Práce oběma pažemi

lehká 65 pod 75 průměrná 85 75 - 95 Těžká 105 nad 95 Práce trupem

Lehká 125 pod 155 průměrná 190 155 - 230 Těžká 280 230 - 330 Velmi těžká 390 nad 330

Podle požadavků na přesnost stanovení energetického výdeje lze použít následující postupy pro stanovení energetického výdeje (ČSN EN 28 996): Odhad energetického výdeje podle druhu činností Energetický výdej se pro danou činnost zařazuje do jedné z pěti tříd uvedené v tabulce. Hodnoty uvedené v tabulce zahrnují i krátké přestávky v průběhu pracovní činnosti.

Třída práce

Příklady činností M (W.m-

2)

I

Práce vsedě s minimální pohybovou aktivitou (kancelářské administrativní práce, kontrolní činnost v dozornách a velínech), práce vsedě spojena s lehkou manuální prací rukou a paží (psaní na stroji, práce s PC, jednoduché šití, laboratorní práce, sestavovaní nebo třídění drobných lehkých předmětů)

≤ 80

IIa

Výstupní kontrola, řízení osobního vozidla za běžných provozních podmínek) Práce vstoje občasně spojená s pomalou chůzi po rovné podlaze s přenášením lehkých břemen nebo překonáváním malých odporů (vaření, strojní opracovávání a montáž malých lehkých dílců, kusová práce nástrojářů a mechaniků, prodavači)

81 až 105

IIb

Práce vsedě s trvalým zapojením obou rukou, paží a nohou (dělnice v potravinářské výrobě, mechanici, strojní opracování a montáž středně těžkých dílců, práce na ručním lisu, řidiči nákladních vozidel, traktorů, autobusů, trolejbusů a ostatních drážních vozidel) Práce vstoje s trvalým zapojením obou rukou, paží a nohou spojená s přenášením břemen do 10 kg (prodavači při silné frekvenci zákazníků, lakýrníci, svařování, soustružení, strojové vrtání, dělník v ocelárně, valcíř hutních materiálů, tažení nebo tlačení lehkých vozíků)

106 až 130

IIIa

Práce vstoje s trvalým zapojení obou horních končetin občas v předklonu nebo vkleče, chůze, (údržba strojů, mechanici, obsluha koksové baterie, práce ve stavebnictví - ukládání panelů na stavbách pomocí mechanizace, skladníci s občasným přenášením břemen do 15 kg, řezníci na jatkách, zpracování masa, pekaři, malíři pokojů, operátoři poloautomatických strojů, vystrojování vnitřku karoserií v automobilovém průmyslu, obsluha válcovacích tratí v kovoprůmyslu, hutní údržba, průmyslové žehlení prádla, čištění oken, ruční úklid velkých ploch, strojní výroba dřevozpracujícím průmyslu)

131 až 160

IIIb

Práce vstoje s trvalým zapojení obou horních končetin, trupu, chůze, (práce ve stavebnictví - kladení cihel při tradiční výstavbě, skládání cihel, čištění menších odlitků sbíječkou a broušením, příprava forem na 15 až 50 kg odlitky, foukači skla – výroba velkých kusů, obsluha gumárenských lisů, práce na lisu v kovárnách, chůze po zvlněném terénu bez zátěže, zahradnické práce a práce v zemědělství).

161 až 200

IVa

Práce spojená s rozsáhlou činností svalstva trupu, horních i dolních končetin (práce ve stavebnictví, práce s lopatou ve vzpřímené poloze, přenášení břemen o váze 25 kg, práce se sbíječkou, práce v lesnictví s jednomužnou a dvojmužnou motorovou pilou, svoz dřeva, práce v dole – chůze po rovině a v úklonu do 15°, práce ve slévárnách, čištění a broušení velkých odlitků, příprava forem pro velké odlitky, strojní kování menších kusů, plnění tlakových nádob plyny)

201 až 250

IVb

Práce spojené s rozsáhlou a intenzivní činností svalstva trupu, horních i dolních končetin (práce na důlních pracovištích s ruční ražbou – práce se sbíječkou, práce v lomech, práce v zemědělství s vysokým podílem ruční práce, ruční sekání s kosou, strojní kování větších kusů)

251 až 300

V

Práce spojené s rozsáhlou a velmi intenzivní činností svalstva trupu, horních i dolních končetin (transport těžkých břemen např. pytlů s cementem, výkopové práce, práce sekerou při těžbě dřeva, chůze v úklonu 15 až 30°, ruční kování velkých kusů, práce na důlních pracovištích s ruční ražbou v nízkých slojích)

301 a více

Odhad energetického výdeje podle povolání Hodnoty energetického výdeje uvedené v tabulce představují střední hodnoty za celou pracovní dobu. Nezahrnují však delší přestávky, jako např. polední přestávka na oběd apod. Skutečné hodnoty se mohou odchylovat v závislosti na technologii a organizaci práce. Povolání Energetický výdej (W/m2) Řemesla

Zedník 110 – 160 Tesař 110 – 175 Sklenář 90 – 125 Natěrač 100 – 130 Pekař 110 – 140 Řezník 105 – 140 Hodinář 55 - 70 Hornictví

strojník těžního stroje 70 - 85 rubač (nízká mocnost) 140 – 240 obsluha koksovací pece 115 – 175 Hutě a ocelárny

dělník u vysoké pece 170 – 220 dělník u elektrické pece 125 – 145 ruční formíř 140 – 240 strojní formíř 105 – 165 dělník ve slévárně 140 – 240 Zpracování železa a kovů

Kovář 90 – 200 Svářeč 75 – 125 soustružník 75 – 125 Vrtač 80 – 140 jemný mechanik 70 – 110

Grafická povolání

ruční sazeč 70 - 95 vazač knih 75 – 100 Zemědělství

Zahradník 115 – 190 Traktorista 85 – 110 Doprava

řidič automobilu 70 - 90 řidič autobusu 75 – 125 řidič tramvaje 80 – 115 řidič elektrovozíku 80 – 125 Jeřábník 65 – 145 Různá povolání

Laborant 85 – 100 Učitel 85 – 100 prodavačka 100 – 120 sekretářka 70 - 85

Dále je možno odečítat energetické výdej pro typické činnosti Číslo

Činnost Energetický výdej (W / m2)

1 1.1

Základní činnosti chůze po rovině,rovná cesta 2 km / hod. 3 km / hod. 4 km / hod. 5 km / hod.

110 140 275 390

1.2 chůze do kopce, 3 km / hod. stoupání 5° stoupání 10° stoupání 15°

195 195 195

1.3 chůze z kopce, 5 km / hod. svah 5° svah 10° svah 15°

130 115 120

1.4 chůze po schodech vzhůru (0,172 m / krok) 80 schodů za minutu

440

1.5 chůze po schodech dolů (0,172 m / krok) 80 schodů za minutu

155

1.6 nesení břemene po rovině, 4 km / hod. hmotnost 10 kg hmotnost 30 kg hmotnost 50 kg

185 250 360

2 2.1 2.1.1

Povolání Stavebnictví zdění (postavení zdi téže plochy) plná cihla (hmotnost 4,2 kg) dutá cihla (hmotnost 3,8 kg) dutý blok (hmotnost 15,3 kg) dutý blok (hmotnost 23,4 kg)

150 140 125 135

2.1.2 výroba betonových prefabrikátů práce na bednění a odbednění (beton.deska) zakládání ocelové výstuže lití betonu do formy (beton.deska)

180 130 180

2.1.3 Bytová výstavba míchání cementu lití betonu do základu vibrační zhutňování betonu práce na bednění nakládání kolečka kamenivem a maltou

155 275 220 180 275

2.2 2.2.1

Hutě a ocelárny Vysoká pec příprava licích žlábků k odpichu odpich

340 430

2.2.2 Slévárny (ruční výroba forem) formování pro díly střední velikosti pěchování pneumatickou pěchovačkou formování pro malé díly

285 175 140

2.2.3 Strojní slévárny vylévání odlitků lití jednomužnou licí pánví lití dvoumužnou licí pánví lití licí pánví zavěšenou na jeřábu

125 220 210 190

2.2.4 Čištění odlitků práce s pneumatickým kladivem broušení, řezání

175 175

2.3 2.3.1

Lesní hospodářství Práce transportní a práce se sekyrou chůze,transport(hmotnost 7 kg)les, 4 km/hod. nesení mot.pily(hmotn. 18 kg) v ruce,4 km/h. práce sekyrou (hmotn.t 2 kg, 33 úderů / min.) odsekávání kořenových výhonků odsekávání větví (smrk)

285 385 500 375 415

2.3.2 Řezání pilou řezání 2mužnou pilou,kolmo na léta dřeva 60 dvoutahů /min., 20 cm2 na dvoutah 40 dvoutahů /min., 20 cm2 na dvoutah kácení motorovou pilou jednomužná motorová pila dvoumužná motorová pila řezání kolmo na léta dřeva jednomužná motorová pila dvoumužná motorová pila odkorňování střední hodnota, léto střední hodnota. zima

415 240 235 205 205 190 225 390

2.4 Zemědělství rytí rýčem (24 pohybů / min.) orba koňským spřežením orba traktorem hnojení pole ruční rozhoz rozmetávání rozmetačem taženým koňmi rozmetávání traktorem okopávání řepy (motyka 1,25 kg)

380 235 170 280 250 95 170

2.5 2.5.1

Sport Běh 9 km / hod. 12 km / hod. 15 km / hod.

2.5.2 Lyžování po rovině, dobrý sníh 7 km / hod. 9 km / hod. 12 km / hod.

350 405 510

2.5.3 Bruslení 12 km / hod. 15 km / hod. 18 km / hod.

225 285 360

2.6 Práce v domácnosti úklid vaření mytí nádobí, vstoje ruční praní a žehlení holení, mytí a oblékání

100-200 80-135 145 120-220 100

Existují tabulky i pro energetický výdej v závislosti na rychlosti práce (hodnoty bez bazálního metabolismu) Druh práce

Energetický výdej v závislosti na rychlosti práce (W/ m2) / (m.s-1)

Rychlost práce ve vstahu k vzdálenosti chůze, 2 km / hod. až 5 km / hod. chůze do svahu, 2 - 5 km /hod. stoupání 5° stoupání 10° chůze ze svahu, 5 km / hod. klesání 5° klesání 10° chůze s břemenem na zádech, 4 km/hod. hmotnost břemene 10 kg hmotnost břemene 30 kg hmotnost břemene 50 kg

110 210 360 60 50 125 185 285

Rychlost práce ve vstahu k výšce stoupání po schodech sestup po schodech lezení vzhůru po šikmém žebříku bez břemene s břemenem o hmotnosti 10 kg s břemenem o hmotnosti 50 kg lezení vzhůru po svislém žebříku bez břemene s břemenem o hmotnosti 10 kg s břemenem o hmotnosti 50 kg

1725 480 1660 1870 3320 2030 2335 4750

Pro větší přehlednost uvádím další podrobné tabulky pro jednotlivé průmyslové oblasti, profese a činnosti v příloze na konci publikace Při vyšetřování lokální svalové zátěže se využívají různé metody, odstupňované podle přesnosti a nároků na přístrojové vybavení. Lokální zatěžování menších svalových skupin je možné hodnotit na základě výsledků měření tahu, tlaku a torze při pracovní činnosti pomocí mincíře, event. momentových klíčů a jejich porovnávání s referenčními hodnotami maximálních svalových sil.

Z hlediska přístrojového vybavení je náročnější tenzometrie a nejobjektivnější a nejpřesnější je pracovní elektromyografie, která umožňuje monitorovat elektrofyziologickou aktivitu svalů pomocí záznamových zařízení (mikropočítačů apod.) Hodnocení lokální svalové zátěže

♦ Podle Nařízení vlády č.178/2001 Sb., ve znění pozdějších právních předpisů, nesmí celosměnový časově vážený průměr vynakládaných svalových sil překročit při práci s převahou dynamické složky 30 % Fmax.

♦ U prací s převahou statické složky nesmí překročit 10 % Fmax. ♦ Pracovní úkony s použitou silou nad 70 % Fmax u práce převážně

dynamické, jako pravidelná součást pracovní operace, jsou nepřípustné. ♦ Pracovní úkony s použitou silou nad 60 % Fmax u práce převážně

dynamické jsou přípustné maximálně 600 x za směnu ♦ Pracovní úkony u práce převážně statické, s použitou silou vyšší než 45 %

Fmax jsou nepřípustné. Při hodnocení únosnosti zátěže není rozhodující jen silová složka, ale i četnost pohybů. Závislost únosnosti vynakládané svalové síly vyjádřené v % Fmax. na četnosti pohybů vyjadřuje obrázek.

Z obrázku vyplývá, že všechny kombinace % Fmax a četnosti pohybů, které leží nad uvedenou křivkou, jsou spojeny s vysokou pravděpodobností onemocnění z přetížení. Nařízení vlády č. 361/ 2007 Sb. v platném znění stanovuje přípustný počet pohybů za osmihodinnou směnu (viz legisltiva). Praktický případ hodnocení: Profese: elekro navíječka Průměrná celosměnová hodnota % Fmax u flexorů předloktí PHK: 13,5 % Průměr.celosměnová hodnota % Fmax u extenzorů předloktí PHK: 18,5 % Celosměnová četnost pohybu ruky a předloktí: 18 300 Uvedené hodnoty % Fmax a četnosti pohybu vložíme do níže uvedeného grafu. Závěr: Limitní hodnoty pro lokální svalovou zátěž u sledovaných svalových skupin jsou překročeny. Lokální svalová zátěž flexorů a extenzorů pravého předloktí a ruky je nadměrná.

Zdravotní důsledky nadměrné jednostranné svalové zátěže Dlouhodobé nadměrné jednostranné přetěžování Tato onemocnění jsou výsledkem rozporu mezi jedincovou konstitucí a nároky na jeho lokomoční aparát.Onemocnění tedy vznikají především v důsledku působení svalové síly za podmínek,kdy po zátěži nenastává plné zotavení.Postupně narůstající morfologické změny v jednotlivých anatomických strukturách vyústí v chorobný stav,projevující se charakteristickou subjektivní symptomatologií a objektivními patologickými nálezy. Ze zatěžování se stalo přetěžování. Prakticky vždy se zjistilo,že se zvětšila zátěž příslušné partie končetin zvětšováním produkce výrobků,nebo že se změnila kvalita opracovávaného materiálu,která vyžadovala vynaložit při práci větší sílu.Vliv mívá též nedostatečný zácvik či indispozice jinou změnou zdravotního stavu.

Tendovaginitis (zánět šlachových pochev) Tendovaginitidy vznikají při pracovní činnosti spojené s nadměrným a opakovaným napínáním svalů,šlach a svalových úponů, nebo při činnostech s vynakládáním malé síly drobných svalových skupin,ale s vysokou četností pohybů.Bývají postiženy šlachy prstů rukou,zápěstí a předloktí.S onemocněním se setkáváme nejčastěji při opracovávání malých součástek (automobilový průmysl,polovodiče), v obuvnické výrobě při střihání,u hudebníků a u písařek. Při tendovagionitidě vzniká nepoměr mezi objemem šlachy a objemem lumina její pochvy.Nepoměr nastane při zánětlivé infiltraci šlachy v akutních případech, nebo při stenozující (průsvit zužující) fibróze šlachové pochvy při chronickém průběhu onemocnění. Onemocnění je charakteristické ztuhlostí a bolestivostí, které vzrůstá se zátěží.Bolest je lokalizovaná do oblasti postižené šlachy.Bolestivost se stupňuje při pasivním napnutí šlachy,nebo aktivním stahem příslušné svalové skupiny proti odporu. Dále se jedná o omezenou pohyblivost,šlachové pouzdro je na tlak bolestivé a jsou hmatné typické šelesty.Onemocnění vyžaduje i trvalé vyřazení z práce, neboť při dočasném přeřazení dochází k recidivám. Epikondylitis (zánět nadkloubních hrbolů) Vyskytuje se u osob těžce pracujících, kteří vynakládají značnou sílu na držení nástroje při vynucené pracovní poloze horních končetin (práce s těžkými pneumatickými nástroji,motorovými pilami,kladivy). Stupeň postižení závisí na rozsahu a délce trvání. Jedná se o degenerativní onemocnění úponů svalových skupin předloktí na ulnární epikondyl (na malíkové straně pažní kosti) nebo radiální epikondyl (na palcové straně pažní kosti). Nemocní udávají bolestivost epikondylů na tlak a při určitých pohybech Později bývá omezena pohyblivost a úchopová síla ruky.Onemocnění vede k výraznému omezení pracovní schopnosti.Jestliže se jedná o radiální epikondylitis, bývá tento syndrom nazýván též tenisový loket, jde-li o ulnární epikondylitis – tak loket oštěpářský.častějším onemocněním je radiální epikondylitida. Ruptura šlachy extenzoru palce (přetržení šlachy) Ve starší literatuře se nazývalo toto postižení obrna bubeníků. Vyskytuje se u lakýrníků,číšníků,řezbářů, tedy u těch profesí,kde je extenzor palce angažován opakovanými pohyby.Obvykle se neprojeví bolestí, ale ztrátou schopnosti aktivního natažení palce.

Ruptura šlachy dlouhé hlavy bicepsu Může proběhnout u celé řady postižených nepoznána.V okamžiku zvedání nějakého břemene pocítí postižený prudkou bolest v oblasti ramene. Bolest se pak postupně zmírní.Často teprve lékař upozorní na kulovitou zduřeninu na přední ploše dolní třetiny paže,která se zvětšuje při ohýbání lokte a je na pohmat elastická. Periartritidy humeroskapulární Toto je označení pro celou řadu chorobných změn a stavů v oblasti ramenního kloubu,jako jsou artrózy,degenerativní změny šlach atp.Společným projevem všech těchto postižení je klidová bolest ramenního kloubu,zvětšující se při pohybech,bolest často úporná,přirovnávaná k bolestem zubů.Kloub bývá citlivý na pohmat, pohyb v rameni je omezen.Vyskytuje se někdy u lidí pracujících dlouhodobě ve vzpažení. Styloitis radii Jde o projev přetížení úponu svalu nad bodcovým výběžkem kosti vřetenní.Býval popisován u žen v tabákovém průmyslu a u baliček.projevuje se bolestí při ohýbání lokte proti odporu. Styloitis ulnaris Projevuje se bolestivostí při rotačních pohybech zápěstí. Prevence: Pro vznik tentovaginitidy jsou mimořádně citliví jedinci s hyperkinetickým habitem, tedy ti, kteří vykonávají pracovní pohyby zbytečně rychle,energicky a trhavě.Toto by se mělo zohlednit již při vstupních preventivních prohlídkách. technická a kolektivní prevence má omezené možnosti,protože jde zejména o náročné práce,vyžadující strojově mechanizované práce,nebo o individuálně náročné práce – např.hudebníci.Individuální prevence spočívá v náležité přípravě pracovníků a jejich zácviku se záměrem osvojit si správný pohybový stereotyp.

Nemoci periferních nervů končetin charakteru úžinového syndromu s dlouhodobého nadměrného jednostranného přetěžování nebo z tlaku,tahu a torze Charakteristika: Svalově kloubní systém je úzce spojen se systémem periferních nervů.Topografie těchto nervů, zvláště když procházejí vedle kloubů je modelována do nejnepříznivější formy,do podoby tunelu.Nerv prochází takovým místem úžinovým prostorem,jehož dno nebo strop tvoří část kostěného systému,druhou část pak zpravidla tuhy aparát ligamentozní (vazivový). Už zde při formování tohoto prostoru může dojít k různým anomáliím, přičemž negativně působí ty, které jakýmkoliv způsobem tento tunelový prostor zužují (např.gracilnější konstituce). Další vlivy mohou situaci ještě zhoršovat, např.prosáknutí v rámci tendovaginitidy nebo z endokrinologických důvodů – přechod, gravidita. Některé tunely jsou tvořeny jen svalovou hmotou. Tuhý okraj svalového vlákna může při forzírované (přepjaté) práci,při kontrakci, tísnit nerv.Někdy se přidává i další vliv,např.ohyb končetiny v místě tunelu (zápěstí – karpální tunel). Nepříznivé predisponující vlivy mohou hrát i postraumatické stavy, zvláště po úrazech, zlomeninách, kde dochází k deformacím v průsvitů tunelů.Na dolních končetinách jsou rizikové prostory v podkolenní jamce a v prostoru kotníků. Jakýkoli stav,který tunelový prostor zužuje,komprimuje (stlačuje) jeho obsah,a to přímým tlakem na nerv a na arteriální řečiště. Dochází tak ke kompresivně – ischemické neuropatii.Termín neuropatie vystihuje fakt, že je tkáň periferního nervu postižena, termín kompresivně – ischemická vyjadřuje podstatu celé afekce. Zvláštní kapitolou kompresívně – ischemických neuropatií je obrna nervu ulnaris (loketní nerv) z tzv. otlaku. Je ve své podstatě důsledkem tunelové komprese kmene nervu v loketním kanálku.Spolurozhodujícím faktorem je zde i konfigurace samotného kanálku a některé anomálie, hlavně tzv. prokluzování nervu při ohnutí lokte.tento mechanismus při každém ohnutí a natažení lokte nerv dráždí a chronickým působením tu pak dochází ku stavu, který bývá označován frikční neuropatie. Výskyt: Kompresivně – ischemická neuropatie mediálního nervu (karpální tunel) vzniká u všech prací, kde dochází k přetěžování v oblasti svalů ruky a předloktí, např. u dojičů, ulnárního nervu (kanálek ulnárního nervu v oblasti lokte) u všech prací s kompresí o tvrdou podložku nebo výraznou flexí v lokti – např.u brusičů a kuličů skla, u kresličů u rýsovacích prken,u hudebníků – violistů, violoncellistů.Na dolních kočetinách bývá poškozen tibiální nerv (podkolenní jamka) a fibulární nerv (retrofibulární prostor), které jsou exponovány při pracích v kleče, v pozici „ na bobku „ - např. u kladečů lina,u horníků v nízkých slojích a dále terminální

část tibiálního nervu (tarzální tunel) zejména při poloze nohy při špičkovém tanci, kdy tato poloha prodlužuje tunel a poškozuje nerv tahem, např. u baletek. Prevence: Prevence je jednak technická, při níž jde především o úpravu pracoviště a pracovní polohy, a dále organizační, která záleží v organizaci práce, zařazování přestávek a v nacvičování správných pracovních stereotypů. Nemoci tíhových váčků z tlaku Charakteristika: Vlivem chronického tlaku na tíhový váček dochází k zánětům – burzitidám, které se projevují viditelným zduřením burzy v podkoží, bolestivostí na tlak. Burzitis prepatelaris Jde o nemoc dlaždičů, parketářů, lepičů podlah a je vyvolávána dlouhotrvajícím a soustavným tlakem při klečení.Dochází k zánětu tíhových váčků pod čéškou. Onemocnění se projeví otokem a bolestivostí. Bolest je zpočátku pouze při tlaku (klečení), později se stupňuje s pokračující expozicí,v těžších případech přetrvává i v klidu.Může docházet k omezení pohyblivosti.Obsah váčku se může sekundárně infikovat a zhnisat, což je vážnou komplikací, vyžadující chirurgický zákrok. v jednoduchých případech se stav po přerušení expozice upravuje, ovšem lehce i při kratší expozici recidivuje. Loketní burzitidy Vznikají při zvedání těžkých břemen s opřenými lokty, nebo tam kde hmotnost těla spočívá na opřených loktech (např.brusiči skla, horníci v nízkých slojích). Ramenní burzitidy Vznikají u nosičů břemen, kdy břemeno opakovaně naráží na záda. Prevence: Technická prevence spočívá v mechanizaci a změně technologie, tak aby se jednostranné zatížení vyloučilo. u dlaždičů se osvědčily chrániče kolen.

Celková pracovní zátěž se hodnotí většinou na základě vyšetření srdeční frekvence a EKG, resp monitorování průběhu a změn srdeční frekvence a elektrokardiologické křivky při práci. Energetický výdej při práci se opírá o kontinuální zaznamenávání srdeční frekvence při práci. Tato metoda je vhodná pro použití v terénní praxi. Minutový energetický pracovní výdej je možno vypočíst ze vztahu: EVP = (SF pracovní - SF klidová). 0,42 EVP - energetický pracovní výdej (kJ), SF – srdeční frekvence Laboratorní metody.

Testy fyzické zdatnosti Z laboratorních metod mají v pracovním lékařství význam především testy fyzické zdatnosti, které si vyžadují náročné přístrojové vybavení. Kromě toho je možno použít některé biochemické metody (např. na hodnocení pracovně tepelné zátěže apod.) Podle určení rozlišujeme zotavovací a námahové testy zdatnosti. Při zotavovacích testech se pomocí různých parametrů sledují změny jednotlivých funkcí v čase při tělesném zatížení: patří k nim klasický Masterův two – step – test anebo Harvardský test. Druhý typ představují námahové testy zdatnosti, při kterých se pomocí různých parametrů sledují změny jednotlivých funkcí v čase zatížení. Podle intenzity zatížení se dělí maximální a submaximální. Z hlediska metodického uspořádání rozlišujeme jednoduchý test, charakterizovaný konstantní intenzitou zátěže, která je stejná u všech vyšetřovaných, případně je stanovená individuálně dle pohlaví, věku a zdatnosti vyšetřované osoby, diskontinuální test, charakterizovaný zvyšující se intenzitou zátěže

s intermitentními klidovými intervaly a kontinuální test, který se vyznačuje kontinuálním nebo stupňovitým zvyšováním zátěže v krátkodobých intervalech bez ohledu na steady – state. Kontinuální test se stupňovitým zvyšováním zátěže je metodicky uspořádaný tak, aby se na konci každého zátěžového testu dosáhl steady – state.

Pro potřeby fyziologie práce se doporučují 3 testy, jejichž volba závisí na druhu vyšetřovaných osob a cíli vyšetření. Test a je orientačním testem fyzické zdatnosti a je založený na principu step – testu. Jeho předností je poměrně nenáročné technické vybavení a použitelnost na odhad fyzické zdatnosti a momentální připravenosti na práci i na odhad dlouhodobě únosného individuálního energetického výdeje. Dá se použít nejen v laboratoři, ale i v improvizovaných podmínkách na pracovišti.

Test B má přednosti testů, při kterých se využívají bicyklové ergometry. Výhodou je, že je ho možné kdykoli přerušit, když jsou pro to důvody, ale i navzdory tomu umožňuje odhadnout fyzickou zdatnost.

Tento test je modifikací Holmanova testu a je určen k experimentálnímu použití v laboratoři, která má přístrojové vybavení na analýzu vydechovaného vzduchu, sledování EKG, event. i další přístroje. Může se použít ke stanovení VO2 max přímou metodou, ale je nutno počítat s tím, že maximální hodnoty kyslíkové spotřeby budou v porovnání s dalším testem (test C) přibližně o 7 % nižší.

Pohyblivý pás (běhátko) lze regulovat rychlostí pohybu pásu, sklonem nebo oběma současně. Používá se hlavně v USA a Kanadě.

Test C byl použit v rámci Mezinárodního biologického programu (IBP). Protože jej používají mnozí autoři a kritéria dlouhodobé únosnosti jsou odvozené od hodnot VO2 max, zjištěných tímto testem, slouží jako referenční test. Je určen především na testování fyzicky zdatných jedinců přímou metodou, možno ho však použít i na odhad VO2 max nepřímou metodou.

Režim práce a odpočinku Jedním ze základních preventivních opatření na udržení zdraví, dlouhodobé pracovní schopnosti a pracovní výkonnosti je správně stanovený režim práce a odpočinku. Takovýto režim by měl respektovat fyziologické limity stanovené pro práci podle pohlaví, věku, zapojených svalových skupin apod. Význam účelného oddechu stoupá s narůstající namáhavostí práce, s častým opakováním a rychlostí pracovních úkonů, jako ž i s monotónností pracovních pohybů.

I když při sestavování režimu práce a odpočinku platí některé všeobecné zásady, vždy je nutné postupovat podle individuálních daností a konkrétních podmínek na pracovišti. Při pracích převážně dynamického charakteru se zapojením velkých svalových skupin je poměr trvání odpočinku a trvání namáhavé pracovní činnosti obvykle 1: 1, při pracích převážně statických je potřebný 2 – 3 násobně delší čas na odpočinek svalových skupin zapojených po pracovní činnosti. Přestávky mají omezit nadměrný energetický výdej a jednostranné zatěžování, snížit únavu, stabilizovat výkon na úroveň optimálního středního výkonu, zvýšit motivaci i výkonnost apod. Počet přestávek a jejich charakter se mění podle druhu práce, způsobu vykonávání pracovní činnosti, hygienických podmínek, osazenstva zúčastněného na výrobním procesu, výkonové křivce apod. Rytmus práce a přestávek by měl být pravidelný, více přestávek má být v druhé polovině pracovní směny. Monotónní práce si vyžaduje větší počet přestávek s kratším časovým trváním. Dlouhé přestávky nejsou vhodné, protože narušují koncentraci na práci a pracovník se musí znovu „ zapracovat „, aby podal optimální pracovní výkon. Regenerace organismu se projevuje především na začátku přestávky (prvních 5 minut). Přestávka by se měla zařadit to těch fází pracovní směny, ve kterých se zaznamenává pokles výkonu. Ani dobře stanovený režim práce a odpočinku však není jediným, řešením problematiky pracovního zatěžování, je to pouze jeden z prostředků racionální organizace práce. Bylo by nesprávné měnit režim práce a odpočinku bez využití dalších opatření především technických. Otázkami racionálního režimu práce a odpočinku se zabývají specializovaná pracoviště, které na základě fyziologických vyšetřovacích metod, počítačových programů apod., stanovují optimální pracovní a oddechový režim. Jedná se o určitá organizační opatření jako výsledek praktického zohlednění fyziologických požadavků při hodnocení zátěže kolektivu na konkrétním pracovišti. Pracovní doba a čas odpočinku - rovnoměrně a nerovnoměrně rozvržení pracovní doby, pružná pracovní doba, přestávky v práci, práci přesčas, noční práci a dovolenou specifikuje zákoník práce.

Význam hodnocení zdravotního stavu ve fyziologii práce. Ani jedno fyziologické vyšetření v rámci fyziologie práce se neobejde bez komplexního vyhodnocení, resp. cíleného vyhodnocení zdravotního stavu jednotlivce a celého kolektivu pracovníků určité profese. Před každým snímáním fyziologických funkcí organismu při práci je nutné provést výběr vhodných pracovníků, tj. zdravých jedinců, kteří plní normy, jsou průměrně zapracovaní (alespoň 1 rok) atd. Přiměřenou pozornost je nutné věnovat psychologickým aspektům (dobrá spolupráce vyšetřovaných). Při sledování změn funkcí organismu, které jsou reakcí na pracovní zátěž, je možné odhalit i neadekvátní odpovědi na danou zátěž, ebeny. patofyziologickou odpověď organismu. Takováto odpověď je pro ošetřujícího lékaře důvodem na další hodnocení zdravotního stavu pracovníka, event. na jeho léčbu. Práce s břemeny. Ruční manipulace s břemeny znamená jakékoli přepravování břemen zahrnující zvedání, posunování, tahání, nesení nebo přemísťování břemen jež s sebou přináší riziko poškození zdraví. Ruční manipulace s břemeny může způsobovat jak chronická poškození zdraví, tak akutní poškození úrazového charakteru. Nepříznivé důsledky manipulace s břemen se manifestují především zvýšenou nemocností pohybového systému. Nejčastěji se projevuje změnami v oblasti bederní páteře. Manipulace s břemeny urychluje degenerativní změny na meziobratlových ploténkách, nejčastěji dochází k poškození v oblasti pátého lumbálního a prvního křížového obratle. Nadměrná zátěž může vést i k rupturám svalů a šlach a poškození periferních kloubů (nejčastěji kloubu kyčelního kolenního). Zvýšený nitrobřišní tlak u žen při manipulaci s břemeny může vést k poškození závěsného aparátu dělohy případně až k prolapsu dělohy. Rizikové faktory při manipulaci s břemeny jsou dány:

• vlastnostmi břemene: hmotností, úchopovými možnostmi, vzdáleností břemene od těla a četností manipulace

• pracovním prostředím: tepelně vlhkostními podmínkami, manipulačním prostorem, zornými podmínkami, charakterem podlahy (nerovnost, kluzkost), režimem práce a odpočinku

• individuálními vlastnostmi pracovníků: fyzická zdatnost, věk, pohlaví, zručnost, správná technika manipulace s břemeny, vhodné oblečení a obuv

Ohrožen může být i pracovník, který není fyzicky a zdravotně způsobilý, nepoužívá ochranné pracovní prostředky a v neposlední řadě i ten, který nemá patřičné znalosti nebo nebyl náležitě zacvičen a zaškolen. Přípustné hmotnosti ručně přenášených břemen Hmotnost břemen ručně přenášených muži nesmí překročit při dobrých úchopových možnostech – při občasném zvedání a přenášení 50 kg, při častém zvedání a přenášení 30 kg, přičemž energetický výdej nesmí přesáhnout limitní hodnoty. Občasným zvedáním a přenášením břemen se rozumí práce vykonávaná přerušovaně po dobu celkově kratší než 30 minut za pracovní dobu, častým zvedáním a přenášením břemen ses rozumí práce vykonávaná po dobu celkově delší než 30 minut za pracovní dobu. Kumulativní hmotnost ručně manipulovaných břemen nesmí překročit 10 000 kg za pracovní dobu a to ani při nerovnoměrném rozvržení pracovní doby. Hmotnost a podmínky pro zvedání a přenášení břemen těhotnými ženami, kojícími ženami, matkami do konce devátého měsíce po porodu a mladistvými jsou stanoveny vyhláškou 288/2003 Sb. kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným ženám, kojícím ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým, a podmínky, za nichž mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolaní. Hmotnost břemen ručně přenášených ženami nesmí překročit při dobrých úchopových možnostech při občasném zvedání a přenášení 20 kg, při častém zvedání a přenášení 15 kg, přičemž energetický výdej nesmí překročit limitní hodnoty. Při přepravě břemen pomocí jednoduchých bezmotorových prostředků nesmí vynakládané svalové síly tlačné překročit hodnotu 250 N a tažné 220 N.

Důležité zásady pro správnou ruční manipulaci s břemeny:

♦ přednostní využití silových svalů dolních končetin a zaujetí správné polohy dolních končetin

♦ udržení rovné páteře ♦ zaujetí správného postoje ♦ rovnoměrné rozložení hmotnosti břemene ♦ volba co nejkratší dráhy břemene ♦ využití pohybu vlastního těla ♦ přimknutí břemene co nejblíže k tělu pro zlepšení stability ♦ využití pomocných technických prostředků ♦ co nejkratší vzdálenost úchopu břemene před tělem ♦ přemísťování nutno provádět v optimální výšce ♦ zajištění plynulé manipulace ♦ břemeno nesmí bránit dobrému vidění ♦ nad přípustný limit mají břemena přenášet dva pracovníci nebo použít

mechanizační prostředky ♦ při častém přenosu břemen na větší vzdálenosti používat vhodný typ

transportních zařízení

Účinky na zdraví – zdravotní důsledky nadměrné svalové zátěže Nadměrná fyzická zátěž může vyvolat přechodné nebo i trvalé změny organismu. Nedílnou součástí fyzické, ale i psychické zátěže, která působí delší dobu dosáhne určité intenzity je únava. Galenos již v prvním století našeho letopočtu definuje únavu jako nedílnou součást¨denního režimu. Snad nejlépe můžeme únavu definovat jako celkový stav organismu následkem tělesného nebo psychického zatížení.

Únava Únavu můžeme dělit na: fyziologickou a patologickou. Ta může být akutní (přetížení) nebo chronická (přetrénování). Podle převažující zátěže i příznaků můžeme únavu dělit na fyzickou a psychickou. Fyziologická únava: Tělesnou, ale i psychickou únavu působí změny vnitřního prostředí: hromadění metabolitů svalové práce (laktát a s tím spojené snížení pH krve), vyčerpání reserv makroergních fosfátů a mediátorů na nervových synapsích. Podle charakteru zátěže se tyto změny manifestují jako místní nebo celkové. Rozhodující roli ve vzniku únavy hrají svaly a CNS.

Příznaky fyziologické únavy jsou: hyperémie pokožky případně s objevením se bílých okrsků, pocení, tachykardie, tachypnoe, subjektivní pocit prováděné zátěže. Při vyšším stupni únavy se mohou vyskytovat lehké poruchy neuromuskulární koordinace především mimického svalstva a drobných svalů ruky, zpomalené vnímání pojmů a podnětů, poruchy prostorového vnímání, bolesti ve svalech, pocit tlaku v epigastriu (za hrudní kostí), bolesti hlavy a pocit únavy celkové i místní. Objektivně lze prokázat chemické změny ve svalu (snížení enzymové aktivity ATPázy, kreatinfosfatázy, laktátdehydrogenázy, alaninaminotransferáty, pokles kreatinfosfátu, glykogenu a hromadění metabolitů, nížení pH), změny cévního zásobení svalu, snížení svalové elasticity, změna svalového metabolismu, vznik disharmonie mezi zatíženými a nezatíženými svaly. Tréninkem se může zvýšit tolerance organismu na tyto hodnoty. Při dosažení prahu snášenlivosti reaguje sval křečí. u trénovaného svalu nastupuj únava při pH 7,0 u netrénovaného u 7,2. Rozhodující je i doba a charakter zatížení. Únava tělesná je provázena i únavou psychickou. Známky únavy a pokles výkonnosti vyvolává jak nadbytek stimulů, tak i jejich nedostatek. Patologická únava. Při zátěži, která přesáhne svou kvalitou a kvantitou práh fyziologické snášenlivosti, vzniká při krátkodobém trvání akutní únava (přetížení, přepětí, schvácení). Při intenzivní svalové práci jsou příznaky vyvolány vysokou koncentrací laktátu. Příčinou může být také nedostatečná doba zotavení. Akutní patologická únava. Akutní patologickou únavu dělíme na: Přetížení (I. stupeň), který provází pocit slabosti, bolesti hlavy, oční skotomy, vertigo, nausea, pokles systolického tlaku, nitkovitý tep, tachypnoe se stridorem, zpomalené reakce na podněty střední intenzity, poruchy mluvy (opakování slov, nesrozumitelná dikce), křeč mimického svalstva (maska únavy), třes prstů, bledost pokožky a sliznic, poruch tvorby slin (pocit suchosti v ústech), změny myšlení (nutkavé myšlenky, opakování myšlenek), porucha vnímání pojmů a jejich zpracování (zkratové reakce). Schvácení (II.stupeň), které se projevuje těmito příznaky: zsinalost obličeje, cyanóza sliznic, akrocyanóza, dušnost se stridorem, nitkovitý až nehmatný tep, kolaps, pokles TK, palpitace, zvracení, změny svalového tonu (křeče, tetanické záškuby, ochablost), poruchy termoregulace, epistaxe, známky šoku, iracionální myšlení, oligurie, proteinurie, hematurie, ochranný útlum.

Chronická patologická únava. V běžné klinické praxi se patologická chronická únava kryje s pojmem přetrénování. To můžeme charakterizovat jako dlouhodobý nepoměr mezi prováděnou činností a pracovní kapacitou organismu. Příznaky přetrénování je možno rozdělit do tří hlavních skupin: Příznaky výkonnostní - jsou vždy prvními známkami nastupujícího přetrénování. Projevují se poklesem rychlosti, síly, nejistotou při nácviku, poruchou rytmičnosti pohybů, strachem ze závodů, poklesem celkové i specifické výkonnosti, ztrátou zájmu o cvičení nebo naopak zvýšeným zájmem ve snaze kompenzovat klesající výkon Neuropsychické příznaky – zvýšená dráždivost nebo předrážděnost, apatie, agresivita, inadekvátní psychické reakce Příznaky somatické – nechutenství či naopak zvýšená chuť k jídlu, odpor k některým potravinám nebo naopak chuť na ně, změny spánku (nespavost nebo spavost), zažívací poruchy, klidové pocení (zejména noční), permanentní pocit únavy, zvýšená náchylnost k onemocněním, poruchy menstruačního cyklu. Reakce kardiovaskulárního systému na svalovou zátěž. Srdeční frekvence (SF) během práce je tím vyšší, čím vyšší je kyslíková spotřeba spojená s vykonáváním dané svalové práce. N rozdíl od energetického výdeje, SF

není ukazatelem zátěže ale námahy organismu na určitou zátěž. Proto SF pro tutéž práci bude u různých osob tím nižší, čím vyšší je fyzická zdatnost sledované osoby. Obrázek znázorňuje odpověď SF na stejnou zátěž před a po 4,5 měsíčním tréninku.

SF v sobě zahrnuje reakci kardiovaskulárního systému i na charakter svalové práce, psychickou zátěž a tepelně vlhkostní podmínky na pracovišti.při shodné kyslíkové spotřebě je SF vyšší u té práce, která obsahuje větší procento statické složky. Dlouhodobě únosná je práce, při níž jak spotřeba kyslíku, tak SF v závislosti na čase zůstávají po celou směnu konstantní. Naopak vzestup SF v průběhu směny svědčí pro nadměrnou zátěž a nutnost úpravy režimu práce a odpočinku.

Hodnocení srdeční frekvence. Měření SF se v průmyslové praxi používá jako základní vyšetření pro posouzení únosnosti pracovní zátěže. Je časově i přístrojově méně náročné než měření energetického výdeje. Nařízení vlády č.178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, stanoví jako dlouhodobě (celosměnově) přípustné hodnoty SF uvedené v tabulce. Krátkodobě nesmí hodnota SF překročit v průběhu směny opakovaně hodnotu 150 / min. A Průměrná 102 B Nejvyšší přípustná 110 C zvýšení nad výchozí hodnotu 28

A – hodnota určená k posouzení nálezů při vyšetření skupin osob, pokud není stanovena též výchozí hodnota srdeční frekvence

B - hodnota, která může být pro vyšetřovanou osobu ještě dlouhodobě únosná, pokud není překračována hodnota C, tj. zvýšení pracovní srdeční frekvence nad výchozí (klidovou) hodnotu

C - nejvyšší přípustná hodnota zvýšení srdeční frekvence nad výchozí hodnotu, která je u zdravých jedinců dlouhodobě únosná

Preventivní prohlídky

Celková fyzická zátěž Kontraindikace: závažná nemocnění oběhové soustavy, závažná chronická onemocnění dýchacích cest a plic, závažná endokrinní onemocnění, závažná obezita, závažná onemocnění ledvin, závažná onemocnění jater, poruchy termoregulace, závažná chronická onemocnění dýchacích cest a plic, nemoci pohybového systému a páteře omezující pohyblivost a svalovou sílu, závažná chronická kožní onemocnění. Vstupní prohlídka: základní vyšetření, funkce plic, zátěžové EKG

Periodické prohlídky: základní vyšetření, EKG, u osob nad 45 let věku zátěžové EKG 1x za 2 roky Lhůty prohlídek: u osob do 45 let 1x za 2 roky, u osob nad 45 let 1x za 1 rok Výstupní prohlídka: základní vyšetření, EKG

Následné prohlídky: 0

Nadměrné a jednostranné přetěžováním končetin lokální zátěží

Kontraindikace: prognosticky nepříznivá onemocnění cév a nervů horních končetin, závažná degenerativní a zánětlivá onemocnění pohybového systému a závažnější poúrazové a pooperační stavy, těžká prognosticky závažná endokrinní onemocnění včetně diabetes mellitus, stavy po diagnostikovaném ohrožení nemocí z povolání nebo profesionálním onemocnění končetin z vibrací nebo z nadměrného a jednostranného přetěžování.

Vstupní prohlídka: základní vyšetření

Periodické prohlídky: základní vyšetření cílené na možná ortopedická a neurologická onemocnění

Lhůty prohlídek: 1x za 1 - 2 roky

Výstupní prohlídka: základní vyšetření cílené na možná ortopedická a neurologická onemocnění

Následné prohlídky: 0

Legislativa.

361/2007 Sb. NAŘÍZENÍ VLÁDY

kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci

Celková fyzická zátěž

§ 22

Vymezení celkové fyzické zátěže

Za celkovou fyzickou zátěž se považuje zátěž při fyzické práci dynamické, vykonávané velkými svalovými skupinami, při které je zatěžováno více než 50% svalové hmoty.

§ 23

Hygienický limit, bližší požadavky na pracovní postupy

(1). Celková fyzická zátěž se posuzuje z hlediska energetické náročnosti práce pomocí hodnot energetického výdeje vyjádřených v netto hodnotách a srdeční frekvence.

(2) Hygienickými limity celkové fyzické zátěže se rozumí hodnoty energetického výdeje směnově průměrné, směnově přípustné, roční a minutové přípustné a hodnoty srdeční frekvence průměrné, nejvyšší přípustné a zvýšené nad výchozí hodnotu přepočtené na osmihodinovou směnu..

(3) Hygienické limity srdeční frekvence při práci s celkovou fyzickou zátěží podle odstavce 2 jsou upraveny odděleně podle věku a pohlaví upraveny v příloze č. 5 k tomuto nařízení; části A, tabulkách č.1 až 3.

(1) Přípustné hodnoty srdeční frekvence při práci s celkovou fyzickou zátěží podle odstavce 2 jsou upraveny v příloze č. 5 k tomuto nařízení; části A, tabulce č. 4 pro mladistvé se přípustné hodnoty srdeční frekvence při fyzické práci nestanoví.

(2) Hygienický limit pro minutovou hodnotu srdeční frekvence je nejvýše 150 tepů za minutu.

(3) Jde-li o práci ve směnách delších než osmihodinových, minutové přípustné hodnoty energetického výdeje a srdeční frekvence musí být sníženy o 20 % a průměrné směnové hodnoty nesmí být zvýšeny o více než 20 %.

Lokální svalová zátěž

§ 24

Vymezení lokální svalové zátěže

Lokální svalová zátěž je zátěž malých svalových skupin při výkonu práce končetinami.

§ 25

Hygienický limit, jeho zjišťování a hodnocení, bližší požadavky na pracovní postupy

(1) Při hodnocení lokální svalové zátěže se zjišťují a posuzují vynakládané svalové síly, počty pohybů a pracovní polohy končetin v závislosti na rozsahu statické a dynamické složky práce při práci v charakteristické směně. Co se rozumí charakteristickou směnou stanoví zvláštní předpis, kterým se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií.

(2) Hygienickými limity lokální svalové zátěže se rozumí přípustné hodnoty lokální svalové zátěže s převahou dynamické nebo statické složky, která se vyjadřuje v procentech maximální svalové síly (Fmax) přepočtené na osmihodinovou směnu. Hygienickým limitem lokální svalové zátěže jsou dále počty pohybů drobných svalů prstů a ruky a průměrné minutové počty pohybů drobných svalů prstů a ruky za osmihodinovou směnu.

(3) Přípustné hodnoty svalové zátěže s dynamickou nebo statickou složkou jsou upraveny v přílohy č. 5 k tomuto nařízení, části a tabulce č. 5.

(4) Počty pohybů a průměrné minutové počty pohybů drobných svalů prstů a ruky jsou upraveny v příloze č. 5.k tomuto nařízení, části A, tabulce č. 6.

(5) Hygienický limit pro průměrné minutové počty pohybů drobných svalů prstů a ruky při vynakládaných svalových silách 3% Fmax je 110 pohybů za minutu, u 6 % Fmax 90 pohybů za minutu.

(6) Hygienický limit u práce s převážně dynamickou složkou pro použitou svalovou sílu jako pravidelnou součást hlavní pracovní operace je 70 % Fmax.

(7) u práce s převážně dynamickou složkou pro vynakládané použité svalové síly od 55 % do 70 % Fmax jako pravidelné součásti hlavní pracovní operace měřené jednou za sekundu, se za hygienický limit považuje hodnota výskytu těchto svalových sil 600krát za osmihodinovou směnu.

(8) Hygienický limit u práce s převažující statickou složkou pro použitou svalovou sílu jako pravidelnou součástí hlavní pracovní operace je 45 % Fmax.

(9) Jde-li o práci ve směnách delších než osmihodinových, hygienické limity lokální svalové zátěže musí být sníženy o 20 % a průměrné počty pohybů pro jinou dobu než osmihodinovou směnu nesmí být zvýšeny o více než 20 %.

(10) Měření a hodnocení lokální svalové zátěže je upraveno v příloze č. 5 k tomuto nařízení, části B

Ruční manipulace s břemenem

§ 28

Vymezení ruční manipulace s břemenem

Ruční manipulací s břemenem se rozumí přepravování nebo nošení břemene jedním nebo současně více zaměstnanci včetně jeho zvedání, pokládání, strkání, tahání, posunování nebo přemisťování, při kterém v důsledku vlastností břemene nebo nepříznivých ergonomických podmínek může dojít k poškození páteře zaměstnance nebo onemocnění z jednostranné nadměrné zátěže. Za ruční manipulaci s břemenem se pokládá též zvedání a přenášení živého břemene.

§ 29

Hodnocení zdravotního rizika, hygienické limity, bližší požadavky na způsob organizace práce a pracovní postupy, informace k ochraně zdraví

(2) Hodnocení zdravotního rizika při ruční manipulací s břemenem zahrnuje mimo posouzení hmotnosti ručně manipulovaného břemene a jeho přípustné kumulativní hmotnosti i vynakládaný energetický výdej zaměstnance při této práci.

(3) Hygienický limit pro hmotnost ručně manipulovaného břemene přenášené mužem při občasném zvedání a přenášení je 50 kg, při častém zvedání a přenášení je 30 kg. Hygienický limit pro kumulativní hmotnost ručně manipulovaného břemene mužem je 10 000 kg za osmihodinovou směnu. Hygienický limit pro hmotnost ručně manipulovaného břemene mužem při práci vsedě je 5 kg.

(4) Hygienický limit pro hmotnost ručně manipulovaného břemene přenášeného ženou při občasném zvedání a přenášení je 20 kg, při častém zvedání a přenášení je 15 kg. Hygienický limit pro kumulativní hmotnost ručně manipulovaného břemene mužem je 6 500 kg za osmihodinovou směnu. Hygienický limit pro hmotnost ručně manipulovaného břemene mužem při práci v sedě je 3 kg.

(5) Hygienické limity energetického výdeje při ruční manipulaci s břemeny pro muže a ženy jsou upraveny v příloze č.5 k tomuto nařízení, části A, tabulce č.1.

(6) Občasným zvedáním a přenášením břemene se rozumí přerušované zvedání a přenášení břemene nepřesahující souhrnně 30 minut za osmihodinovou směnu, častým zvedáním a přenášením břemene se rozumí zvedání a přenášení břemene přesahující souhrnně 30 minut za osmihodinovou směnu

(6) Jde-li o práci ve směnách delších než osmihodinových, přípustné minutové hodnoty celkové fyzické zátěže mužů a žen musí být sníženy o 20 % a kumulativní hmotnost zvedaných a přenášených břemen muži nebo ženami nesmí být zvýšeny o více než 20 % v žádné směně.

(7) Hmotnost břemen a podmínky ruční manipulace s břemeny těhotnými ženami, kojícími ženami, matkami do konce devátého měsíce po porodu a mladistvými jsou upraveny zvláštním právním předpisem.

(8) Při přepravě břemene pomocí jednoduchého bezmotorového prostředku nesmí svalové síly tlačné vynakládané

a) mužem překročit hodnotu 310 N a tažné 280 N, b) ženou překročit hodnotu 250 N a tažné 220 N.

§ 30

Minimální opatření k ochraně zdraví při práci, bližší hygienické požadavky na pracoviště, bližší požadavky na pracovní postupy

(1) Před zahájením práce spojené s ruční manipulací s břemenem musí být zaměstnanec seznámen, pokud možno s přesnými údaji o hmotnosti a vlastnostech břemene, o umístění jeho těžiště, nejtěžší straně břemene, o jeho správném uchopení a zacházení s břemenem a s rizikem, jemuž může být vystaven při nesprávné ruční manipulaci s břemenem, zejména

a) s možností poškození bederní páteře při otáčení trupu, prudkém pohybu břemene, při vratkém postoji, při zvýšené fyzické námaze, při excentrickém umístění těžiště břemene,

b) s nedostatky, které ztěžují manipulaci, zejména s nedostatkem prostoru ve svislém směru, s prací na nerovném, kluzkém nebo vratkém povrchu, v nevyhovujících mikroklimatických podmínkách,

c) se stavy, které zvyšují riziko poškození páteře, vlivem příliš časté nebo příliš dlouho trvající fyzické námahy, nedostatečného tělesného odpočinku, nedostatečné doby na zotavení a prací ve vnuceném pracovním tempu.

2) Manipulace s břemenem vykonávaná zaměstnancem vstoje nebo vsedě se organizuje tak, aby byla časově rovnoměrně rozložena.

§ 49

Rozměry pracovní roviny, pracovního místa a požadavky na ovladače

(7) Výška pracovní roviny musí odpovídat tělesným rozměrům zaměstnance, základní pracovní poloze, hmotnosti předmětů a břemenům, se kterými je v rámci pracovní činnosti manipulováno a zrakové náročnosti při práci. Optimální výška pracovní roviny je při práci vstoje u mužů v rozmezí 1020 až 1180 mm, u žen 930 až 1080 mm. Při práci vsedě je optimální výška pracovní roviny nad sedákem u mužů 220 až 310 mm, u žen 210 až 300 mm.Základní výška sedáku nad podlahou je 400 ± 50 mm. Pokud jsou při práci používány například svěráky a jiná technická zařízení, pak výškou pracovní roviny se rozumí místo, na němž jsou nejčastěji vykonávány pohyby končetin zaměstnance při manipulaci s nimi.

(2) Při práci vyžadující zvýšenou náročnost na zrak, například při manipulaci s drobnými předměty nebo součástkami, se výška pracovní roviny zvětšuje o 100 až 200 mm. Při práci, při níž se manipuluje s předměty těžšími než 2 kg při práci převážně vstoje, se manipulační rovina snižuje přibližně o 100 až 200 mm.

(3) Pracovní místo musí být uspořádáno tak, aby manipulační roviny, pohybové prostory a vynakládané síly odpovídaly tělesným rozměrům a přirozeným drahám pohybů končetin zaměstnance a aby nedocházelo k zaujímání nepřijatelných pracovních poloh. Dosahy horních končetin při práci vsedě jsou upraveny v příloze č. 8. k tomuto nařízení na obrázcích č.1 až 3.

(4) Pracovní místo, u něhož je základní pracovní poloha trvale vstoje a nevyžaduje se trvalé sledování chodu zařízení, musí být, pokud to umožňuje technologie a prostorové podmínky, vybaveno pro krátkodobý odpočinek vsedě. Pracovní místo, na němž je zvýšena pracovní rovina se vybavuje pracovním sedadlem s výškou sedáku odpovídající výšce pracovní roviny nad podlahou a zrakové náročnosti při práci. Musí být vybaveno opěrou pro dolní končetiny.

(5) Sedadlo musí být při sezení stabilní, musí umožňovat snadné seřízení výšky sedáku a sklon zádové opěrky a musí odpovídat podmínkám práce, zvláště pokud jde o jejich poréznost a omyvatelnost. Prostor pro dolní končetiny na pracovním místě musí umožňovat pohyb dolních končetin vpřed a do stran.

(6) Požadavky na rozměry volného pohybového prostoru pro dolní končetiny při práci vsedě jsou tyto:

a) nejmenší výška nad podlahou 600 mm b) nejmenší celková šířka 500 mm c) nejmenší hloubka od přední hrany stolu či zařízení 500 mm d) optimální hloubka od přední hrany stolu či zařízení 700 mm a e) nejmenší vzdálenost roviny sedadla od dolní plochy pracovního stolu 200

mm.

(7) Požadavky na pohybový prostor pro nožní ovládače jsou tyto:

a) nejvýše 400 mm od roviny h, b) nejméně 200 mm od roviny h vpřed, c) nejvýše 250 mm nad základnou, d) nejvýše 350 mm do stran od svislé roviny procházející středem sedadla,

kolmé k rovině h, přičemž rovinou h se rozumí svislá rovina proložená místem nejvíce vystupující hrany pracovní roviny, kolmá k vodorovné rovině - podlaze.

(8) Hodnoty uvedené v odstavci 7 platí v případě, že přední hrana sedadla je 100 mm vzdálena od roviny h. v případě jiné vzdálenosti mezi přední hranou sedadla a rovinou h se musí pohybový prostor pro nožní ovládače posunout vpřed nebo vzad.

(9) Při používání nožního ovladače při trvalé práci vstoje nesmí docházet k nerovnoměrnému rozložení hmotnosti těla na dolní končetiny. Ovladače obsluhované jinak než rukama a chodidly, například loketní a kolenní, se nesmí používat při trvalé práci. Přípustné síly pro ovladače jsou upraveny v příloze č. 9 k tomuto nařízení.

(10) Na montážních linkách v pásové a proudové výrobě s trvalým i přerušovaným sedem a v případě, kdy provádění pracovního úkonu je spojeno s natáčením trupu nebo s prováděním úkonu mimo dosah horních končetin podle přílohy č. 8 k tomuto nařízení, obrázku č. 2, se pracovní místo vybavuje otočným nebo pojíždějícím sedadlem.

Příl.5

Přípustné hodnoty fyziologických ukazatelů pracovní zátěže

Část A

Přípustné hodnoty energetického výdeje a srdeční frekvence 1. Tabulka č. 1

Energetický výdej1) Jednotky Muži Ženy

Směnový průměrný2) MJ 6,8 4,5

Směnový přípustný3) MJ 8 5,4

Roční4) MJ 1600 1060

Minutový přípustný5)6) kJ.min-1 W

34,5 575

23,7 395

Tabulka č. 2

Chlapci

Věková skupina Energetický výdej1)

Jednotky

15 až 16 16 až 17 17 až 18

Směnový průměrný2)

MJ 5,9 6,9 7,9

Směnový přípustný3)

MJ 6,2 7,3 8,5

Roční4) MJ 1390 1620 1860

Minutový přípustný5)

kJ.min-1 W

26,4 440

30 500

32,4 540

Tabulka č. 3 Dívky

Věková skupina Energetický výdej1)

Jednotky

15 až 16 16 až 17 17 až 18

Směnový průměrný2)

MJ 3,7 3,8 4,8

Směnový přípustný3)

MJ 4,4 4,6 5,0

Roční4) MJ 870 890 1130 Tabulka č. 4 Směnově průměrné hodnoty srdeční frekvence

A Průměrná 102

B Nejvyšší přípustná 110

C Zvýšení nad výchozí hodnotu 28

Tabulka č. 5

Přípustné hodnoty v % Fmax pro muže a ženy při práci s převahou:

Převážně dynamické složky Převážně statické složky

Celosměnově průměrné Celosměnově průměrné

30 10

Tabulka č. 6

%Fmax Počet pohybů za směnu – 480 min.

Průměrný minutový počet pohybů za

osmihodinovou směnu

7 27 600 56

8 24 300 50

9 21 800 44

10 19 800 41

11 18 100 37

12 16 700 34

13 15 500 32

14 14 000 28

15 13 500 27

16 12 700 26

17 12 000 25

18 11 400 24

19 10 900 23

20 10 400 22

21 10 000 21

22 9 600 21

23 9 300 20

24 9 000 19

%Fmax Počet pohybů za směnu – 480 min.

Průměrný minutový počet pohybů za

osmihodinovou směnu

25 8 700 18

26 8 400 18

27 8 100 17

28 7 800 17

29 7 500 16

30 7 200 15

31 6 900 15

32 6 600 14

33 6 300 14

34 6 000 13

35 5 800 12

36 5 600 12

37 5 400 11

38 5 200 11

39 5 000 10

40 4 800 10

41 4 600 10

42 4 400 9

43 4 200 9

44 4 000 9

45 3 800 8

46 3 600 8

47 3 400 7

48 3 200 7

49 3 000 7

%Fmax Počet pohybů za směnu – 480 min.

Průměrný minutový počet pohybů za

osmihodinovou směnu

50 2 700 7

51 2 400 7

52 2 100 7

53 1 800 7

Příloha č.9

Přípustné síly pro ovladače

Typ ovladače Tvar, polohy a frekvence ovládání

Způsob ovládání, minimální a maximální síly (N)

Tlačítko Kruhové, čtvercové, obdélníkové, hřibové

Jedním prstem min. 2,5 max. 8 dlaní min. 2,5 max.50

Přepínač páčkový

Válcový, kuželový, hranolový dvoupolohový: min. 30o na strany od svislé osy, třípolohový: min 30o na strany od svislé osy a kolmo k základně

Prsty min. 2,5 max. 10

Přepínač otočný

Kruhová základna, úchopová část kuželová, obdélníková při zrakové kontrole: max.počet poloh – 24, min. úhel mezi polohami – 15o při hmatové kontrole: max.počet poloh – 8, min. úhel mezi polohami – 45o

Prsty min. 2,5 max. 15

Točítko Válcový, kuželový průměr do 2,5 cm průměr větší než 2,5 cm

Prsty min. 2,5 max. 4 min. 2,5 max. 15

Typ ovladače Tvar, polohy a frekvence ovládání

Způsob ovládání, minimální a maximální síly (N)

Kolo ruční Vnější průměr věnce se volí podle rychlosti otáčení, při větší rychlosti menší průměr

Jednou rukou min. 10 max. 100 oběma rukama min. 10 max. 200

Volant a) technická zařízení pracovně nepojíždějící

b) technická zařízení pracovně pojíždějící

c) všechna technická zařízení při selhání posilovače řízení (při nouzovém řízení)

Oběma rukama max. 115

jednou nebo oběma rukama max. 80

oběma rukama max. 350

Volant Zemědělská a lesnická zařízení

a) tech.zařízení pracovně nepojíždějící

b) tech.zařízení pracovně pojíždějící

c) všechna zařízení při selhání posilovače řízení (při nouzovém řízení)

Oběma rukama max. 120 jednou nebo oběma rukama max. 120 oběma rukama max. 490

Páka ruční Rukojeť: válcová, kuželová, kulová trvale: často: zřídka:

Horní končetinou pohyb páky: vpřed a vzad min. 10 max. 60 do stran min. 10 max. 40 vpřed a vzad min. 10 max. 120 do stran min. 10 max. 80 nahoru a dolů: min. 10 max. 300 (nouzová a parkovací brzda) u zemědělských a lesnických strojů: max.250 nouzová a parkovací brzda max.295

Typ ovladače Tvar, polohy a frekvence ovládání

Způsob ovládání, minimální a maximální síly (N)

Páka nožní (pedál)

Obdélníkový, kruhový, čtvercový trvale: často: pedál spojky: pedál akcelerátoru: pedál provozní a nouzové brzdy: ostatní pedály:

Pohybem celé nohy min. 10 max. 90 pedál provozní nouzové brzdy min. 40 max. 400 pedál ovládaný pohybem nohy v kotníku min. 20 max. 60 zemědělské a lesnické stroje: max.245 max. 60 max.580 max.150

Trvale používané ovladače - takové, které jsou používány více než 40x za pracovní dobu. Často používané ovladače - takové, které jsou používány 20 – až 40x za pracovní dobu. Zřídka používané ovladače - takové, které jsou používané méně než 20x za pracovní dobu.

Slovník cizích slov akrocyanóza namodralé zbravení okrajových částí těla, která

je důsledkem nedostatku kyslíku v krvi antropometrie soubor technik měření lidského těla burzitida zánět kloubního tíhové váčku, projevuje se zejména

bolestivostí dilatace rozšíření diskontinuální nesouvislý, nespojitý dynamometrie měření svalové síly pomocí siloměru elektromyografie (EMG) záznam elektrické aktvity svalů pomocí elektrod epigastrium nadbřišek, horní část břicha zhruba v úhlu

mezi žeberními oblouky epikondylus kostní výstupek na kosti pažní a stehenní ergometrie vyšetřování tělesné výkonnosti člověka fibulární týkající se kosti lýtkové flexor ohýbač, sval který provádí ohnutí v určitém kloubu forzírovaný přepjatý geriatrie lékařský obor zabývající se diagnostikou a léčbou

chorob starých osob (a péčí o ně) gracilní štíhlý, útlý, slabý hyperkinetický přehnaně se pohybující chronometrie měření časových úseků inadekvátní nepřiměřený, nodpovídající, nevhodný kaliper přístroj na měření tukových vrstev těla kalorimetrie obor zabývající se měřením tepla (energie) kontrakce stah, smršťování ligamentózní vazivový lumen průsvit makroergický energeticky bohatý mediátor látka vznikající v organismu a zprostředkující

určitý děj, přenašeč neuromuskulární týkající se svalů a nervů (přenos impulzů mezi nimi) predispozice vrozená nebo získaná náchylnost, sklon profesiografie metoda analýzy pracovních činností

prolaps výhřez, vysunutí určitého orgánu nebo jeho části směrem dolů nebo ven, obvykle jako následek ochabnutí jeho podpůrného aparátu

referenční porovnávyný, vztažný, vzorkovací, výchozí skotom výpadek zorného pole spiroergometrie registrace plicní ventilace při dozorované zátěži spirometrie měření množství vdechovaného a vydechovaného

vzduchu užívané k funkční analýze dýchání

stenozující zužující průsvit stridor hvízdavý zvuk při nádechu, který vzniká zúžením

horních cest dýchacích symptom příznak (až kombinace příznaků bývá typická pro

určité onemocnění)

tendovaginitida zánět šlachy a jejího pouzdra, projevuje se bolestí, otokem, poruchou funkce, někdy též lupáním při pohybu

tibiální týkající se kosti holenní torze kroucení, krut, otočení ulnární ležící na malíkové straně ventilometrie měření proudění vzduchu do a z plic vertigo závrať

Literatura: Bláha P.: Vývoj tělesných parametrů českých dětí a mládeže, SZÚ Praha, 1999 Borský I: Metoda na kvantitativní hodnocení statické námahy, AHEM 1978 Brhel, P. a kol.: Pracovní lékařství, 2005 Buchancová, J. a kol: Praktické lékarstvo a toxikológia, 2003 Cikrt,M., Málek, B.: Pracovní lékařství, 1995 Gilbertová,S.: Ergonomie, Optimalizace lidské činnosti,2002 Jirák, Z.: Fyziologie práce, 2004 Jirák, Z., Vašina B.: Fyziologie a psychologie práce, 2005 Kučera, M.: Sportovní medicína, 1999 Máček, M: Fyziologie a patofyziologie tělesné zátěže, 1988 Podlešák K.: Testy fyzické zdatnosti, AHEM 1978 Seliger V.: Tělesná zdatnost obyvatelstva ČSSR, 1977 Seliger S: Fyziologie tělesných cvičení, 1980 Silbernagl S: Atlas fyziologie člověka Švestka, B.: Pracovní lékařství, 1980 Trojan, S.: Lékařská fyziologie, 2004 Tuček, M a kol.: Pracovní lékařství pro praxi, 2005

Přílohy – energetická náročnost povolání

STROJÍRENSTVÍ

profese,hl.operace Ø celosm. kcal/min.

netto KJ kJ/min. netto

pilování kovů

42 pilových pohybů/min. 2

60 pilových pohybů/min. 2,5

80 pilových pohybů/min. 4,2

práce s kladivem

úhoz plnou silou

úder rovný, kladivo 4,4 kg 7,3

úder s rozkmitem, kladivo 4,4 kg 6,7

úder rovný, kladivo 6,8 kg 7,4

úder s rozkmitem, kladivo 6,8 kg 6,8

úder rovný, kladivo 10,6 kg 8,2

úder s rozkmitem, kladivo 10,6 kg 7,3

šroubování šroubů 0,5

normální šroubovák

vodorov.šroub 8 mkg/min. 1,2

svislý šroub 8 mkg/min. 1,6

svislý šroub 15 mkg/min.

nástrčkový klíč

svislý šroub 8 mkg/min. 0,7

svislý šroub 15 mkg/min. 1

svislý šroub 22 mkg/min. 1,5

klíč na utahování šroubů

vodorov.šroub 8 mkg/min. 0,8

vodorov.šroub 15 mkg/min. 1

vodorov.šroub 22 mkg/min. 1,2

vrtací hlava (kolovrátek)

svislý šroub 15 mkg/min. 1,2

svislý šroub 22 mkg/min. 1,3

svislý šroub 30 mkg/min. 1,5

svislý šroub 40 mkg/min. 1,6

práce na obráběcích strojích

soustružení hřídelí 31 ks/hod. 1,5 - 1,7

vrtání vyvrtávačkou 5,5 ks/hod. 1,6 - 2,2

vrtání na autom.vyvrtývačce 16/hod 1 - 1,8

obrážení ozubených kol 27 ks/hod. 1 - 1,8

frézování bloků 7,5 ks/hod. 3,7 - 4,7

montážní práce (automobily)

utažení ojn.ložiska na mont.lince 2,3 - 4,1

utažení klik.hřídele na mont.lince 1,9 - 2,2

utaž.šroubu válce na montáž.lince 2 upevnění péra nápravy karoserie 1,8

svařování (automobily)

svař.trubek karoserie autogenem 1,3 - 1,7 bodové svařov.styků na karoserii 1,2 - 2,1

kování, zápustkové kování

spojka pásu 8 kg, buchar 2,2

palec pro secí stroj 2,2

zámečnické kladivo 3,5

můstek u řetězu 23 kg, buchar 4,2

náprava, protiběžný buchar,kovář 3,9

náprava, protiběžný buchar,pecař 3,1

ložis.pánev,protiběž.buchar,kovář 3,9

ložis.pánev,prot.buchar,str.bucharu 4,9

klik.hřídel,protiběž.buchar,kovář 5,6

klik.hřídel,prot.buchar,str.bucharu 2,2

STAVEBNICTVÍ

profese,hl.operace kJ/min. kcal/m2 kcal/min.

netto KJ zdiva netto

zdění cihla (normálka) 242 2,7

cihla pálená svisle děrovaná 109 2,4

cihla pálená sv.děr.s otvorem 90 2,3

cihla pálená sv.děr.s drážkou 87 2,4

cihla pál.sv.děr.s oboustr.drážkou 54 2,2

duté tvárnice 240 1. 46 2,3

duté tvárnice 240 2. 36 1,8

duté tvárnice 240 3. 39 2,1

duté tvárnice 240 4. 43 2,1

duté tvárnice 365 1. 45 2,3

duté tvárnice 365 2. 40 2,4

duté tvárnice 365 3. 38 1,8

duté tvárnice 490 1. 37 2,3

duté tvárnice 490 2. 35 2,4

plynobetonová plná tvárnice 55 2,4

písčito-vápenitá tvárnice 43 2,1

zdění v různých výškách

Berlinský normál.formát 0 - 28 cm 2,5

Berlinský normál.formát 28 - 56 cm 1,8

Berlinský normál.formát 56 - 84 cm 1,4

Berlin.normál.formát 84 - 104 cm 1,3

zdění pomocí Tencerova rámu kcal/pohyb

horizont.pohyb 50 cm

vertikální pohyb 24 cm 1,6 3,9

vertikální pohyb 48 cm 1,9 4,6

vertikální pohyb 96 cm 1,5 4,1

vertikální pohyb 120 cm 1,8 4,4

horizont.pohyb 100 cm

vertikální pohyb 0 cm 1,2 3,4

vertikální pohyb 24 cm 1,2 2,9

vertikální pohyb 72 cm 1,3 2,6

vertikální pohyb 96 cm 1,4 2,8

usazování dutých tvárnic

horizont.pohyb 50 cm

vertikální pohyb 24 cm 1,1 5,4

vertikální pohyb 48 cm 1,1 4,9

vertikální pohyb 96 cm 1,2 5

vertikální pohyb 120 cm 1,2 5,9

horizont.pohyb 100 cm

vertikální pohyb 0 cm 1,2 4

vertikální pohyb 24 cm 1 4,2

vertikální pohyb 72 cm 1 4,3

vertikální pohyb 96 cm 1 4

ukládání cihel

podélný transport kcal/ci

h

normálka 3,9 kg

rozestup stohů v cm

50 - výška 0 cm 0,132 3,3

50 - výška 50 - 100 cm 0,984 2,1

125 - výška 0 0,244 6,1

125 - výška 50 - 100 cm 0,156 3,9

200 - výška 0 0,392 9,8

200 výška 50 - 100 cm 0,2 5

duté tvárnice 15 kg

rozestup stohů v cm 0,287 4,3

50 - výška 0 cm 0,213 3,2

50 - výška 50 - 100 cm 0,473 7,1

125 - výška 0 0,327 4,9

125 - výška 50 - 100 cm 0,72 10,9

200 - výška 0 0,4 6

200 výška 50 - 100 cm

duté tvárnice 28 kg

rozestup stohů v cm

50 - výška 0 cm 0,5 5

50 - výška 50 - 100 cm 0,39 3,9

125 - výška 0 0,78 7,9

125 - výška 50 - 100 cm 0,56 5,5

200 - výška 0 1,15 11,5

200 výška 50 - 100 cm 0,67 6,7

roztírání asfaltu kcal/m

2

červený asfalt vnitřní dobrý 15 mm 13 2,3-3,3

červený asfalt vnitřní dostat.15 mm 21,3 3 - 3,6

červený asfalt vnitřní dobrý 20 mm 11,1 2,3-2,4

černý asfalt vnitřní dobrý 15 mm 9,6 1,6-1,8

černý asfalt vnitřní dobrý 20 mm 7,3 1,9

černý asfalt vnitřní dostateč.20 mm 14,4 2,8

černý asfalt vnitřní dostateč.25 mm 12,6 2,8

tekutý asfalt silniční dobrý 15 mm 10,3 1,6-2,1

tekutý asfalt silniční dostat.15 mm 16,8 3,8

tekutý asfalt silniční dobrý 20 mm 8,3 1,3-1,4

profese,hl.operace kcal/min.

netto KJ kJ/min. netto

HORNICTVÍ

chůze v sehnuté poloze kcal/m

polosehnutý 4 km/hod. 0,072 4,8

polosehnutý 5 km/hod. 0,076 6,3

polosehnutý 6 km/hod. 0,082 8,2

úplně sehnutý 4 km/hod. 0,21 14

úplně sehnutý 5 km/hod. 0,215 17,9

po čtyrech 4 km/hod. 0,268 17,9

práce s lopatou (sehnutý)

kcal/odhoz

normální násada,odhoz 2 m, 5 kg 0,47 3,8

norm.násada,odhoz 2 m, 7 kg 0,48

norm.násada,odhoz 2 m, 9 kg 0,67

norm.násada,odhoz 2 m, 11 kg 0,71 5,6

norm.násada,odhoz 2 m, 13 kg 0,88 7

norm.násada,odhoz 2 m, 15 kg 1,2 8,1

norm.násada,odhoz 2 m, 17 kg 1,9 8,7

krátká násada,odhoz 3 m, 7 kg 0,85 4,2

krátká násada,odhoz 3 m, 9 kg 0,91 4,5

krátká násada,odhoz 3 m, 11 kg 0,99 4,9

krátká násada,odhoz 3 m, 13 kg 1,25 6,3

krát.násada,odhoz 2,5 m,porub 1m 0,88 5,3

krát.násada,odhoz 2,5 m,porub 1,2 0,83 5

krát.násada,odhoz 2,5 m,porub 1,4 0,82 4,9

práce s dřevěnými stojkami kcal/úder

28 úderů/min. 0,125 3,5

34 úderů/min. 0,109 3,7

44 úderů/min. 0,089 3,9

51 úderů/min. 0,09 4,6

58 úderů/min. 0,083 4,9

uvolň.uhlí špičákem 5,7-7,3

práce s pneumatickým kladivem 3,2-7,2

nakládání 6,6-7,7

rozpracování poruby 4,7-7,1

LESNICTVÍ

profese,hl.operace kJ/min. kcal/min.

netto KJ RÚ PÚ netto

přechod od stromu šikmo

Stihl 050 AV 0 17,4

Homelite XL 903 18,5 17,2

Stihl 041 AV 19,7 14,9

Homelite Mini 0 16,7

sekera 12,85 12,5

přenos nářadí 26,7 18

kácení stromu

Stihl 050 AV 0 20,9

Homelite XL 903 13,3 17,6

Stihl 041 AV 8,9 16

Homelite Mini 0 15,1

pomocník 5 0

odvětvování kmene

Stihl 050 AV 0 20

Homelite XL 903 18,3 17,8

Stihl 041 AV 9,2 13,9

Homelite Mini 0 18

sekera 20,9 14,5

rozměření kmene na výřezy,RND 14 12,1

rozřez.kmne na výřezy a RND

Stihl 050 AV 0 17,1

Homelite XL 903 15,2 15

Stihl 041 AV 15,5 14,9

Homelite Mini 0 13,8

Štípání RND 19,2 17

příprava stojek,ukládání 25,1 17,8

RND 17,7 20,8

příprava na pohotov.,nářadí 4,9 4,9

ošetření a odlož.nářadí 13 13

opravy a ostření nářadí 5,3 5,3

odhazování sněhu 15,1 0

startování Stihl O41 AV 0 9,2

težba smrku stromov.metodou

kácení stromu (zářez, řez) 21,5

přechody s nářadím 16,45

údržba pily během směny 6,28

příprava nářadí před směnou 6,28

doplnění PHM 6,28

odložení nářadí 6,28

přestávka na svač.a oběd 4,19

osob.ztráta času 4,19

lesní sklad

těžba,soustř.a výr.bukov.dřeva

chůze s mot.pilou - léto + 5 % 12,4 2,96

chůze s mot.pilou - léto + 10 % 16,4 3,92

chůze s mot.pilou - léto + 30 % 18,1 4,32

chůze s mot.pilou - zima + 5 % 12,7 3,02

chůze s mot.pilou - zima + 10 % 21,2 5,05

chůze s mot.pilou - zima + 30 % 27,5 6,58

kácení 16,2 3,88

odvětvování 19 4,54

měření dřeva 3,1 3,13

zkracování 17,5 4,07

nošení rovnaného dřeva 22,4 5,35

soustřeďování LKT 80

jízda pro náklad 9,64 2,06

vytahování lana - léto + 10 % 12,7 3,02

vytahování lana - léto + 30 % 24,7 5,78

vytahování lana - léto + 50 % 37,6 8,97

vytahování lana - zima + 10 % 20,2 4,83

vytahování lana - zima + 20 % 25,3 6,04

vytahování lana - zima + 30 % 34,4 6,22

vytahování lana - zima + 40 % 40,3 9,63

zapínání nákladu - zima 18,5 4,41

zapínání nákladu - léto 12,7 3,02

vytahování nákladu 7,86 1,88

sestavování nákladu 9,78 2,33

odepínání 9,15 2,18

navalování traktorem, třídění 11,4 2,72

soustřeďování Valmet

výroba dřeva na lesním skladě

jízda pro náklad 4,26 1,02

nakládání 4,02 0,96

jízda s nákladem 4,32 1,04

skládání 4,38 1,19

odvětvování 17,2 4,11

odhazování haluzí 19,1 4,55

měření dřeva 12,1 2,9

zkracování 15,1 3,81

štípání a rovnání dřeva 25 6,9

nošení rovnaného dřeva 22,8 5,44

práce se sekyrou kcal/úder

zásek do stromu, kolmé údery

sekyra 6,65 kg 0,32 11,4

sekyra 1,25 kg 0,36 6,9

sekyra 1,25 kg 0,34 11,5

sekyra 2 kg 0,39 13

vodorovné údery

sekyra 0,65 kg 0,35 12

sekyra 1,25 kg 0,3 13

sekyra 2 kg 0,37 12,3

odsekávání kořenů

v kleče 0.24 8,5

ve stoje 0,29 9,4

odsekávání větví

40 ti letý buk 0,27 6,2

80 ti letý buk 0,2-0,25 4,6-5,7

35 ti letý smrk 0,3 9,5

štípání dřeva

smíšené stromy 6 - 6,4

strojní štípání na palivové dříví 3,2-4,9

řezání dřeva

příčný řez smrku,tesařská pila cm2/dvojtah

kcal/dvojtah

60 dvojtahů/min 10 0,13 7,5

60 15 0,19 11,1

60 20 0,16 9,6

60 25 0,18 11

60 30 0,24 14,6

50 dvojtahů/min 15 0,13 6,6

50 20 0,14 6,8

50 25 0,16 8,1

50 30 0,23 11,3

45 dvojtahů/min 10 0,09 4,1

45 15 0,09 4

45 20 0,09 4,1

45 25 0,12 5,5

45 30 0,21 9,6

40 dvojtahů/min 15 0,11 4,4

40 20 0,13 5

40 25 0,16 6,2

40 30 0,21 8,5

35 dvojtahů/min 10 0,08 2,9

15 0,1 3,6

20 0,12 4,1

25 0,15 5,1

30 0,2 7,1

střed ze 6ti různých pil,smrk,45 cm 0,13-0,14 7,2-7,7

řezání ruční a motorovou pilou

řezání u kácení cm2/min.

kcal/cm

2

1 obsluhová ruční pila 176,6 0,0351 6,2

1 obsluhová mot. pila 1361,1 0,0036 4,9

2 obsluhová ruční pila 448,6 0,0127 5,7

2 obsluhová mot. pila 1640 0,0025 4,1

příčné rozřezávání

1 obsluhová ruční pila 160,3 0,0287 4,6

1 obsluhová mot. pila 1518,5 0,0027 4,1

2 obsluhová ruční pila 452,2 0,0115 5,2

2 obsluhová mot. pila 1900 0,002 3,8

odkorování cm2/min.

kcal/cm

2

odkorňovač smrk 7400 0,86 7,5

konkávní břit 6780 0,63 4,3

transport dřeva kcal/m

ruční nošení smrk.polen 38 kg

na zádech 0,075 5

v podpaždí 0,095 6,3

v rukou 0,105 7

v závěsu na zádech (jařmo) 0,075 5

posun pomocí káry

1 kolečková kára - dřev.kolo 0,131 8,7

1 kolečková kára - gum.kolo 0,137 9,2

2 kolečková kára - dřev.kolo 0,129 8,6

2 kolečková kára - gumv.kolo 0,12 8

vytažení dřev.saní - stoupání 15% 9,3-9,9

vytažení dřev.saní - stoupání 30% 8,2-9,4

jízda do údolí s poleny 6,7

sázení smrčků kcal/pohyb 2,2-3,3

práce s kosou 0,062-0,09 2,6-3,8 práce s prostřihovacími -nůžkami kcal/řez

jednoruční nůžky 0,091-0,108 1,4-1,7

dvojruční nůžky 0,156-0,261 3,1-4,9

ukládání bukových polen 4,0 - 5,0

ZAHRADNICTVÍ

profese,hl.operace kcal/min.

netto KJ kJ/min. netto jarní práce

sázení fazolí kcal/m2

vytahování řádků 3,5-4,1 1,6-1,9

setí (salátu)

vytahování řádků,hrabání,setí 4,9-5,5 2,0-2,2

sázení mladých rostlin (zelí) kcal/rostlinu

sázení do řádků 0,41-0,51 2,5 - 3

sázení do drážek 0,45-0,53 3 - 3,8

zalévání

dvě 10 litrové konve 3-3,9

ošetřovací práce kcal/m2

kopání motykou 0,8-3,4 2,5-3,4

vytahování plevele z řádků 1,0 - 3,4 1,5 - 2

ošetřování rajčat

uvázání motouzek ke kolíku 0,1-1,2 0,5 - 1,5

drátová pyramida 0,7-1,4 0,6- 1,5

sklizeň zahradních plodů kcal/kg

sklízení fazolových lusků 8,7 - 14,1 1,4 - 1,8

sklízení hrachu 9,4 0,9 sklízení hrachu a úklid - do bedny 39,3-49,4 2,4 - 2,5 sklízení hrachu a úklid - do košíku 21 - 47,8 1,2 - 1,6

vytahování mrkve ze země 1,3 - 1,8 1,8 - 2,4

trhání fazolových lusků 2,6 - 6,9 1,8 - 2,4

sklizeň rajčat 2,5 - 3,3 2,2 - 2,3

sklizeň okurek 3,7 - 6,2 2,3 - 2,6

sklizeň jahod 51,6 3,4

kcal/kus

řezání salátu 0,29 2,7

sklizeň kedluben a osekání 0,72-1,03 2,7 - 3,9

sklizeň bílého a červeného zelí 0,07-0,93 4,4 - 4,9

kcal/kg

sklizeň cibule 4,3 - 5,7 2,4 - 2,5

sklizeň pozdní mrkve 2,4 - 3,5 2,7 - 4,2

sklizeň rajčat

vazací metoda 1,8 - 2,4 4,5 - 4,7

drátová pyramida 1,4 - 1,7 3,1 - 3,6

sklizeň celeru 2 - 2,2

úklidové práce zňové kcal/m2

úklid po rajských jablíčkách

vazací metoda 1,6 - 1,8 2,4 - 2,6

drátová pyramida 3 - 3,1 2,9 - 3,3

sklizeň zelných košťálů 2,4 - 2,7 4,3 - 4,5

sklizeň fazolové natě 1,7 - 2,4 3 - 3,5

sklizeň tyčových fazolů

dřevěné tyče 5,6 - 5,8 2 - 2,2

ocelové tyče 3,2 - 3,7 2,8 - 3

ÚKLIDOVÉ PRÁCE

profese,hl.operace kcal/min.

netto KJ kJ/min. netto

zametání 3.1-4,4

vytírání mopem 2,6-4,3

utírání prachu 2,7-3,4

utírání na vlhko (nábytek) 3,2-3,9

leštění nábytku 2,2-3,9

vytírání podlahy 4,5-5,3

drhnutí podlahy kartáčem 3,6-4,3

drhnutí schodů 3,4-3,7

vtírání parketové pasty 3,8-5,1

leštění podlahy 3,2-4,9

kartáčování koberců 2,5-4

klepání koberců 2,5-5

čištění oken 3,2-3,8

ZEMĚDĚLSTVÍ

profese,hl.operace kcal/min.

netto KJ kJ/min. netto

rytí kcal/pohyb

zahradní rýč

jíl a písek 0,25 7,7

uválcovaná půda 0,33 3,7

slabě jílovito-písčitá půda 3,7-4,3

rýč ve tvaru vidlí

jíl a písek 0,5 3,7

uválcovaná půda 0,49 10,7

drenážní rýč

měkký jíl 0,36 8,3

tvrdý jíl 0,4 9,7

přeorávací rýč

těžká,mokrá,zarostlá půda 0,32 8

rýč typu Tarrex

těžká,mokrá,zarostlá půda 0,29 3,7-4,3

orání a vláčení kcal/m

orba s koňským potahem

jednoradličný pluh 0,063 4

podmítací pluh 0,077 4,9

orba s tahačem

20 PS Lenz Guldog 0,03 1,9

dvojosý tahač 0,03 2,2

50 PS Deu Rabe 0,04 3,2

jednoosý tahač 0,08 4,6

vláčení s tahačem

čtyřtakt 20 PS 0,9

dvojtakt 12 PS 0,9

dvojtakt 20 PS 1,3

hnojení kcal/m

ruční rozsévání - louka 0,081 5,4

ruční rozsévání - ornice 0,092 6,1

hnojení strojem -kůň - louka 0,072 4,8

hnojení strojem -kůň - ornice 0,06 5,3

hnojení strojem - tahač - louka 0,018 1,2

hnojení strojem - tahač - ornice 0,02 1,3

sázení brambor kcal/m

koš v ruce 0,215 4,3

koš ledvinka 0,215 4,3

přesýpávání z pytle do koše kcal/přesyp

v chůzi 3,2 8,7

v pokleku či dřepu 4,4 8

okopávání kcal/m2

plecí okopávačka 1,9 2,5

motyka 2,9 2,6

okopávání řepy

motyka 0,75 kg 2,7

motyka 1,25 kg 3,2

motyka 1,5 kg 2,6

okopávání brambor s tahačem 1,4

prosekávání kcal/m

jednořádkové - 60 cm násada 0,27 2,5-3,3

jednořádkové - 25 cm násada 0,4 1,9-4

v dřepu - 25 cm násada 0,38 2,5-3

v pokleku - 25 cm násada 0,34 2,2-2,5

dvouřádkové, poklek 0,4 2,3-3,5

jednořádkové, pojezd v sedě 0,36 1,9-2,3

jednocení řepy

sehnutý,ručně 2,6

sehnutý,2 řádkově 1,6-1,9

v pokleku 2,4

v pokleku, 2 řádkově 1,5-2,4

v pokleku, se spec.nožem 1,9-2

v dřepu, 2 řádkově 1,8-2,7

s opěradlem 2,5

žňové práce

kosení ručně kcal/pohyb

pšenice,23-30 pohybů/min. 0,37 7,8-11,2

pšenice,21-31 pohybů/min. 0,25 4,7-9

pšenice,20-30 pohybů/min. 0,29 6,8-8,9

ječmen,22-23 pohybů/min. 0,32 7-7,6

ječmen,26-34 pohybů/min. 0,2 4,5-7,4

oves, 25-30 pohybů/min. 0,28 5,3-10,2

jetel, 20 - 25 pohybů/min 0,36 7-10,2

porovnání různých kos kcal/m2

běžná kosa,oves 0,88 10,5

běžná kosa,jetel 0,5 9

běžná kosa,tráva 0,77 9

Thomkova kosa,oves 0,73 10,4

Thomkova kosa,jetel 0,39 8

Thomkova kosa,tráva 0,49 7,3

strojní kosení

chůze vedle žacího stroje 4,3

v sedě na žacím stroji 1,2

řízení žacího stroje 5,8

vázání snopů kcal/snop

vázání snopů - pšenice 1,7 4,8-8,9

vázání snopů - ječmen 1,1 4,1-8,6

vázání snopů - oves 1 6,6-9,3

vázání snopů do panáků kcal/panák

vázání snopů-panák-pšenice 15,8 4,3-7

vázání snopů-panák-ječmen 12 3,6-6,3

vázání snopů-panák-oves 10,8 6,6-7,4

mlácení

nahazování snopů z vozů na ploš. 4,6-5,1

nahazování snopů z země na ploš. 5,8

rozvazování snopů 3,8

vkládání snopů do mlátičky 3,2-5,5

stohování slámy kcal/snop

snop 5,5 kg

výška 2,1m, 8 snopů 0,3 2,4

výška 2,1m, 10 snopů 0,3 2,7

výška 2,1m, 12 snopů 0,3 3,5

výška 3,1m, 8 snopů 0,4 3,4

výška 3,1m, 10 snopů 0,5 4,5

snop 10 kg

výška 2,1m, 8 snopů 0,6 3,4

výška 2,1m, 10 snopů 0,6 4

výška 2,1m, 12 snopů 0,5 4,2

výška 3,1m, 6 snopů 0,9 5,3

výška 3,1m, 7 snopů 0,8 5,9

sklízení řepy kcal/m2

shromažďování

rukou 1,1 7,9

vidlemi 1,1 6,2

hrablemi (vlastní) 0,8 6,3

hrablemi (tovární výrobek) 0,7 7,5

nakládání

rukou 1,3 10,2

vidlemi 1 9

hrablemi (vlastní) 1,3 9

hrablemi (tovární výrobek) 1 10,3

třídění brambor kcal/kg

v pokleku 0,41 2,6

v sedě u stolu 0,18 1,4

dojení kcal/litr

ruční dojení, lehce 2,9 2,2

ruční dojení, silně 5,3 3,2

strojní dojení

dojení s jednou soupravou 2,5 2,2

dojení s dvěma soupravami 2 3,1

dojení s třemi soupravami 2,4 3,4

čištění dojících souprav 3,2-3,5

nakládání hnoje

ručně 5,8

drapákem nakladače 4,3

řízení tahače

čtyřtakt 28 PS 1,4

dvoutakt 12 PS 1,6

dvoutakt 20 PS 1,7

standardní kabina

jízda polní cestou 1,7

orání 2,3

nakládání hnoje drapákem 4,3

zlepšené provedení kabiny

jízda polní cestou 1,3

orání 1,7

nakládání hnoje drapákem 3,7

ŽELEZNIČNÍ DOPRAVA

profese,hl.operace kcal/min.

netto KJ kJ/min. netto

hradlař kcal/prac.jed

n.

stavění návěstidla 1,3 - 1,6

stavění autobloku 0,7 - 0,8

posunovač

jízda na voze 1,3 - 2,2

připojování či odpojování 4,1 - 4,8

nástup či sestup z lokomotivy 1,4 - 3,3

uvolnit či přitáhnout brzdu vozu 3,1 - 4,5

strojvůdce

kontrola lokomotivy před jízdou 4,5 - 6

použití rozváděcí páky 1,6 - 1,8

použití pojistného ventilu 0,14 - 0,18

brždění 0,05 - 0,08

topič

mazání lokomotivy 2,2 - 3,5

uvolnění strusky Fe tyčí 9 - 20,5

zauhlování tendru 10,4 - 13,2

nabírání a přikládání uhlí 1 - 1,6

obsluha parního rozvodu 0,6 - 0,9

řízení automobilu

osobní auto 1

nákladní auto 1,3

těžké nákladní auto 1,5

vysokozvižný dopravník 2

osobní auto - dopravní špička 3,2

mytí tramvajových vozů

natření vozu mycí pastou 3,6

přetření hadrem 3,2

umývání mycí houbou 3,9

umývání za pomocí kartáče 3,6

vytírání hadrem uvnitř vozu 3,3

zametání ve voze 3

zametání haly (beton.podlaha) 4,2

PROFESE

profese,hl.operace kcal/min.

netto KJ kJ/min. netto

obuvník

připevnění podrážek 2,1-2,4

obroušení okrajů podrážek 2,3

leštění bot 1,8

krejčí

stříhání (dle vzoru) 2,4-2,7

šití strojem 2,6-2,9

šití rukou 1,9 - 2

žehlení 3,5-4,3

čalouník

řezání trávních polštářů 2,9

šití trávních polštářů 3,4

plnění polštářů 2,1

šití polštářů 2,5

šití klínových matrací 2

garnierování matrací 1,8

psaní strojem

mechanický psací stroj slov/min.

30 1,1-1,5

40 1,4-1,6

elektrický psací stroj

30 1,1-1,2

40 1,3-1,4

PIVOVARNICTVÍ

profese,hl.operace kcal/min.

netto KJ kJ/min. netto ukládání lahví do myc.automatu 1

doprava beden k dopravníku 1,2

postavení beden na dopravník 2,7

stohování beden (prázdné) 1,9